Ambon
Pravoslavnı weblog a listárna. Urèeno pro osvìtu a misii.
Vlastní pøíspìvky, jakékoliv dotazy a námìty mù�e kdokoliv zaslat na adresu .
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavì
Ikona dne | Dnes je , ( juliánského církevního kalendáøe) |
Pøíspìvky na Ambonu:
(nejnovìjší jsou hned zde nahoøe)
Zobrazit pøíspìvek è. 1424 jednotlivì
Administrátor
--- 4. 9. 2024
Zákon o likvidaci UPC???
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
O co skuteènì jde v novém ukrajinském „zákonì pro likvidaci církve“?
Rozhodující zøejmì bude, zda je Ukrajinská pravoslavná církev skuteènì pøipravena úplnì se oddìlit od Moskevského patriarchátu.
Dvacátého srpna 2024 pøijala Verchovna rada, ukrajinskı parlament, zákon „o ochranì ústavního øádu v oblasti èinnosti nábo�enskıch organizací“.
Pro novı zákon hlasovalo 265 z celkového poètu 424 poslancù, 29 bylo proti a ètyøi se zdr�eli hlasování.
Za ponìkud tì�kopádnım názvem se skrıvá projekt, kterı pøed témìø dvìma lety inicioval ukrajinskı premiér s cílem zakázat èinnost Ruské pravoslavné církve a s ní spojenıch organizací na Ukrajinì. Ruská pravoslavná církev a pøedevším její hlava patriarcha Kirill se toti� staly hlásnou troubou kremelské propagandy a legitimizují válku Ruska proti Ukrajinì.
Nìkteøí její hierarchové dokonce popírají právo Ukrajiny na státnost a propagují obnovení „historického“ Velkoruska. Vzhledem k tomu je zcela pochopitelnı s tímto zákonem spojenı cíl posílit národní bezpeènost Ukrajiny a jejích obèanù.
Pøesto se po rozhodnutí parlamentu objevilo mnoho rozruchu v médiích. V mezinárodním tisku se novı zákon témìø všude oznaèuje za „zákaz“ nebo dokonce „likvidaci“ Ukrajinské pravoslavné církve.
I pape� František trvá na nedotknutelnosti všech církví a Svìtová rada církví dokonce hovoøí o „neodùvodnìném kolektivním potrestání jednoho celého nábo�enského spoleèenství“ a „porušení principù svobody nábo�enského vyznání a víry“.
Jsou tato obvinìní v poøádku?
Ukrajinská pravoslavná církev, která zahrnuje více ne� 10 tisíc církevních obcí na Ukrajinì, byla do roku 2022 autonomní církví v rámci Moskevského patriarchátu. Vzhledem k celonárodnímu útoku Ruska na Ukrajinu hlava Ukrajinské pravoslavné církve metropolita Onufrij (Berezovskij) hned první den války odsoudil vojenskou agresi a vyzval prezidenta Vladimira Putina, aby okam�itì ukonèil „bratrovra�ednou válku“.
Zároveò podpoøil ukrajinskou armádu a její obranu ukrajinské suverenity. Kdy� se v následujících tıdnech ukázala teologická a historická legitimizace ruské invaze ze strany patriarchy Kirilla a dalších hierarchù Ruské pravoslavné církve, Ukrajinská pravoslavná církev na národním snìmu 27. kvìtna 2022 vyhlásila svou „úplnou samostatnost a nezávislost“.
Pøesto Moskevskı patriarchát si tohoto rozhodnutí nevšímá a dodnes pova�uje Ukrajinskou pravoslavnou církev za autonomní (dílèí) církev pod svou pravomocí. V církevních roèenkách Ruské pravoslavné církve pro roky 2023 a 2024 jsou všichni biskupové Ukrajinské pravoslavné církve nadále uvádìni jako biskupové Moskevského patriarchátu.
Podle øádu Ruské pravoslavné církve je metropolita Onufrij dokonce po patriarchovi nejvıše postavenım stálım èlenem moskevského posvátného synodu, nejvyššího øídícího orgánu Ruské pravoslavné církve, kterı se schází pravidelnì.
Aèkoli se Onufrij od celonárodní ruské invaze na Ukrajinu neúèastní zasedání v Moskvì, zatím neoznámil své vystoupení ze posvátného synodu Ruské pravoslavné církve a ani neprotestoval proti svému zaøazení do hierarchie Ruské pravoslavné církve. Takové nìco není známo ani o dalších biskupech Ukrajinské pravoslavné církve. Avšak protojerej Ukrajinské pravoslavné církve Volodymyr Saveliev v prosinci 2022 veøejnì protestoval proti svému nevy�ádanému zaøazení do Vydavatelské rady Ruské pravoslavné církve na nejbli�ší roky.
Vzhledem k tomu nepøekvapuje, �e na Ukrajinì se ji� dva roky opakovanì objevují pochybnosti o nezávislosti Ukrajinské pravoslavné církve. Byl to snad jen krok k uklidnìní veøejnosti nebo vlastních církevních obcí? Existují snad stále úzké vazby mezi jednotlivımi biskupy Ukrajinské pravoslavné církve a moskevskım církevním vedením v pozadí?
To jsou otázky, které si klade pomìrnì mnoho lidí na Ukrajinì. Dùvìru ukrajinskıch úøadù vùèi Ukrajinské pravoslavné církvi v dobì války pravdìpodobnì nezvıšila ani skuteènost, �e metropolita Onufrij a øada dalších hierarchù mají nebo mìli i ruské obèanství, co� však obvykle pøiznali a� po zveøejnìní pøíslušnıch dùkazù.
Vzhledem k této nejasné situaci ukrajinské státní orgány a domácí zpravodajská slu�ba SBU od prosince 2022 opakovanì provedly razie v domech biskupù a knì�í této církve a nìkteré osoby i zatkli. Ukrajinská pravoslavná církev musela opustit velkou èást monastıru Kyjevská lávra, kterı vyu�ívala, ale kterı patøí státu.
Proti více ne� sto duchovním Ukrajinské pravoslavné církve vèetnì nìkolika biskupù bylo zahájeno vyšetøovací øízení pro kolaboraci s Ruskem nebo pro omlouvání èi popírání ruské útoèné války. Mezitím nejménì 26 pøípadù vyústilo v soudní odsouzení. Avšak vedení Ukrajinské pravoslavné církve se veøejnì nedistancovalo od tìchto èernıch ovcí, které zjevnì existují v øadách duchovenstva.
Tyto a podobné pochybnosti o skuteèném postoji Ukrajinské pravoslavné církve k Ruské pravoslavné církvi nyní zøejmì vedly k tomuto kontroverznímu zákonu. Je to opravdu porušení Evropské úmluvy o lidskıch právech a svobody nábo�enského vyznání zaruèené ukrajinskou ústavou?
Proti tomu hovoøí u� i samotné znìní zákona, které vıslovnì uznává uvedené právní normy a uvádí, �e �ádné ustanovení tohoto zákona nelze vykládat jako omezení svobody nábo�enství a víry. Zákon zakazuje jen èinnost zahranièních nábo�enskıch organizací na Ukrajinì, mají-li sídlo ve státì, kterı útoèí na Ukrajinu zbranìmi nebo okupuje èásti jejího území, nebo takovıch organizací, které pøímo nebo nepøímo podporují vojenskou agresi proti Ukrajinì.
Konkrétnì jde o èinnost Ruské pravoslavné církve – ne Ukrajinské pravoslavné církve! – na Ukrajinì, proto�e Ruská pravoslavná církev je „prodlou�enou ideologickou rukou re�imu agresorského státu“ Rusko.
Zákon zároveò zakazuje propagaci ideologie „ruského svìta“. Tuto ideologii Rusko vyu�ívá k popírání státní suverenity Ukrajiny a dalších bıvalıch sovìtskıch republik a k propagaci imperiálního Velkoruska.
Svìtovı koncil ruského lidu, kterı vede patriarcha Kirill a kterı zalo�ila Ruská pravoslavná církev, v bøeznu 2024 prohlásil, �e podporuje právì tyto cíle. Jménem jednoty „ruského svìta“ byla v rezoluci Svìtového koncilu oznaèena „speciální vojenská operace“ na Ukrajinì za „svatou válku“ a zaznìla vızva, aby se celé území dnešní Ukrajiny po ruském vítìzství stalo „vıluènou zónou vlivu Ruska“.
Podobnı zákon byl ji� pøijat i v Lotyšsku
Tento zákon ukrajinského parlamentu tedy v �ádném pøípadì není všeobecnım zákazem Ukrajinské pravoslavné církve, jak se to všude tvrdí, ale je spíše organizaèním, jurisdikèním a také politicko-ideologickım oddìlením Ukrajinské pravoslavné církve, jejích eparchií a farností od Moskevského patriarchátu.
Podobnı zákon, kterı stanoví úplnou nezávislost na Ruské pravoslavné církvi, pøijal napøíklad lotyšskı parlament 8. záøí 2022, naèe� se tamní pravoslavná církev na øíjnovém snìmu prohlásila za nezávislou. Zajímavé je, �e v Lotyšsku se tak stalo bez jakéhokoli protestu ze strany církve a bez obvinìní, �e stát porušuje nábo�enskou svobodu.
Od Moskvy se oddìlila i církev v Estonsku
A tı� den, kdy Verchovna rada pøijala novı zákon na Ukrajinì, vyhlásil v Estonsku svou odluku od Ruské pravoslavné církve místní snìm tamní pravoslavné církve Moskevského patriarchátu. Stalo se tak v rámci realizace pøedchozí dohody s estonskou vládou s perspektivou sjednocení s pravoslavnou církví v Estonsku, která podléhá Ekumenickému patriarchátu.
To, co se víceménì potichu odehrává v tìchto dvou zemích – které na rozdíl od Ukrajiny ještì nebyly pøímo napadeny Ruskem – se však pova�uje za útok na nábo�enskou svobodu a v pøípadì Ukrajinské pravoslavné církve za pokus o likvidaci celé církve.
A pøitom ukrajinskı stát nepo�aduje od Ukrajinské pravoslavné církve nic víc, jen aby dùslednì prosadila do praxe to, o èem v kvìtnu 2022 rozhodla samotná církev. Bıvalı poslanec parlamentu a souèasnı šéf Státní slu�by pro etnopolitiku a svobodu svìdomí Viktor Jelenskij, kterı radí ukrajinskému prezidentovi v nábo�enskıch otázkách a nyní je zodpovìdnı za implementaci nového zákona, mezitím informoval hlavu Ukrajinské pravoslavné církve, �e toto a nic jiného je podmínkou státního uznání Ukrajinské pravoslavné církve.
K tomu, aby se na Ukrajinskou pravoslavnou církev nevztahovala ustanovení nového zákona, by podle Jelenského staèilo, aby Ukrajinská pravoslavná církev písemnì vyhlásila vystoupení svıch hierarchù z posvátného synodu Ruské pravoslavné církve a ze všech ostatních orgánù Moskevského patriarchátu a oficiálnì informovala ostatní svìtové pravoslavné církve o této úplné odluce od Ruské pravoslavné církve.
Ze strany státu se nepo�aduje sjednocení Ukrajinské pravoslavné církve s Pravoslavnou církví Ukrajiny. Jelenskij nepodmiòuje státní uznání Ukrajinské pravoslavné církve jejím vyhlášením autokefality, proto�e podle pravoslavného kanonického práva mù�e autokefalitu udìlit jen mateøská církev.
Nedoká�e Ukrajinská pravoslavná církev splnit tyto po�adavky?
Není takové vystoupení z orgánù Ruské pravoslavné církve po snìmu v kvìtnu 2022 u� dávno na spadnutí? A nemìla by mít sama Ukrajinská pravoslavná církev zájem na tom, aby se v jejích chrámech nešíøila Putinova imperialistická ideologie „ruského svìta“?
To jsou otázky, které si musí polo�it metropolita Onufrij a jeho duchovenstvo. Ostatní ukrajinské církve, tedy Pravoslavná církev Ukrajiny, Ukrajinská øeckokatolická církev a Øímskokatolická církev, jako� i rùzné protestantské církve a jiná nábo�enská spoleèenství, na videokonferenci s prezidentem Volodymyrem Zelenskım, uspoøádané krátce pøed pøijetím zákona, nevznesly �ádné námitky proti návrhu tohoto zákona.
Namísto toho odsoudily propagandistické aktivity Ruské pravoslavné církve, která se stala „komplicem krvavıch zloèinù ruskıch okupantù proti lidskosti“. „Podle èlenù Všeukrajinské rady církví a nábo�enskıch organizací „hlavní hrozbou pro nábo�enskou svobodu na Ukrajinì je ruská agrese, v jejím� dùsledku okupanti zabili desítky duchovních a znièily stovky chrámù a bohoslu�ebnıch míst“.
Názory kritikù zákona
Pøesto mimo Ukrajinu katolíci a protestanti v souèasnosti ostøe kritizují novı zákon. V této vìci nyní existuje pozoruhodné spojenectví mezi Øímem, �enevou a Moskvou. Je samozøejmé, �e i Ruská pravoslavná církev oznaèila zákon za novı vrchol státního pronásledování kanonického pravoslaví na Ukrajinì.
Moskevskı posvátnı synod prohlásil, �e zákon uvrhne „miliony pravoslavnıch vìøících na Ukrajinì“ do ilegality a pøipraví je o majetek a bohoslu�ebná místa. Rozsah státního pronásledování Ukrajinské pravoslavné církve je prı srovnatelnı s „dechristianizací Francie bìhem Francouzské revoluce“, „ateistickımi represemi v Sovìtském svazu“ a se „znièením albánské církve“ za vlády Envera Hod�i.
Prospìch z tohoto zákona bude mít prı Pravoslavná církev Ukrajiny, kterou Ekumenickı patriarchát v roce 2019 propustil do autokefality a její� hierarchové a duchovní byli za tento zákon. Za nimi však stojí ekumenickı patriarcha a konstantinopolskı arcibiskup Bartolomìj. Ten je podle Ruské pravoslavné církve „osobnì zodpovìdnı za organizování pronásledování vìøících Ukrajinské pravoslavné církve“.
Jedná se o dlouhodobou váleènou propagandu Moskevského patriarchátu, která je vlastnì sama o sobì pøíèinou vyhlášení tohoto zákona.
Co se bude nadále dít na Ukrajinì?
Zákon podepsanı prezidentem Zelenskım 24. srpna nabude úèinnosti 30 dní po svém zveøejnìní. Potom bude na úøadì v èele s Jelenskım, aby na základì nového zákona zahájil vyšetøování a v pøípadì potøeby po�ádal jednotlivé eparchie, farnosti a monastıry, aby pøerušily své vazby s Ruskou pravoslavnou církví.
Pokud by po�adavku nevyhovìly, Státní slu�ba pro etnopolitiku a svobodu svìdomí by musela dosáhnout jejich zákazu u soudu. Jeliko� však ka�dá církevní obec Ukrajinské pravoslavné církve je registrována jako samostatnı právní subjekt a v souèasnosti existuje více ne� 10 tisíc církevních obcí, mohlo by jít o velmi zdlouhavı proces, zejména proto, �e zákon stanoví, �e soudní øízení nemù�e zaèít døíve ne� za devìt mìsícù.
Rozhodující otázkou v tomto konfliktu bude pravdìpodobnì to, zda je Ukrajinská pravoslavná církev skuteènì pøipravena zcela se oddìlit od Moskevského patriarchátu. Vedoucí informaèního oddìlení Ukrajinské pravoslavné církve metropolita Kliment (Veèeøa) ve svıch prvních vyjádøeních k novému zákonu nevyvolal tento dojem.
Místo toho zaujal stanovisko, �e zákon porušuje ukrajinskou ústavu a evropské normy. Autorùm tohoto zákona prı nešlo ani tak o samotnou církev, jako spíše o její majetek. To mu pøipomíná èasy Sovìtského svazu, kdy ateistiètí vládci rovnì� naøídili konfiskaci církevního majetku a zbavení církve jejích práv.
Souèasné metody pou�ívané k realizaci tìchto plánù jsou prı stejné. Pøi pou�ívání této argumentace neexistuje ani nejmenší náznak, �e by se vedení Ukrajinské pravoslavné církve obsahovì distancovalo od vedení Ruské pravoslavné církve. Aèkoliv lze chápat kanonicky slo�itou situaci Ukrajinské pravoslavné církve, pøesto je tøeba potvrdit alespoò urèitou polovièatost jejího vedení, co se tıèe realizace její samovyhlášené nezávislosti na Ruské pravoslavné církvi.
A teï?
Bude se Ukrajinská pravoslavná církev, která od roku 2022 ztratila znaènı poèet èlenù, dr�et této linie? Ukrajinská pravoslavná církev pravdìpodobnì podá proti zákonu �alobu k Ústavnímu soudu Ukrajiny, jako� i k Evropskému soudu pro lidská práva. I tato øízení budou pravdìpodobnì trvat dlouho.
U� nìjakou dobu se však ozıvají i hlasy uvnitø Ukrajinské pravoslavné církve. Viktor Jelenskij upozornil, �e v posledních dnech více ne� 400 knì�í opìt vyzvalo metropolitu Onufrije, aby svolal další snìm s cílem oficiálnì ukonèit všechny zbıvající vazby mezi Ukrajinskou pravoslavnou církví a Ruskou pravoslavnou církví.
Právì to je zámìrem nového zákona. Avšak metropolita odmítl pøijmout by� i jen jednu delegaci z této skupiny. Pokud Ukrajinská pravoslavná církev bude nadále odmítat ustoupit, její vìøící a nìkteøí knì�í budou hlasovat nohama (tj. odejdou). Pravoslavná církev Ukrajiny, která od roku 2019 soupeøí s Ukrajinskou pravoslavnou církví, ji� oznámila, �e rada pøijme duchovní a vìøící z Ukrajinské pravoslavné církve.
Pùvodnì publikováno na noek.info. Pøelo�eno
Zobrazit pøíspìvek è. 1423 jednotlivì
Administrátor
--- 22. 8. 2024
Velkı svátek Bo�ího zjevení
O Promìnìní Pánì
O jednom z nejvìtších novozákonních zjevení se píše v 17. kapitole Matoušova evangelia. Pán vzal s sebou tøi ze svıch apoštolù a vystoupal na horu Tábor. Kdo tam nìkdy byl, ví, �e to není �ádnı kopeèek, ale dlouhé stoupání. Vıprava nahoru a dolù je vılet na pùl dne èi skoro na celı den, pokud to èlovìk absolvuje pìšky. Kdysi tam byla vojenská základna, ale v dobì Je�íšovì u� bylo na hoøe pusto.
Proè s sebou vzal Pán Je�íš tøi své uèedníky? Proto�e On sám kdysi, jako Bùh hovoøící na hoøe Sinaj, ulo�il Moj�íšovi, aby do Bo�ího Zákona vepsal, �e ústy dvou nebo tøí svìdkù má bıt potvrzena pravda. (Deut 19,15) Co mìli tito apoštolé dosvìdèit ostatním lidem, a tedy i nám? Odpovìï je struèná: Bo�ství Kristovo. To Bo�ství, které prosvítalo skrze Kristovo uèení, uzdravování a zázraky (nedávno Pán nasytil zástup pìti tisíc lidí plus �eny a dìti) pouhımi pìti chlebíèky a dvìma rybkami. Nyní toto Bo�ství zjevil v celé jeho slávì: otevøel duchovní oèi apoštolù, aby sami vidìli nestvoøené svìtlo Bo�ské blahodati. Pøed jejich zraky zaèal záøit a oslnivì svítit.
Ukázal se jim jako Slunce, které je zdrojem svìtla a vysílá posvìcující paprsky blahodati na všechno stvoøení. Tím ukázal apoštolùm i obraz budoucího Bo�ího Království, které právì pøicházelo, jak pravil tıden pøed tou událostí na Táboru: „Amen, pravím vám, �e nìkteøí z tìch, kteøí tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatøí Syna èlovìka pøicházejícího se svım královstvím.“ (Mat 16,28) Tak�e na Táboru jako by se otevøelo okno do Bo�ího Království, kde: „Noci ji� nebude a nebudou potøebovat svìtlo lampy ani svìtlo slunce, nebo� Pán Bùh bude jejich svìtlem a budou s ním kralovat na vìky vìkù.“ (Zjev 22,5) „To mìsto nepotøebuje ani slunce ani mìsíc, aby mìlo svìtlo: záøí nad ním sláva Bo�í a jeho svìtlem je Beránek.“ (Zjev 21,23) Do toho svìtla budou obleèeni všichni obyvatelé tohoto Království: tìla svatıch budou svítit a záøit, tak jako luna odrá�í svìtlo slunce. Podobnì ti, kteøí zde na zemi byli posvìceni vírou, dobrımi skutky a svatımi Tajinami, budou svítit svìtlem, které vysílá Kristus. Proto na ikonách mají svatí svatozáø, aby tak ikona zobrazovala jejich pøijetí do Bo�ího svìtla.
Zázraèné Promìnìní na Táboru je jedním ze slavnıch zjevení všech tøí Bo�skıch Osob. Po události Zjevení Bo�ího, která se stala pøi køtu Pána Je�íše v Jordánu, je táborské Promìnìní dalším zjevením celé Svaté Bo�í Trojice. Podobnì jako u Jordánu se Syn Bo�í zjevil jako vtìlenı Bùh (na Táboru ve slávì svého promìnìní) a Otec se zjevil skrze hlas, kterı tam zaznìl: Toto je mùj milovanı Syn! Na rozdíl od jordánské události se však Duch Svatı zjevil v podobì záøícího oblaku.
* * *
Po stranách Pána Je�íše se objevily dvì další osoby: Moj�íš a Elijáš; první sem pøišla z podsvìtí jako zástupce zesnulıch a druhá zastupovala nebeš�any. Všichni zesnulí pøed Vzkøíšením Kristovım toti� sestupovali do podsvìtí; tam byl Adam a Eva, všichni, kdo zahynuli pøi potopì, praotcové Abraham a ostatní, tam byli Moj�íš i Áron, tam prodléval král a �almista David i všichni proroci, vèetnì Jana Køtitele. A� Kristus, kdy� k nim po svém zesnutí na Køí�i sestoupil, vyvedl je ven. Elijáš byl vzat v ohni na nebe, a tak zatím neumøel, pøišel tudí� na Tábor shùry. O èem rozmlouvali s Pánem Je�íšem? Odhalili èi potvrdili mu další èást jeho cesty a cíl, k nìmu� vede? Mluvili s ním o jeho obìti za lidské høíchy, kterou pøišel podstoupit? O jeho ukøi�ování a Zmrtvıchvstání? Pøišli jej posílit, podobnì jako pozdìji andìl v Getsemanské zahradì?
Víme, �e po sestoupení s hory zaèal Pán pøipravovat své uèedníky na to, co mu má stát. V posvátnıch hymnech Církev zpívá, �e apoštolùm zjevil „Pán slávu svého Bo�ství, aby chápali, �e trpí dobrovolnì, a� budou hledìt, jak je na køí� pøibíjen“. (Z kondaku svátku)
Kdy� navštívil horu Tábor ct. Paisij Svatohorec, oznaèil pøítomnému knìzi pøesné místo, kde stál Pán Je�íš pøi svém promìnìní. Svatı starec svım duchovním zøením vidìl, co se tam kdysi odehrálo, a tak se stal s tøemi svatımi apoštoly ètvrtım svìdkem události Promìnìní Pánì. Bùh jej vyslal, aby pøipojil své svìdectví kvùli lidem souèasné doby, kdy slábne a kolísá víra mnohıch nás.
* * *
Dnes je svátek blahodatného svìtla. Toto svìtlo Bo�ství je toti� blahoda�. Kristus je jako slunce – zdroj této duchovní záøe. Svatí jsou jako luna, která pøijímá svìtlo slunce a odrá�í jej, tak�e se zdá, �e sama svítí. Pán si pøeje nás všechny zahalit do tohoto svìtla, do odìvu blahodati, proto�e toto svìtlo nás spojuje s Bohem, èili dává nám úèast na Bo�ství. Proto èiní Pán skrze církev vše, abychom jej byli schopni pøijmout. A tak se naplòuje dùvod ke vtìlení Krista a jeho cíl: Bo�í Syn se stal jedním z nás, abychom my mìli úèast na Jeho Bo�ství. Sv. Athanasios Alexandrijskı píše: „Bùh se narodil v tìle proto, abychom mohli i my bıti uèinìni bohy,“ èili „Bùh se stal èlovìkem, aby se èlovìk mohl stát bohem.“ (Viz sv. Irenej Lyonskı a kappadoètí Otcové.) A to se dìje pùsobením Bo�í blahodati, která se dává v církvi èlovìku, kterou Bùh èlovìka vnitønì oèiš�uje, osvìcuje a promìòuje.
* * *
Hory jsou v Písmu symbolickım místem, které je mezi nebem a zemí. Na horu vystupují pozemš�ané, a s nebe na ni sestupuje Bùh. Je to symbol setkání èlovìka s Bohem. Naznaèuje se tím, �e èlovìk, chce-li se setkat s Bohem, musí vyvinout nìjakou námahu (oèistit se od høíchu, oprostit se od pøipoutanosti k svìtskosti), musí mít touhu po Bohu, která mu dá køídla, aby se povznesl nad svìtkou marnost, a pak je pøipraven na setkání s nebem. Povznášíme se k tomuto setkání modlitbou, doprovázenou pokáním i askezí.
Na tento svátek mají pravoslavní køes�ané místy zvyk stoupat do hor, navštìvovat chrámy a monastıry v horách. A� u� mù�eme navštívit monastır a popøát mnichùm k jejich spoleènému svátku, èi oslavujeme svátek ve svém chrámu, víme, �e z duchovního pohledu je svatou Bo�í horou ka�dı chrám, kde se koná svatá liturgie. Pravoslavná teologie vysvìtluje liturgii jako stoupání, vıstup vzhùru k Bohu. Pøi liturgii tedy pomyslnì vystupujeme na horu, abychom se setkali s Pánem Je�íšem a poklonili se mu jako Bohu, pøijali jeho Tìlo a Krev, a tím se sjednocovali s Bohem.
Zobrazit pøíspìvek è. 1422 jednotlivì
Administrátor
--- 3. 8. 2024
Pozvánka na vıuku psaní ikon
Doposavad nejpodrobnìjší a nejobsáhlejší kurz ikonografie u nás
Podzimní kurz psaní ikon ve Vilémovì: 10. – 14. 9. 2024
Díky sponzorovi se podaøilo zajistit vıraznou slevu: 
Celková cena vèetnì ubytování a stravy za pìtidenní kurz je nyní 7000 Kè.
Úèastníci se budou nejen prakticky uèit tradièní kanonickı postup vytváøení pravoslavné ikony vèetnì zlacení, ale mohou absolvovat i pøednášky o historickém vıvoji ikony a získat další znalosti z oboru ikonologie, symboliky apod. Na pøíkladu mistrovskıch dìl se poutavou formou úèastníci seznámí s celou cestou vzniku ikony.
Ikonopisnı kurz povede Mgr. Jana Baudišovová (www. ikony.pravoslavi.cz)
Pøihlásit se mù�ete na email: ikonograf/zavinac/seznam.cz
Podrobnosti viz na ní�e uvedeném pùvodním letáku (všechny tam uvedené údaje platí, kromì ceny).
Zobrazit pøíspìvek è. 1421 jednotlivì
Administrátor
--- 25. 7. 2024
Svatost Jana Husa a Jeronıma jako kámen úrazu
Jak se ve svìtì i v církvi rychlımi kroky rozmáhá povrchnost
»Kdy� pøicházíte k nìmu, k �ivému kameni zavr�enému lidmi,
ale vyvolenému a vzácnému pøed Bohem, sami se stáváte
�ivımi kameny ve stavbì duchovního chrámu
a svatım knì�stvem pøinášejícím duchovní obìti
pøijatelné pøed Bohem díky Je�íši Kristu. V Písmu pøece stojí:
„Hle, pokládám na Sionu úhelnı kámen vyvolenı a vzácnı,
a kdokoli vìøí v nìj, se jistì nezklame.“ Pro vás vìøící je tedy vzácnı,
ale pro nevìøící je to „Kámen staviteli zavr�enı, jen� se stal kamenem úhelnım,“
a také „Kámen úrazu a skála pohoršení.“ To platí pro ty,
kdo se nad Slovem urá�ejí a odmítají je, co� se stalo jejich údìlem.
Vy jste však vyvolenı rod, královské knì�stvo, svatı národ,
lid získanı do vlastnictví, abyste hlásali ctnosti Toho,
kterı vás povolal ze tmy do svého podivuhodného svìtla.
Kdysi jste ani nebyli lidem, ale teï jste lid Bo�í;
nedocházeli jste milosrdenství,
ale teï jste milosrdenství došli.«
(2 Petr 2,4-9)
V dnešním zamyšlení bych rád zkoumal, odkud se v pravoslaví na nìkterıch místech bere jakısi odpor vùèi svatosti Jana Husa a Jeronıma Pra�ského. Tento odpor je pro toho, kdo vychází z místní pravoslavné tradice, nebo je na ni napojen, prostì nepochopitelnı. Hus je chlouba dìjinné cesty našeho národa, reprezentuje celou její slo�itost a hlavnì ten zázrak pøetrvávajícího cyrilometodìjství, jeho rozumem nevysvìtlitelné síly, která se udr�uje v mysli národa, jen� se k nìmu stále nìjak vrací a stále je s ním konfrontován a stále je jím pøitahován. Tak�e se nelze divit, kdy� pravoslavnı Èech, nositel této tradice, cítí rozpaky nad odmítavımi vıroky nìkterıch bratøí vùèi Janu Husovi, je jimi zarmucován a hledá, kde se v nich bere to nepøátelství nebo nepochopení vùèi dìjinné souèásti naší existence a vùèi projevùm té dávné cyrilometodìjské setby. Nemù�eme si nevšimnou, �e právì na cyrilometodìjství a jeho skrytém pøetrvávání a povìdomí národa byla zalo�ena obnova naší místní èeské pravoslavné církve. Ano, nikoliv vznik ani znovu vznik, ale obnova. (Obnovit lze jen to, co zde stále bylo a je. Tak to chápal svatı vladyka Gorazd.)
Všiml jsem si, �e Jana Husa nepøijímají z Èechù ti, kteøí pøešli do pravoslavné církve buï od katolíkù nebo od protestantù. V obou pøípadech je jejich vztah k Husovi zformován v nepravoslavném prostøedí, a pøedsudkù se èlovìk tì�ko zbavuje. Druhım zdrojem jsou pochopitelnì pravoslavní z vıchodního Slovenska a pak Rusové. Myšlení vıchodního Slovenska je stále do jisté míry ovlivnìno uniaty a Ruská církev je ze všech svìtovıch pravoslavnıch církví zdaleka nejvíce ovlivnìna øímskokatolickou církví.
Nemyslím to však tak, jako by do pravoslaví ze západní církve pronikl pøímo zformovanı názor na Husa a husitství. To, co ze západu proniklo mezi naše bratry na vıchodì, je spíše øímskou scholastikou zformovanı zpùsob myšlení a racionalismem silnì zjednodušené hodnocení. A tím bych se rád v prùbìhu tohoto èlánku trošku zabıval (spolu s argumentací vedenou proti tomuto zjednodušenému a hlavnì dìsivì povrchnímu hodnocení Husa).
* * *
 |
Èásteènì lze tuto promìnu vysvìtlit tehdy �ivım a dnes vyèpìlım slavjanofilstvím. Anebo pádem Rakousko-uherska a moci tehdejší øímské církve a kontextem tìchto zmìn. Ještì nejobstojnìjší je vysvìtlovat to národnostním cítìním (to jsem osobnì za�il u nejstarší generace duchovenstva, s ní� jsem se v církvi setkal). Národní cítìní je dnes v úpadku, a tím lze èásteènì odùvodnit, proè k Husovi nemají vztah nejen pøíslušníci jinıch národností v naší místní církvi, ale ani ti z Èechù, pro které je pojem národ a národnost víceménì abstraktní zále�itostí.
Jen�e tím nelze vysvìtlit vše. Lidé v dobì sv. Gorazda sice tolik nevìdìli o uèení Øehoøe Palamy, ale pøesto jejich zbo�nost pronikala hloubìji do �ivota a do srdce, ne� nám, a tak vidìli to, co nevidí dnes nìkteøí, kteøí u� „nemají oèi k vidìní“. (Podle ústní tradice podávané pamìtníky pova�oval vladyka Gorazd obnovení pravoslavné církve v èeském národì za vìc Bo�í a vidìl v tom dílo pøispìní shùry pøedevším od sv. Cyrila a Metodìje a od Jana Husa; aè samozøejmì prokazoval nezmìrnou úctu všem èeskım pravoslavnım svatım.)
Vladyka Gorazd sám mìl s tìmito kostnickımi muèedníky nìco spoleèného. Nemám na mysli jen jeho vyznavaèskı �ivot a muèednickou smrt. Zpùsob myšlení, kterému je cizí (ba, odporná) ka�dá povrchnost, formalismus a všechno prázdné replikování forem, bez naplòování jejich duchovního obsahu. Dále to byl spoleènı odpor k mravním pokleskùm a l�ím. Tady bychom mohli nalézt jeden ze zdrojù souèasného nezájmu pravoslavnıch køes�anù o muèedníka Husa. Co všechno se jen dìje v souèasné církvi! Jak by mohl Husovì svìteckému zápasu rozumìt nìkdo, pro koho je církev zdroj penìz nebo kdo vyloupí svùj vlastní svìøenı mu chrám; nebo nìkdo, kdo l�e, pomlouvá, urá�í èi páchá jiné nemravnosti èi neèistotu?, èi nìkdo, kdo pro své osobní vášnì nic nevidí jasnì, a tak nedohlédne hlubin køes�anské víry?
Kdo sám nedoká�e obìtovat �ádnou svou vášeò, ani se nevzdá nièeho jiného z toho, co nás oddìluje od Boha, nikdy nepochopí obì� muèedníka, obì� Jana Husa, kterı se kvùli Pravdì - Kristu vzdal svého �ivota.
Nedostatek úcty ke kostnickım muèedníkùm mù�e vycházet z té naprosté nepodobnosti souèasníkù tìmto velikánùm zbo�nosti, morálky a mravnosti. Lidé, kteøí jsou jim tak vzdáleni jako my, prostì nemohou vidìt jejich velikost, a tak se formalisticky zabıvají racionalisticky suchım hodnocením toho, komu nejsou hodni ani zavázat øemínek na obuvi jeho. Jak by farizej doufající jen v sebe mohl nahlédnout velikost Kristovu?
Duchaprázdná povrchnost a morální úpadek jsou bohu�el jevem signifikantním pro naše poslední doby. To platí nejen pro svìtské lidi, ale ve stále vzrùstajícím poètu i pro køes�any, jimi� pak není "dáno znát tajemství Bo�ího království ... aby hledíce nevidìli a slyšíce nechápali." (Srovn. Luk 8,10) Jistì, povrchnost a morální úpadek zde byly v�dy, ale snad nikdy ještì nebyly v církvi v takové míøe a nemìly takovı vliv na �ivot církve.
Ještì daleko bolestnìji, ne� na pøípadu Jana Husa, je to zøejmé na souèasné ruské "pravoslavné" agresi proti Ukrajinì, kterou nìkteøí pravoslavní zaslepení podivnımi ideoloiemi, nacismem Ruského svìta, nebo konspiracemi, obhajují. Jak strašná a duchovnì umrtvující mù�e bıt povrchnost, kdy� doká�e uèinit lidské srdce necitelnım k bohapustému vra�dìní obyvatelstva vèetnì dìtí a nemocnıch! »Nebo� obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslıchají a oèi zavøeli, tak�e nevidí oèima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´« (Mat 13,15) Srdce obrostlé balastem mù�e zabránit spáse èlovìka! »A tak se naplnilo slovo, které øekl prorok Izaiáš: `Hospodine, kdo uvìøil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?´ Proto nemohli vìøit, nebo� Izaiáš také øekl: `Oslepil jim oèi a zatvrdil jim srdce, tak�e nevidí oèima a srdce nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.´« (Jan 12,38-40)Co je asi pøíèinou té povrchnosti a snadnému podléhání manipulacím? Urèitì to nebude vìrnost evangeliu! Asi to bude naše srdce obrostlé tukem blahobytu, pohodlí. Serafim Rose by zdùraznil: závislost na zábavì a na technologiích. Virtualizace stále rozsáhlejších oblastí lidského �ivota. Tedy jakási nereálnost prostøedí, ve kterém �ijeme své �ivoty. (Viz napø. prostøedí a klima v diskusích na Facebooku.)
Vısledkem je honba lidí za zábavou, sensacemi, drby, novinkami, konspiracemi a dalšími takovımi prázdnotami a daremnostmi. Jejich srdce se stává snadnou koøistí propagandy èi konspirátorù. Kdy� to pøeroste urèité hranice, je snadné nìkteré lidi pøedstavit jako nepøítele a zaèít je dehumanizovat jako�to heretiky a prostì skoro nelidské bytosti. To pak nastupuje fašismus nebo jiná totalita. Je pøece snadné neustrnout se nad upálením èlovìka a s chladnım srdcem rychle zapomenout na jeho mravní, morální a duchovní velikost, která je nesrovnatelnì vıše, ne� moje úroveò, kdy� ho nejdøív prohlásím za heretika, slu�ebníka ïábla a na hlavu mu posadíme èepici s namalovanımi bìsy. Pak u� vlastnì neodsuzujeme èlovìka, ale slu�ebníka ïáblova, a to je nìco úplnì jiného. Je to podobné, jako ta snadnost zabíjení Ukrajincù (nebo s tím souhlasit), kdy� v nich pøestaneme vidìt lidi (nato� bratry!), ale prohlásíme je za fašisty nebo za hrozbu (fašistu nezabíjíme ale likvidujeme, zloduchy eliminujeme, hrozbu je nutno odstranit, a morálnì to pak pøece nemá nic spoleèného s vra�dou, �e?).Nìkteøí naši „pravoslavní“ dokonce hovoøí o Husovi s neskrıvanım odporem. Nìco lze o nich poznat z celkového profilu jejich vystupování, a lze vytušit, �e si svùj postoj zdùvodòují argumenty vzešlımi na pùdì formalismu a povrchnosti. Oè ménì lidé poznali ducha pravoslaví, tím více soudí - a� u� své biskupy, èi jiné lidi, hledají všude nepøátele, na které by mohli útoèit, èi soudí celé národy, nebo - a zvláštì - svaté. Projevem formalismu v duchovním �ivotì bıvá právì pøivlastòování si práva soudu. Jak nebezpeèné je bojovat proti svatosti nìkterého svatého, asi netøeba rozebírat. Ïábel získává velká práva nad takovımi opová�livci (církevní dìjiny znají øadu takovıch smutnıch pøíkladù). Zlaté pravidlo, jak se chovat k takovım duchovním jevùm, na které jsou v církvi rùzné názory èi se ještì tøíbí pohledy a není jednota ve vidìní svatosti nebo panují pochybnosti ohlednì zázraku, zní: nemusíš to pøijímat, ale ani neodmítej.
Postavíme-li na jednu stranu ty, kdo upálili Jana Husa, spolu s tìmi, kdo s tím dodnes souhlasí èi jej odsuzují, pøehlí�ejíce jeho víru a morální vıši, a na druhou stranu postavíme souèasné fašistické Rusko a veškerou tu ruskou totalitu, agresi a nesnášenlivost, vidíme a� pøekvapivì mnohoèetné spojení mezi obìma stranami. Obojí je zpùsobeno duchovní slepotou.
Obávám se, �e je to další rovina dlouhodobého duchovního vlivu Ruska (je mi líto, �e to tak musím øíci). Pro Rusko je nechápání a odsuzování cest, jimi� se ubírá svatost, typickım projevem jeho tradièní záliby ve formalismu, kterı pøevzalo od západu. Svatí toti� dosti èasto jaksi nezapadají do rùznıch formuláøù s vyznaèenımi kategoriemi. Nevejdou se do všech tìch uèenıch škatulek. (Jednou jsem na ruské internetové diskusi èetl úvahu teologa, �e jednoho uva�ovaného nového svatého by nemohla církev kanonizovat, proto�e v proskomidii není taková kategorie svatıch; jde pochopitelnì o nesmysl.) Pøipomeòme si ta�ení ruskıch biskupù a teologù proti svatosti Serafíma Sarovského (svùj slavnı zápis o sv. Serafímovi musel Motovilov skrıt a i po zveøejnìní hrozilo jeho vydavateli v Rusku nebezpeèí); tzv. „synod“ (bez patriarchy se nejednalo o synod v pravém smyslu slova) dokonce vıslovnì odmítl úvahu o kanonizaci Serafíma. Vzpomínám si, jak prof. Osipov na svıch pøednáškách vášnivì brojil proti svatosti jednoho svatohorského mnicha, uèitele modlitby, kterı je v øeckém svìtì i mezi athonskımi mnichy hodnì uctívanı a Konstantinopolskı patriarchát ho posléze svatoøeèil (Osipov si tím vzal na svìdomí, �e odradil mo�ná mnoho vìøících od ètení knih o tomto svatém a tøeba je tím pøipravil o duchovní u�itek, kterı by z toho mohli získat).
U nás zase pøed pár desetiletími jeden rusofil protestoval proti zámìru našeho synodu kanonizovat vladyku muèedníka Gorazda (proto�e Gorazd pøi své misii nepostupoval podle všech tabulek ruského typikonu atd.; skuteèností je, �e polovina biskupù synodu byla zprvu proti jeho svatoøeèení). V dobách první republiky se zde našlo nemálo lidí napojenıch na ruské pravoslaví, kteøí provádìli vladykovi Gorazdovi, co mohli nejhoršího. Dost uškodili jeho misijnímu dílu. Tito falešní „bratøi“ procházejí všemi dobami a všude a stále jen škodí ka�dému svatému dílu. Píše o nich u� ap. Pavel. V dobách Cyrila a Metodìje to byl Wiching a franští „bratøi“; i Hus mìl kolem sebe falešné bratry z Èech, kteøí mu pomohli do plamenù, pak ty koncilní vlky v beránèím rouše pastıøù; Gorazd tady mìl pravoslavné ruské bratry, a dnes... V�dy se nìkdo najde.
Není asi náhodné, �e proti svatosti Jana Husa se dnes u nás staví na odpor èasto právì prorusky naladìní lidé, pøívr�enci tristní poemy o Tøetím Øímu a blouznìní o Ruském svìtì.
A tak dnešní diskuse o svatosti Husovì, nebo spíš vıkøiky vìènì neklidnıch, ve svém celkovém profilu víc ne� o Husovi svìdèí o nás samotnıch. O našem duchovním, morálním i mravním stavu. Podobné se pøitahuje s podobnım. Hus k sobì pøitahuje takové, jako byl vl. Gorazd. To je vlastnost Husovy památky - je jako útes, o kterı se ještì po šesti stovkách let rozbíjejí lodièky lidí v nìjakém duchovním èi mravním ohledu pochybnıch. Mo�ná proto mají s Husem takoví vášniví lidé problém?
* * *
 |
Formální stránka církevního uèení má samozøejmì svou dùle�itost pro �ivot církve. Nikdo snad nechce zpochybòovat vıznam vìrouènıch formulací. Ale formule, které dle mo�ností obkreslují pravdu, musí pøedevším o�ívat v lidskıch srdcích. V pravoslavné církvi se v�dy hledìlo nejen na literu, ale i na ducha. A kdy� vzniklo podezøení z hereze, pak se na snìmech zkoumalo, jaké cíle má ten, kdo hlásá nìjaké nové formule. Jestli jen prosazuje sebe sama nebo tou�í po pravdì. Jestli církev trhá a rozbíjí, nebo jestli se nechá shromá�dìním otcù pouèit. Jakı projevuje vztah k jednotì církve. Hledìlo se na to, jestli k dané otázce u� církev zaujala autoritativní stanovisko a jestli se vùèi nìmu staví dotyèná osoba do opozice nebo s pokorou.
Písmo praví, �e „naše zpùsobilost je od Boha, kterı nás uèinil zpùsobilımi slou�it nové smlouvì, je� není zalo�ena na liteøe, nıbr� na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává �ivot“. (2 Kor 3,5-6)
Známe pøípady z dìjin i z církevní tradice, kdy se i svatım lidem stávalo, �e vyjadøovali svou víru špatnımi formulacemi èi ještì nevytøíbenım pojmoslovím (viz sv. Cyril Alexandrijskı a jeho slavná problematická teze: Mia fysis tou theou logou sesarkomene) èi rùzné teologické omyly svatıch otcù (Irenej Lyonskı, Jan Zlatoústı; mezi svatımi otci je ve skuteènosti jen málo tìch, kteøí se vyjadøovali vyèerpávajícím zpùsobem a zároveò absolutnì pøesnì a jejich vıroky jsou pravidlem orthodoxie, jako napø. Athanasios Alexandrijskı, Jan Damašskı). Církevní tradice nám dochovala pøípad poustevníka, kterı se z neznalosti modlil heretickou variantu trojsvaté písnì, a pøesto se s ním pøicházel modlit andìl (po èase pak Bùh poslal jiného poustevníka, aby tohoto pouèil).Kdy� se budeme dr�et èistì povrchního èi formálního náhledu, mù�eme zaèít pochybovat napø. o svatosti Konstantina Velikého, kterı páchal rùzné vìci a nakonec byl pokøtìn ariánskım biskupem. (Ostatnì kvùli tomu mu odepøeli „poctu svatosti“ øímští katolíci, kterım se naši pravoslavní dnešní scholastikové tak blí�í duchem.) Kdybychom na vìci hledìli tímto prismatem, odporovalo by to duchu pravoslavné církve. Hlavnì se to tıká nadìje, �e Bùh nás bude soudit podle toho, jakımi jsme uvnitø. Podobnì jako Bùh na soudu nebude hledat, zaè nás odsoudit, ale bude hledat, jak nás zachránit (o tom nás ubezpeèuje asketická tradice církve), tak i církev hledá znamení shùry svìdèící o svatosti èlovìka. Husovo znamení shùry je pøedevším jeho neutuchající svìtecká památka, která je neustále inspirativní pro nové a nové generace, ve kterıch si Hus v�dy najde své spøíznìné duše. Církevní vìdomí není tak úzkoprsé, jak by je nìkteøí nejspíš chtìli mít.
Vyznáváním všech dogmat se èlovìk formálnì stává pravoslavnım køes�anem, leè teprve kdy� je vyznává svou duchovní praxí a uskuteèòuje je v hlubinách svého osobního duchovního �ivota, stává se pravoslavnım køes�anem cele. Bùh chce naše srdce, chce je promìnit, nespokojí se s tím, �e èlovìk kıvne na èlánky pravoslavné vìrouky. V urèitıch pøípadech se lze obejít i bez ní. Co asi vìdìli o základech vìrouky z pohanù vzešlí prvomuèedníci, kteøí pod dojmem dùstojnosti popravovanıch køes�anù o sobì prohlásili: „I já jsem køes�an!“ a sami hned šli do arény na smrt, aby zemøeli spolu s køes�any, a dnes je všechny pova�ujeme za svaté? Jejich svatost se zakládá jen na touze po Kristu, na sebeobìti a na touze patøit do spoleèenství církve (nikoliv abstraktní církve, ale církve konkrétnì pøedstavené køes�any v cirku; to znamenalo, �e se chtìjí ke Kristu pøipojit tím, �e umøou spolu s køes�any). Mezi pravoslavnımi svatımi bude dost muèedníkù a poustevníkù, kteøí neznali ani základní modlitby a je otázkou, jak si vykládali vìrouku, pokud se o ní vùbec nìco širšího dozvìdìli. To, co však mìli, byla touha po Kristu èi láska ke Kristu, jak jim bylo dáno jej poznat, a sebeobì�, kterou tuto lásku peèetili.
Vlastnì je jen jedinı zásadní problém v dosahování svatosti vìøících v Krista - a ten mají ti, kteøí o pravoslavné víøe vìdìli, seznámili se s ní a uvìdomìle ji odmítli, èi dokonce proti ní bojovali, nebo ti, kteøí vìdomì trhali jednotu církve rozkolem. Takoví o sobì zde na zemi rozhodli a zavrhli Pravdu = Krista. A proto�e si mimo hranice kanonické církve nemù�eme bıt o nikom jisti, svatoøeèíme ty, kteøí se za svého �ivota rozhodli pro jednotu s pravoslavnou církví a její vírou. Vıjimkou jsou ti, kdo byli sjednoceni s Kristem jen tím, �e byli pokøtìni vlastní krví bez ohledu na to, jakı �ivot vedli pøed tímto køtem. Takové svatoøeèíme a klademe za vzor jako ty, kdo naplnili Kristova slova: „Kdokoli by chtìl �ivot svùj zachránit, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil svùj �ivot pro mì, ten jej zachrání.“ (Luk 9,24)
* * *
Mimo církev je krajnì obtí�né dojít odpuštìní høíchù a sjednocení s Kristem, nebo� tam k tomu schází blahodatné prostøedky (svaté Tajiny). Avšak v dobì po Kristu to úplnì vyluèovat nelze. Takovou cestou je køest vlastní krví u muèedníkù, kteøí se nemohli s námi sjednotit obvyklım zpùsobem. Z hlediska vyhlašování nìèí svatosti tedy mù�eme pøipoèíst k našim svatım ty, kteøí nìjakım vıjimeènım skutkem, kterı pro Krista vykonali, o sobì vyjevili takovou lásku k Nìmu a jeho Církvi, pro ní� uèinili to nejvíce, co èlovìk uèinit mù�e.
Tím jsme dotkli dalšího umrtveného bodu tìch, kdo nemají Husa pøíliš v oblibì. A tím je prázdnı vztah souèasnıch køes�anù k muèednictví, k utrpení za Krista. Mo�ná teoreticky bychom dokázali pøipustit, �e muèednictví je velká vìc a nutné svìdectví o Kristu, - pokud se nás to však pøímo netıká. Muèednictví dnes lidé spojují s fanatismem. Kdo z nás je schopen chápat ho jako køes�anskou opravdovost? Jako vrchol toho, co mù�eme pro Krista uèinit? Jako pravoslavní asi nebudeme vıslovnì odporovat svatosti a dokonalosti tìch, kteøí se v dìjinách stali muèedníky, proto�e museli. Doká�eme však chápat ty, kteøí se muèedníky stát chtìli? Ty køes�any, kteøí v dobách pronásledování hlasitì vyznávali svou víru v oèekávání, �e budou zatèeni a popraveni? Ty, kteøí opustili dokonce i poustevnickı (a relativnì bezpeènı) �ivot a šli vyznávat svou víru do mìst, aby mohli trpìt pro Krista? Ty, kteøí nejen�e v dobách pronásledování neskrıvali ani sebe ani svou víru, ale naopak chodili do vìznic peèovat o �aláøované bratry a zjevnì ukazovat, �e k nim patøí? A jak byli mnozí z tìchto zklamaní, �e jim Bùh nedopøál muèednictví ani vyznavaèství a nebyli za svou víru popraveni nebo alespoò zmrzaèeni? Kdo to dnes doká�e pochopit?
U� vladyka Gorazd psal o svatosti Husovì: „Byla to smrt velkého køes�anského muèedníka... U nás u� delší dobu nebylo muèednictví pøíliš hodnoceno. Chtìlo se pro velkou vìc radìji �ít a pracovat ne� umírat. Nicménì není nic vìtšího, ne�li svùj �ivot polo�it pro blahou zvìst Kristovu.“ Jestli�e v jeho dobì „nebylo muèednictví pøíliš hodnoceno“, co teprve øíci o souèasnosti? V dobì pøed pøíchodem antikrista ukazujeme takovou morální a duchovní slabost, �e nejsme schopni vytrpìt ani malı zápas za oèištìní sebe samotnıch. Kdo dnes uskuteèòuje Kristova slova: Zapøi sám sebe, vezmi køí� svùj a následuj mne? Nepøekonáme dnes ani své neèisté vášnì, ani svùj egoismus, jimi� navíc klidnì cloumáme s církví. Dnes v církvi vidíme tolik nemorálnosti, duchovního úpadku, vzpoury a reptání, �e je úplnì zøejmé, jak dalece jsme vzdáleni od jakéhokoliv ponìtí o sebezapøení èili od muèednictví. A kde není �ádné ponìtí, tam není ani úcta ani následování ani pokora. Tam je jen triumf svévole. Pak se nedivme, �e muèednictví Jana Husa a Jeronıma nás neoslovuje a místo toho øešíme otázky, co si asi mysleli o filioque. Taková u� je naše doba, kdy mù�eme cítit dech pøicházejícího antikrista (pravil starec Kyril pøed 20 lety v Trojické lávøe), kterı mezi pravoslavnımi asi nenalezne mnoho tìch, kteøí by byli schopni vzdorovat. Triumf pıchy a svévole je slavobránou k vítání antikrista.
Nelze se tedy divit tìm, kteøí souèasné pokøikování nìkterıch „vìènì neklidnıch“ lidí proti Husovi vnímají spíše jako projev toho reptajícího ducha vzdoru, kterı si v�dy najde nìco, proti èemu se bouøit. Tì�ko lze uvìøit, �e za jejich postojem nestojí vášnì, ale jejich zájmem je jen zápas za pravoslaví.
* * *
Typické pro poslední doby je, �e souèasní lidé jsou schopni spíše debatovat nad jemnostmi dogmatického bohosloví, jestli se Hus v nìèem mılil (napø. jak to bylo s jeho názorem na oèistec), a o eklesiologicko-kanonickıch principech, tj. jestli se Hus radikálnì a oficiálnì distancoval od nepravoslavné øímské církve, aby mohl bıt pova�ován za pravoslavného, ale vùbec nechápou, co to znamená køest vlastní krví. Døíve to byl známı pojem pro uznávání svatosti muèedníkù, kteøí trpìli za Krista a tou�ili po jednotì s církví. U Husa to mìlo podobu uznávání biblické i ústní tradice církve, veøejné odmítnutí vyslovenì bezbo�nıch vımyslù (simonie - odpustky a svatokupectví), nemravností a západních novot, a hledání pùvodních øádù církevních. Tím se jasnì pøiklonil k pravoslaví a distancoval se od toho, èím se latinská církev od pravoslaví odlišovala. A proè by mìl Hus nìjakım oficiálním kanonickım aktem vystupovat z øímské církve, kdy� ho øímská církev sama vyobcovala (jak je zjevné z jeho „odsvìcení“ a z toho, �e mu ani knìze pøed smrtí nedopøála a za slu�ebníka ïáblova ho prohlásila)? Z toho, co bylo uvedeno vıše, plyne, �e Hus uvedená kritéria svatosti muèedníkù splòuje vrchovatì.
Nìkdo tøeba namítne: i protestanti a latiníci mají své muèedníky, kteøí se obìtovali za svou církev, resp. svou víru. Kolik katolickıch misionáøù zemøelo, kdy� je zabili domorodci! Kolik protestantù a sektáøù zemøelo pro svou víru (èi svùj blud), kdy� je zabíjeli katolíci! K tomu je potøeba uvést pøedevším, abychom nikdy nezlehèovali to, �e nìkdo nevinnì zemøe za svou víru. Je to po stránce morální v�dy velká vìc. Ale pochopitelnì to neznamená, �e bychom mìli všechny tyto zemøelé svatoøeèit èi vyznávat jejich svatost! Nechme na Bohu, jak jejich smrt ohodnotí On.Mù�eme oprávnìnì odhadnout, �e kdyby nebyl Jan Hus upálen a zùstal by na svobodì, zøejmì by následoval svého pøítele Jeronıma a stal se pravoslavnım køes�anem (zøejmì by nìkam vycestoval a po�ádal o sjednocení s pravoslavnou církví). Spolu s tím by si jistì upøesnil i odpovìdi na všechny teologické otázky (tím si mù�eme bıt jisti, proto�e u� v r. 1435, dvacet let po smrti Husovì, vytıkali latiníci následovníkùm Husovım (utrakvistùm, kteøí ctili Husa jako svého uèitele a svìtce), �e jsou mezi nimi rozšíøena bludná uèení, jako �e neexistuje oèistec, a �e je pouze vìèná sláva nebo vìèná muka pro zemøelé; �e Duch Svatı vychází jenom z Otce a ne i ze Syna). To vše ale pro nás není klíèové, nebo� se s Kristem a jeho Církví plnì sjednotil svou muèednickou smrtí, ke které ho pøivedlo jeho �ivotní hledání, svìdomí a pøesvìdèení, a touha obnovit zde církev na pùvodních (=pravoslavnıch) koøenech. Podobnì jako u prvokøes�anskıch muèedníkù, pokøtìnıch vlastní krví, nebyla Husova pøedstava církve abstraktní, ani neumøel za vìrnost nìjaké herezi, ale byla to smrt za touhu po skuteèné Církvi, tj. církvi oèištìné od bludù, církvi s pùvodními øády a pùvodní zbo�ností. Proto mohl vladyka Gorazd napsat: „Hus byl pravı muèedník pravoslavné ideje,“ a �e „v Husovi popravil koncil pravoslavné vzpomínky Èechù.“
Pøípad Jana Husa je jinı. Nezemøel za blud. Jeho smrt je vıslednicí jeho �ivota, a ten smìøoval k pravoslaví tak, jako støelka kompasu smìøuje na sever. Dùkazem toho je nejen jeho uèení, ale i chování jeho pøítele Jeronıma, s ním� byl urèitì v nìjaké souznìní; však také Jeronım jel do Kostnice postavit se za Husa. Zabili ho ti, kteøí nenávidìli pravdu, nenávidìli pravoslaví (jak dokázali o rok pozdìji, kdy� umuèili Jeronıma Pra�ského, kterı se nechtìl zøíci své pravoslavné víry). A kvùli této nenávisti museli zabít Jana Husa. Tato nenávist mù�e pocházet jedinì od ïábla, a tak dokonce i on nechtìnì vydává svìdectví, �e Hus byl Kristùv svatı.
Víme z Písma, �e Krista zabili pøedstavitelé �idù z nenávisti vùèi Bohu; dobøe vìdìli, �e Kristus je Mesiáš, ale z nenávisti k Pravdì ho bez spravedlivé pøíèiny zabili. S kostnickım koncilem je to stejné. Øekl by snad nìkdo, �e Kristus není Spasitel svìta, proto�e byl �id a �idé si „jen“ popravili jednoho svého �ida? To jistì �ádnı køes�an tvrdit nebude. Nìco podobného však hlásají ti, kteøí tvrdí, �e Hus není svatı, proto�e zemøel za Bo�í pravdu ve špatné církvi, popraven touto církví a je to vìc jen této církve.
* * *
Odpùrci myšlenky na pøetrvávající cyrilometodìjství v Èechách a pota�mo i na Husovo smìøování k pravoslaví zásadnì ignorují (nebo neznají) tu dlouhou øadu dùkazù, která tyto ideje podporuje. Jsou to pochopitelnì dùkazy vesmìs nepøímé, proto�e nepøátelé pravoslaví zde mìli celıch tisíc let na to, aby se pokusili všechny památky zahladit, knihy spálit, fresky pøemalovat a èeské dìjiny pøepsat, upravit, cenzurovat. (Známım takovım falsifikátorem èeskıch dìjin byl Kosmas, co� u� dnes historici obecnì uznávají.) Tak jako na akropoli na Valech u Mikulèic nesmìl zùstat kámen na kameni a všechny pozùstatky jednoho z cyrilometodìjskıch center byly peèlivì schovány pod drny, tak se to provádìlo i všude jinde. Nicménì i nepøímé dùkazy, kterıch zùstalo dosti, vytváøejí-li logickou dlouhou øadu a ucelenı obraz, jsou obecnì uznávány jako náhrada dùkazù pøímıch.
Nìkoho mù�e mást, �e Jan Hus vıslovnì o pravoslavné církvi nikdy nehovoøil. (Pokud ano, tak se nám o tom nic nedochovalo.) Proè? Co� se v Praze nevyptával Øekù? Umíme si pøedstavit, co by to znamenalo v kontextu úkolu, kterı si pøedsevzal: bojovat za oèištìní církve západní, ve které doufal. My se dnes mù�eme nad touto pøedstavou pousmát a prohlásit ji za pošetilou, ale v dobì Husovì neuplynula ještì tak dlouhá doba od velkého rozkolu, aby se nebylo mo�no chovat takou nadìji (Konstantinopolská církev nebrala moc vá�nì tento rozkol ještì 150 let poté, co vznikl; a kdyby køi�áci v r. 1204 nepøepadli Konstantinopol, èekal by Vıchod na usmíøení se západem jistì ještì v dobì Husovì). A navíc západní církev tonula v problémech, hnutí za oèištìní vznikala po celém západì. Mo�nost nìjaké zmìny visela ve vzduchu. Mo�ná proto se Jan Hus nechtìl ihned distancovat od západní církve, ale vyèkával, zda nebude jeho snaha u�iteènìjší, kdy� bude pøicházet z prostøedí církve latinské (tomu by nasvìdèovalo i pozdìjší vyjednávání husitù s latinskou církví a stálé váhání odklonit se od Øíma).
Jeho zøejmì nejbli�ší pøítel Jeronım Pra�skı byl bouølivák, ten dlouho neváhal a stal se pravoslavnım køes�anem. Není mo�né si pøedstavit, �e by ti dva o tom spolu nehovoøili. �e by to uèinil bez souhlasu Husova èi v rozporu s jeho názory. (Kdyby to tak bylo, pak by to buï znamenalo konec jejich tak blízkého pøátelství a nebo Jeronımovo pozdìjší odøeknutí se pravoslaví - jen�e obì tyto varianty popírá Jeronım v Kostnici.) Jaká souhra mezi nimi panovala? Vyslal Jeronıma k pravoslavnım právì Hus? Mìli pøipravenı nìjakı spoleènı postup? Mìl Jeronım prozkoumat mo�nosti a cestu, po které se chtìl v pøípadì zmaøení nadìjí na obnovu západní církve vydat i Hus? Nevíme nic.
Ka�dopádnì, Hus byl upálen v r. 1415 a u� po r. 1430 se husité do�adovali pøi jednání o kompaktátech pøítomnosti zástupcù vıchodní církve „za úèelem sjednocení se s ní“; to dobøe vyjadøuje duchovní smìøování následovníkù Jana Husa, kteøí pova�ovali Husa za svého uèitele a svìtce, a zároveò jsou to plody èinnosti Jeronıma Pra�ského.
A dále: doká�e si nìkdo pøedstavit, �e by Hus s Jeronımem spolu neslou�ili a nepøijímali spoleènì? Jeronım jako pravoslavnı pøijímá od Husa svaté Tajiny... Ka�dı teolog ví, co to znamená.
A nakonec uva�me, �e sice po smrti Jana a Jeronıma husitùm nìjakou dobu trvalo, ne� dosáhli shody v názorech, ale stále pøi tom hledìli smìrem ke Konstantinopoli a druhé poselství umírnìnıch husitù pøijali biskupové v Konstantinopoli a uznali jejich vìrouku, �e je v poøádku. (Mù�ete si o tom pøeèíst.) Tito husité vyznávali svatost muèedníkù Jana i Jeronıma stejnì jako naprostá vìtšina národa (80%), která byla utrakvistická; jejich jména byla tenkrát v Èechách zapsána do kalendáøe mezi svaté. (Tím vlídnım a bezvıhradnım pøijetím husitského posla v Konstantinopoli a nabídkou sjednocení, nebo spíše u� sjednocením de jure, byla, mimochodem, i pravoslavnì schválena nejen víra husitskıch utrakvistù, ale i svatost muèednictví jejich uèitelù a svìtcù.)
Delegace Èechù, doprovázejících Gorazda k biskupskému svìcení v Bìlehradì v r. 1921, vstoupila do zasedací sínì s Husovım znakem na praporu.
Místní duchovenská autorita, arcibiskup pra�skı a metropolita naší církve, vladyka Kryštof prohlásil o svatosti Husovì v poøadu ÈT Cesty víry vysílaném 8. 7. 2007: »Nehledíme na jeho teologické spisy, nehledíme na okolnosti politické ... hledíme na jeho koneèné vyznání a pøiznání se k Bo�í pravdì. ... Mìl jsem mo�nost tuto otázku probírat s mnohımi teology, hierarchy, kteøí øíkali: „Byl to muèedník, trpìl za pravdu, je to náš, pravoslavnı, svìtec.“ Velikán srbského národa, sv. Nikolaj Velimiroviè, napsal dokonce spis: „Svatı Jan Hus“.« Jinde metropolita prohlásil, �e jejich svatoøeèení není potøeba, proto�e oba byli jako muèedníci pova�ováni za svaté vìtšinou èeského národa - utrakvisty - a tak to bylo vzato v Konstantinopoli na vìdomí (v pøípadì muèedníkù není svatoøeèení potøeba). Ve své pøedmluvì k 2. vydání knihy sv. Nikolaje Velimirovièe píše o kostnickıch muèednících: „O jejich svatosti nikdy nebylo pochyb ... proto�e jejich muèednická smrt ohnìm byla køtem svatosti.“ Øekové dodnes uznávají jejich svatost, viz o tom svìdectví vladyky Kryštofa v èlánku zde.
Druhı èlen této dvojice, Jeronım Pra�skı byl upálen na stejném místì rok po Husovi. Jeho soudní kauza u� je zcela pøehledná: ten �ádná dogmata latiníkù nepøijímal, stal se pravoslavnım øádnım sjednocením a dr�el se pravoslaví, a byl upálen jen kvùli tomu.
Mo�ná, �e vlastnì èiníme chybu, kdy� na tyto dva muèedníky hledíme oddìlenì. Asi bychom je mìli vnímat jako dvojici, v ní� myšlení jednoho vyjadøuje i názory druhého. A spoleèná by mo�ná mìla bıt i jejich svìtecká oslava. Nìco podobného pravoslavná církev u� zná: napø. svatí Konstantin a Helena jsou svatí jako�to dvojice, nikoliv však ka�dı zvláš�.
* * *
Vladyka Gorazd zpracoval Husovo vystoupení a uèení z pravoslavného hlediska. Mù�ete si jeho studii pøeèíst zde. Nevìøte rùznım zlomyslnım pomluvám, které pocházejí od støedovìkıch nepøátel Husa, èi pøekroucenım názorùm tìch, kteøí s jeho odkazem nakládali podle svého, a tak se tyto zvìsti o Husovi dostaly na vıchod a dodnes nìkteøí pravoslavní podle nich soudí Husa. Se zvláštní opatrností je potøeba pøistupovat k tomu, co o nìm øíkají protestanti, kteøí si nìkdy vykládají jeho postoje a uèení u� deformovanì podle svıch reformaèních názorù a spatøují v Husovi svého èlovìka, èili protestanta. (Protestanti šíøili na vıchodì povìdomí o Husovi, jako by to byl protestant, a tím bohu�el hodnì uškodili jeho památce mezi pravoslavnımi.) Nìkteøí pravoslavní u nás i ve svìtì si pak utváøejí názor na Husa právì podle toho, co se o nich šíøí za pomluvy èi zkratky.
Na hranici zpíval Hus Pannì Marii, kterou za svého �ivota vyznával jako Bohorodici a uznával její panenství pøed i po narození Pána Je�íše, kterého vyznával za jejího jednorozeného Syna. Vyplıvá to z komplexního studia jeho spisù. Zdá se, �e jeho víra a uèení o pøesv. Bohorodici byly ve shodì s pravoslavím.
Nepídíme se tedy, v èem snad Hus chybil (urèitì by se nìco našlo vzhledem k tehdejším omezenım mo�nostem poznání a pouèení), spíše bychom se ptali v pøípadì nìkterıch omylù Husovıch, zda ho nìkdy nìkdo pravoslavnı upozornil na jeho omyl a zda Hus pravoslavné uèení odmítl. Nevíme, �e by se to stalo. My však dnes upíráme svou pozornost pøedevším na jeho vìrnost Pravdì (=Kristu), sebeobìtavou odvahu usvìdèovat zjevné novoty a hereze a mravní nepravosti, distancovat se od nich, a hlavnì najít pùvodní církevní øády. V tomto duchovnímu zápasu za Pravdu = za Krista polo�il svùj �ivot. Svìdèil, kudy chodil, o této Pravdì a jako svìdek (= martyr) Pravdy skonal.
V kontextu svého �ivota, smìøování a uèení byl Hus skrze muèednickı køest vlastní krví omyt od všech pøípadnıch omylù a pøipoèten k pravé Církvi Kristovì. To je obvyklı pravoslavnı pohled na takové pøípady.
Ještì na okraj vıše zmínìné šíøe a smíølivosti, která je pravım opakem inkvizièního myšlení, sem pøipíšu poznámku z jiné oblasti církevního �ivota: Církev pøebírala souèásti obøadù i od pohanù nebo od �idù, kteøí pronásledovali køes�any. Teologové to znají, ale ostatní lidé èasto neví, �e v hymnografii pou�ívané pøi našich bohoslu�bách máme nìkteré hymny, modlitby, které slo�ili a zavedli odsouzení heretici. Církvi to nevadilo a nevyøadila je z pou�ívání, kdy� se tyto modlitby nedotıkaly pøedmìtu jejich hereze. Máme i obøady, které pocházejí od heretikù, napø. anathemisovanı (r. 471 a 485 a trullskı snìm) heretik Petr Knafevs, antiochijskı patriarcha, pøívr�enec dochalkedonského miafysitismu, zavedl nìkolik zvykù, které pou�íváme dodnes: svìcení myra v chrámu pøed lidmi, zpívání nebo ètení symbolu víry pøi liturgii (to nezavedli otcové 1. nebo 2. všeob. snìmu, ale a� tento Petr), svìcení vody na svátek køtu Pánì (v Konstantinopoli �ehnali fontány s vodou u chrámu a všichni lidé si nabírali, ale v ka�dém chrámu svìtit vodu do té doby neexistovalo), a nakonec - vzpomínání pøesvaté Bohorodice na konci ektenie. Tak si mohou souèasní škatulkáøi v�dy v lednu vzpomenout na heretika Petra, a� se bude u nich v chrámu konat tento populární obøad, kterı pova�ujeme témìø za synonymum pravoslavnosti, velké svìcení vody.Dnes u� naštìstí dávno není Husova památka pou�ívána k propagaci panslavistickıch idejí ani k jinım ruskım politickım zájmùm. Tak�e mù�eme alespoò u nás vìnovat pozornost tomu podstatnému, a to je vıznam Jana Husa a Jeronıma Pra�ského pro èeskı národ a pøedevším pro èeskou pravoslavnou církev.
To se sice nedotıká našeho tématu pøímo, ale svìdèí to o šíøi církevního vìdomí. Jinımi slovy mysl Církve �ije pod pùsobením Svatého Ducha, a to nemáme v�dy pod kontrolou a nejde to v�dy zaškatulkovat. Avšak reflexe toho pùsobení blahodati je osobním úkolem postavenım pøed námi, èi lépe øeèeno je to smìr, kterım se má ka�dı køes�an pøi svém duchovním zdokonalování ubírat. Jinak zùstaneme slepım stádem, s ním� si manipuluje nìjakı patriarcha podle toho, jak k tomu byl u KGB vyškolen.
Dùle�itou souèástí církevního bádání, úsilí a �ivota je objevit místní svaté a navázat s nimi duchovní spojení. To znamená, �e je pak mù�e církev oslovovat vzıváním jejich pomoci a oni na to mohou odpovìdìt, a to pøináší zde �ijícím i místùm, které naše církev posvìcuje svou slu�bou, duchovní u�itek nedohledného vıznamu. To nás zároveò pøivádí k nalézání inspirace v jejich duchovním zápasu. Této inspirace nikdy nemáme nadbytek a má pøi tom zásadní vıznam pro horlivost a neúnavnost v duchovním zápasu i pro udr�ení �ivé víry v našich osobních �ivotech.
Ké� by naši lidé, kteøí utrácejí svého ducha v boji s Husem, získali alespoò procento té lásky ke Kristu, kterou mìl on, a alespoò nepatrnı �dibec toho odhodlání a sebeobìti, kterou prokázal svatı Jan Hus. To bych jim moc pøál.
P.S.
Uctívání svatosti muèedníka Jana Husa v èeském národì (jak je uctívána svatost Husova a o jejím schválení církevní autoritou).
Zobrazit pøíspìvek è. 1420 jednotlivì
Administrátor
--- 16. 7. 2024
Svatí apoštolé a pronásledování za císaøe Neróna
PETR A PAVEL
Aktualizováno
Na svatıch apoštolech zalo�il Pán svou církev - na jejich vyznání, víøe, skrze jejich námahu a jejich sebeobìti. Apoštolové po Padesátnici nemìli u� svùj soukromı �ivot. Nemìli pracovní dobu jako ostatní, èili od do a co za to; ve svıch �ivotech nemìli dobu vymezenou "na práci a po práci legraci" (jak to zpívá Werich). Jejich údìlem se stala neustálá námaha, putování, vysilující rozhovory, diskuse, hlásání, odrá�ení námitek èi zlovolnıch útokù, potıkání se s nepøáteli víry resp. s nepøáteli Krista, kázání evangelia a vysvìtlování hlubin víry i køes�anské praxe, organizování církevních zále�itostí, náprava chyb a problémù v církevních obcích; a mezi tím prach cest, �aláøe, bièování, okovy, vyhnanství, muèení a nakonec muèednická smrt.
Od Pána dostali úkol obejít celou tehdejší obydlenou zemi = doklepat se do ka�dého srdce (jako Kristus klepe; Zjevení 3,20). Pro nic jiného u� pak ne�ili, jen aby splnili tento úkol. Chápali, �e je potøeba køes�anství rozšíøit a církve zakládat pøedevším v centrální oblasti tehdy známého svìta, odkud by se pak køes�anství šíøilo dál. Proto se pøedevším zamìøili na støedomoøí, co� bylo støedisko tehdejšího civilizovaného svìta, které bylo Bo�í prozøetelností pøipraveno na dílo svatıch apoštolù. Myšlenkovì byla tato oblast pro setbu slova nakypøena øeckou kulturou a filosofií. Z hlediska praktického byla pøipravena dokonalım vojensko-úøednickım aparátem øímskım. Oblast Øímské øíše mìla toti� vybudovanou infrastrukturu: zabezpeèené a pro rychlou jízdu upravené cesty, mo�nost organizované pøepravy, státní poštu, fungující bankovní systém, øímská nadvláda zajiš�ovala relativní bezpeènost, urèitı poøádek a øád ve spoleènosti. Apoštolové (ti z nich, kteøí zùstávali v oblasti kolem støedozemního moøe) nepracovali v divoèinì, ani se nepohybovali mezi válèícími domorodımi kmeny, ale pùsobili v rámci jednoho dobøe fungujícího státu. To všechno usnadòovalo práci svatıch apoštolù a jejich nástupcù. Hlavnì zpoèátku. Pozdìji se tento státní systém obrátil proti nim, ale to u� byly polo�eny základní kameny fungující církevní správy, struktury církevních obcí, komunikace mezi církvemi apod.
My dnes vidíme u� jen tu slavnou stránku jejich �ivotù a jejich práce. Ale málokdy si uvìdomíme, k jak tì�kému dílu je Kristus povolal. Zapomnìli na všechen osobní �ivot a veškerı svùj èas a síly obìtovali Kristu. Nic jiného ne� Krista ukøi�ovaného u� neznali. (1 Kor 2,2) Vytrpìli kvùli tomu všechny nesnáze, museli snášet útoky �idù i pohanù, hlad, bití holemi, bièování a jiné muèení, �aláøování.
 |
Nejstarší zobrazení podoby Je�íše Krista (sto let po ukøi�ování) (Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
Promìnu mù�eme dobøe vidìt na døívìjší osobì sv. Petra. Pøesto�e byl prvním z vyvolenıch a svìdkem mnoha zázrakù, neubránil se pochybnostem. Na Kristovu vızvu kráèel Petr po vlnách, ale málem utonul, proto�e zapochyboval. Petr sice rozpoznal v Kristu Bo�ího Syna, ale kdy� Kristus pøedpovìdìl své utrpení, Petr se jej pokusil odradit od jeho poslání. Kdy� vojáci pøišli Krista zatknout, Petr se jej sna�il bránit meèem a veleknìzovu sluhovi u�al ucho. Krátce poté však kvùli strachu tøikrát zapøel Krista. Takto kolísavı byl Petr pøed Padesátnicí. Z domu, kde na apoštoly sestoupil Duch Svatı, vyšel jinı Petr: stateènı, rozhodnı, bez kolísání a strachu hlásající Krista. A podobnì tomu bylo i s ostatními deseti svatımi apoštoly.Pøi Padesátnici na nì sestoupil Svatı Duch, kterı jim nejen pøipomnìl vše, co Pán Je�íš hlásal a èemu v té chvíli nerozumìli (Jan 14,26), ale také jim dal moudrost a nauèil je chápat, o èem Pán hovoøil, co se jim sna�il vysvìtlit, tak�e celé to uèení zaèali chápat nejen svou hlavou, ale Duch uvedl slova Pána do jejich srdcí (tak, jak se to dìje pøi pokroèilé vnitøní modlitbì). Ze skoro nevzdìlanıch rybáøù uèinil Duch mudrce a uèitele celého svìta. A jejich uèení studuje celı svìt dodnes.
S touto duchovní vıbavou se vypravili hlásat evangelium. Nemuseli pøece jen oznamovat lidem, �e Pán vstal z mrtvıch, ale museli také dokázat vysvìtlit, co to pro lidi znamená, vylo�it jim, jakı to má vıznam pro jejich �ivoty. A k tomu je potøeba vedení Ducha Svatého. Na apoštolech je zøetelnì vidìt reálnı projev pùsobení Utìšitele, jeho� na nì Pán seslal.
* * *
Blahoda� Svatého Ducha pro�ívali první køes�ané pøedevším jako dar spoleèenství s Kristem. Skrze Ducha Svatého se s Kristem setkávali a kolem nìj vytváøeli jeho lid, sbor, èili Církev. Z této perspektivy hledìli také na liturgii jako na setkání, oslavu, uctívání a hlavnì na veèeøi s Pánem (liturgie se tenkrát konaly veèer). Památka poslední veèeøe byla toti� více, ne� jen konání vzpomínky (øecké památka nese v sobì rozmìr zpøítomnìní.) Podstatnou souèástí apoštolské misie bylo toti� svìcení duchovenstva a zavádìní slu�by liturgie. Svaté pøijímání bylo neodmyslitelnou souèástí �ivota køes�anù prvních staletí (souèasná praxe pøijímání tøeba jen jednou, dvakrát èi ètyøikrát do roka byla v té dobì v církvi nemyslitelná).
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
Na poèátku køes�anské éry lidé pøicházeli na bohoslu�by, aby se shromá�dila obec k setkání s �ivım Bohem. Veèer se shroma�ïovali v domì bohatého køes�ana, tam se prostøel stùl, resp. triklinij (ø. tríklinon, od klíni – le�et èi pohovka) tøi spojené stoly do tvaru U (nebo jeden velkı obdélníkovı) a kolem nìj byly ze tøí stran pohovky na le�ení pøi jídle (tak vypadal starı zpùsob stolování). Konala se hostina - tzv. agapé. Najedli se, pak zaèala modlitba. Øíkalo se tomu „tajemství shromá�dìní“, kde se vykonávalo vzıvání �ivého Boha, aby vstoupil do jejich �ivotù. Tedy první a tudí� nejstarší chápání liturgie bylo „tajemství shromá�dìní“ a „tajemství vzıvání (pøijï, Pane)“.
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
Pozdìji se pohled na liturgii rozvíjí. Samozøejmì, pùvodní chápání (setkání s Pánem) zùstává, ale pøidávají se další rozmìry vnímání liturgie. V duchu Zjevení sv. Jana se objevuje kosmické chápání liturgie: na nebi se koná liturgie a my na zemi tuto bohoslu�bu opakujeme. Místo prostého shromá�dìní se objevuje slavnostní rituál a zaèíná pøevládat mystickı náhled na Tajemství eucharistie. To jsme v 2. století.* * *
Ve 4. století se postupnì objevuje pojetí liturgie jako korábu, archy, na které se zachraòujeme pro vìènı �ivot. Zároveò se dále rozvíjí kosmické vnímání liturgie. Na pøelomu tisíciletí je liturgie zase vnímána jako ètení (èi pøedstavení) pøíbìhu �ivota Je�íše Krista. To u� se témìø všechny souèásti liturgie dostávají na ta místa, kde jsou dnes.
Po pádu Byzance (29. kvìtna 1453) nástává velkı liturgickı úpadek (zpùsobenı vnìjším útlakem a v dùledku toho i úpadkem vzdìlanosti a pronikáním cizích vlivù nebo povìr). V Øecku jej léèilo hnutí Kollyvades, které pøes nenávist rùznıch tmáøù (zvláštì nìkterıch svatohorskıch mnichù) se v druhé polovinì 18. století uprostøed mnišské komunity na hoøe Athos zabıvalo obnovou tradièních praktik a opozicí vùèi neopodstatnìnım úpadkovım nebo cizorodım inovacím a které se stalo hnutím duchovní obrody. Rusko své kollyvades nemá a pøes nepatrné pokusy o nápravu je tam pravoslaví stále v moci tìch, proti nim� sv. Nikodim Hagiorita a další kollyvadové tak tì�ce zápasili, a stále zde pøetrvává liturgickı úpadek (zpùsobenı nevzdìlaností, pøe�ívajícími pohanskımi zvyky, mocnım vlivem latinské církve, pompou a povìreènım zachováváním rùznıch nepodstatnıch nebo i mylnıch pozùstatkù èi pøídavkù v souvislosti s hluboce pokleslou duchovní kulturou odrá�ející nepravoslavné vzory). V dobì nikonovskıch represí proti staroobøadcùm jich bylo ve spoleènosti 10%; dodnes toto tmáøstvím pokøivené pravoslaví vystihuje ducha ruského pravoslaví.
Dnes �ijeme v dobách duchovní a tím pádem i liturgické dekadence, které se v našem okruhu alespoò èásteènì vyhnula jedinì øecká církev (díky své bezprostøední návaznosti na nejstarší tradice). Dnešní vìøící do liturgie vìtšinou pøíliš nevidí, neètou v ní tu øeè vzpomínek a symbolù, nerozpoznávají její vnitøní vıznam, vnímají ji spíše povrchnì, nemají hlubší vhled a tím pádem ani cítìní toho, co se zrovna pøi bohoslu�bì dìje (a nutno dodat, �e duchovensto je v tomto ohledu ani pøíliš nevzdìlává - prùbì�ná mystagogie schází). Lidé chodí na bohoslu�by èasto se skoro povìreènım vìdomím, �e je potøeba postavit svíèku, aby se jim zlého nestalo. Prostì pøicházejí se do chrámu pomodlit - vykonat víceménì soukromou pobo�nost za sebe a své blízké. V lepším pøípadì pøinášejí k pøijímání své dìti. Je samozøejmì dobré, �e lidé pøijdou a duchovnì jsou alespoò nìjak na liturgii a na �ivot církve napojeni. A u nás? Za vladyky Gorazda to nebylo ani mezi Èechy o moc jiné (dle svìdectví nejstarší generace duchovních). A dnes? Nìkteøí vìøící øíkají, �e pøicházejí "naèerpat síly". Místy však probleskují svìtélka obrody a obnovení zájmu o hloubku pravoslavné vıchodní duchovnosti a liturgie.
Vra�me se však k tì�kému dílu svatıch apoštolù.
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
V jakém spoleèenském prostøedí apoštolové tehdy pracovali? Nábo�enství bylo tenkrát vìtšinou spojeno se státem, bylo souèástí státní ideologie a bylo pova�ováno za jeden ze státotvornıch prvkù. Pøijít s novım kultem, ba dokonce s nìèím tak novım, �e si to pøed tím nikdo ani neumìl pøedstavit, a navíc to byla víra naprosto nezaøaditelná, nesluèitelná a nesmiøitelná s jakımkoliv jinım kultem a vírou, to znamenalo nejen obrátit proti sobì hnìv lidí, ale také hnìv vládcù nebo státních úøedníkù. Nesmiøitelnost a odmítnutí, které køes�anství vyhlásilo všem pohanskım nábo�enstvím, si vztahovaly státy na sebe jako odboj èi drzost. Apoštolové a ti, kteøí je následovali, se tím snadno dostávali do pozice podezøelıch a nevìrohodnıch individuí, státu a spoleènosti nebezpeènıch, vyvolávajících zmatek hrozící v oèích vládcù vzpourou, zkrátka lidí nesrozumitelnıch. V nìkterıch pøípadech na nì padal stín podezøení ze zloèinného smıšlení.
V této dobì patøil Øím a jeho øíše k nábo�ensky pomìrnì snášenlivım státním útvarùm. Bez problému vstøebával do svého pantheonu všechna mo�ná bo�stva a kulty, které provozovaly na dobytıch územích porobené národy. Kdy� pøišlo øímské vojsko dobıvat nìjakou zemi, pøed zapoèetím boje pøinesli Øímané obìti pohanskım "bohùm", kteøí byli uctíváni lidmi �ijícími v této zemi. Dobyvatelé tím dávali na srozumìnou tìmto "bo�stvùm", �e nepøišli bojovat proti nim, ale proti lidem, kteøí tam �ijí.
Jak tedy vstoupilo køes�anství do konfliktu i s øímskım pohanstvím? Mìlo to nìkolik pøíèin. První byl "skandál s lidstvím". A� køes�anství toti� zdùraznilo ideu, kterou je dnes proniknutá celá civilizace zbudovaná na køes�anskıch základech (na rozdíl od Asie, Afriky atd. nebo od civilizace zalo�ené na islámu apod.). Tou ideou byla úcta k samotnému lidství, je� sdílejí všechny lidské osoby. Pro pohany byl ka�dı jedinec buï Øek, nebo Øíman, voják, barbar, svobodnı obèan, otrok nebo senátor, mu� nebo �ena atd. Pojem èlovìk byl nìkdy vnímán spíše jako �ivoèišná kategorie. O nìjaké rovnosti lidí nemohlo bıt øeèi, proto�e na kategorizaci jedincù bylo zalo�ené fungování spoleènosti (nanejvıš se uva�ování o všeobecném lidství dovolovalo filosofùm, pokud však zùstalo jen teorií nezasahující do praktického �ivota). Postavení èi pøíslušnost, resp. spoleèenskı status, byly tehdy u ka�dého lidského jedince zásadní. V køes�anskıch shromá�dìních však vedle sebe bez jakıchkoliv rozdìlení sedìli otroci i senátoøi, mu�i i �eny, boháèi i nádeníci... A všichni mìli rovnı podíl na spáse a na všem, co Kristus èlovìku dává. Jedinou podmínkou, kterou køes�ané na pøíslušníky své církve kladli, byla víra, køest, plnìní pøikázání a úèast na shromá�dìních. Nehledìli na pùvod, ani spoleèenské zaøazení. To byl pro Øímany skandál ohro�ující samotnou strukturu spoleènosti.
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
Další pomluvy pak u� byly vìcí lidové tvoøivosti, resp. pokleslého lidského instinktu hledání nepøítele (tomu propadali nejen Øímané, ale všechny spoleènosti, nacistickım Nìmeckem a souèasnım Ruskem konèe). A tak køes�any napø. obviòovali, �e se pokoušejí otrávit vodu ve studnách a provádìjí èernou magii (dosti bì�né obvinìní a obligátní vysvìtlení všech køes�anskıch zázrakù). �e vedou dìti k neposlušnosti rodièùm a uèí �eny neposlušnosti man�elùm. Pravda je taková, �e køes�anství vrací �enì plnost lidské dùstojnosti; projevilo se to hned v prvních staletích: v církvi získávaly �eny nesrovnatelnì dùstojnìjší postavení ne� v tehdejší spoleènosti, kde zcela podléhaly vùli man�ela; paradoxnì dnešní feminismus obviòuje církev, která však dala �enám základy toho spoleèenského postavení, kterého dnes po�ívají.
Postupnì se køes�ané dostali do pozice zavr�eníhodné spoleèenské skupiny. A to jak vlivem �árlivosti �idù, kteøí v nìkterıch pøípadech mìli jistı spoleèenskı vliv, i �árlivosti pohanù a zvláštì jejich �recù (køes�ané obvinili pohanské kulty z prázdnosti, kouzelnictví a satanismu). Dalším paradoxem však je, �e i pøes tento odpor a pomluvy, a dokonce i pøes vyhlášené státní pronásledování a hubení køes�anù, pøíslušníkù církve stále pøibıvalo.
Lidé naslouchající kázání apoštolù toti� zaèínali chápat, �e køes�anství jim pøináší neuvìøitelnı Bo�í dar, úplnì novı vıklad svìta a smyslu lidského �ivota, osvìtluje duši a dává nadìji na vìènı bla�enı �ivot v Bohu. Oproti tomu pohanství nic ani vzdálenì tomu podobného dát èlovìku nemù�e a do lidskıch duší pøináší jen pustotu, marnost, tmu, pouta vášní, høích a smrt.
Køes�ané byli v samotném poèátku ještì tolerováni jako souèást �idovství. Byli pova�ováni za �idovskou sektu. �idé sice byli neoblíbení, ale postupnì kvùli starobylosti své víry dosáhli jakési míry tolerance. Poté se však sami �idé od køes�anù dùraznì distancovali, aby køes�ané nepo�ívali nìjakıch jejich vıhod, a dokonce podporovali jejich pronásledování. Jakmile øímští úøedníci zjistili, �e køes�ané nejsou souèástí �idovství, museli zaèít øešit, zda bude køes�anskı kult v øímské øíši patøit mezi povolené, nebo bude nepovolenı, proto�e øíši škodí. (Nepovolenıch kultù bylo v dobì trvání starého Øíma víc, tøeba v 2. stol. byl zakázán kult boha Bakcha. Pøíslušníkùm tìchto sekt však vìtšinou nestálo za to, aby se pro zachování svého kultu obìtovali.)
Jednou z hlavních pøíèin, proè øímskı stát netoleroval køes�any, bylo jejich úporné odmítání pøijmout - ve jménu nábo�enské snášenlivosti, tolerance a loajality vùèi státu - nabízené místo mezi ostatními povolenımi kulty, uznat tøeba alespoò na oko jejich platnost a tím pádem dojít uznání ze strany státu. Toto rozhodné odmítnutí pøinést (by� jen jako èistì formální úkon) obì� státním bohùm z nich uèinilo - z hlediska pohanskıch vládcù - nepøátele státu. Všechna uznávaná nábo�enství musela bıt synkretická, tedy neèinit si vıluènı nárok na nábo�enskou pravdu. A to køes�anství splnit nemohlo, proto�e by tím popøelo sebe sama.
Nakonec byli køes�ané obviòováni za všechno zlo, které Øím postihlo, a to prı kvùli tomu, �e køes�ané svou nevírou urá�ejí bohy. Slovy Tertuliána: „Kdy� se Tiber rozvodní nebo kdy� nepøijdou záplavy na Nilu, ji� se ozıvá pokøik: ‚Køes�any lvùm!‘“ Bì�nım se stalo rèení: „Kvùli køes�anùm neprší.“ Dnes nám zní absurdnì, �e byli tehdejší køes�ané Øímem obvinìni z ateismu, kdy� byli souèasní køes�ané ještì nedávno komunistickımi ateisty potlaèováni kvùli své víøe. Tenkrát to však bylo mínìno tak, �e nectili øímské státní bohy. Øímu staèil pouhı projev úcty k oficiálnímu kultu, formální uznání kultu císaøe, netrval na tom, aby se lidé ke státním bohùm modlili. Ani na to však køes�ané nemohli pøistoupit, a to nebyli pohané schopni pochopit, proto�e sami nemìli zkušenost s nejvyšší Pravdou. Podle tehdejšího spisovatele Plinia byla neústupnost køes�anù v odmítání sebemenšího gesta vstøícnosti k pohanství vnímána ve spoleènosti jako jejich nejhorší vlastnost. Populárním protikøes�anskım pokøikem bylo: „Pryè s ateisty!“
Takovı je alespoò v hrubıch rysech naèrtnutı obrázek spoleèenské situace, ve které pùsobili svatí apoštolové, zvláštì Petr a Pavel v Øímì. Asi dobøe chápeme, jak slo�itá byla jejich pozice køes�anskıch vùdcù a jak nesmírnì tì�ká byla jejich práce, a zároveò, �e nemohla skonèit jinak, ne� muèednickou smrtí.
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
Neronovo pronásledování køes�anù. Øímskım zákonem podlo�ené pronásledování zaèalo a� Trajánovım ediktem (r. 112), ale ještì pøed tím rozpoutal nelidské vra�dìní køes�anù císaø kterı, panoval u� v dobì svatıch apoštolù. I jiní císaøi v dobì pøed Trajánem køes�any pronásledovali, ale ne v tak obludnıch rozmìrech.
Øímskım císaøem byl v dobì závìru �ivota tìchto nejpøednìjších apoštolù císaø Nerón. Byla to nemocná osoba, psychopat nebo šílenec a zároveò mravnì naprosto zvrhlá lidská troska. To, co páchal v oblasti mravní, pøesahuje všechny hranice toho, o èem je zde "slušno by� jen mluviti". Stejnì jako vra�edné sklony (zavra�dil kromì mnoha jinıch i svou matku, díky které se stal císaøem). Jeho psychopatie se projevovala megalománií, absolutní sebedùvìrou, jistotou o své vıjimeènosti a dùle�itosti (jak to bıvá u psychopatù obvyklé). Jeho myšlení bylo prosáklé absencí soucitu a zøejmì si vùbec neuvìdomoval svou neobyèejnou krutost. Zvrhlosti a krvelaènost byly zøejmì u� za hranicí šílenství. Psychopatická porucha pokraèovala ještì dál, ne� bıvá obvyklé, a zøejmì nakonec dosáhla stavu utkvìlıch pøedstav: napø. aè nemìl �ádnı hudební sluch, byl pøesvìdèen, �e je vynikající pìvec; mìl køivé nohy a pohyboval se nemotornì, byl však pøesvìdèen, �e je nejlepší taneèník; a koneènì - trpìl absolutní sebedùvìrou ve své schopnosti skládat poezii. Tak�e muèil své dvoøany tím, �e je nutil poslouchat jeho falešnı zpìv, kterım skøehotal své nemo�né básnì a tanèil pøi tom, jak kdy� ho kousla tarantule.
Jednoho dne se tento, �ádnou múzou nepolíbenı, deviant rozhodl napsat poému o hoøící Tróji, ale po nìkolika dnech si postì�oval svım dvoøanùm, �e nemù�e psát, proto�e nemá inspiraci, nikdy toti� nevidìl hoøící mìsto. Brzy poté (18. èervna 64) byl Øím v plamenech a hoøel celı tıden. Neróna vidìli, jak na balkónì svého kamenného paláce nadšenì poskakuje v divadelním kostımu, hraje na lyru a zpívá svou poému o hoøící Tróji. Hnìv lidu však na sebe nenechal dlouho èekat. Jeho druhá man�elka se kdysi stala �idovkou (mo�ná i Nerón pøijal �idovské nábo�enství) a poradila svému mu�i, a� ten po�ár svede na køes�any, které "stejnì nikdo nemá rád". A tak bylo rozpoutáno strašné pronásledování. Nerón propùjèil své sady, kde byli køes�ané hromadnì ukøi�ováváni, poté je zaèali za�iva pøibité na kùlech obkládat hoølavımi vìcmi, polili pryskyøicí a v noci je �ivé zapálili, aby slou�ili jako noèní osvìtlení Nerónovıch pozemkù. V tomto svìtle pak císaø poøádal jezdecké závody. Nesmírné mno�ství chycenıch køes�anù bylo v arénách pøedhozeno k se�rání lvùm k pobavení pohanského publika.
 |
Køes�ané chystaní jako hoøící pochodnì v Neronovıch sadech (Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
Obyvatelé Øíma si sice našli cíl svého hnìvu, ale na druhé stranì pøi pohledu na tu nekonèící øadu krutostí zaèali váhat, zda je to pøimìøenı trest. Dokonce i spisovatel Tacitus ve svém díle zachytil vzrùstající pochybnosti Øímanù, nakolik jsou všechny ty hrùzy rozpoutané proti køes�anùm nutností v zájmu státu a do jaké míry je to spíše zvrácené uspokojování krvelaènosti císaøe.
* * *
Jak se køes�ané nauèili pokøi�ovat se? Dodnes na sobì èasto èiníme znamení køí�e. Odkud se to vzalo? Jak na to køes�ané pøišli? Tento, dnes tak samozøejmı obyèej, pochází z dob tohoto prvního velkého pohanského pronásledování.
Ano, pokøi�ovat se nás nauèili prvomuèedníci pronásledovaní a zabití v dobì císaøe Neróna pøi svém svìdectví o svém Spasiteli, Kristu. Tenkrát po po�áru Øíma køes�any chytali a házeli je do arény (do cirku) k se�rání lvùm. Køes�ané se pøed smrtí chovali dùstojnì, shlukli se v arénì do skupin, kde mu�i chránili �eny a dìti a všichni spoleènì zpívali �almy. Tato stateènost uèinila na obyvatele Øíma dojem, proto�e Øímané, jakkoliv byli zhıralí, pokud dokázali nìco morálního ocenit, tak to byla stateènost. Veøejné mínìní se zaèalo postupnì pøelévat na stranu køes�anù. K se�rání lvùm se toti� odsuzovali jen uprchlí otroci nebo vrahové man�ela èi rodièù. Lidem zaèalo bıt jasné, �e tito køes�ané nemohou bıt zloèinci. A tak císaø posléze naøídil, �e køes�anùm pøed vhozením do arény mají vojáci vyøíznout jazyk. Kvùli tomu se tam køes�ané nemohli modlit, a tak na znamení toho, �e neumírají kvùli zloèinùm ale za Krista, skládali ruce na zpùsob køí�e. Buï pøekøí�ili ruce nad hlavou, nebo na hrudi, nebo si èinili køí�ky rukou na èele a na hrudi apod. Z toho se rozvinul zvyk pokøi�ovat se. Pùvodnì se tímto znamením šetøilo, pova�ovalo se za nìco velice vzácného a mocného, na co se musí èlovìk soustøedit. Pokøi�ovat se mechanicky by se pokládalo za høích stejnì, jako kdy� nìkdo pøijímá eucharistii jen ze zvyku. Pozdìji se pou�ívalo stále èastìji... A tak �ije tato praxe køes�anù z Nerónovy arény v naší církvi a� dodnes.
Èinit znak køí�e vzniklo tedy jako znamení vyznavaèské. Paradoxnì se dnes nìkteøí køes�ané stydí pokøi�ovat se na veøejnosti, a pøed Bohem i pøed lidmi se tím pøihlásit ke Kristu.
* * *
Petr byl tenkrát v Øímì. Byl znám jako "papas" Antiochie. Do èela seznamu øímskıch pape�ù byl zapsán dodateènì zøejmì o dost pozdìji. Prvním øímskım biskupem byl Linus (zmínka o nìm pochází z konce 2. stol.). Na apoštola Petra se odvlává a� sv. biskup øímskı Štìpán (+ 257). Titul pape� pøevzali øímští biskupové a� v 5. století od alexandrijského patriarchy a pape�e a soudce celého svìta (jak znìla èást titulu alexandrijskıch patriarchù). Pavel byl do Øíma dopraven jako vìzeò, aby zde byl coby øímskı obèan souzen. Mìl v Øímì relativní svobodu pohybu, ale byl stále pod dozorem. Nakonec byl s�at.
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
Poté u� Petr nechtìl o opuštìní Øíma ani slyšet. A proto�e se a� do nejhlubšího svého stáøí trápil, �e kdysi zapøel Pána a není jej hoden, po�ádal po svém zatèení vojáky, aby ho neukøi�ovávali, jako ukøi�ovali Krista, proto�e se cítí bıt nehoden zemøít stejnou smrtí jako On. Vojáci se mu vysmáli a ukøi�ovali ho hlavou dolù.
Tak se naplnilo, co dávno pøed tím prorokoval Pán. Zmrtvıchvstalı Kristus øekl tenkrát Petrovi u Galilejského jezera, kde ho pøed lety povolal za uèedníka: „Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses pøepásával a chodils, kam jsi chtìl. Ale a� zestárneš, vztáhneš ruce, a jinı tì pøepásá a povede, kam nechceš.“ Tím chtìl ukázat jakou smrtí oslaví Boha (vztáhnutí rukou bylo obrazem jeho ukøi�ování).
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
P.S.
Apoštolové pro Krista opustili svùj národ, povznesli se nad svou národnost. „V Kristu u� není Øek a �id, obøezanı a neobøezanı, barbar, divoch, otrok a svobodnı - ale všechno a ve všech Kristus.“ (Kol 3,11) A dodejme k tomu: „v Kristu není ani Rus, ani Srb atd., proto�e všichni jsou jedno.“ Dnes jsme svìdky, jak se nám do myšlení vkradlo pøedkøes�anské uva�ování, kdy u� zase nevidíme pøedevším èlovìka, ale hlavnì Øeka, Rusa, Rumuna... A kvùli nacionalismu jsou mnozí køes�ané ihned pøipraveni zahodit evangelium a jít zabíjet. Ve støedovìku a na zaèátku novovìku to øešila latinská církev, teï jsme do toho padli my, aè jsme si mysleli, �e nám se to stát nemù�e. Jak to, �e u� nechápeme uèení svatıch apoštolù, podle nìho� jsou všechny nacionalistické èi panslovanské nebo carské ideje u� z principu nekøes�anské? A co je nekøes�anské se snadno stává antikøes�anskım, jak to vidíme na oné souèasné ïábelské válce, která popírá evangelium a všechny jeho ideje soucitu a lásky. Co mù�e dát lidstvu církev, která hlásá takovı nacionalismus? Kdy� sùl ztratí svou chu�, èím ji osolit? (Mat 5,13)
Neztratili jsme náhodou nìco z toho, èemu apoštolové církev nauèili?
Starec o tom pravil: „Kdy jsme ztratili milosrdenství a kdy jsme ztratili soucit, z nìho� se milosrdenství rodí?
Kde je ta bratrská láska, o které slyšíme v kázáních?
Proè nepromìníme víru ve skutky a na místo toho, z ní dìláme mrtvou literu?
Takto urá�íme a èiníme ostudu Hospodinu pøed nevìøícími!
Máme ústa plná slov o míru a lásce, ale ve skuteènosti projevujeme jen málo pochopení ve vztahu k bli�ním, tak�e našim vlastním jednáním, èastìji šíøíme nevíru ne� víru.
Nemám v úmyslu nikoho urazit a omlouvám se ka�dému, koho toto urazí.
Mım jedinım pøáním je, aby ka�dı z nás, kdo se odva�uje nazıvat sebe køes�anem, nedovolil znovu ukøi�ovat Krista v sobì i v druhıch.“ (Ctihodnı starec archimandrita Efrem Arizonskı)
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
Minulı èlánek na téma tohoto svátku: O lásce svatıch apoštolù
Zobrazit pøíspìvek è. 1419 jednotlivì
Administrátor
--- 10. 7. 2024
NANEBEVSTOUPENÍ
Naplnìní zámìru Stvoøitele
Abychom se pokusili lépe pochopit svatodušní svátky, resp. událost sestoupení Svatého Ducha (viz o tom zde a pak zde), pohlédnìme zpìtnì ještì na pøedcházející svátek Nabevstoupení Pána. Událost tohoto svátku hovoøí o zámìru Bo�ím s èlovìkem, s lidstvem.
Pøebıvání Ducha na zemi v Církvi je ještì lepší ne� trvalá tìlesná pøítomnost Krista: »Je lépe pro vás, abych odešel. Jinak by Duch Svatı k vám nepøišel.« (Jan 16,7)
V Padesátnici nám ještì probleskuje reflexe svátku Nanebevstoupení Pánì. V tomto svátku vidíme naplnìní Bo�ího úradku pøi stvoøení svìta a èlovìka. Stvoøenı Adam byl stvoøen jako psychosomatická bytost. Tedy skrze svou duši je bytostí duchovní, a skrze své tìlo je bytostí materiální. Obojí spojeno v jedné lidské osobì (tak je toto spojení ulo�eno v základu všech lidskıch bytostí). Duší jsme spojeni s naší nebeskou vlastí, tìlem jsme spojeni s materiálním a �ivoèišnım svìtem. Adam mìl za úkol, aby sebe, a tím skrze své tìlo i veškerou materii a �ivoèišstvo, pøivedl k Bohu, sjednotil s Bohem, zbo�štil. A tak vše, co z Boha vyšlo se mìlo skrze èlovìka zase vrátit k Nìmu zpìt.
Vinou èlovìka se to však nìjak zamotalo a protáhlo, a lidstvu to pøineslo nespoèet tragédií, moøe prolité krve a nevıslovné utrpení v prùbìhu všech vìkù. Nicménì úkol prvního Adama splnil druhı Adam - Kristus. Pøi svém Nanebevstoupení bere s sebou vzhùru naše lidství, které pøijal od Panny Marie a které zbo�štil, a pøivádí je k Otci; usedá - neoddìlen od tohoto lidství - na pravici Otce, uvádí je ve své boholidské Osobì do spoleèenství svaté Trojice. Tím byla naplnìna vùle Stvoøitele a ukázáno, vše, co si Bùh pøeje, se stane. Neexistuje �ádná síla, která by mohla zmaøit Bo�í vùli.
„Jsem si jist, �e smrt ani �ivot, andìlé ani démoni, vìci pøítomné ani budoucí, �ádná moc, vıšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoøení nás nemù�e oddìlit od Bo�í lásky v Kristu Je�íši, našem Pánu!“ (Øímanùm 8,38-39)
Kdy� bylo vráceno naše lidství k Bohu, otevøela se tím cesta i všem lidskım bytostem a skrze nì i všemu tvorstvu, které naøíká a „tou�ebnì vyhlí�í a èeká, kdy se zjeví sláva Bo�ích synù. Nebo� tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nıbr� tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však nadìje, �e i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dìtí Bo�ích. Víme pøece, �e veškeré tvorstvo a� podnes spoleènì sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteøí ji� máme Ducha jako pøíslib darù Bo�ích, i my ve svém nitru sténáme, oèekávajíce pøijetí za syny, toti� vykoupení svého tìla.“ (Øímanùm 8,19-23)
Aby se toto mohlo naplòovat v prùbìhu všech vìkù, které mezi obìma Kristovımi uplynou, byla Duchem Svatım zbudována Církev, skrze kterou pøetrvávají, rozdìlují se a lidem se udìlují všechny plody Kristem vykonané spásy. A tak dochází svého cíle ka�dı jednotlivec i celé lidstvo. Církví jsou spaseni vìøící, ale dostává se skrze ni i nìjaké úèasti na Bo�ím dílu také nevìøícím.
Øíká se, �e u� pøi stvoøení svìta a èlovìka Bùh myslel na Církev. Celı vesmír je stvoøen kvùli Církvi a pro ni. Zámìr Církve se mohl uskuteènit díky Adamovì svobodné vùli rùznımi zpùsoby. Nakonec se uskuteènil tak, jak jej vykonal druhı Adam. Církev je z toho úhlu pohledu vìtší a vzácnìjší ne� vesmír. Zrození Církve pøi Padesátnici je tudí� vìtším dílem ne� stvoøení svìta. Církev zachraòuje celı svìt, kosmos, kterı by bez Církve propadl marnosti a zmaru.
Pán Je�íš vystoupil k Otci, a my jsme zváni na cestu za ním.
Zobrazit pøíspìvek è. 1418 jednotlivì
Administrátor
--- 5. 7. 2024
Rozmıšlení o Duchu Svatém
Pokraèování úvah o svátcích Padesátnice - 2. èást
1. èást je zde.
V tyto svátky jsou naše chrámy ozdobeny zelení - zelené listy rostlin a stromù jsou znakem rozkvìtu a rùstu a �ivota duše. Pøipomíná nám to ráj. Chrám je ostatnì pøi liturgii v�dy obrazem ráje, pøedjímkou jeho pøítomnosti a našeho pøebıvání v nìm. Aby zahrada a sady mohly rùst, potøebují vodu. Právì o této duchovní vodì hovoøil Pán, kdy� pøirovnal budoucí sestoupení Svatého Ducha k �ivé vodì. (Jan 7,37-39) Aby lidská duše mohla �ít plnì, mít �ivot v hojnosti, tak�e pøetéká �ivotem, potøebuje dar blahodati Bo�ího Ducha. Bez nìj duše strádá, �ivoøí a hyne.
Chrám plnı zelenì nám názornì pøipomíná rozdíl mezi vyprahlou pouští a zelenım rájem. Kdy� toto podobenství transponujeme do duchovní roviny, vidíme, �e podobné rozdíly mohou bıt i mezi lidskımi nitry. Srdce Duchem naplnìného èlovìka je jako kvetoucí zahrada, kde�to høích a vášnì vysušují lidské nitro a èiní z nìj pustou pouš�. To není jen poetická metafora! Lze to zøetelnì cítit pøi setkávání s lidmi. Jeden kypí �ivotem, nadìjemi a inspirací, druhı je unavenı vším, otrávenı �ivotem, na smrt skleslı a bez zájmu o cokoliv ušlechtilého.
Vzpomínám si, jak jeden mnich øíkal: „Ti mladí lidé jsou dnes tak unavení.“ To je pochopitelnì nejen vlivem stresu, na kterı se dnes svaluje všechna lidská nepohoda, a souèasného ducha spoleènosti, ale i jejich duchovním stavem.
* * *
Pravoslavnı zvyk zdobit chrám na svátky Padesátnice zelení, ratolestmi, listím a kvìty pøešel do Církve od �idù. Pøi svátku letnic, co� byl svátek na památku události, kdy Hospodin daroval Moj�íšovi na Sinaji tóru (Zákon), se takto zdobily synagogy a domy, aby se tím pøipomnìla zeleò a kvìty, které obklopovaly horu Sinaj, kde zrovna byla Bo�ímu lidu pøedávána tóra (tj. Zákon, kterı odlišoval Bo�í lid od pohanù).
Jak se zdá, tak do køes�anskıch obyèejù a tradic spojenıch s oslavou Padesátnice pronikl i vliv jiného �idovského svátku, pøi nìm� se také pou�ívají ratolesti a vìtve a také mají pøipomínat putování Bo�ího lidu po poušti, a to je velkı svátek stánkù (Sukot, a �idé pøi nìm pøebıvali ve stanech z ratolestí).
Je�íšovy vıroky o svìtle a o �ivé vodì (Jan 7,37-39), pronesené na svátek stánkù, vztáhla Církev k oslavì Sestoupení Svatého Ducha, proto�e i evangelijní svatopisec vysvìtluje, �e pod øeèenou vodou myslel Spasitel Ducha Svatého.
* * *
Jsem pøesvìdèen, �e ka�dı, kdo je nìjakou dobu v církvi a nedìlá nìjakou záva�nou chybu, po èase zaène procházet zmìnou svého myšlení, jak na nìj pùsobí Duch Svatı.
Jako pøíklad pøevyprávím pøíbìh z pateriku (avva Dorothej?). V noci vidìli tøi mniši nezávisle na sobì, jak se ve tmì venku od monastıru pohybuje nìjakı stín, pøehoupl se pøes plot a vzdaloval se smìrem k vesnici. Ti tøi to pøišli (opìt nezávisle na sobì) ohlásit igumenovi. První øekl: "Jeden z našich mnichù chodí v noci do vesnice krást." Druhı hlásil: "Nìkdo z našich chodí v noci do vesnice smilnit." Tøetí podává zprávu: "Nìjakı náš mnich chodí v noci do vesnice tajnì pomáhat nìkomu chudému." Všichni tøi vidìli to samé: pouhı stín a nic víc. A pøesto podali tøi rùzné zprávy. Z toho je zøejmé, �e èlovìk nevnímá realitu kolem sebe jen oèima, ale spíše pøes filtr svého vlastního duchovního stavu. O tom mnichovi, co chodí v noci do vesnice, se igumen od tìch tøí sice nedozvìdìl nic, ale zato se toho hodnì dozvìdìl o vnitøním stavu ka�dého z tìch tøí. První mìl problém s dodr�ováním slibu chudoby, a tak všude vidìl jen majetek a druhé lidi jako zlodìje. Další mnich mìl problém se slibem èistoty, tak�e všude kolem sebe vidìl jen smilstvo. Tøetí mnich byl naplnìn dobrotou, soucitem a milosrdenstvím, a tak vidìl všechny ostatní mnichy stejnımi, jako byl on sám. První dva zùstávali stále nedotèeni oèistnım pùsobením Ducha. Tøetí u� dosáhl nìjakého pokroku v práci na oèiš�ování srdce, kterou na nìm Duch konal.
Jak øíká lidová moudrost: Podle sebe soudím tebe. Zlodìj vidí všude kolem sebe zlodìje, a tak si ospravedlòuje svùj høích. Smilník vidí všechny smilnit. Lháø je z celého srdce pøesvìdèen, �e l�ou všichni.
Jednou z nejhorších vášní je závist, je to skryté zlodìjství. Zlodìj v�dy sleduje cizí majetek, slídí po druhıch lidech. Závistník nikdy nevìøí ctnosti cizích lidí, ale v�dy ka�dého podezírá. Vìtšinou to maskuje napø. bojem za spravedlnost, za rovnost, za odhalování pokrytectví atd. (Jidáš závidìl Pánu Je�íši pomazání drahocennım myrem a maskoval to starostlivostí o chudé. Jan 12,5) Høíšník nevidí krásu Bo�ího stvoøení. Svìt pova�uje závistník v�dy za nespravedlivı. Všichni hledíme na stejnı svìt, ale ka�dı vidíme nìco jiného. Hledíme toti� na svìt skrze své vášnì a poklesky, nebo skrze ctnosti. Proto vidí svatí lidé všude dobro a krásu.
Kdy� vidí svatı èlovìk nìco zlého, øekne si: „Svìt je zlı, proto�e já jsem špatnı.“ Kdy� je èlovìk s Bohem, zdají se mu všichni lepší ne� on. Tì�ko si umíme pøedstavit, jaká je to úleva.
P.S.
Jinı pøíklad zmìny myšlení: „Pomozte mi, prosím! Jsem velmi bohatı èlovìk.“ V pøedrevoluèní dobì v Rusku jeden mu� zdìdil zlato a úspìšnım podnikáním se stal nesmírnì bohatım. Jen�e místo toho, aby hledal zpùsoby, jak toto bohatství ještì rozmno�it (jak je to obvyklé u boháèù), hledal cesty, jak rozdávat chudım, jak by mohlo je nezmìrné bohatství pøinášet u�itek trpícím. Aèkoliv dával mnoho a neustále, trápil se stále tím, jak rozdávat ještì víc. Pátral a dokonce dal inzerát. Tí�ilo ho špatné svìdomí, �e stále nenachází dost zpùsobù, jak dostat peníze k tìm, kteøí to nejvíc potøebují. Všichni kolem se mu divili a nechápali to. Jen�e pak zaèalo jeho chování zbo�né køes�any pohoršovat a nakonec bylo takové poèínání prohlašováno za skandální. (To se stalo v pøedrevoluèním Rusku, které dnes nìkteøí souèasní staromilci pova�ují za úplnı etalon zbo�nosti!) Skuteènou zbo�nost skoro nikdo (ani v církvi) nechápal (viz o tom sv. Inatij Brjanèaninov) a køes�anskou vírou promìnìné lidské uva�ování pova�ovali za bláznovství, za skandál. Na pøíkaz samotného cara mìl bıt zavøen do blázince. Naštìstí se o úradku ruskıch farizeù dozvìdìl vèas a utekl na Athos.
A ještì jeden pøíklad jiného myšlení. Sedìli chlapi v hospodì. Pili, veselili se. Jeden však byl nìjak posmutnìlı. Kdy� se ho zeptali, co s ním je, odvìtil: My tady pijeme, a v monastıru mají všenoèní bdìní.
Pokraèování v dalším pøíspìvku
Zobrazit pøíspìvek è. 1417 jednotlivì
Administrátor
--- 28. 6. 2024
Rozmıšlení o Duchu Svatém
Svátek PADESÁTNICE
Apoštolé pøed Padesátnicí nemìli Svatého Ducha. Slova Pána Je�íše o udìlení moci svatım apoštolùm odpouštìt høíchy (resp. svazovat a rozvazovat) se vztahují k budoucnosti. Èili kdy� Pán dechl na apoštoly a øekl jim: »Pøijmìte Ducha svatého,« (Jan 20,22) vztahuje se jeho vırok právì k Padesátnici. Kdy� hovoøil o tom, �e apoštolové obdr�í Ducha Svatého, mìl na mysli Padesátnici: »Jakmile však pøijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, nebo� nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má pøijít. On mì oslaví, nebo� vám bude zvìstovat, co pøijme ode mne.« (Jan 16,13-14) … »Já pak pravdu pravím vám, �e jest vám u�iteèné, abych já odešel. Nebo neodejdu-li�, Utìšitel nepøijde k vám; a pakli� odejdu, pošlu ho k vám.« (Jan 16,7)
Velikı u�itek z odchodu Pána Je�íše a ze seslání Svatého Ducha - Zástupce Bo�ího Syna na zemi vidìli proroci. Jeden z nich zøel jerusalemskı Chrám, tj. pøedobraz Církve, jako vodou naplnìnı Bo�í chrám. Takto vypadal chrám Bo�í, tj. Církev, v prorockém vidìní Ezechiele: »...budu uprostøed nich pøebıvat navìky. Synu èlovìèí, popiš domu Izraele tento chrám. ... pøivedl mì ke vchodu do chrámu. A hle - zpod chrámového prahu smìrem na vıchod proudila voda (chrám byl toti� obrácen k vıchodu). Voda stékala zpod pravé strany chrámu na jih od oltáøe. Poté mì odvedl severní branou ven a vedl mì okolo a� k vıchodní bránì vnìjšího nádvoøí. A hle - z její pravé strany se øinula voda. ... provedl mì vodou - sahala po kolena. Odmìøil dalších tisíc a provedl mì vodou - sahala po pás. Odmìøil dalších tisíc - a byla to øeka, kterou jsem nemohl pøebrodit, proto�e byla tak hluboká, �e se v ní muselo plavat a nešla pøebrodit. ...Kamkoli ta øeka pøiteèe, všechno se tam v její vodì uzdraví a o�ije.« (Ezechiel 43,9-10; 47,1-5 a 9)
Jerusalem a chrám stály na místì, na kterém byl nedostatek pitné vody; vody k umıvání bylo dost, ale èistá voda se roznášela po mìstì z nìkolika málo studní - konali to buï sluhové svım pánùm nebo jako veøejnou slu�bu to provozovali vodnáøi, a lidé v mìstì jim pak za donesenou vodu platili (podobnì jako my si kupujeme vodu balenou). Pøedstava jerusalemského chrámu plného vody, ve které se dalo plavat, byla tak nereálná, �e bylo jasné, �e se jedná o nìjakou duchovní realitu, zázrak èi jinotaj.
Tak vykládají symbol vody i jiní proroci, napø. Jeremiáš prohlašoval, �e pramenem vody �ivé je Hospodin (17,13). A opìt Ezechiel: »Pokropím vás èistou vodou a budete èistí. Ode vší vaší neèistoty a ode všech vašich hnusnıch model vás oèistím. Dám vám nové srdce a do nitra vám vlo�ím nového ducha. Vezmu vám z tìla srdce z kamene a dám vám srdce z masa. Vlo�ím vám do nitra svého Ducha a zpùsobím, abyste se øídili mımi pravidly, dodr�ovali mé zákony a jednali podle nich.« (36,25-27)
Právì tento jinotajnı obraz pou�ívá Pán Je�íš:
»V poslední, velkı den svátkù (letnic èi stánkù) Je�íš vystoupil a zvolal: "Jestli�e kdo �ízní, a� pøijde ke mnì a pije! Kdo vìøí ve mne, `proud �ivé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo." To øekl o Duchu, jej� mìli pøijmout ti, kteøí v nìj uvìøili. Dosud toti� Duch svatı nebyl dán, nebo� Je�íš ještì nebyl oslaven.« (Jan 7,37-39)
* * *
Nejlepším dokladem skuteènosti, �e apoštolové pøed Padesátnicí nemìli ještì Ducha Svatého, je jejich chování, charaktery jejich nepromìnìnıch osobností. Vidíme zásadnì jinı obraz pøi pohledu na apoštoly v dobách, kdy doprovázeli Pána Je�íše a byli jeho uèedníky, a pak zcela odlišnı obrázek apoštolù po sestoupení Ducha Svatého.
Pøed Padesátnicí to byli naprosto svìtští lidé, nikterak se svımi názory a zpùsobem �ivota neodlišovali od bì�né �idovské spoleènosti. I svımi zájmy a chováním se nevymykali tomu, co bylo obvyklé. Apoštolové se zajímali, co z toho budou mít, kdy� zanechali svìtského zamìstnání a zaèali chodit s Je�íšem, jindy se hádali o to, kdo z nich bude vìtší v mesiášském království, které si pøedstavovali stejnì svìtsky a naivnì jako ostatní bì�ní �idé. Pán Je�íš je trpìlivì vyuèoval, ale oni prakticky nic z toho nechápali nebo si to vysvìtlovali pøíliš pøízemnì. Ani po tøech letech ka�dodenní vıuky není na nich znát �ádnı velkı pokrok v duchovním ohledu. Pøední z apoštolù, Petr zradil Krista, tøikrát ho zapøel, proto�e ho vydìsila nìjaká slu�ebná dìveèka. U jeho køí�e stál z nich jen ap. Jan, ostatní se báli vystrèit nos, aby se nedostali kvùli jejich popravenému uèiteli do potí�í.
Po tøech letech vysvìtlování duchovní podstaty Bo�ího Království si stále pøedstavovali Mesiáše jako pozemského krále, kterı se postaví do èela andìlskıch vojsk, aby vyhnal Øímany a svou nepøemo�itelnou mocí ustanovil panování �idù nad celım svìtem, pøièem� apoštolové budou jeho nejbli�ší rada. Sice vìøili v Boha, �ili zbo�nì, milovali Krista, ale nebyla tam ještì ta promìna osobnosti, zmìna smıšlení, dar nadsvìtské moudrosti.
To vše pøišlo a� pøi Padesátnici. Jako by z horní sínì, kde sestoupil Svatı Duch, vyšli úplnì jiní lidé. Pryè byl strach, pryè byl zájem o svìtské vìci a o panování nad tímto svìtem. Ti, kteøí se pøed padesáti dny dìsili, �e je nìkdo bude spojovat s Ukøi�ovanım a provede jim to samé, co provedli �idé Jemu, najednou na zaplnìnıch ulicích a námìstích pøed masami lidu bez strachu provolávali zvìst o Je�íši Kristu, o Mesiáši. Najednou byli vyzbrojeni mocí shùry a plni moudrosti hlásali pravdy o Bohu a o spáse èlovìka skrze Krista ukøi�ovaného a posléze zmrtvıchvstavšího. Hojností darù Ducha Svatého konali zázraky a všemi svımi skutky ukazovali velikost Bo�í.
Po 50nici se u� apoštolové nezabıvali tím, kdo je z nich první, kdo bude sedìt po pravici a po levici ve slávì Mesiáše. Duch Svatı se na nich projevil nejen tím, �e konali zázraky, ale pøedevším tím, �e zmìnil jejich myšlení. Z bázlivıch a ustrašenıch uèinil stateèné; pozemsky uva�ující zmìnil na lidi, kteøí se zabıvali u� jen duchovními pøedmìty, církevními vìcmi a hlásáním evangelia.
* * *
Tak se zrodila naše Církev. Z apoštolù, na které Pán seslal Svatého Ducha, Boha, tøetí Osobu Bo�í Trojice, aby zde pøebıvala mezi námi po všechna následující pokolení a� do konce svìta. Církev se tím stala pøíbytkem Bo�ím, kam pøicházejí lidé, aby se setkali s Bohem, okusili jeho dotyk, byli jím pouèeni, dosáhli nadpøirozené moudrosti, získali jeho blahoda� a spojili s Ním své duše i svá tìla, celé své �ivoty.
Dìje se tu nìco vìtšího, ne� bylo stvoøení svìta. Slo�itost stvoøení je zázrak, ale spása èlovìka je vìtší vìcí, a vznik církve je ještì vìtší. Více, ne� nìco tak neuvìøitelného, jako je vznik èlovìka s celou jeho dosud neprobádanou komplikovaností, je zrození vyššího �ivoucího jsoucna - Církve. Duch Svatı sestupuje a vzniká tajemné Tìlo, v nìm� jsou lidé jeho buòkami a �ivot mu dává dech Ducha Svatého; toto mystické Tìlo, která má Krista jako svou hlavu, je pøíbytkem Ducha Svatého.
Nikdy pøed tím a nikde jinde se nestalo ani nedìje pøebıvání Boha na zemi takovım zpùsobem, jakım se to dìje v Církvi. Bo�í Duch, skrze nìho� Bùh naplòuje vše, co existuje, dává všemu stvoøenému jeho existenci a trvání, a je všudypøítomen od poèátku dnù, se nyní usídlil v domì zbudovaném z �ivıch kamenù, aby zde konal dílo, o nìm� nikdo doposavad nevìdìl, ani je netušil, ani si je nedokázal pøedstavit. Duchovní dùm, kde se mnozí stávají jedním, a v Duchu Svatém vytváøejí jedno tìlo. Duch zde díky Kristu promìòuje lidi v Krista, oèiš�uje, posvìcuje a zbo�š�uje. Sjednocuje ka�dého z nás s Bohem. Nìco takového, co nikomu døíve ani nepøišlo na mysl, se pùsobením Ducha v Církvi stalo naší všednodenní skuteèností.
Vše, co se v církvi dìje posvátného, je dílem Svatého Ducha. On koná všechny svaté Tajiny, jeho mocí se udìluje lidem posvìcení a po�ehnání. On nás omıvá pøi køtu a touto duchovní vodou oèiš�uje naši duši Pán pøi zpovìdi. Skrze Svatého Ducha pøebıvá uprostøed nás Pán Je�íš Kristus a slou�í svou veleknì�skou slu�bu. Knìz i veškeré duchovenstvo Pánu Je�íši jen pøisluhují. Jsme nástroji Ducha.
Závdavek daru Ducha Svatého jsme všichni dostali pøi svaté Tajinì myropomazání (hned po køtu). Byla nám udìlena peèe� daru Ducha Svatého. Tím byla naše duše otevøena vstupu blahodati. Bylo do nás zaseto duchovní semínko. Zále�í jen na tom, jak povedeme náš další �ivot, zda to semínko vzroste a stane se z nìj velikı strom, kterı spojí zemi s nebem, anebo zda jej ve víru svìtského �ivota a divokım tancem vášní a høíchu zadupeme. Právem se o Tajinì myropomazání øíká, �e je to osobní Padesátnice ka�dého z nás.
Mo�ná si dost dobøe neuvìdomujeme, �e jsme-li v Církvi nejen tìlem, ale i duchem, pak se to má projevovat podobnì, jak tomu bylo u svatıch apoštolù. I na nás v Církvi sestupuje blahoda� Svatého Ducha. A to s jedinım cílem oèistit, osvítit a zbo�štit nás. To znamená pøednì zmìnit myšlení. Blahodatí Svatého Ducha pomazané lidské uva�ování se projevuje zájmem o duchovní �ivot a o získání vìèné spásy. Taková duchovní mysl se sama odvrací od pøedmìtù svìtskıch, pomíjejících, vášnivıch a høíšnıch. Mysli oèištìné a osvícené Duchem Svatım se bojí démoni. Sami prchají a nejsou schopni ji snést. Nejsou tedy ani schopni zasévat do ní høíšné myšlenky. Není pro nì v nás pøipravena pùda.
»Ti, kdo se dají vést Duchem Bo�ím, jsou synové Bo�í. Nepøijali jste pøece Ducha otroctví, abyste opìt propadli strachu, nıbr� pøijali jste Ducha synovství, v nìm� voláme: Abba, Otèe! Tak Bo�í Duch dosvìdèuje našemu duchu, �e jsme Bo�í dìti. A jsme-li dìti, tedy i dìdicové - dìdicové Bo�í, spoludìdicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním úèastni Bo�í slávy.« (Øímanùm 8,14-17)
* * *
Psát o tom je trochu zvláštní, proto�e duchovní èlovìk to všechno zná z vlastní zkušenosti. A do svìtského smıšlení taková zvìst stejnì nepronikne, bude se od svìtské mysli (Písmo ji nazıvá tìlesnou) odrá�et jako míèek od betonové zdi. Ka�dı, kdo bude chtít nìkomu sdìlovat svou duchovní zkušenost, se pøesvìdèí, �e tì�ko je mluvit o Duchu k lidem, kteøí jej nemají. Jak by èlovìk mohl litovat, �e nezískal èi pøišel o to, co nikdy nemìl a co si neumí ani pøedstavit? Pro nìj jsou slova o duchovním zápasu pøinejlepším nezajímavá a nudná, v horších pøípadech bláznovstvím èi fantazií. Adam plakal, kdy� ztratil ráj, svatí pláèou, kdy� na chvilku ztratí blahoda�.
Nicménì v�dy se najdou i lidé hledající, otevøení k slyšení slova. K takovım volal Pán Je�íš: "Proste a bude vám dáno!" to øíkal o blahodati. Hledejte a naleznete, proste a bude vám dáno, tluète a bude vám otevøeno! Otec dá Ducha Svatého tìm, kteøí ho prosí, a Duch nám dá vše potøebné.
* * *
Ka�dı sám na sobì poznáme, zda máme Ducha. Bez Ducha není mo�no mít rád Církev, pøijímat evangelium, vìøit, poznávat a milovat Boha. Bez Ducha nemù�eme zachovávat mravnost. Duch nás vede k modlitbì, jedinì v Duchu Svatém mù�eme milovat modlitbu, proto�e ji zøetelnì vnímáme jako rozhovor s Bohem. Duch nás uèí zamilovat si èistotu.
Duch nás uèí modlitbì, posiluje nás pøi oèiš�ování srdce od vášní a v duchovním zápasu. Vše, co nás z Bo�í prozøetelnosti potká, Bùh promìòuje tak, aby nám slou�ilo k u�itku na cestì spásy. Schopnost to tak vnímat a nereptat nám dává blahoda� Svatého Ducha.
»Právì tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Kdy� ani nevíme, za co a jak se správnì modlit, sám Duch prosí s nevıslovnım úpìním za nás. Ten, kterı zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, �e podle Bo�í vùle prosí za svaté. Víme, �e tìm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému - toti� tìm, které povolal podle svého zámìru.« (Øímanùm 8,26-28)
Dílo Ducha: oèiš�ují a osvìcují se lidské duše, pøijímáno je evangelium, vyhánìn je ïábel, koná se veškeré dobré dílo, lidé se kají. Rozpoznávají, co je dobré a co je zlo, a mají-li odhodlání, dostávají sílu zvolit si dobro a zavrhnout zlo. Duch dává našim duším sílu a odhodlání, abychom neklesali na mysli a neztráceli nadìji. Duch uèí trpìlivosti, soucitu a milosrdenství. Vede nás k �ivotu dle Ducha a ne podle tìla. Rodí v nás nebeské myšlenky. A pøedevším nám dává bázeò Bo�í a lásku, která je pøipravená k sebeobìti.
Zmìna naší mysli, tj. zpùsobu našeho uva�ování, je jeden z nejvıraznìjších a nejdùle�itìjších projevù pùsobení Svatého Ducha. Nepropadat skepsi a stále mít dobrou nadìji. To je ovoce Ducha, které bychom mìli my všichni rodit. To by mìlo bıt typickım znamením lidí z Církve.
Kdo myslí jen a pouze na svìtské vìci - nemá Ducha. To je to tìlesné smıšlení. Svìtské myšlenky jsou jako plazící se hadi; svım syèením pøitahují pozornost a hrozí nám od nich uštknutí, resp. umrtvení duše. Takovı èlovìk hledá jen vıhody. Má na zøeteli hlavnì sebe. Ve vìøícím èlovìku vidí idiota. Bez Ducha nepatøíme Kristu. Svìtské myšlení je smrt.
»Tìlesné smıšlení vede ke smrti, ale smıšlení Ducha k �ivotu a pokoji. Tìlesné smıšlení je Bohu nepøátelské, nebo� není a ani nemù�e bıt poddáno Bo�ímu zákonu.« (Øímanùm 8,6-7)
* * *
Svatodušní svátky jsou tedy pro nás nejen vzpomínkou na zásadní událost, kterou je zrod Církve, a oslavou jejích „narozenin“ (1991. dle obvyklého kalendáøe). Je to také ka�doroèní opakování vızvy k zmìnì smıšlení, abychom se svım zpùsobem uva�ovaní stali skuteènımi „obèany nebes“ (jak to nazıvá ap. Pavel). Pán Je�íš nám ukázal, jak smıšlí duchovní èlovìk. Jak je trpìlivı, soucitnı, milosrdnı, mírnı a plnı lásky pøipravené pøinést obì�. Pøi pohledu na �ivot Kristùv vidíme, v koho nás chce Duch Svatı promìnit. Jakı je cíl pùsobení blahodati Ducha. Ké� tato práce, kterou nade mnou chce Utìšitel vykonat, nevyjde naprázdno kvùli mé úpornosti, tvrdošíjnosti, lhostejnosti, ledabylosti. Nejvìtším nepøítelem mé spásy není ïábel, ale já.
Nièeho se u� nemusíme bát, kromì jediného: aby se mi nestalo, �e ani po mnoha letech v Církvi nebude �ádnı rozdíl mezi mnou a nevìøícím svìtskım èlovìkem; mezi tím, jak uva�uji já, a jak uva�ují materialisté èi pohané.
Pokraèování v dalším pøíspìvku
Zobrazit pøíspìvek è. 1416 jednotlivì
Administrátor
--- 2. 6. 2024
Kurz psaní ikon
Podrobná vıuka pravoslavné ikonografie
Srdeènì zveme všechny zájemce na ikonopisnı kurz, kterı se bude konat 10. - 14. záøí 2024 v prostøedí pravoslavného monastıru Zesnutí pøesvaté Bohorodice ve Vilémovì na Olomoucku. Úèastníci kurzu budou mít mo�nost vytvoøit si podle ikonopisného vzoru ikonu Bohorodice Vladimirské.
Budou pøipraveny také instruktá�ní ukázky pokrıvání ikonopisné desky kliho-køídovım podkladem (tzv. levkasem) a pozlacování ikony. Na programu jsou i dvì pøednášky, které umo�ní pøítomnım seznámit se s historickım vıvojem ikonopisného umìní a shlédnout poutavé a inspirující ukázky ikonopisnıch vıtvarnıch postupù.
Na vytvoøení vıukového manuálu se bude podílet ikonopiska sestra Iveta Kadlecová. Navštívit nás pøislíbila ikonopiska sestra Sylva Novotná.
Souèástí pobytu bude navíc úèast na ka�dodenním monastırském dìní – tedy modlitbì, pøípravì postních i nepostních pokrmù a práce na monastırské zahradì (s ohledem na individuální zájmy a mo�nosti úèastníkù).
Tìšíme se na všechny, kdo tou�í poznat tajemství pravoslavného ikonopisu a strávit nìkolik dní v monastırském prostøedí.
Zájemci nech� se hlásí na e-mail: ikonograf(a)seznam.cz. Viz té� ní�e uvedenou webovou stránku.
Jana Baudišová,
organizátorka kurzu
(Budeme moc rádi, pokud nám pomù�ete s šíøením této pozvánky. Dìkujeme.)
(V odùvodnìnıch pøípadech je mo�no po�ádat o slevu z celkové ceny kurzu ve vıši 2500,- Kè; napø. pro studenty èi ze sociálních dùvodù).
PDF ke sta�ení
Naše kurzy pravoslavné ikonografie jsou oznamovány na webovıch stránkách ikonopisky Jany Baudišové: ikony.pravoslavi.cz
Zobrazit pøíspìvek è. 1415 jednotlivì
Administrátor
--- 5. 4. 2024
Svátky jarní rovnodennosti
K otázce data Paschy, které nám letos nìjak zamotává hlavu
Aktualizováno
V souvislosti se stanovením dne Paschy se vìtšinou hovoøí jen o jarní rovnodennosti a nedìli po prvním jarním úplòku. A souèasnì se však odvoláváme na I. všeobecnı snìm (r. 325), kterı pro církev stanovil, jaké podmínky má datum Paschy splòovat. Celá øada lidí se pøi tom domnívá, �e právì tam bylo rozhodnuto o zmínìné první nedìli po prvním jarním úplòku. Jen�e o tom nepadlo v ustanovení I. všeobecného snìmu, kterı se touto otázkou na �ádost císaøe Konstantina zabıval, ani slovo. (Viz pøetlumoèení tohoto usnesení v 1. kánonu antiochijského snìmu, èili Ant 1)
Jaro a svátky novoluní jsou z hlediska køes�anské víry v principu podru�né. Mimochodem, pøipomeòme si, �e na ji�ní polokouli se slaví velikonoce na podzim. Slyšel, �e tam mají velikonoèní svátky spojené se symbolikou podzimu právì tak pevnì jako my se symbolikou jara. (Tam je toti� podzim úlevou od pekelnıch veder a to jim pøipadá jako vısti�nı obraz toho, �e nás Kristus svım vzkøíšením vysvobodil od pekla vìèného.)
Slavení pravoslavné Paschy je zalo�eno na úplnì jinıch ideovıch základech, ne� je tomu v øímsko-katolické církvi, která za základ stavení data Velikonoc klade právì onu obecnì vzıvanou jarní rovnodennost a na pùvodní pravidlo o datu Paschy se pøestala ohlí�et. V pravoslaví stojí základy stanovení data Paschy na dvou principech:
1.) První princip tkví v samotném dùvodu, proè se snìm touto otázkou zabıval. Ideovı základ kanonického øešení této otázky je spojen s jednotou církve, která se má projevovat i jednotnım slavením hlavního køes�anského svátku. Èili jediná kanonická Pascha je v�dy ta, která se oslavuje v jednotì a v souhlasu s Církví. To je, myslím, hlavní princip.
2.) Samotné ustanovení I. všeobecného snìmu (dosvìdèeného kánonem Ant 1 a dále v Ap 7) ohlednì data Paschy stanovuje prakticky jen to, �e Pascha se musí oslavovat a� po �idovské Pasše, proto�e Kristus vstal z mrtvıch a� po �idovské Pasše. Jde tedy o èasovou posloupnost. Leè v pozadí vidíme zase ten první princip - církevní jednotu. Tento kánon je toti� namíøen proti pøetrvávající praxi tzv. „janovskıch církví“, které se odvolávaly právì na odkaz svatého apoštola Jana.
Sv. Jan, miláèek Pánì, byl ve vìcech bohoslu�ebné praxe dosti napojen na starozákonní praxi (napø. pøi bohoslu�bách prı nosil èelenku, jako souèást starozákonního veleknì�ského roucha) a v tomto kontextu se napojoval i na �idovskı kalendáø, resp. na slavení Paschy v den 14. nisanu. A právì od nìj zøejmì pochází celocírkevní obyèej nazıvat Kristovo Vzkøíšení jako Pascha (od �idovského pesach).
Èasová posloupnost je, myslím, pouhım zdùvodnìním, proè církev nepøijala jako základ jednotného slavení Paschy právì vıše zmínìnou janovskou praxi. A je dobrım zdùvodnìním, které celá Církev postupnì pøijala.Dnes se smysl této logiky nìkteøí liberální teologové sna�í zpochybnit a vykládají slova kánonu o zákazu slavení „s �idy“, jako �e køes�ané nesmí chodit oslavovat paschu �idovskou nebo ji dokonce slavit v synagogách apod. Tento názor neobstojí, proto�e øeèenı kánon byl (podle drtivé vìtšiny církevních historikù a kanonistù) namíøen proti vıše vzpomenuté zvyklosti janovskıch obcí, které slavily Paschu podle �idovského data, ale v tìchto obcích ji urèitì neoslavovali v synagogách ani ji zcela jistì neoslavovali Moj�íšem pøedepsanım rituálem zabíjením beránka. A kromì toho ignorují tito liberální teologové samotnı dùvod, proè se otázka Paschy na snìmu vùbec øešila, a tím byla nejednota právì v datu.
Zdá se, �e kdy� kánon Ap 7 hovoøí o jarní rovnodennosti, nemluví o astronomii, ale míøí tím na �idovskou paschu, která teoreticky se sice mìla krıt s astronomickou rovnodenností, ale v praxi se mohla posouvat a dostat i pøed skuteènou jarní rovnodennost (to platilo tenkrát, dnes to poèítají jinak). I autoritativní vıklad kánonù dle Zonara míní, �e „jarní rovnodenností“ se tu nemyslí astronomickı jev. Citace relevantních kánonù jsou mj. zde: pravoslav.or.cz/kalendarium/O_PASCHAL.pdf
Problém s datem Paschy vznikly v historii církve velice brzy. �idokøes�anské obce slavily Paschu 15. dne jarního mìsíce Nisanu, ve stejnı den jako �idé. (�idé oèekávali v ten den pøíchod Mesiáše a první køes�ané oèekávali jeho druhı pøíchod. Dodnes je relikt tohoto oèekávání pøítomen v tradici kolem velkosobotního obøadu blahodatného ohnì v Jerusalemì /myslím tím tu lidovou povìst, �e nesestoupí-li oheò, pøijde na tuto Paschu konec svìta/.) V dalších obcích pøenášeli oslavu Paschy na první nedìli po 15. nisanu, aby ctili skuteènost, �e Kristus vstal z mrtvıch den po sobotì. Na jarní rovnodennost tenkrát nikdo tak exaktnì nehledìl, proto�e �idé mìli lunární kalendáø (tedy mìsíc mìl 28 dnù) a v tomto kalendáøi byl rok vıraznì kratší ne� solární rok a tudí� se jejich pohyblivı kalendáø rychle posouval, co� �idé øešili obèasnım vlo�ením dalšího (13.) mìsíce do roku. Tak�e astronomická rovnodennost se neøešila, hledìlo se na zaèátek jara stanovenı novoluním 1. nisanu a následnım úplòkem 14. nisanu (tj. kdy� má luna prvního mìsíce 14 dnù, jak tomu bylo od dob Moj�íše). Vzhledem k posunùm lunárního kalendáøe tam a pak zase skokem zpìt, byl i zaèátek jara pohyblivı.
V církvi vznikl spor mezi „ètrnáctníky“ (odvozeno od 14. nisanu), kteøí slavili Paschu se �idy a bez ohledu na nedìli, odvolávajíce se na ap. Jana. Køes�anské obce pocházející z pohanù se dr�ely slavení Paschy v nedìli po �idovské pasše èi pozdìji (nìkteøí staøí církevní spisovatelé kladou jarní rovnodennost nikoliv do mìsíce bøezna ale a� do dubna).
Aby nebyla církev závislá na �idech a na jejich urèování paschy, a byla v této vìci samostatná, domluvilo se (r. 325), �e pro celou církev bude vypoèítávat a urèovat datum Paschy Alexandrijská církev, kde k tomu bylo nejvíce uèencù, matematikù a astronomù. Snìm však metodu vıpoètu nestanovil. Dùle�itá byla jednota a nikoliv algoritmus vıpoètu.
Øímská gregoriánská pascha nerespektuje kanonická pravidla, proto�e se opravdu obèas dostává pøed �idovskou, jak si to mù�ete ovìøit v tabulce zde: orthodoxia.cz/kalendar. Jak tam vidíte, gregoriánská pascha se dostává pøed �idovskou, a to o hodnì, napø. zrovna letos, pøíštì to bude v r. 2027; viz èervená èísla v druhém sloupci zprava. (Zároveò v tabulce vidíte, �e pravoslavná Pascha se nikdy nepøekrıvá s �idovskou ani ji nepøedchází.)
* * *
Konat nekanonickou Paschu (tj. bez shody s Církví) má z vá�nıch dùvodù povoleno napø. finská církev, která však tím pádem nemù�e kvùli této anomálii dostat autokefalitu. Udìlením autokefality se toti� konstatuje stav dospìlosti oné místní církve, co� znamená mj. i schopnost plnit všechna kanonická pravidla, jak je v pravoslavném svìtì obvyklé.
Autokefalitu nemohla získat ani naše církev v dobách sv. Gorazda, a kdy� nám pozdìji na pøíkaz politbyra komunistické strany nedobrovolnì udìloval ruskou „autokefalitu“ patriarcha Alexij (co� èinil s krajní a neskrıvanou nevolí, jak vyprávìli pamìtníci; asi proto o tom nevydal ani �ádnı tomos), tak v podmínkách udìlení autokefality bylo zrušení nové paschálie v místní církvi, co� také první metropolita Jelevferij všem církevním obcím naøídil. Pak to zopakoval ve svém vınosu ještì posvátnı synod v r. 1956. Doba komunismu však znemo�nila tento vınos prosadit, a tak tu máme novou paschálii sporadicky doposavad. Narozdíl od dob vladyky Gorazda jsou však dnes pro slavení Paschy s katolíky - místo s pravoslavnımi - dùvody sporné.
* * *
Letošní velká vzdálenost mezi gregoriánskou paschou a pravoslavnou, která se stala pøíèinou vzrušenıch debat, má jednu vıhodu. Nutí pravoslavné køes�any, aby si vybrali, s kım chtìjí slavit „nejvìtší jarní svátek“. Všechny souèásti našeho církevního �ivota mají tuto vlastnost, která je duchem vpravdì prvokøes�anská, nutí nás volit. To platí vlastnì o ka�dé nedìli (jít na bohoslu�bu nebo dìlat nìco jiného), to platí o ka�dém postním dnu (postit se, èi nepostit se, that is the question), to platí o køes�anské morálce a mravnosti - musíme si zvolit: lhát èi nelhat, krást èi nekrást, zabít èi nezabít. Ukázat sobì, svìtu i Bohu kam patøíme, s kım jsme. Slou�íme Bohu a �ijeme s Církví, a nebo �ijeme „jako všichni“?
Na závìr jen pøipomeòme, �e pokud nás více zajímá astronomie ne� církevní jednota, a rovnodennost èi novoluní více ne� spoleèná oslava klíèové události køes�anství, nedivme se, �e i ve spoleènosti kolem nás pøevládlo pojetí velikonoc jako pohanskıch „svátkù jara“.
Zobrazit pøíspìvek è. 1414 jednotlivì
Administrátor
--- 23. 3. 2024
�ivot a dílo zesnulého vladyky Simeona
* * *
Zobrazit pøíspìvek è. 1413 jednotlivì
Administrátor
--- 21. 3. 2024
Vladyka Simeon se odebral na vìènost
Zobrazit pøíspìvek è. 1412 jednotlivì
Administrátor
--- 18. 3. 2024
Poslední pøípravná nedìle pøed Velkım pùstem
Nedìle o Adamovì pádu
Církev nás ètyømi nedìlemi pøipravovala na nejdùle�itìjší dobu v roce, na velkopostní období, kdy nám vše bude napomáhat k tomu, abychom v duchovním �ivotì uèinili další krùèek na cestì svého duchovního vzestupu, na cestì za Kristovou láskou. Církev v pùstu zmìní modlitební a bohoslu�ebnı charakter svého �ivota, nebe se sní�í, aby nás co nejvíce inspirovalo k vnitøní zmìnì srdce k vnìjší zmìnì zpùsobu �ivota. Dokonce i pøíroda se na èas promìní, jak to vnímají duchovnì citliví lidé. Napø. Ioann Krestjankin, velkı ruskı starec (máme o nìm otitulkovanı dokumentární film), øíkal, �e v prvním dnu Velkého pùstu cítí, jak se zmìní svìt, všiml si promìny duchovního naladìní všeho kolem.
Církev nás dùkladnì pøipravuje, abychom tuto vzácnou dobu nepromarnili nebo ji neomezili jen na hladovku, ale vyu�ili ji k vnitøní zmìnì, nebo posunu. Kam se máme posunout? Od svìta, kterı ve zlu le�í, k Bo�ímu království, ve kterém u� nebude �ádné zlo. (1 Jn 5,19) Od høíchu, kterı má tu strašnou moc oddìlit èlovìka od Boha, ke ctnostem, které nás s Bohem spojují. Od vášní, které nás pøivádìjí ke høíchu a které kazí a poskvròují naši duši, k oèištìnému srdci, které Boha miluje nade vše.
V nedìli Celníka a farizeje nám církev pøipomnìla, �e høíšníku zavírá cestu k pokání pıcha. Bùh pøijme pokorného kajícího høíšníka, ale nikoliv pyšného, tøeba i ménì høíšného, èlovìka, kterı je sám s sebou spokojen. Nepotøebují zdraví lékaøe, ale nemocní. Nechce toti� lékaøe ten, kdo nevidí svou nemoc. Nechce Spasitele ten, kdo je se svou zbo�ností a spravedlivostí spokojen. K èemu je Kristus tomu, kdo nepotøebuje vykoupit z moci høíchu, zla a smrti?
V nedìli Marnotratného syna nám církev postavila pøed oèi Kristovo podobenství o nás všech, o lidstvu. Boha jsme zradili, vše, co jsme od nìho darem dostali, jsme promrhali. Ale cesta zpìt je otevøená. Tou cestou je uvìdomit si svùj pád a kát se. A Bùh nás pøijme. Chce nás pøijmout. Proè? Proto�e nás miluje. Stejnì jako pro vztahy mezi lidmi, platí i pro vztah mezi èlovìkem a Bohem, - kdo miluje ten odpouští. Není mo�né milovat a neodpouštìt. Láska vše odpouští. Jedinou podmínkou je obrácení høíšníka, tj. návrat, a tímto návratem je lítost, uznání své viny a pevné odhodlání neopakovat své špatné chování.
V nedìli Masopustní jsme na obrazu posledního soudu, kterı pøed námi Kristus vykreslil, vidìli, �e Soudce rozdìlí lidi do dvou skupin a kritériem, podle kterého bude dìlit, je jejich láska. Èinná láska, ne teoretická, ne láska zdálky, ale èinná láska, která se projevuje soucitem, trpìlivostí, pomocí a odpuštìním. Tím, �e druhého nesoudíme, ale otevøeme mu své srdce. Taková láska vytváøí pøedpoklad k milování Boha. A láska (k lidem i k Bohu) nás èiní Bohu podobnımi, obnovuje v nás podobu Bo�í vlo�enou do èlovìka pøi stvoøení, a to nás s Bohem sjednocuje. V tom tkví uzdravení a spása.
Poslední pøípravnou nedìlí je nedìle s tématem Adamova pádu. Tímto tématem nám církev pøipomíná Bo�í dobrotu, s ní� stvoøil Adama, urèeného k nìèemu tak vznešenému, �e si to v našem padlém stavu ani neumíme pøedstavit. Jak øíkají otcové - všichni lidé nosí kdesi hluboko ve svém srdci vzpomínku na dávnı ráj. Je to jakási rodová kolektivní pamì� lidstva. Je to vzpomínka na dávnou nesmrtelnost, proto je lidské pøirozenosti stále nesmiøitelnì cizí myšlenka na smrt. Vùèi této myšlence lze otupìt, odsunout ji, odvrátit se od ní, ale nelze se s ní vyrovnat. Pád z bytí do nebytí je pro lidské myšlení nepøijatelnı.
Jen�e je to také nedìle o tom, jak èlovìk ztratil Bo�í podobu.
Tímto tématem nám toti� církev na samotném prahu pùstu pøipomíná, jak se to všechno pokazilo, kdy� ïábel ze závisti zaèal èlovìku kazit myšlení. Adam i Eva mìli všechny prostøedky ubránit se tomuto pokušení. Jen�e ïábel, kterı u� mìl zkušenost, jak kazit èistotu Bo�ího stvoøení, zaèal kazit lidské uva�ování. Vstoupil s lidmi do dialogu, a první lidé se zachovali vlastnì velice modernì, zachovali se tolerantnì. Tolerovali, kdy� ïábel zaèal mluvit o Bohu jako o lháøi. Tolerovali, kdy� zaèal zpochybòovat rady, pokyny a ustanovení jejich Stvoøitele a nejvìtšího dobrodince. Tolerovali, jeho l�i, a zaèali pochybovat o tom, koho dosud milovali nejvíce. Pøestali mu bezmeznì dùvìøovat, pøestali si vá�it toho, co pro nì uèinil, i toho jak se o nì postaral, toho, co mají. A vydali se pou� za neznámım svùdcem, kterému uvìøili více ne� Bohu.
Øíká se, �e všichni stále v prùbìhu svıch �ivotù opakujeme Adamùv høích. Sami právì vidíte, jak hluboká je to pravda. „Høích pøišel na svìt skrze jediného èlovìka a s høíchem pøišla smrt. Smrt se pak rozšíøila na všechny lidi, ponìvad� všichni zhøešili.“ (Øím 5,12)
Jak postupoval lstivı ïábel, aby dosáhl svého? Nejprve vzbudil zvìdavost. Na høíšnou podstatu všeteèné a nekoneèné zvìdavosti, která vzbuzuje neklid v srdci a úplnì rozvrátí lidskou vùli i rozum, upozoròují všechny nejstarší památky lidstva. I staré antické mıty. Je to asi souèást všeobecné pamìti lidstva. Zvìdavost je však jen poka�ením jiné vlastnosti, která je pøirozenou souèástí lidské duše, a tou je zvídavost, touha po poznání, která je zacílena pøedevším k Bohu, ale kamkoliv by se vydala, øídí de Bo�ími ustanovením a ubírá se cestou, kterou Bùh urèil.
A dál u� to jde rychle. V rozhovoru s Evou to vidíme názornì - krok za krokem had promyšlenì pøenastavuje její myšlení. Tak�e relativizuje èi úplnì neguje Bo�í pøikázání. Eva najednou zaèíná pøistupovat k Bo�ímu ustanovení „tvùrèím zpùsobem“ (nejdøíve si k nìmu pøidává nìco, ještì je zpøísòuje, aby je pak úplnì popøela, - jak je to jen podobné zajímavému procesu v dìjinách církve, kde obèas sledujeme, �e se na lidi stále nakládá více a více, zpøísòuje se a zavádí se nové pøídavky, místní èi folklórní zvyky jsou prohlašovány za nutné a závazné, nìkterá monastırská specifika jsou prohlašována za všeobecnì povinná, a� to nakonec vìtšina není schopna dodr�et). Nakonec øekne had Evì, jestli vám Bùh tvrdí, �e zemøete, tak to není pravda, nezemøete, ale naopak budete jako bohové - znát dobro i zlo.
Jedna jediná vìta, a kolik je v ní l�i! V�dy� Adam s Evou stáli pøed úkolem sjednotit se s Bohem, theosis. To je nekoneènì více ne� bıt "jako bohové". A k èemu je èlovìku prospìšné, aby poznal zlo? Lidé však pou�ili (zneu�ili) Bohem danou svobodu, souèást Bo�ího obrazu, kterı do nich Bùh vlo�il, a vybrali si. A tak všechna lidská pokolení poznávají zlo vrchovatì.
Poslední pøíle�itost pro Evu, aby se obrátila k hadu zády, bylo, kdy� oznaèil Boha za lháøe. Jen�e u� byla chycena svou zvìdavostí a musela by tedy pou�ít jakousi námahu, vypìtí vùle, aby se odvrátila. A to neuèinila. U� byla polapena, dostala do pasivní role, neodporovala a ïábel ji táhnul jako na udièce.
* * *
Jaká pouèení z toho máme èerpat pro postní období? Dr�et se pevnì Bo�ích pøikázání a ustanovení, nenechat ïábla, aby je zpochybòoval. Èasto dnes pou�ívá to, co se mu v pøípadì Evy dobøe osvìdèilo, relativizaci: „Dnes u� na to není doba! Vìda dokázala, �e nepotøebujeme Boha... Okolnosti jsou jiné, u� nelze všechna pøikázání dodr�ovat jako døíve. Situace se zmìnila. Moderní èlovìk u� nemá tolik èasu na modlitbu. �ij tak jako všichni, dìlej, co èiní všichni.“ Co mu na to øekneme? Jen leklá ryba plave po proudu, �ivá ryba plave proti proudu.
Pasivita je práh høíchu. O to se ïábel v�dy postará. V obèanském �ivotì vede pasivita k totalitì èi k válce nebo jinému krveprolití (celé 20. století o tom svìdèí a souèasnost jakbysmet). Øíká se, �e k vítìzství zla staèí jen, aby slušní lidé mlèeli. A v duchovním �ivotì? Pasivita znamená, �e jsme svùj vìènı osud vlo�ili do rukou ïábla.
Z toho plyné druhé pouèení: pou�ívat vùli, kdy� se chceme pøiblí�it k Bohu. Pøekonat odpor, s ním� se ka�dı, kdo chce zamíøit svùj �ivot k Bohu, musí setkat. Pøikázání se neplní lehce, je nutné vìtší èi menší úsilí, abychom se podle nich zachovali. To samé platí pro pùst - to je cvièištì vùle, to je zápas. Námaha, kterou si èiníme kvùli Bohu, abychom se oèistili a více se mu zalíbili, to je ten pravı dar, èili smysl pùstu. (Pùst má více vıznamù, ale tentokrát si vyberme tento - obìtní dar pøinesenı skrze naši námahu a sebezapøení.)
* * *
Hadu se podaøilo pøenastavit zpùsob lidského myšlení. Jaké jsou plody nového uva�ování lidí, které je vısledkem ïáblovy chytré manipulace? Pøedevším se to okam�itì projeví ohromující sebedùvìrou. To je chabì maskovaná pıcha. Plody takového myšlení vidíme hned na Adamovi a Evì: Proè bych mìl Boha poslouchat? Co� nemám vlastní rozum? Mohu si pøece konat, co chci. Já tomu pøece rozumím dobøe. Vím, co dìlám! Nic se mi nestane.
Na tomto zpùsobu uva�ování je zalo�ená celá lidská civilizace - od babylonské vì�e k dnešku. Èlovìk u� není sám ze sebe schopen èinit dobro. Proto v modlitbách vyznáváme, �e cokoliv dobrého bychom uèinili, není z nás, ale od Boha. Èlovìk u� není pro tento svìt zdrojem dobra, jak mìl na poèátku bıt, ale zdrojem zla, jak si pøál had.
U� jsme øíkali, �e všichni stále dokola opakujeme Adamùv høích. My všichni máme Adamovo pøenastavené myšlení, a tak v nás stále vznikají myšlenky: „K èemu je mi Bùh? Proè bych ho mìl poslouchat? Proè se jím nechat omezovat?“ Lidé dnes i kdykoliv jindy tì�ko snášejí nìjaká omezení, dokonce je v kdesi nitru urá�í i samotnı fakt, �e byli stvoøeni jako bytost naprosto závislá na svém Stvoøiteli a neoddìlitelnì s ním spojená (to radši a� jsme z opice, ale nezávislí). Èlovìku èistému však pøináší skuteènost, �e jsme synové Otce, radost, kde�to v pyšnıch vzbuzuje nespokojenost a hnìv, proto�e v nich pùsobí satanùv duch vzpoury.
V tomto duchu se nesou všechny civilizaèní budovatelské ideály, které mìly vést k blahu lidstva: všechny problémy lidstva vyøešíme sami, èlovìku vìdecky zajistíme nesmrtelnost, zbavíme ho námahy a práce, vybudujeme novı svìt, odstraníme války a veškeré zlo. Omyl. Èím více vzpoury proti Bohu, tím více zla. S tím by u� lidstvo mìlo mít dost zkušeností (zvláštì po 20. století).
Leè vra�me se ještì k Adamovi. To zmìnìné uva�ování by bylo ještì mo�no vrátit zpìt, dokud nebylo zpeèetìno skutkem. Myšlenky stvrzujeme svımi skutky. Stav duše se promítá do tìla. To platí v dobrém i ve zlém. Podobnì jako smrt zafixuje stav lidské duše v okam�iku jejího oddìlení do tìla, tak i prvotní høích zafixoval stav lidské mysli v okam�iku toho skutku, a je to stav duchovní smrti.
A plody tohoto skutku? Adam najednou vše vidí jinak. Vše kolem se zmìnilo. Lidé vidí, �e jsou nazí - høích objektivizuje tìla. „Høích zmìnil dvì první lidské osobnosti ve dvì odlišné pøirozenosti, ve dvì individua, mezi nimi� existují vnìjší vztahy.“ (Vladimir Lossky) To doposud nebylo. „I lidská láska, vášnivá touha milujících se po absolutnu, v samé fatálnosti svého nezdaru nikdy nepøestane skrıvat tísnivı stesk po ráji, touhu, z ní� se rodí heroismus a umìní.“
Zmìnil se i vztah k Bohu. Z milovaného Stvoøitele se v oèích lidí stala hrozba. Ztratila se láska a tím i blízkost a dùvìra, a najednou se ocitli ve strašné vzdálenosti od Boha. Bo�í pøítomnost se zmìnila z duchovní rozkoše na trızeò. Bùh volá: Adame, kde jsi? Uvìdom si, kam ses dostal na cestì, kterou sis zvolil! Vra� se, èiò pokání.
Pak se koná soud. I to je pøíle�itost pro lidi k pokání a k návratu. Je to zkouška, kam a� pronikl høích a zda jsou lidé ještì schopni obnovit pùvodní jednotu. Zkouška je vykonána nikoliv pro to, aby Bùh zjistil nìco, co u� ví, ale pro lidi, aby oni sami jednou pochopili, co se s nimi stalo. Vısledek všichni známe: svalují vinu na druhého, nejsou schopni pøijmout odpovìdnost za pou�ití své svobody, vymizela vzájemná láska a nejsou schopni snášet Bo�í blízkost.
Adam s Evou nepolo�ili ani samotnı základ pokání - neodsoudili svùj høích. Místo toho se vymlouvali. Nevyznali svou vinu. Neprovedli nad sebou soud, a proto nad nimi vynesl soud Bùh. Takovım lidem je cesta zpìt uzavøena a brána ráje uzamèena. A� �ijí ve svìtì, kterı odpovídá jejich zpùsobu myšlení.
Opìt platí: to všechno vidíme ka�dı i sám na sobì. Stále na nìkoho nebo na nìco svalujeme vinu - za svùj neúspìch, za svùj høích, za své selhání, za svou nespokojenost èi neklid... Na blízké èi vzdálené, na okolnosti, na poèasí, na politiky, na zednáøe, na cizí státy, na pikle temnıch sil... (I ty konspiraèní teorie jsou jen pokraèováním tohoto Adamova stavu.)
* * *
Neumíme si pøedstavit vnitøní stav Adama a Evy, kdy� byli vyhnáni z ráje. Z jedné strany asi chápali, �e ráj je pøedevším stav Bo�í blízkosti, a �e u� by v takovém stavu nevydr�eli, nebylo by jim tam dobøe. Kvùli tomu museli odejít, jinak by se ráj zmìnil v muèírnu. Na druhé stranì jistì cítili zármutek, trızeò a zoufalství z toho, �e opouštìli místo, kde jim bylo kdysi tak dobøe a kde byli v bezpeèí. Vnímali, �e se všechno mìní. Zvíøata na nì zaèala vrèet a cenit zuby. Pøíroda se stala krutá. Všude èíhá nìjaké nebezpeèí a hrozba. A do takto zmìnìného svìta nyní odcházeli do�ít své dny.
Co si však mo�ná doká�eme alespoò vzdálenì pøedstavit, je to zdìšení Adama a Evy, kdy� museli hledìt na to, jak rychle postupuje zlo, které vpustili do svìta a hlavnì do èlovìka. Pùvodnì doufali, �e to, co pokazili, napraví u� jejich první syn - Kain. �e on bude tím, kdo ïáblu rozdrtí hlavu, jak jim pøíchod nìkoho takového slíbil Bùh, kdy� opouštìli ráj. Satan se jim však krutì vysmál, kdy� z Kaina udìlal svého nejvìrnìjšího slu�ebníka, prvního vraha v dìjinách lidstva! Bible mlèí o tom, co øekli Adam a Eva, kdy� se dozvìdìli o bratrovra�dì mezi jejich prvními dìtmi. To mlèení však pøímo køièí. Jak by se dalo vylíèit jejich zoufalství? A to drtivé uvìdomìní si, �e ne� pøijde Záchrana èlovìka, budou muset uplynout strašlivé vìky a vìky, v prùbìhu nich� budou zlo, násilí, zabíjení a krutost jen narùstat. A Kainovi potomci bì�í tímto smìrem v èele všech.
* * *
Na závìr opìt jeden návrh k jakémusi samotestu. Není špatné znát pravdu o sobì.
Zkuste v prùbìhu letošní postní doby - pouhıch 40 dnù - plnit Kristova pøikázání lásky, pøikázání jeho blahoslavenství a ostatní ustanovení evangelia. V�dy� jsou to všechno tak prosté vìci. Jednoduché vızvy, které jsou zcela pøirozené. Nedostali jsme od Krista za úkol vidìt andìly, ale neèinit bli�nímu to, co nechceme, aby se èinilo nám. Jak prosté. Nedostali jsme za úkol napodobit Kristovy zázraky, uzdravovat nemocné, chodit po hladinì vody nebo køísit mrtvé, ale napodobit Kristovu pokoru, dobrotu, skromnost, soucit, trpìlivost.
Jen to zkuste! A kdy� bude svùj pokus poctivì sledovat, zjistíte, �e se všechny takové naše pokusy rozbijí o skálu naší sebelásky, sebedùvìry, sebestøednosti - prostì egoismu. Dokonce ani obyèejné desatero nedoká�eme bez problémù a selhání plnit. Tak�e, tak jsme na tom.
Snad je nyní lépe zøejmé, proè je vıše psáno, �e „èlovìk u� není pro tento svìt zdrojem dobra“?
Ale musíme to zkoušet znovu a znovu. Náš Spasitel u� od nás neoèekává bezhøíšnost, ale pokání. Neoèekává od nás �ivot beztìlesnıch, ale neumdlévající pokusy pøemoci starou høíchem ranìnou Adamu pøirozenost a nahradit ji uzdravenou lidskou pøirozeností Kristovou. Pøi soudu nebude hledat za co nás odsoudit, ale bude v našich duších pátrat, co je tam dobrého a zaè by mohl duši uchopit. Bude hledat, co je v našich duších Jeho, co jsme mu odevzdali darem.
Vstupem Je�íše Krista do lidskıch dìjin se nìco zásadnì zmìnilo. Jak jsme si opakovali u pøíle�itosti nedìle Marnotratného syna, cesta zpìt je otevøena. Dveøe ráje jsou znovu dokoøán. Pán Je�íš pro nás uèinil ráj (a ještì více ne� dávnı ráj) tak snadno dosa�itelnı, jak jen je to mo�né. Tak málo se toho �ádá po èlovìku, kterı �ije v Kristu. Nepromarnìme tu vzácnou pøíle�itost.
Pùst je pøíle�itost posunout se krùèek dál na duchovní cestì. Pou�ít svou vùli a uèinit si na sobì trochu toho násilí, abychom oslabili zlo v sobì a povzbudili to dobro, které od Boha dostáváme. Abychom pùstem a zkrocením vášní trochu umrtvili starého høíšného Adama v nás, aby mohl v nás rùst novı Adam - Kristus.
Zobrazit pøíspìvek è. 1411 jednotlivì
Administrátor
--- 11. 3. 2024
Nedìle masopustní
O strašném soudu
Ètení z evangelia (pro masopustní nedìli) pøed námi kreslí obrázek Bo�ího soudu, toho posledního Bo�ího soudu, k nìmu� budou shromá�dìni všichni lidé a pøijdou i andìlé, a pøedevším na toto setkání pøijde Bùh. Všechny rozumné bytosti (tj. duší obdaøená stvoøení) budou povolány na tuto událost - tøetí velkou událost lidskıch dìjin (spolu se stvoøením èlovìka a Kristovou spásou lidstva).
Písmo nás uèí: jeden je �ivot a pak soud: „Lidem je urèeno jednou zemøít, a potom (je èeká) soud.“ (�id 9,27) Vše, co mù�e konat skutky a vést svùj �ivot dle své vùle (a tudí� má svobodnou volbu), jakákoliv rozumná bytost, podléhá Bo�ímu soudu. Bùh nám dal existenci i svobodu a poslal nás do �ivota nakládat s tìmito dary. Pøi soudu je o všem a o ka�dém rozhodnuto, zda obstojí pøed Bo�ím pohledem èi nikoliv. Je obtí�né postihnout podobu a zákony tohoto soudu lidskımi slovy, která jsou urèena pro pozemské pøedmìty a jen mlhavì mohou popisovat èi naèrtnout kontury duchovních jevù. A tak se nyní pokusíme nìkteré rozmìry a roviny této události našimi nedokonalımi slovy a rozumem postihnout.
* * *
Tato nedìle nám chce ka�doroènì pøed velkım pùstem pøipomenout, �e všichni budou souzeni. A� u� tomu vìøí nebo ne. Na posledním soudu nebude �ádnı nevìøící, všichni budou vìøícími.
Všechny chce Bùh zachránit pro vìènı �ivot, ale ne všichni mu to dovolí. Naše skutky, které jsme uèinili v prùbìhu svého pozemského �ivota, jdou za námi. Nás neodsoudí milující Bùh, ale naše skutky nás odsoudí. „Mzdou høíchu je smrt.“ (Øím 6,23) Slou�íme-li høíchu, smrtí se nám høích odmìní. V tomto �ivotì stojíme ka�dım okam�ikem pøed další a další volbou, konáme skutky, které se rozhodneme konat, a tìmito volbami formujeme svou duši. A do jaké podoby ji zde na zemi zformujeme, v té odchází na vìènost.
Bùh je milosrdnı, jen�e ta moc, kterou nad námi naše skutky mají, není milosrdná ale neúprosná. Proto je potøeba opatrnì vést svùj �ivot, abychom jej naplòovali tím, co nás s Bohem spojuje, a naopak chránili se èinit to, co nás od Boha oddìluje.
Co nás s Bohem spojuje? To jsou skutky, èiny, myšlenky, skrze nì� se stáváme Bohu podobnımi. To po nás Bùh chce a k tomu jsme byli stvoøeni. Nemù�eme sice napodobit Boha v jeho vìènosti, nestvoøenosti, všemohoucnosti, všudypøítomnosti apod. Ale mù�eme jej napodobovat skutky lásky, milosrdenství, soucitu, trpìlivosti a snášenlivosti. V�dy� miláèek Pánì, apoštol Jan nám zjevil tajemství, které pro nás vynesl z Kristova srdce, kdy� mìl pøi poslední veèeøi hlavu na jeho hrudi a naslouchal jeho srdci: „Bùh je láska, a kdo zùstává v lásce, v Bohu zùstává a Bùh v nìm.“ (1. Jn 4,16)
Kristus (a dokonce u� Starı zákon) �ádá po lidech, aby se podobali Bohu. (Levit 11,44-45; opakuje to 1. Petr 1,16.) „Svatí buïte, nebo� já jsem svatı.“ Sám Pán praví: „Buïte tedy dokonalí, jako je dokonalı váš nebeskı Otec.“ (Mat 5,48) K tomu byl èlovìk stvoøen podle Bo�ího obrazu a podoby. Podobu ztrácíme høíchem, ale Bo�í obraz v nás stále trvá - v ka�dém èlovìku. Vírou, láskou a zachováváním Bo�ích pøikázání tuto podobu postupnì oèiš�ujeme. Toto dílo obnovy Bo�í podoby zaèíná tam, kde èlovìk pou�ívá svou vùli k tomu, aby vyrval ze svého srdce hnìv, zlobu, nenávist, závist, zlopøejnost, odsuzování, intriky a všeliké nepøíznì vùèi bli�nímu. Místo nich má zasadit do pùdy svého srdce: pokání, pokoru, mírnost, poslušnost, a pøedevším lásku, jejími� koøeny jsou soucit, milosrdenství, trpìlivost s druhım èlovìkem, neodsuzování, vlídnost...
* * *
Bohu�el, kdy� se rozhlédneme po církvi, vidíme, jak i v blahodatném prostøedí církve se jen málo lidí vìnuje tomuto svatému dílu, kterım u� tady a teï rozhodujeme o vìèném osudu své duše. Vìtšina vìøících pøíliš nedbá o stav svého srdce a svou spásu vidí jen v plnìní rituálních povinností (znáte to: jednou do roka se vyzpovídat, a pak k svatému pøijímání, v nedìli do chrámu zapálit svíèku atd.) A pokání? Jak èasto slyšíme: jsem jako všichni. A pokora? Zkuste nìkoho napomenout èi pokárat za zjevné narušení církevního uèení èi morálky, a hned se jeho zranìná pıcha naje�í.
Vzpomeòte na toho uzdraveného slepce a jeho rozhovor s �idovskımi „zbo�nımi“: Odpovìdìli mu: „Celı ses narodil v høíchu, a nás chceš pouèovat?“ (Jan 9,34) Pıcha jim nedovolila pøijmout svìdectví o Mesiáši a uvidìt Boha.Jak èasto se setkáváme s naprostou sebejistotou u církevních lidí, kdy� jde o jejich jednání, zpùsob uva�ování! A nìkdy ani nemusí jít pøímo o páchání høíchu, ale i pouhı opakovanı a pevnı souhlas s høíchem nám pøece pøináší sdílení osudu s tìmi, kteøí budou potrestáni za tento høích. (Bla�enı mu�, kterı nechodí do rady bezbo�nıch... � 1,1) Co� nikdy neslyšeli ap. Pavla, kterı kdy� varoval pøed pøeèasnım vysvìcením nìkoho, psal: „nemìj úèast na cizích høíších; zachovávej si èistotu.“ (1 Timoteovi 5,22) Varování pøed tìmi, kdo nepøinášejí správné køes�anské uèení (a� u� se jedná o dogmata èi o morálku apod.): „kdo ho vítá, má úèast na jeho zlıch skutcích“. (2. Janùv 1,11) Souhlasem s páchanım høíchem pøece pomáháme pachateli (tøeba jen duchovnì, nebo morálnì).
Jak to krásnì vystihl jeden vìøící: „Tady na zemi jsme od toho, abychom høešili, a do kostela chodíme, aby nám to Bùh odpustil.“ Nu, alespoò to øekl s tak èirou upøímností, �e mu ji Bùh snad zapoèítá jako ctnost.
Pán Je�íš však nechce, abychom prodlévali v nevìdomosti a sna�í se nám, alespoò ty klíèové rozmìry a roviny Bo�ího soudu objasnit, kdy� nám pøípomíná své pøikázání lásky a na obrázku lásky k bli�nímu ukazuje princip, dle nìho� budeme souzeni - lépe øeèeno: my sami sebe budeme soudit.
* * *
Ètení této nedìle (Mat 25,31-46) nám ukazuje, �e soud bude spoèívat v tom, jestli jsme opravdu ve svém srdci slou�ili Bohu, resp. jestli jsme si Ho zamilovali. Ukazatelem této lásky je toti� náš vztah k lidem, kteøí jsou kolem nás. Bùh nám je poslal, abychom se nauèili milovat. Co se myslí touto láskou, nebo kdy� si to uèiníme lépe pochopitelnım, jak zaèíná láska k lidem? Jednak tím, co praví Pán: „Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Právì v tom spoèívá Zákon i Proroci.“ (Mat 7,12) Neèiò jinım to, co nechceš, aby èinili tobì. To je základ.
Písmo o tom praví: »Neodpírej dobrodiní tìm, kdo je potøebují, kdy� je v tvé moci nìco uèinit. Neøíkej bli�nímu: „Pøijï jindy,“ kdy� právì teï mu mù�eš pomoci. Nechystej proti bli�nímu nic zlého, kdy� k tobì chová dùvìru. Ne�aluj nikoho pro nic za nic, kdy� ti neprovedl �ádné zlo. Nezáviï èlovìku, jen� páchá násilí, nesdílej �ádnou z jeho cest. Hospodin má neupøímného v ohavnosti, s upøímnımi však sdílí svá tajemství.« (Pøísloví 3,27-32)
Tím se dostáváme k vyššímu stupni této práce na sobì: prokazovat lidem, co si pøejeme, aby Bùh prokázal nám: soucit, milosrdenství, trpìlivost, shovívavost, odpuštìní jejich prohøeškù. Pak mohu doufat, �e i se mnou bude mít Bùh soucit a trpìlivost, �e nade mnou projeví milosrdenství a �e mi odpustí mé høíchy. Kdy� neodpustím já svému dlu�níkovi, neodpustí ani Bùh mnì. (Viz podobenství o nemilosrdném slu�ebníku Mat 18,23-35)
Co mohu od Boha èekat za svá provinìní, kdy� sám neodpouštím, mstím se a odplácím, mám tvrdé srdce, bojuji za své ego, mlátím kolem sebe „hlava nehlava“, jen abych prosadil své zájmy, a odsuzuji ostatní za jejich nedokonalost (jak èasto - bohu�el i v církvi - slyšíme: já chci jen spravedlnost; kdo ji chce, tomu ji Bùh na soudu dá... Ké� si nikdy ne�ádáme od Boha spravedlnost.)
Ka�dı si mù�e provést jednoduchı samotest, jak je na tom jeho srdce a jak by asi obstál na soudu, kdyby se dnes odebral na vìènost. Kdy� se potkám s poní�enım, chudım, nemocnım, trpícím, neš�astnım nebo tím, kdo je v nouzi, co pocítím ve svém srdci? Cítím vùbec nìco? Nepøeji si, aby mi ten èlovìk dal pokoj a šel mi z cesty? Nebo spontánnì pocítím soucit s tím èlovìkem? Zabolí moje srdce nad ním? Podle starce Paisije, je toto cítìní nebo soucit pøedpokladem pro vyslyšení modlitby za toho èlovìka. Je zbyteèné jen odøíkávat Bohu jména, která On stejnì zná. Oèekává, �e Mu za ty neš�astné lidi pøineseme trošku bolesti v srdci, na kterou pak odpoví.
Dalším stupnìm lásky, k nìmu� jsme evangeliem povoláni, je milovat své nepøátele. To je tvrdı oøíšek. Jeho tvrdost je pøímo úmìrná tvrdosti našeho srdce. Je to jakási maxima evangelia. Pøetì�kım úkolem pro nás tento evangelijní imperativ bıvá zvláštì, kdy� je tím nepøítelem nìkdo, kdo je nám nablízku: kolega v práci, nadøízenı, soused, bıvalı pøítel apod.
* * *
Dnešní evangelijní perikopa nám ukazuje dvì skupiny høíšníkù. Ano, ovce i kozlové jsou stejnì høíšní. Bùh ve své lidumilnosti u� ne�ádá po èlovìku bezhøíšnost, nebo� by nikdo nebyl spasen. Jen�e ti z jedné skupiny mìli soucit, kde�to ti z druhé skupiny soucit nemìli. Pøítomnost Boha na soudu rozdìlila lidi do dvou skupin nikoliv dle jejich høíšnosti, ale dle jiného principu: jedni ve svém �ivotì potkali Boha, druzí nikoliv. Kristus si pøeje potkat se s ka�dım èlovìkem. Setkává se s námi skrze lásku. Skrze bli�ní se setkává se všemi lidmi. Pøichází jako �ebrák a klepe na ka�dé dveøe.
„Hle, stojím pøede dveømi a tluèu; zaslechne-li kdo mùj hlas a otevøe mi, vejdu k nìmu a budu s ním veèeøet a on se mnou.“ (Zjev 3,20)
Láska nás spojuje s Bohem a èiní nás Bohu podobnımi. Boha se uèíme milovat skrze bli�ní. Jak pravil apoštol Jan: „Jak bys mohl milovat Boha, jeho� nevidíš, kdy� nemiluješ èlovìka, jeho� vidíš?“ (1. Jn 4,20) Nemiluješ bli�ního = nemáš pro nìj svùj soucit, trpìlivost a odpuštìní, to znamená, �e nemiluješ ani Boha. Neslou�íš tedy Kristu, ale jen sám sobì. „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, proto�e Bùh je láska.“ (1. Jn 4,8) Tak�e bez lásky neznáme Boha. A kdy� Ho neznáme, nemù�eme mu slou�it ani bıt jeho pøítelem. To je dùvod, proè odcházejí kozlové do temnot.
V tom je jejich vina. Nemilovali lidi a tudí� ani Boha, nepoznali jeho lásku, a proto jejich høíchy nad nimi mohou provádìt svou zkázonosnou moc. Jedinì láska nás mù�e spojit s Bohem, kterı je láska. A spojení s Bohem pøináší èlovìku odpuštìní jeho høíchù, proto�e síla høíchu nemù�e pøekonat sílu lásky. To znamená, �e ta hrozná moc høíchu oddìlit èlovìka od Boha, je zmaøena láskou, která høíšníka s Bohem spojuje. Pamatujete na ten princip: podobné k podobnému? Láska tudí� dává èlovìku spásu. Ona jej ospravedlní na soudu.
* * *
Na nìkterıch ikonách posledního soudu vidíme mezi tìmi, kdo jdou do ohnì vzpoury proti Bohu, vìèného reptání, zloby, která spaluje duši, i biskupy, knìze, mnichy - èili teology, kteøí jistì mnoho o Bohu pøeèetli, Bibli dobøe znali a kázali lidem evangelium. Z toho je zjevné, �e mluvíme-li nyní o poznání Boha, nehovoøíme o kni�ním poznání, ale o skuteèné duchovní teologii, o dùvìrném poznání Boha skrze lásku oèištìného srdce. „�ivot vìènı je v tom, kdy� poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Je�íše Krista.“ gateio
Øíkají moudøí: Kdo má lásku, splnil všechna pøikázání. Vyplıvá to ze slov Pána Je�íše. Takovı èlovìk splnil hlavní pøikázání ulo�ené èlovìku Stvoøitelem a zopakované v evangeliu: Buï jako Bùh. Svatí buïte... Dokonalí buïte... (Viz o tom vıše.) Bla�enı Augustin psal: „Miluj a dìlej si, co chceš.“ Ten, kdo miluje Boha a bli�ního, toti� nemù�e páchat høích.
* * *
Ka�dı mù�eme na sobì sledovat, jestli máme s druhım èlovìkem soucit, trpìlivost, odpuštìní - zdali máme srdce otevøené vùèi bli�nímu. Podle toho u� tady na zemi poznáváme, jak na tom jsme. Podle této lásky poznají lidé, �e jsme lidmi Kristovımi. „Podle toho všichni poznají, �e jste moji uèedníci, budete-li mít lásku jedni k druhım.“ (Jan 13,35) A podle nenávisti, zloby, závisti, mstivosti poznáme ty, kteøí lásku nemají a tudí� ani nemilují Boha. A� si ka�dı sám v duchu odpoví a zjistí si tím, jak je pøipraven na setkání s Bohem a na soud.Pokusím se nyní odpovìdìt na èastı dotaz. Lidé se ptají, jak vlastnì má vypadat ta láska k bli�nímu: „To mám všechny nechat, a� si èiní, co chtìjí? A co kdy� budou nìkomu ubli�ovat nebo škodit? A co v práci k mım zamìstnancùm? Mám pøece zodpovìdnost za firmu. Projevím k nim lásku a shovívavost a hned pøestanou pracovat.“ Myslím, �e ka�dı rodiè ví, �e musí nìkdy dítì trestat, napravovat, zakazovat apod. Zároveò však otec i matka chápou, �e aè dítì nìkdy potrestají, nepøestávají je milovat. A jejich dítì si to pøi správné vıchovì uvìdomuje také. Stejnì tak si musí poèínat uèitel, pastıø, biskup, šéf v práci, úøedník èi správce. Nemohou kvùli lásce ke svım podøízenım tolerovat páchání nepravostí, zlo èi neposlušnost nebo vzpouru. Takovému uèiteli by se jeho škola úplnì rozlo�ila a nemohl by plnit své poslání a vyuèovat, proto�e by ze tøídy mìl brzy „monkey business“ a �áci by mu „skákali po hlavì“. A co vyroste z dítìte, které rodièe nikdy ani nepokárají? Ka�dı nadøízenı nebo rodiè èi uèitel nebo pastıø nese odpovìdnost za to, �e bude vést svìøené lidi k prospìchu všech. Pastıø má svou hùl proti vlkùm; nemù�e se vymlouvat, �e i vlk je Bo�í stvoøení a „já pøece miluji všechny - ovce i vlky“, a tak nemù�u na vlka pozvednout svou berlu. Takovı pastıø je k nièemu. Kdo bude hlásat, �e i nepøítele, kterı zabíjí naše �eny a dìti, je potøeba milovat, a proto mu v tom nebudeme bránit? V tom tkví hloubka lásky, �e milující èlovìk je schopen dobøe rozeznat, jak se zachovat, kdy� je potøeba pøísnost a vıchova, ale zároveò se nemstít, nenaplòovat své srdce nenávistí èi zlobou. Køes�an hledá v�dy cestu, jak se zachovat odpovìdnì, ale pøi tom odpouštìt a jednat se soucitem. Nikdo není tak hloupı, aby nebyl s to chápat, �e lásku je nìkdy nutno skloubit s pøísností a rozhodností. Stejnì si poèíná i Bùh - pokud je èlovìka mo�no zachránit, ale on je lhostejnı, pou�ije Bùh nìkdy i hoøké léky pro takovou duši.
Spása èlovìka spoèívá v tom, �e poznáme Boha - u� zde na zemi zaèínáme poznávat Boha jednak z pohledu na jeho stvoøení, potom z evangelia a nakonec z vlastní duchovní zkušenosti (v�dy jedinì v tomto poøadí). Naše láska je v�dy napodobením Bo�í lásky: „My milujeme Boha, proto�e Bùh napøed miloval nás.“ (1. Jn 4,19)
* * *
Tady na zemi, kde je duše obalena masem, mù�eme pøedstírat, tvrdit nebo hrát cokoliv. Na soudu pøijde Bùh a vzejde svìtlo, které osvítí a prosvítí všechny. Jako mù�e lékaø rentenem zkoumat, co je uvnitø tìla a vidìt choroby rùznıch orgánù, tak v tomto svìtle bude všem viditelné, co se tají v mé duši. (Pøirovnání svìtla soudu k rentgenovım paprskùm pou�íval jeden staøièkı knìz, jeho� jsem znával.)
Jsme na to pøipraveni? Všechny tajnosti, které zde skrıvám ve své duši a nechci, aby se to o mnì nikdo dozvìdìl, budou zjevné všem. Všechny špatné skutky, ka�dı høích, ka�dá neèistá myšlenka, všechny nepøátelské úmysly, pikle a egoistické zájmy i jiná zla, která skrıvám, budou viditelná v mé duši, jako by byla ze skla. Pøípravou na tuto chvíli je zpovìï a oèištìní od tìch hnusù, co v sobì nosím a jimi� deformuji svou duši.
U� zde na zemi se máme uèit vidìt stav své duše - pøemoci strach a zøít, co jsme z ní uèinili. Jak jsme její krásu znièili a uèinili z ní odpudivou tváø nìjakého skøeta. Proto�e jen tváøí v tváø této nepøíjemné skuteènosti mù�eme zaèít s opravdovım pokáním a obrátit se, prostì nìco s sebou zaèít dìlat.
„Den Pánì ovšem pøijde jako zlodìj v noci. Toho dne se nebesa s rachotem zøítí, �ivly se rozpustí �árem a zemì se všemi svımi skutky bude odhalena. Má-li bıt všechno takto znièeno, jak svatì a zbo�nì tedy musíte �ít vy, kteøí dychtivì vyhlí�íte pøíchod Bo�ího dne! Nebesa se tehdy rozplynou ohnìm a �ivly se roztaví �árem, my ale vyhlí�íme nové nebe a novou zemi - domov spravedlnosti. Nu�e, milovaní, vyhlí�ejte to všechno a sna�te se, aby vás Pán zastihl v pokoji, neposkvrnìné a bezúhonné.“ (2. Petr 3,10-14)
P.S.
V souèasnosti vidíme tak strašné ilustrace toho, o èem vypráví dnešní ètení. Ilustrace pøímo v naší církvi, kde celé masy a církevní struktury odpadají od evangelia.
Píši to sem pro naše varování, jak snadno se mù�e stát, �e nejen jednotlivci, nejen státní re�imy, ale i celé církevní struktury mohou úplnì popøít základní principy naší víry a táhnout s sebou do pekla masy svedenıch vìøících. Dnes se objevila zpráva v tisku, z ní� sem èást zkopíruji:
»Ze strany vedení Ruské pravoslavné církve �ádná otevøená reakce na smrt Alexeje Navalného zatím nezaznìla. Vedení církve nicménì dlouhodobì podporuje souèasnı ruskı re�im. Podle zdrojù novináøe listu Novaja Gazeta Alexandra Soldatova, kterı se zabıvá tématy, spojenımi s vírou a církví, v mnoha regionech biskupové nebo jiné vysoce postavené osoby dokonce volají knì�ím a pøikazují jim peèlivì sledovat lístky s prosbami o modlitby za zemøelé. V pøípadì, �e je na �ádosti napsáno jméno Alexej, mají ovìøovat také pøíjmení. �ádnı z knì�í, stále slou�ících v rámci Ruské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu na území Ruska, také zatím neslou�il panychidu za zesnulého, ty probìhly jen v nìkolika zahranièních kostelech. Soldatov tyto skuteènosti komentuje tak, �e si nevzpomíná, "�e by se takto zacházelo dokonce i s nejvìtšími rouhaèi, heretiky a pronásledovateli církve".« (Christnet)
To skuteèná inkvizice v ruské církvi (jen ti nekrutìjší a nejohavnìjší bolševici zakazovali slou�it panychidu za zavra�dìného cara, ale jinak nezakazovali modlitbu za zesnulého, dnes to dìlá samotná ruská církev). V citátu se píše, �e knì�í musí provìøovat dokonce i tzv. „zapisky“, tj. jména napsaná na lístcích podávanıch k tichım modlitbám na proskomidii, aby se náhodou nìkdo v ruské církvi nemodlil za spásu Navalného. To je chování smìøující proti základní ideji Církve. Mù�e se Pán Je�íš k takto se chovající církvi pøihlásit? Jak daleko se vzdálili tito „køes�ané“ od Boha, kterı si pøeje spásu všech, kde�to oni nedopøejí nìkomu ani zádušní modlitby! V ka�dém katechismu se doèteme, �e jeden ze základních skutkù milosrdenství je „za zesnulé se modliti“. Kam se podìl v ruské círvi jeden z hlavních projevù lásky? Ze strachu pøed putinem nebo kvùli klanìní se putinovi si ruská církev nechala vzít evangelium? Tak strašná je ruská nenávist, tak hlubokı pád a tak ohavná kolaborace s antikristovskou šelmou chlemtající lidskou krev prolévanou ve válce! Napadne nìkoho v Rusku, jak asi ve svìtle dnešního evangelia toto chování církve obstojí na strašném soudu? Vzpomeòte si na ty ikony posledního soudu - kdo všechno jde s tìmi nelaskavımi, nesoucitnımi a krutospravedlivımi zatvrzelımi srdci do ohnivé tlamy pekla: biskupové, knì�í, mniši...
„Pøišel toti� èas, aby soud zaèal od domu Bo�ího. Jestli�e zaèíná od vás, jakı bude konec tìch, kteøí se Bo�ímu evangeliu vzpírají?“ (1 Petr 4,17) U� je to vidìt zøetelnì: soud zaèíná od domu Bo�ího.
Zobrazit pøíspìvek è. 1410 jednotlivì
Administrátor
--- 4. 3. 2024
Dva roky války
Dìsivá pøíle�itost vidìt obna�enou ruskou povahu
Aktualizováno 6. 3. 2024
Dnes putin pøednesl svùj projev k národu. Nesl se v duchu „naše zemì vzkvétá“. Podobnì utìšoval Èechy a Moravany komunistickı prezident Husák. Ka�doroènì jsme slıchávali jeho novoroèní projev, jak naše zemì vzkvétá. Pøesto však nelze srovnávat Husáka a putinem. Husák nebyl masovı vrah a psychopatická zrùda. Rád bych si však povšiml toho, co souvisí s ruskou národní mentalitou, v porovnání napø. s èeskou povahou. Vìtšina Èechù (a v mladé generaci snad všichni) si z Husákova projevu dìlali srandu. Skoro nikdo samozøejmì nevìøil, �e by zemì vzkvétala. Rusové jsou jiní - kdy� jim jejich kat øekne jakoukoliv blbost, zobou mu z rukou a ještì mu líbají nohy, ne� je pošle do váleèného mlınku na maso nebo je uvrhne do bídy. To je v kostce národní problém Rusù. Ka�dı národ má takovou vládu, jakou si zaslou�í (vırok zalo�enı na Bibli parafrázoval Dostojevskij). Øeknìte sami, zaslou�í si takovı lid uctívaèù vrahù mít ve svém èele slušného èlovìka? |
Jak vysvìtlit tento rozpor? Na jedné stranì zbo�ní a mravní Rusové, kterıch je vzhledem k velikosti národa - poèítáno v absolutních èíslech - nezanedbatelnı poèet. Na stranì druhé krutí a mstiví ignoranti, kterım hıèká ego ka�dı projev síly, násilí a barbarství. „Násilí v�dy pøitahuje lidi mravnì ménìcenné.“ (Albert Einstein) Je mravní ménìcennost velké èásti Rusù tou pøíèinou, �e se Rusko zmìnilo odpadní stoku civilizace?
Proè nejsou ti „dobøí Rusové“ tím kvasem, kterım byli pøed dvìma tisíciletími prvotní køes�ané v pohansky kruté øímské øíši? Proè v ruské populaci nefunguje Kristovo podobenství o kvasu? (Mat 13,33) Je vada v tom kvasu? Nebo jinde? Proè nejsou ruští køes�ané tou solí zemì, které staèí špetka, ale zcela zmìní chu� pokrmu - tj. pár køes�anù zmìní národ? K èemu je sùl, která není slaná? Odpovídá Pán Je�íš: Aby se vyhodila z domu. (Mat 5,13) Jedinou pøíèinu, kterou vidím (a mo�ná se mılím), je nìjaká kritická vada v ruské církvi, ve špatné pastıøské péèi, nebo v hlásané víøe, èi v její slu�bì. Ukazuji tím na hierarchii, pastıøe, teology. Nìco je špatnì v jejich hlásání evangelia, v jejich apoštolské slu�bì. (Døíve to mohli vidìt jen nìkteøí teologové z jinıch pravoslavnıch církví, kteøí v�dy poukazovali na tradièní chyby v uèení i praxi ruské církve; dnes to mohou vidìt všichni.)
+ + +
Cílem pøi psaní tohoto èlánku bylo jediné: snaha porozumìt.
+ + +
Kdysi jsme polo�ili jednomu Rusovi otázku: „Jací jsou Rusové?“ Odpovìdí bylo dlouhé pøemıšlení, a pak (mo�ná vyhıbavá - mo�ná prozíravá) odpovìï, �e v Rusku jsou velké rozdíly mezi lidmi. A� v posledních letech jsem pøišel na to, jak vısti�ná to byla replika. Je to rozporuplnı národ, jeho� horší stránka - jak se zdá - stále mohutnì pøevládá.
Bohu�el, všichni jsme však oznaèeni høíchy svého národa, a posuzováni dle chování vìtšiny. Správnì píše v tìchto dnech svìtoznámı hokejista svım ruskım kolegùm, kteøí se nechápavì podivují, proè jsou vylouèeni ze svìtovıch hokejovıch utkání, kdy� oni osobnì nide neválèili a nikoho nezabíjeli: „Všichni jste odpovìdní za zloèiny své zemì!“ A pokraèoval ve svém psaní: „Souèástí této války je i celá øada dalších zloèinù… Ka�dı z vás jako dospìlı obèan ruské zemì za tyto hrozné èiny nesete urèitou míru odpovìdnosti.“ „Na ledì reprezentujete ruskı stát.“ (Odkaz na èlánek) Kdysi jsem èetl, jak za druhé svìtové války slušní Nìmci, kteøí nechtìli bıt spojováni s Hitlerem, chápali, �e musí odejít z prostøedí svého národa, kterı se pøed Hitlerem nejen sklonil, ale oslavoval jej, a pøijal tak nìjakı díl spoluúèasti na jeho hroznıch èinech. Kolika slušnım Rusùm se dnes chce nìco tak mravního, kulturního a etického uèinit? Ano, tøeba vnitønì nesouhlasí s putinem, ale sedí tiše doma.
Tzv. „pravoslavné Rusko“ se stalo strašidlem svìta, obludou rozsévající smrt, vyhro�ující svım atomovım arzenálem, varujícím, �e je pøipraveno znièit lidskou civilizaci. Jak se ukazuje, je jako mrtvé moøe - vše pohlcuje do svého jedovatého prostøedí a nic neprodukuje, nic u�iteèného z nìj nevychází. Jen mrtvá voda. Proto je potøeba znovu a znovu zkoumat a promıšlet, co je to za národ, jakou má národní povahu, víru, kulturní zázemí, historické pøedpoklady, geny... A tak lze spatøit, co bylo, je a zøejmì bohu�el v�dy bude cílem èi vektorem pohybu tohoto národa. Odpovìï snad poodkryje i toto zamyšlení.
Mezi tím bych však rád burcoval: na základì stoleté zkušenosti místního èeského pravoslaví s ruskım pravoslavím, ruskou církví a na základì toho hnisu, kterı se z Ruska dnes vyvalil, bychom my pravoslavní mìli protestovat proti ka�dému pokusu klást rovnítko mezi Rusko a Pravoslaví. To, co Rusko z Pravoslaví udìlalo, má s Pravoslavím spoleènıch jen pár spíše vnìjších rysù. Z dùvodù, které bude jednou potøeba do hloubky studovat a pochopit, se christianizace Rusi nepovedla. Pravoslavnı duch, éthos, morálka, duchovní zkušenost a kultura z evangelia, køes�anské morálky a pravoslavné duchovnísti vyvìrající, jak se zdá, nepronikly do povahy národa. Vyjma té marginální èásteèky populace, která byla za svou jinakost pronásledovaná èi eliminovaná "pravoslavnım" státním nebo církevním re�imem; døíve i dnes. I nyní jsou v ruské církvi pronásledováni a sesazováni knì�í, kteøí odmítají podporovat vra�dìní a ruskou agresi (napø. nechtìjí pøi bohoslu�bì èíst patriarší modlitbu za vítìzství ruskıch zbraní nad Ukrajinou).
Pokud nìco z køes�anství proniklo do genomu národa, bylo to deformované z jedné strany temnım pohanstvím, z druhé strany cizími vlivy (ze støedovìkého a èasnì novovìkého západu). Døevní pohanství se mísilo s køes�anstvím dosti problematickım (a zøejmì nepøípustnım) zpùsobem, jak jsou toho dokladem epické básnì Byliny (sepsáno v 12. stol.).
Je otázkou, zda natolik kulturnì a duchovnì nekultivovaná (ve svém celku) národnost, jakou bylo Rusko v prvních staletích christianizace, byla vùbec schopná pokøes�anštìní bez tisíciletého dohledu a dùsledného vedení nìjaké starobylé kultury a církve. Mo�ná právì kvùli nedostatku vedení a pøedèasné církevní emancipaci nebyl tento od dávna barbarskı lid nikdy schopen uvìdomit si vznešenost køes�anské víry. Asi proto v nìm pøetrvalo nìco z divošské zpupnosti a nebyl pak u� ochoten sklonit se pod nìjaké vedení, a tím podstoupit ten civilizaèní proces, kterı by pøetavil povahu národa. A kromì toho padla Byzanc a o to více zaèal proudit do Ruska vliv post støedovìkého katolicismu.
Ani� bych chtìl zlehèovat utrpení národù pod osmanskım jhem, vidìno z dlouhodobého hlediska je mo�no spatøit, �e tragédie pádu Byzance se odrá�í více na Rusech, ne� jinde. Ostatní národy po osvobození dokázaly obnovit byzantské duchovní dìtictví (v oblasti církevního �ivota). Jen�e Rusko z Byzance pøijalo jen tu okázalou vnìjší pompu a další povrchnosti, ale u� nikoliv její tisíciletou kulturu, vzdìlanost, vytøíbenost, kulturu bohoslu�eb, teologii a duchovnost. O civilizaèních principech ani nemluvì (ty by stát zalo�enı na tom specifickém zpùsobu nevolnictví ani nemohl vstøebat). Rusko se v�dy opájelo kvantitou, ale pøehlí�elo kvalitu. To se projevilo na neuvìøitelné zaostalosti vzdìlávacího systému.
Jeden z projevù nezralosti ruské církve po pádu Byzance byla - dnes u� povìstná - absolutní nevzdìlanost ruskıch popù (a všeobecnì støedních a ni�ších vrstev spoleènosti; bohatší lidé získávali vzdìlání v zahranièí, napø. ve Francii, nebo v ruskıch aristokratickıch školách). Staèilo umìt pøeslabikovat svatou liturgii. Vzhledem k slovanskému bohoslu�ebnému jazyku, nemusel knìz ani umìt jakıkoliv další jazyk. Jak je mo�né, �e se církev nebyla schopna postarat o elementární vzdìlání duchovenstva? Nemìla školy, proto�e nemìla uèitele. Nevzdìlanost tam nabírala rozmìry vymykající se všem pøedstavám. Z toho vznikly staroobøadcovské a starovìrecké rozkoly. Nìkde dokonce pøi bohoslu�bách ètou dle svıch tradic z bohoslu�ebnıch knih i èísla stránek jako souèást textu slu�by, jinde si myslí, �e knìze dìlá knìzem obléknutí bohoslu�ebného roucha a ne vysvìcení.+ + +
V otázkách vzdìlanosti mìli katolíci naprostou pøevahu a ve svıch školách uèili pravoslavnou mláde� ni�ší šlechty zadarmo (nebo levnì). Pro tyto mladé lidi byl jedinı schùdnı zpùsob jak získat dobré vzdìlání jít do latinské školy. Proto�e ruská církev vìnovala otázce vzdìlání mnohem menší péèi, otevírala tím sama Rusko vlivu západu. A kdy� pozdìji u� školy mìla, uèilo se tam latinství, scholastika (tomismus) a západní teologie.
K ruské povaze
Téma národní povahy bychom vlastnì ani nemuseli otevírat, jedná-li se o køes�anskı národ. V�dy� Kristus promìòuje jednotlivé lidské osoby i celé národy. Evangelium je jako kvas, kterı prokvasí tìsto a promìní je. A� u� si o západní civilizaci myslíme cokoliv, nìjaká promìna se tam uskuteènila a dodnes je to znát. Jen srovnejte evropského ducha a základní západní spoleèenské principy s Èínou, Japonskem, Indií atd.! Jestli�e je potøeba mluvit o ruské povaze, a máme pøi tom na mysli základní hodnoty vyznávané národem, pak to znamená, �e tisíciletí evangelizace Rusi nepøineslo kı�ené plody. Proè?
Rusové sami sebe hodnotí dle toho, co jim ukazuje pokøivené èi slepé zrcadlo mytologie. Tyto mıty pøes veškerou ahistoriènost papouškují a vtloukají Rusùm do hlav ze všech stran - církev, stát, propaganda, nacionalismus, ruští fašisté nebo neonacisté (kterıch je podle vızkumu v Rusku více ne� v jakékoliv zemi svìta) a dokonce i mnozí intelektuálové a teologové. Celá církevní mašinérie pracuje ve prospìch tohoto mamu - klamu. A tak je ruská spoleènost cvièena �ít ve l�i (jak u� na to poukazoval Sol�enicyn), sebeklamech a (dle církevní terminologie) v „prelesti“. Realita je však hodnì odlišná od mıtù a nìkdy zcela opaèná. Novodobì vyznávané mıty bıvají snìním o tom, jací bychom chtìli bıt, a jsou takovou náplastí na mindrák z okolní reality. Sem patøí mytologie hitlerovského Nìmecka i mıty ruské.
 |
To je další rozmìr souèasné války. Dalo by se to vidìt i tak, �e ruští mongolo-tatarští vojáci bojují proti Slovanùm (tj. Ukrajincùm).
Dalším dùsledkem pomateného ruského slavjanofilství je naprostá diskreditace jména „Slovan“. To, co Rusové pod praporem slovanství pøedvádìjí, zpùsobuje, �e slušnı èlovìk bude své slovanství spíše tajit.
Dalším okénkem do ruské mentality je pohled na ruskou monumentální architekturu. To jsou nelidská monstra, jejich� jedinım úèelem je vzbudit v èlovìku pocit malosti, nepatrnosti, bezvıznamnosti. Je jedno, jestli jsou to památníky vıznamnıch historickıch úspìchù, èi druhé svìtové války, nebo památníky budování komunismu. Stejného ducha má v sobì architektura moskevského velechrámu Krista Spasitele, co� je obludné monstrum, kterım si chce ruská církev okázale dokázat svou velikost, - novodobá babylonská vì� ruské pıchy. Nebo tu máme další chloubu Ruska - chrám války, kterı se tyèí uprostøed pozemku s nasimulovanım bojištìm (kolem chrámu jsou zákopy, zbytky zbraní, krátery po granátech); toto obìtištì „neznámému bohu“ si otevøeli pár let pøed invazí, asi aby jim bùh války pomáhal zvítìzit nad všemi protivníky (co� je v ruském myšlení v podstatì celı svìt).
Co øíkají samotní ruští intelektuálové k povaze Rusù jako celku? Letmı pohled do starších i nedávnıch ruskıch dìjin to vımluvnì potvrdí:
Jedna z vlastností ruské mentality je jakási barbarská krutost. Nìco nekulturního a démonického, resp. køes�anstvím nepromìnìného zùstalo pevnì zabudované v ruské povaze (Dostojevskij píše o dravém zvíøeti, které se v Rusovi skrıvá). Trpí tím pøedevším sami Rusové, kteøí mají nad sebou stále jen další a další vládce, kteøí ne�elí jejich �ivotù. A� u� to byli carové od Ivana Hrozného, nebo nelidské zrùdy jako Lenin èi Stalin - všichni byli ochotni obìtovat své lidi po celıch zástupech, hnát je na jistou (a hlavnì zbyteènou) smrt. A Rusové se jim za to v�dy odplatí jen devótnou úctou, nelíèenım obdivem a lokajskou slu�bou (na svého kata Stalina dodnes vdìènì vzpomínají, i do chrámu války si jej dali na zeï). Tak�e si asi nic jiného nezaslou�ili ne�, vìtšinou Rusù obdivovaného, putina, kterı je klidnì �ene na jatka. Tu válku vedou Rusové za cenu strašlivıch obìtí (podle oficiálních údajù odborníkù - nìkdy a� tisíc padlıch dennì). Stejnì jako Stalin.
 |
Mimochodem, ve veøejném celonárodním hlasování (nìco jako u nás byla soutì� o nejvìtšího Èecha) se Stalin umístil na velmi pìkném tøetím místì. Stalin s svımi milióny povra�dìnıch Rusù, Stalin vybíjející církev, Stalin vedoucí válku proti Hitlerovi jateèním zpùsobem (a to a� kdy� ho Hitler zradil, poté co se podìlili o Polsko). To je tøetí nejoblíbenìjší osobnost Ruska v celıch jeho dìjinách. To by jako diagnóza myšlení Rusù mohlo staèit.Odkud berou Rusové lidské maso do toho krvavého mlınku na Ukrajinì? Z okrajovıch národù, které pova�ují za ménìcenné (stejnì dìlil lidi i Hitler). Celá putinská rétorika je jak opsaná od Hitlera.
Na prvním místì tabulky vítìzù stanula mıty opøedená postava nepøemo�itelného váleèníka Alexandra Nìvského - souèást ruské sebepotvrzovací mytologie: sv. Alexandr mìl ve dvou obrovskıch bitvách uchránit Rusko pøed katolíky; bitvy však byly spíše pohranièní šarvátky za úèasti øádovì desítek vojákù. Tím pochopitelnì nechceme upírat sv. Alexandrovi chrabrost a vùli bránit pravoslavnou víru. Jen�e jeho politika je v jistıch ohledech sporná; Alexandr se pragmaticky podøídil Chánovi Zlaté hordy, daroval mu dosud svobodnı Novgorod a tvrdì ztrestal jeho obyvatele, kdy� se proti Tatarùm postavili na odpor. Za svatého ochránce pravoslaví byl prohlášen za cca 350 let Ivanem Hroznım (asi vùèi nìmu Ivan cítil nìjakou spøíznìnost).
Snad �ádnı jinı národ na svìtì není tak krutı sám vùèi sobì (vùèi ostatním - o tom ani nemluvì). Pohrdá snad s pøezíravım pokrèením ramen a bohorovnım poukázáním na vùli Bo�í nìkdo jinı ve svìtì takovım zpùsobem vlastními lidmi? (Pokud ano, tak to bıvá zále�itost vıchodní Asie.) Je to jednak projev pøetrvávajícího barbarství ruské duše a dále to asi bude jeden z projevù lokajského rysu ruské mentality: podlézavost (sami Rusové o tom hovoøí). Jako cítili posvátnou bázeò pøed úøedníky a rùznımi èinovníky, tak dnes se plazí pøed mafiány a vìrchuškoj. Nevá�í si sami sebe. Èasto pohrdají vším, co je jejich, i tím, jací jsou. A nìkdy se kyvadlo pøehoupne do druhého extrému, k fanatickému nacionalismu - jedinì Rusko je to pravé, jedinì to, co je ruské, je hodnotné. Jedinì ruskı vzduch se dá dıchat, jedinì potraviny z ruské zemì se dají jíst, hlína, jaká je v Rusku, není nikdy jinde... Zpívají o tom romantické èi sentimentální písnì a dumky... Kyvadlo vpravo, kyvadlo vlevo - vypadá to jako dva opaèné jevy, ale ve skuteènosti je to stále jen jedno a to samé, ruské lokajství, tupost, omezenost a barbarství. Jak to popsal Gogol (Ukrajinec).
Je pozoruhodné, jak je nezajímá okolní svìt. Vìtšina Rusù se nikdy nepodívá do svìta, proto�e (jak to sami zdùvodòují) „v Rusku je to lepší“. Do Prahy jezdili Rusové a Rusky uctít ostatky sv. Ludmily. Cestovali vlakem, jízda trvala noc, den, noc. Na nádra�í v Praze vylezli z vlaku, nechali se odvést na Hrad do basiliky sv. Jiøí, tam pøeèetli akathist k sv. Ludmile, pak jeli na nádra�í, vlezli do vlaku a vrátili se do Moskvy. Praha je nezajímala; kultura, památky, prostì nic z toho, za èím jezdí do Prahy turisté ze západu, Rusy nezajímalo.
 |
+ + +
Ruská kultura? To jsou vìtšinou západní vzory - vìtšinou italské. Tito skladatelé a architekti mohli tvoøit klidnì na západì, a nikdo by na nich nepoznal, �e jsou z Ruska. Ikonopis se na dlouhá staletí úplnì pozápadnièil. Jen spisovatelé tvoøí jistou vıjimku. To je osamocená kra na ruském moøi západní kultury. Jsou tu jména jako romantici Puškin, Lermontov, Tolstoj, dramatik Èechov a dále realista a psycholog Dostojevskij. Jen�e a� Ukrajinec Gogol daroval ruskému písemnictví satiru, kterou Rusko tak zoufale potøebovalo, ale která je v monolitu devótní ruské mentality v podstatì cizorodım prvkem.
Rus je dle své národní povahy fanatickı nacionalista. Tuto vášeò nevytlaèí ani alkoholismus ani hokynáøství, patolízalství, podvodnictví, kamuflá�e atd. To je vášeò, která je u obecnıch Rusù silnìjší ne� rozum a vytváøí celou národní mytologii. Skrze tuto vášeò je Rus naprosto kontrolovatelnı, resp. ovladatelnı. Vrchnost mù�e otì�emi nacionalismu ovládat Rusy dokonale. Staèí øíci, �e nepøítel se rozhodl zaútoèit na Rusko, a správnı Rus nepøemıšlí, na nic se neptá, skoèí do tanku a jede støílet. Jen málo Rusù se v této oblasti øídí rozumem, pravdou, historickımi reáliemi nebo køes�anskou morálkou. Naopak vìtšina z nich �ije v pohádkách a bájích. Kdo toto chápe, dr�í v ruce klíè k ruské duši a mù�e ji ovládat. A to i po celıch masách.
To se dìlo u� za cara. Rusové byli vychováváni k podezøívavosti vùèi jinım národùm, jinım tradicím a dokonce i jinım verzím pravoslaví. Vše jiné v�dy odsuzovali. Nebyli schopni se uèit od jinıch. A tak se postupnì upevòovali v tmáøství a zaostalosti. (Zajímavou anomálií v tomto pravidle je Petr Velikı, kterı proti vùli Rusù silou své autokratické vlády zavedl v Rusku reformy dle západního støihu; reformy šly proti ruské mentalitì, ale neuzdravily ji - spíše do ní vnesly jakousi „schizofrenii“; jejich rozporuplnost a tøíštivı vliv na ruskou povahu by však potøebovaly širší pojednání od pravoslavného historika.)
Rusové jsou v celé své historii nìkım manipulováni (to oznaèil za pøíèinu frustrace Rusù u� Dostojevskij) a nyní jsou v zesílené intenzitì, za pomoci novıch technologií a s jasnım cílem u� od 90. let manipulováni propagandou, která se zakládá na této vášni a jejich nacionalismus je zneu�íván k ospravedlnìní jakékoliv expanze a jakékoliv nenávisti. Byla k tomu pou�ita v ruské mysli vykultivovaná pıcha, ranìná dvìma prohranımi válkami (jednou studenou a druhou v Afghánistánu). Jinı národ by byl schopen s tím vyrovnat, ale Rus nikoliv; pro ruskou národní mysl je to bolestivé trauma. Mo�ná proto tak ochotnì souhlasí s válkou na Ukrajinì - chtìjí si vítìznou válkou vyléèit svùj mindrák. Potøebují vítìzství k pohøbení svého traumatu. Jen�e proè mají k tomu, aby se Rusové cítili lépe, umírat masy lidí jiného národa?!
| Církev ve slu�bách carské moc pøi manipulaci s ruskım lidem poskytovala cenné slu�by. Dnes to není jiné. Asi proto ji vìtšina Rusù pøíliš nedùvìøuje (1% Rusù na Ro�destvu). |
A pokud Rusové trpí vlastní hloupostí èi kvùli vlastním vášním, odùvodní to ruské myšlení ideou - �e Rusko (podobnì jako Kristus) trpí za høíchy celého svìta a �e se skrze ruské utrpení oèiš�uje celı svìt. To je jedna z mála stop, kterou otisklo køes�anství do ruské mysli. Asi netøeba dlouze dokazovat, jak hluboce je takové myšlení zdeformováno obludnou ruskou pıchou.
Kdy� Rus chce trpìt, dobøe, a� si doma trpí, jak chce. Jen�e Rus je také závistivı, a tak se s�írá myšlenkou, �e jinde ve svìtì se �ije lépe. A Rus v takovém pøípadì zapomene na ctnost své bídy, a chce také všechny ty vymo�enosti, které sice svım zmasírovanım myšlením poslušnì odsuzuje, jen�e jeho srdce po nich prahne. Na jedné stranì vidíme u Rusa rozhoøèené mravokárenství „západní hniloby“, na stranì druhé tou�í po tom, aby mohl hnít stejnì, jako lidé na západì. A proto�e není schopen zajistit si lepší �ivobytí doma v tom ruském marasmu, rozhoduje se zbavit se své palèivì bodavé závisti tím, �e znièí ty, kteøí si �ijí lépe.
Kdy� chce Rus zahnívat ve svıch zablácenıch vesnicích, utápìt se ve vodce, podplácet èinovníky a plazit se pøed mafií, která Rusko øídí, a nechat se drtit všudypøítomnım nepoøádkem, chaosem, povıšenectvím mocnıch a brutalitou, a pøi tom si myslet, �e nic na svìtì není lepšího, a �e tím v této morální dosáhne nebe, je to jeho vìc. Jen�e Rus nedoká�e nechat �ít ostatní, nedoká�e nechat okolní svìt, aby kráèel svou cestou. Èím� zároveò sám sebe usvìdèuje, �e na všem tom tmáøství a utrpení není nic ušlechtilého; je to jen sebelítostivá, zlostná neschopnost.
+ + +
My nejsme jako jiní, my jsme Rusové
 |
Zásadní odlišnost Ruska od ostatních národù tkví v tom, �e pøes pravdu a realitu, kterou má pøed nosem, svùj marasmus pova�uje za ctnost a jako ctnost jej úpornì velebí (snad aby o tom sám sebe pøesvìdèil). A ještì to pova�uje za svùj pøínos svìtu. A proto�e si myslí, �e nikde na svìtì není nic lepšího a vznešenìjšího, zavírá si cestu k rùstu. Ostatnì, jakı rùst?, jakı vıvoj? Ka�dı progres je jen skrytım regresem, myslí si v Rusku (hlasají to ruští teologové). Nejvìtší ctností je podle Ruska zakonzervovat se v mıtech a bájích. To by bylo téma na hlubší úvahu, ale v ruském podání je to v podstatì antikøes�anskı postoj.
Samozøejmì, ka�dı národ má své nedostatky, špatné vlastnosti a vášnì. Jde o to, jakı mají potenciál škodit svìtu. Ty ruské vášnì mají však ještì jeden hrozivı rozmìr. Je to špatnost halící se do køes�anského pláštì. Je to klam, kterım jsou svádìny lidské duše a odklonìny nìkam stranou. Obèas ze sebe Rusko v zápalu vášnì tento pláštík strhne a uká�e svìtu svou nepìknou nahotu. Ale vìtšinou se maskuje pod falešnou zbo�ností, leskem a zlatem obrovskıch chrámù; pod maskou témìø vojensky pøesnì vykonávanıch obøadù a pseudotradic se maskují chyby ve víøe a duchovní problémy. Rusko je vlkem v beránèí kù�i.
Další pochybnosti, zda Rusové jsou souèástí pravoslavné církve, vyplıvají nejen z (ne)plnìní Kristova evangelia lásky, ale i z posvátnıch kánonù (závaznıch pravidel všeobecnıch i místních snìmù a svatıch Otcù), z nich� vyplıvá, �e vrah (stejnì jako jinı velkı høíšník) není souèástí Církve (to platí i pro vojenskou agresi).Ruská víra (obecnì øeèeno) není vlastnì ani vírou (v køes�anském slova smyslu). Je to povìra. Pravá víra spojuje s Bohem a èiní vìøícího Bohu podobnım (nakolik je to u èlovìka mo�né). Jde o princip spojení podobného s podobnım. V tom tkví princip Církve jako léèebnice. Pokud je víra spojena s pácháním zla, pak spojuje èlovìka s tím, kdo je zlı, kdo je otcem všeho zla, s ïáblem, a proto ji øíkáme zlá víra = suevjérije = povìra. Prodlou�íme-li tuto úvahu, pak veškerá víra, která nespojuje s Bohem, je povìrou. A èím je církev, ve které je víra vytlaèována povìrou? Z díla biskupa Hierothea (Vlachose) lze vyèíst, �e církev, která neuzdravuje èlovìka èili neléèí lidskou duši, není církev.
V Byzanci nesmìli vojáci, kteøí se vrátili z války, aè byla obranná, nìkolik let k svatému pøijímání, proto�e prolévali krev. To je samozøejmì jinı pøípad ne� ruská válka. Byzantští vojáci byli pova�ováni za køes�any a za hrdiny, ale oèiš�ovali se psychicky i duchovnì od traumat, vášní a zloby, kterım se voják stì�í mù�e vyhnout. Loupe�ivá a vra�edná vojenská agrese Ruska je daleko horším pøípadem. To je skuteènı høích oddìlující od Boha i od Církve. Høích odtrhává èlovìka od Církve. Do Církve se mù�e velkı høíšník vrátit jedinì skrze velké pokání.
Kánony a jimi stanovené církevní tresty za vra�du ruskou církev nezajímají. Ruská církev však obecnì kánony nerespektuje, vyjma tìch pøípadù, kdy z toho mù�e nìco vytì�it; dovolává se jich jen, kdy� si tím chce nìco nárokovat. Je-li pro ni vıhodné kánony porušovat, pak neváhá. Dokladem budi� souèasné nekanonické chování ruské církve v Africe, kde zakládá své struktury na cizím kanonickém území a kupuje si za peníze místní duchovní; nebo u nás po druhé svìtové válce, kdy� pohltila naši místní církev patøící pod Srbsko; jinı pøípad je udìlení autokefality jedné z americkıch círví; všechny pøípady (a je jich daleko víc) jsou flagrantním pošlapáním kánonù. Jeliko� jsou kanonická pravidla pro všechny svìtové církve závazná (vlastnì je jejich dodr�ování jedním z kritérií pravoslavnosti), vyvolává jejich ignorování pochybnost o pravoslavnosti ruské církevní praxe.
Pokud se vysoké duchovenstvo pøedvádí konání Bo�ího díla, kdy� svìtí tanky, rakety, zbranì k zabíjení nevinnıch, pak to není vìøící køes�anské duchovenstvo. Jsou to kouzelníci a mágové a to, co èiní, je magie a povìra. Ka�dá víra bez éthosu je povìrou. Bùh pøece ne�ehná nemravnosti, jak lidstvo ví od samého svého poèátku.
Tím jsme se mo�ná dostali ke koøeni ruského zla. Nebo k jednomu z koøenù. A tím je stav církve, �alostnı a hlavnì vìkovitı úpadek ruského køes�anství. Je to úplnì stejné, jako kdy� šlo o pøíèiny bolševické revoluce. Vìtšina teologù (ruské nevyjímaje!) dobøe vidí, �e za vzplanutím toho strašlivého plamene revoluce, dosud na zemi nebıvalého ohnì zla, byl hluboce padlı stav ruského pravoslaví. (Lze to dokázat.) Bolševická krutovláda atheismu, øeky krve, to vše bylo cosi jako Bo�í trest za to, co provedla ruská církev s pravoslavím. Alexandrijskı patriarcha to nazval „Bo�í fackou Rusùm“. A dnes se vše opakuje. Zase za vším tím zlem stojí pád ruské církve, která došla ve své honbì za mocí tak daleko, �e umo�nila putinovi prolévat další øeky krve a stále mu v tom aktivnì pomáhá. Alexandrijskı patriarcha ve své nedávné øeèi pokraèoval: „Jak se zdá, tak Rusùm jedna facka nestaèila.“ Chudáci Rusové.
+ + +
P.S.
Rusové dnes bojují proti „neèisté“ evropské civilizaci, bojují za návrat do støedovìku (tam jsou doma). Avšak ani to není ještì to nejhorší. Hluboce antikøes�anská povaha tohoto konfliktu èiní z ruské agrese proti Ukrajinì v podstatì válku proti køes�anství. Byl toto odedávnı cíl ruskıch dìjin? Od Ivana Hrozného, carù a careven, pøes Lenina, Stalina k putinovi? Od Pravoslaví do apostase? Od Krista k antikristu? Ka�dopádnì tuto válku vedou Rusové nejen v rozporu s køes�anskımi hodnotami: vírou, morálkou, mravností a duchem, ale pøímo proti tìmto hodnotám. Nevidí to, jeliko� jsou oslepeni svım høíchem. Ano, klidnì to zopakuji: kdy� zostøíme pohled na podstatu války na Ukrajinì, zjistíme, �e tam válèí ruské pravoslaví proti køes�anství. Pochopíme, �e Rusko nyní pøijalo roli antikrista a ruská církev (její správa a vıznamná èást vìøících) se mu klaní?
Nahlí�eno lidskıma oèima, není �ádné øešení takového pádu a tak zoufale zbloudilé cesty celého národa. Tady mù�e pomoci jedinì Bùh.
Zobrazit pøíspìvek è. 1409 jednotlivì
Administrátor
--- 17. 2. 2024
Pozvánka na pøednášky o ikonách
Dvì pøednášky o ikonologii
Zobrazit pøíspìvek è. 1408 jednotlivì
Administrátor
--- 17. 1. 2024
Kalendárium a samolepky
Nové kalendárum (paschálie pro rok 2024) je u� i pro Google kalendáø - k dispozici na kalendar.or.cz
Dále jsou k dispozici dvì nové etikety na svìcenou vodu (ve dvou mutacích - vìtší a menší) pro barevnı tisk na celostránkovou samolepku, která se pak podle vytištìnıch etiket rozstøíhá. Viz download.pravoslavi.cz
Zobrazit pøíspìvek è. 1407 jednotlivì
Administrátor
--- 7. 1. 2024
Nové kalendáøe
Kristus se rodí! Oslavujte Ho!
Na obvyklé kalendáøní stránce pravoslav.or.cz/kalendarium jsou u� všechny vydávané moravské pravoslavné kalendáøe na rok 2024.
Tradièní jihlavská redakce kalendáøe ve dvou mutacích (nástìnnı i diáø). Letos byly tyto kalendáøe vytištìny barevnì. Všem objednavatelùm byly vıtisky rozeslány ji� v prùbìhu minulého tıdne. (Pokud jste nìjakım nedopatøením nìkdo neobdr�el objednanı kalendáø, napište.)
Oficiální eparchiální roèenka s novım i starım kalendáøem, duchovními èlánky a schematismem, byla u� pøed mìsícem distribuována. Mo�no ji ještì objednat na olomouckém církevním ústøedí.
Jednostránkovı plakát s postním kalendáøem je také ke sta�ení na vıše uvedené stránce.
Zobrazit pøíspìvek è. 1406 jednotlivì
Administrátor
--- 28. 11. 2023
Pozvánka na kurz ikonografie v Brnì
Pravoslavnı kurz psaní ikon
se bude konat v Brnì v bøeznu a dubnu 2024. Místo konání: Pravoslavnı eparchiální institut sv. Prokopa Sázavského
 |
 |
Zobrazit pøíspìvek è. 1405 jednotlivì
Administrátor
--- 20. 10. 2023
Pokraèování diskuse o �enské otázce
Nad èlánkem bratra Jana a s dalším rozvedením problematiky práce �en v církvi
Tuším, �e toto téma pøichází i do èeské církve, a proto jsem se rozhodl pùvodnì sepsanou kratší reakci rozšíøit a probrat téma z nìkolika pohledù. Rùzné návrhy a po�adavky se budou asi periodicky vracet, tak a� u� máme jakısi úvod do problematiky. Hned z kraje podotıkám, �e aèkoliv se stavím k obnovení slu�by diakonis skepticky, nejsem rozhodnì �ádnım zastáncem vytlaèovaní �en z orgánù církevního �ivota, ani je „neposílám k dìtem èi k plotnì“. Snad to vysvítá z ní�e uvedeného zamyšlení a snad bude na stranì zájemcù o tento text dost dobré vùle to vidìt. Na koho je text moc dlouhı, mù�e pøelétnou alespoò hlavní myšlenky èi argumenty zvıraznìné tuènım písmem.
V èlánku na webu Pravoslavné zprávy jsem si pøeèetl reakci br. Jana na moji poznámku k èlánku Vassy Larin: �enské otázky v naší církvi. Jeho èlánek artikuluje souèasnou „touhu a pøipravenost �en zapojit se více do slu�eb církve“. To je samozøejmì touha chvályhodná, ale - jak u� jsem psal døíve - realizovatelná bez pøijímání nìjakıch novıch kánonù anebo bez obnovování dávno zaniklıch forem, které prostì nepatøí naší dobì, proto�e v �ivotì církve nejsou za souèasnıch sociálních okolností potøeba. Domnívám se, �e pokud nìkteré �eny volají po obnovení tìchto zaniklıch forem, je není to kvùli prospìchu církve jako celku, ale dìje se to spíše z dùvodù uspokojení jejich osobních ambicí, tak jak je zformoval vıvoj na poli feminismu v prùbìhu 20. století. Nechci tento svùj pohled nikomu vnucovat, ale sám v sobì jsem si jist, �e a� církev (nikoliv aktivistky) bude k svému praktickému �ivotu potøebovat nìjakou ještì vìtší míru zapojení �en do církevní správy, ne� se to dìje v souèasnosti, pak to prostì bez zvláštního humbuku církev prostì udìlá.
Dalším osobním názorem bych ještì rád pøispìl do této diskuse: otázka míry zapojení �en do správy a funkcí v �ivotì církve je dána ka�dım konkrétním biskupem. Eparchiálního biskupa nemù�e k ustanovení �en do nìjakıch novıch funkcí pøinutit �ádné usnesení nìjakého nového snìmu, ba ani pokyn patriarchy (stejnì jako ho nikdo nemù�e donutit vysvìtit toho èi onoho mu�e, kterého z jakıchkoliv dùvodù vysvìtit nechce). Pokud by se ještì po Krétì v dohledné dobì mohl konat nìjakı autoritativní celocírkevní snìm, kterı by nebyl torpédovanı Ruskem, pak by stejnì nemìl sílu nìco podstatného zmìnit, proto�e novı snìm nemù�e pøijmout �ádné nové kánony, které by byly v takovémto rozporu s Písmem svatım a s pøedchozími snìmy, jako� i s tradicí Církve. Vše je na eparchiálním biskupovi, tak�e moc nechápu to volání po jakıchsi novıch kánonech, které stejnì nemohou dát �enám to, co není u� v kánonech starıch.
* * *
Proè nemohou bıt �eny svìceny
Pøipomeòme v maximální krátkosti argumenty, které nikdy nedovolí právoplatné svìcení �en. Písmo svaté: není �ena hlavou mu�e, ale mu� hlavou �eny a hlavou mu�e je Kristus (to se v�dy vykládalo nejen v souvislosti s rodinou, ale i ve vztahu k �enskému knì�ství). „Rád bych, abyste si uvìdomili, �e hlavou ka�dého mu�e je Kristus, hlavou �eny mu� a hlavou Krista je Bùh.“ (1 Kor 11,3) „�ena je stvoøena z mu�e a pro mu�e.“ (1 Kor 11,8-9; Gen 2,18-23) Podle tohoto duchovního uspoøádání vztahu mezi mu�em a �enou nemù�e �ena hierarchickou slu�bou posvìcovat mu�e, ale jedinì mu� mù�e posvìcovat �enu. �ena však mù�e posvìcovat mu�e, man�ela napø. svou vírou, svou zbo�ností, svım posvìcením, kterım ji Kristus posvìcuje.
Následování dávné praxe. Pøesto�e kolem Pána Je�íše byli nejen mu�i (apoštolové), byly mezi jeho uèedníky i �eny (myronosice, zvláštì oèividnım pøíkladem Marie sestra Marty), a pøesto na poslední veèeøi a pøi ustanovení Eucharistie byli jen apoštolové a jen jim bylo øeèeno: „Toto èiòte na mou památku.“ Podobnì na Padesátnici - na nìkterıch ikonách se sice zobrazuje spolu s apoštoly i Panna Marie, ale je to mínìno symbolicky (odkaz na její osobní Padesátnici pøi poèetí Pána Je�íše). A ani pøesv. Bohorodice nikdy nepøedsedala �ádnému církevnímu shromá�dìní. Mezi �enami byly i apoštolùm rovné svaté �eny - pøesto nikdy neslou�ily jako knì�ky ani jinak u pøinášení nekrvavé obìti. To jen pár pøíkladù argumentace. Ka�dá církev se sama musí rozhodnout, zda bude respektovat Písmo èi nikoliv. Protestanti se u� rozhodli dávno a podøídili autoritu Písma lidskım názorùm (a skonèili ustanovováním homosexuálních knì�í a knì�ek). Chceme jít touto cestou?
�eny nejsou ménì svaté ne� mu�i. Pøes to, co tu bylo øeèeno, se nejedná o �ádné sni�ování �en èi odpírání jim posvìcení. Ve vìcech spásy je mezi mu�i a �enami naprostá rovnost. V Kristu mu� ani �ena. (Gal 3,28) Jak nás uèí Otcové: Není �ádnı kvalitativní (ani jinı) rozdíl mezi duší mu�e a duší �eny. Ale jsou tu rozdíly tìlesné, fyziologické a psychologické související s rozdílnımi úlohami �ivotními. Hierarchická slu�ba v církvi nikdy nebyla pøístupna všem. Byla a je odepøena i mnoha mu�ùm, kteøí buï nesplòují kanonické po�adavky èi charakterové, duchovní, morální, psychologické i tìlesné pøedpoklady. Posvìcení lidské duše vùbec nesouvisí se zastáváním hierarchické slu�by (mnoho svatıch vıslovnì odmítlo nechat se vysvìtit na knìze), ani s tím, jestli se smím dotıkat svatého prestolu nebo nikoliv. Tím nechci øíci, �e by k vysvìcení nebyl zapotøebí pøedchozí zbo�nı �ivot, ale �e udìlení svìcení samo o sobì nezpùsobuje pokrok v duchovním �ivotì. Hierarchie je vìcí pozemské církve a její discipliny a je ustanovena shùry k plnìní úkolù �ivota církve. Posvìcení sestupuje od Boha skrze církevní hierarchii a dostává se v církvi ke všem buòkám církevního Tìla. Obávám se, �e se za souèasnım voláním po hierarchické slu�bì �en ve skuteènosti skrıvá nedostatek chápání a pro�ívání toho nejvyššího posvìcení, jeho� se nám všem v církvi dostává. A hojnost tohoto po�ehnání, sestoupivšího na tu èi onu osobu, nemá nic co do èinìní s jí svìøenım hierarchickım stupnìm, ale s jejím pokáním, pokorou a láskou. A právì tyto vlastnosti vidím, jak dnes slábnou - všude a u všech, ale - omlouvám se - èasto právì u �en, volajících po naplnìní svıch tu�eb po hierarchickıch stupních èi rùznıch vyvıšenıch místech...
Proto odmítám logiku vìty br. Jana: „Ve skuteèném pravoslaví je �enství posvìceno, a není proto dùvod zamezovat �enám vstup do oltáøe.“ �enství je samozøejmì v Kristu posvìceno, stejnì jako mu�ství, ale to nemá s hierarchickou slu�bou nic spoleèného. Celı nesèíslnı zástup svatıch �en pravoslavné církve je dùkazem pro to, co bylo právì øeèeno. Kdy� psal ap. Pavel: V Kristu mu� ani �ena, a pøi tom nedovoluje �enám pøístup k hierarchické slu�bì, pak je jasné, �e to myslí s ohledem na spásu a na rovnost pøed Bohem.
Pokud ekumenickı patriarchát vidí zvelebení církve v takovıch návrzích jako: „Pokud mohou v oltáøi pøisluhovat chlapci, mohou tak èinit i dívky,“ pak si dovoluji s touto jednotlivostí nesouhlasit nebo se mohu domnívat, �e k takovému netradiènímu postupu jej vedou mnì neznámé vyšší ohledy na církevní zájmy. A mo�ná by také bylo vhodné seznámit se podrobnì s tím, jak vlastnì to pøisluhování dívek v chrámech EP v Americe vypadá v praxi.
* * *
Reálné zapojení �en do �ivota církve
Br. Janovi však dávám v nìèem za pravdu. Uvìdomil jsem si nad jeho èlánkem, �e v ka�dé eparchii a pota�mo v ka�dé místní církvi mù�e bıt jiná situace. A jsou zøejmì nìkteré oblasti èi eparchie èi místní tradice, které prostì �enám nepøejí (resp. aktivnì brání �enám anga�ovat se v církevním �ivotì, èi je dokonce vystrkují i z tìch funkcí a èinností, které by dozajista konat mohly a mìly). Jen�e na tom �ádnı kánon ani usnesení nic nezmìní, je to vìc osobnosti biskupa. Já pochopitelnì píši z pozice pøíslušníka moravské eparchie naší církve, kde jsou dosti �ivé tradice Gorazdovy církve (narozdíl napø. od pra�ské eparchie, která je v rovinì církevní správy asi ji� více-ménì rusifikovaná a Rusové obecnì pøisuzují �enám trojí funkci ve spoleènosti: dìti, plotna, chrám; jak to nedávno otevøenì deklarovala ruská propaganda). Zde na Moravì je toti� úèast �en na církevní správì hojná: v naší eparchiální radì jsou skoro polovina èlenù �eny, na farnostech ve farních radách je spousta �en, ikonopisky u nás to jsou všechno �eny, pøedpokládám dobøe polovina uèitelù nábo�enství na farnostech jsou �eny, nevím, jak jinde, ale u nás si bohoslu�by nelze pøedstavit bez �en a to kvùli zpìvu, a to nehovoøím o krášlení chrámu; fungování úøadu církevního ústøedí je zcela závislé na našich sestrách; kdy� zde v eparchii dlouhá léta fungoval odbor pro vìzeòskou slu�bu, vedla jej po celou tu dobu �ena... To samé platí v oblasti charitativní práce našich �en. Tajemníkem eparchiálního biskupa je �ena, tajemnicemi našich církevních úøadù bıvají �eny (to samé na nyní zøízeném bohosloveckém Institutu), na farnostech mají �eny dùle�itá místa v církevní správì. Tedy v právì zmínìnıch ohledech hledím na argumentaci br. Jana jako na svìdectví o stavu sousední eparchie, nikoliv jako popis všeobecné situace v církvích.
�eny v církvi, zvláštì aktivistky, by si mìly pøiznat, �e mnoho mají v rukách i ony. Tj. nestaèí jen do�adovat se nìjakıch vyšších míst v církevní slu�bì, ale zároveò se musí na tyto funkce pøipravit (napø. vystudovat bohosloveckou fakultu, která u� dávno pøijímá ke studiu i �eny); kolik našich sester dobøe - do hloubky - ovládá tøeba typikon, vyzná se v liturgice?, kolik z nich je opravdu kvalifikovanıch k misijní slu�bì a k vıuce, tj. ovládá dogmatiku, nìco z pastorální teologie a církevní dìjiny? Kolik �en absolvovalo na pedagogické fakultì kurz „pedagogického minima“ nebo rovnou celou pedagogickou fakultu? Kolik �en, které pracují ve školství, se hlásí k pedagogické práci pro církev? Ka�dá vìtší farnost by potøebovala cosi jako mana�era, aby se knìz mohl plnì vìnovat duchovenské a pastıøské èinnosti; kolik �en, které mají ze svìta zkušenost s takovou organizaèní èinností, nabízí na farnostech své slu�by? Jak bychom potøebovali takové �eny, ne diákonky, ale teolo�ky, uèitelky, historièky, právnièky, profesionálnì školené zpìvaèky atd.!
Teï jsme otevøeli teologické uèilištì a vìtšina pøihlášenıch jsou mu�i pøesto, �e jsme zdùrazòovali, �e pøijímáme ke studiu i �eny.
Nebo jiná otázka: Proè jsou v naší místní církvi mniškami jen cizinky? Jak to, �e z našich místních �en �ádná nechce bıt mniškou? A pøi tom, tu máme �enské monastıry; nevím jak v Èechách, ale na Moravì je �enskı monastır vedenı duchovnì zkušenou a velice dobrou igumenií. Pøiznejme si, �e se církevní tradice vyvinula tak, �e obecnì vá�nost �en v církvi se mj. odvíjí od poètu dobrıch mnišek èi rovnou od poètu �enskıch monastırù plnıch mnišek. Uznávám, �e to není cesta zdaleka pro ka�dou �enu, ale právì mnišky vyjevují krásu a vznešenost �enské køes�anské cesty, proto�e cílem �en je stát se obrazem pøesv. Bohorodice.
�eny by u nás docela dobøe mohly pøednášet i na našich církevních školách (a byly by vítanou pomocí), ale buï nemají erudici nebo zájem nebo èas. Kam se v církvi podíváš, tam bychom potøebovali lidi na pomoc (�eny i mu�e). Kdyby absolvovaly nìjaké novináøské vzdìlání, nìco kolem publicistiky, nebo trošku literárního vzdìlání, ovládly do hloubky èeskı jazyk vèetnì jeho literární a církevní polohy(!), nebo nastudovaly pravidla typografie, mohly by pracovat v redakci církevních tiskovin, pøipravovat církevní kalendária a kní�ky, psát, pøekládat, dìlat korektorky atd. To všechno je jen na jejich pøipravenosti, schopnostech a zájmu. Kolik našich �en dodává èlánky pro naše církevní periodika (napø. ka�doroèní kalendáø)? A� �eny píší, pøekládají, dìlají sazbu kní�ek! Pøipravujte publikace napø. pro vıuku dìtí. Pedago�ky a� zpracují osnovy církevní vıuky. Vystudujte teologii a udìlejte si na fakultì tzv. pedagogické minimum, a pøipravujte manuály, sešity a katechismy pro vıuku nábo�enství, pro katechumeny. Bude-li to mít úroveò, jde to hned do tisku. Církev je pøipravena, �eny, hlaste se do práce!
Chtìli jsme zøídit mediální odbor, ale zkrachovalo to kvùli nedostatku kompetentních lidí (klidnì to mohly zajiš�ovat �eny, které by mìly pøíslušné schopnosti).
* * *
Avšak zpìt k pùvodnímu tématu. Z projevù �en aktivisticky volajících, aby je církev ustanovila za diákonky, lze nabıt dojmu, jakoby pøestávaly vnímat svou úèast na všeobecném knì�ství (myslím, �e to lze vytušit z vırokù tìch �en, které se cítí bıt oprávnìny promlouvat za všechny �eny). V�dy� všeobecné knì�ství stojí vıše ne� knì�ství hierarchické. A dále: proè aktivistky pøehlí�ejí roli �en - mátušek, tj. man�elek duchovních, které mají bezprostøední úèast na hierarchické slu�bì svého man�ela, resp. i na jeho svìcení, proto�e jsou s ním jedno tìlo a mysticky vzato, skrze hlavu mu�e je celé toto tìlo (mu� i jeho �ena) pøi chirotonii svìceno (to je jeden z dùvodù, proè by knìz i diákon v pøípadì ovdovìní nemìl uzavírat další sòatek). Man�elky duchovních, zvláštì kdy� absolvovaly teologické vzdìlání, mají široké pole pùsobnosti v církvi - a� u� na rovinì farní èi eparchiální.
Myslím, �e církev má zájem o práci �en. A to zvláštì, kdy� dnes „získávají vyšší vzdìlání, vedoucí a øídící funkce v rùznıch oblastech; stávají se �ivitelkami ve vlastních rodinách; premiérkami ve vládách (jako nedávno jedna �ena zde ve Finsku); CEO v korporacích; profesorkami na vysokıch školách“, jak píše br. Jan. Jen�e mají takto zamìstnané �eny, jak o tom br. Jan píše, èas a síly pracovat ještì pro církev? Stejnì jako pro knìze i pro nì toti� platí, �e svìtská kariéra a plná anga�ovanost v církevním �ivotì nejdou dost dobøe k sobì.
Církvi dnes zoufale schází pracovníci, anga�ovaní jedinci, lidé (lhostejno, zda mu�i nebo �eny) schopní vykonávat tu èi onu funkci. Ale v praxi je zájem pramalı. Mám zkušenost, �e vìøící, kterı chce pracovat a pomáhat, ten to zaène dìlat, sám si najde zpùsob a nepotøebuje kvùli tomu �ádné strukturální zmìny v církvi. Proto mi ty diskuse o diákonkách pøipadají tak trochu jako víøení vody ve sklenici a stále nevidím, jak by církvi mìla obnova postøihování diákonek pomoci.
* * *
Má obnovení slu�by diákonek dnes smysl?
Dále br. Jan píše o náplni práce dávnıch diákonek. Resp. �e kromì èinností, o nich� jsem psal minule, konaly také charitativní slu�bu. Má samozøejmì pravdu. Charitu konaly mezi vdovami a sirotky. Zøejmì však nikoliv širším okruhu. Dnes však mù�eme všichni pùsobit charitativnì bez omezení. Avšak k èemu dnes kdo potøebuje - a� u� �ena nebo mu� - pro konání charitativní slu�by udìlení nìjakého hierarchického stupnì? Kdysi byla duchovenská hodnost jakımsi odznakem církevní oficiality a lidé dávající dary na chudé, mìli jistotu, �e pøítomnost diakonissy je zárukou hodnovìrnosti charitativní sbírky. Stejnì tak mìly diakonissy pøíslušnou autoritu pøi rozdìlování charity chudım. Dnes je ke stejnému úèelu spíše potøeba povìøující listina od biskupa s velkım oficiálním razítkem. Na základní úrovni je charita povinnost ka�dého køes�ana daná Evangeliem. Kdyby se chtìl nìkdo vìnovat charitì v širších rozmìrech nebo ji potøeboval zaèlenit do správy církve, staèí písemné schválení a po�ehnání eparchiálního biskupa nebo èlenství ve zøízeném charitativním odboru a mù�e pracovat „od nevidím do nevidím“ (pokud si to pøeje).
* * *
Døíve mìlo v církvi a v jejím �ivotì vše nìjakı úèel a jednalo-li se o duchovenskou slu�bu, tak ka�dému úèelu odpovídal patøiènı hierarchickı stupeò. Dávná církev mìla mnoho slu�eb, do nich� postøihovala èi svìtila nebo do nich vìøící posílal Duch Svatı. Byli putující proroci, nebo kazatelé, exorcisté, dveøníci, akoluti, zpìváci, uèitelé, bıvaly i presbyterky a diákonky (mìly velice podobnou slu�bu) a mnoho dalšího. Nìco z toho se zachovalo v øecké církvi (vidìl jsem jak biskup postøihuje absolventy školy byzantského zpìvu a obléká je do speciálního roucha), nìco vniklo novì (napø. zpovìdníci), nìco se spojilo do slu�eb �almistù, pøisluhujících, hypodiákonù, ale vìtšina dávnıch slu�eb a církevních povolání však postupem èasu zanikla èi pøešla na knìze, kdy� se zmìnila situace a církev tyto slu�by pøestala potøebovat. V církvi nebylo nic samoúèelného nebo zbyteèného èi vy�ilého. My u� tohoto ducha eklesiologické støízlivosti trochu ztrácíme.Zaèalo to pronikáním scholastickıch západních vlivù do Ruska, kde se pøed udìlením autokefality nepodaøilo dovést tuto církev k plné dospìlosti, jak to dokázal malichernı a tmáøskı staroobøadcovskı rozkol, pokraèovalo to strnulım èi ochromenım pøístupem k slu�bì liturgie, která je osou celého církevního �ivota. Podílela se na tom nevzdìlanost knì�stva. Snad by se to mìlo nazvat magickım èi zformalizovanım chápáním liturgie. Klade se dùraz na podru�nosti, na nepodstatné èi neaktuální, a zakrıvá se nám pak to, co je podstatné. Jeden pøíklad za všechny: jsme zvyklí, �e v liturgii ka�dou nedìli slyšíme dávno neúèelné prvky (platí hlavnì pro slovanské Pravoslaví) - všichni zbo�nì nasloucháme ektenii za katechumeny, kteøí ve shromá�dìní �ádní nejsou, pak místo katechumenù skláníme hlavy a knìz ète modlitbu, aby Hospodin shlédl na katechumeny, kteøí tam stojí (i kdy� všichni vìdí, �e tam �ádní nestojí), pak zbo�nì vyslechneme vyhánìní katechumenù z chrámu, a nakonec si pøed Symbolem víry ještì vyslechneme dùraznou vızvu k uzamknutí chrámovıch vrat (aby nám �ádnı vìøící neutekl). Ale proto�e se to vše vìtšinou dìje v církevní slovanštinì, které málokdo dobøe rozumí, tak nám celá ta absurdita vlastnì nevadí. V prvotní církvi by pøednášení neopodstatnìnıch nebo bezúèelnıch proseb a modliteb bylo nemyslitelné a snad by to vìøící dokonce pova�ovali za rouhání.
V souèasnosti to vypadá tak, �e se obnovením diákonek chystáme udìlat druhı krok a obnovovat i církevní úøady a slu�by, které dnes v jádru nemají opodstatnìní, ale vypadají zajímavì, a tak trošku tím vstøícnì reagujeme i na ducha dnešní doby (nutno dodat: na úpadkového ducha). Bojím, �e Církev pomalièku spìje k tomu, �e pøestává bıt morální oporou, kotvou, které je mo�no se chytit a dr�et), kdy� vše kolem je v pohybu. Snad se Církev nezaène vézt na té lavinì, která se všude kolem valí do propasti.Kdyby se tak v církvi vìnovala obnovení katechumenátu stejná pozornost jako diákonkám! Jen�e v nìkterıch národních církvích knì�í ani neznají jeho smysl, a kdy� k nim pøijede katechumen tøeba od nás, vùbec nechápou, proè u� není pokøtìnı, kdy� pøece vìøí (a pøípadnì tam cizího katechumena nìkde v monastıru hned polijí hrníèkem vody, oddrmolí modlitby a katechumen vùbec nechápe, co tam s ním provádìjí). Taková je místy ve svìtì praxe. To jsou naše problémy, ne dávné zrušení slu�by diákonek.
* * *
Slu�ba diákonù
Projevy tohoto nebezpeèí, èi „pokušení protestantismu“, vidím místy prosakovat (ale tøeba se mılím) v jinak jistì dobøe mínìném èlánku br. Jana. Jednak mì udivilo, �e klade do protikladu „reálnou diákonskou slu�bu“ a „èestnou liturgickou funkci“ (tj. úèast diákonù na slu�bì liturgie). Od samotného poèátku je pøece diákonská slu�ba spojením obou slu�eb - první diákoni (= slu�ebníci) (a byli to vıhradnì mu�i) byli ustanoveni pro slu�bu pøi stolech, resp. pro pøisluhování vezdejší (tj. dílem charita, ale spatøuje se v tom pøisluhování pøi eucharistii), a pak pro péèi o vdovy: „Bratøí, vyberte si proto mezi sebou sedm mu�ù, o nich� se ví, �e jsou plni Ducha a moudrosti, a povìøíme je touto slu�bou.“ (Skut 6,3-6) Dále se podíleli na uèitelství a mohli konat svatou Tajinu køtu (Skut 8,5-12), dále od poèátku pøisluhovali pøi liturgii a ostatních Tajinách - starali se o poøádek pøi hostinì Agapé, nosili svaté pøijímání nemocnım do jejich domovù (Justin Filosof), uèili katechumeny a kajícníky, navštìvovali muèedníky a vyznavaèe. Byli podøízeni biskupovi a knì�ím. (Ignatios Antiochijskı)
V církvi øešíme všechny - i zcela novodobé - problémy na základì Písma svatého, posvátnıch kanonickıch pravidel snìmù nebo Otcù a obecné posvátné tradice. Uva�uje-li pravoslavnı køes�an o slu�bì diákonek, obrací se pøedevším k Písmu a posvátnım kánonùm. Podle toho, jak je v tìchto zdrojích, jimi� se øídí církevní �ivot, otázka diakonis upravena, pokraèuje náš køes�an v dalších úvahách.
Slu�ba diákonek a jejich ustanovování
 |
Diákonky konaly v �ivotì církve pøedevším: doprovázely �eny, které chtìly pøistoupit k biskupovi, staraly se o vdovy a sirotky, pøi vypuknutí pronásledování zaøizovaly nìkteré vìci jménem presbytera èi biskupa, nevzdìlané dívky uèily, pøipravovaly ke køtu a na �ivot po køtu, pøi samotném køtu pomáhaly pøi svlékání a oblékaní køtìnıch �en, sestupovaly s nimi do baptisteria, byly jim za kmotry. Poté, co knì�í èi diákoni pomazali èelo køtìncù, diákonky je pomazávaly po tìle. (Vše dle Apošt. konstitucí) Dohlí�ely u vstupu do chrámu, mìly dozor nad �enskım oddìlením v chrámu, vykonávaly nìkteré práce (úklid) i v oltáøním prostoru (stejnì jako dnes mnišky v �enskıch monastırech), slou�ily v chrámu - ale nepodílely se na pøinášení obìtí nebo pøi jinıch bohoslu�bách. Slou�ily v církvi a� do 12. století.
Dalším problémem tìch, kteøí horují pro „navrácení“ slu�by diákonek, je kanonickı vìk - nejménì 40 let (IV. všeob. snìm, 15. kánon - o chirotesii diákonek; èeskı pøeklad je mylnı, kánon hovoøí vıslovnì o postøi�ení, chirotesii nikoliv o svìcení, chirotonii; ap. Pavel pøedepisoval dokonce 60 let), a dále tyto �eny byly vdovy a mìly jen jednoho mu�e. Podléhaly do�ivotnímu celibátu, jeho� opuštìní bylo posuzováno s krajní pøísností (anathema). Zatím jsem neslyšel z tìchto kruhù (na západì) ani náznak toho, �e s pøípadnım návratem diakonek by logicky mìly bıt reaktivovány i kánony, které s jejich ustanovováním souvisí (tak jako pro mu�e platí kanonická opatøení pro jejich hierarchickou slu�bu). Zkoumá nìkdo kanonickou zpùsobilost �en, které se dovolávají obnovení funkce diákonek? U mu�e, kterı chce bıt duchovním, se zkoumá jeho kanonická zpùsobilost v prvé øadì.
Aè se mnou br. Jan nesouhlasí, troufám si trvat na tom, �e moje vìta: „ustanovení diákonek nebylo v �ádném pøípadì diákonskım svìcením“ odpovídá historickım pramenùm. Mo�ná nìjakı moderní teolog publikuje své domnìnky o chirotonii diákonek, ale mìli bychom se spíše vìrnıch obecnıch pramenù a závaznıch usnesení, které církev uèinila. Ustanovování diákonek se i podle souèasné seriózní teologie nekonalo svìcením (chirotonií), ale postøi�ením s patøiènou modlitbou (o chirotesii jasnì hovoøí 15. kán. IV. všeob. snìmu, o vìku a dalším pak viz 14. a 40. kánon VI. všeob. snìmu; pøipomínám, �e pojem "rukopolo�ení" se vztahoval na chirotonii i chirotesii, viz vıklad Balsamona). Konalo se vnì oltáøe, a proto se jejich ustanovení vztahovalo na slu�bu vnì oltáøe. Argumenty, proè si nìkteøí myslí, �e do jejich slu�by spadala i slu�ba oltáøní u prestolu, si rád vyslechnu. Stejnì tak bych si rád pøeèetl tu modlitbu nad diákonkou v nìjakém autentickém znìní, z nìho� to bylo pøelo�eno do èeštiny nebo do angliètiny. Dnešní „navracení se“ �en do oltáøního prostoru, je dle mého názoru modernismem popírajícím obecnì pøijatou tradici, a nevím, èemu má v církvi poslou�it. Mo�ná je to blízké spíše moderním �enám s moderní vıchovou, která je na hony vzdálena pravoslaví, aby neutekly od pravoslaví k protestantùm?
* * *
Ve svìtle vıše uvedeného bychom si zøejmì dokázali pøedstavit ustanovování diákonek v pøípadì mnišek. V �ivotì a potøebách monastıru by taková funkce toti� dávala smysl. Za pøedpokladu splnìní kanonickıch po�adavkù bych dále chápal smysluplnost slu�by diakonis v Africe (kde jsou podmínky v nìèem velice podobné prvokøes�anské církvi). Pokud by se zde na západì mìlo zavést postøihování �en do nìjaké z jejich církevních slu�eb, tak by takové postøi�ení asi mìly mít napø. kvalifikované profesionální uèitelky nábo�enství.
Nad rùznımi úvahami, teologickımi spekulacemi a historickım rozbory, jimi� se má ospravedlnit slu�ba novıch diakonis, cítím lítost, proto�e v nich vnímám spíše touhu po vyšším místì, jakısi nátlak a� vášeò, a skoro nikdo se neptá, co na to øíká Hospodin. Pøipadá mi, �e ve všech tìch provoláních nìkterıch �en, �e moderní církev musí vyjít vstøíc jejich po�adavku a jejich charismatu a �e je u� nesmí upozaïovat, je strašnì málo ducha pokory a báznì Bo�í. Cítila se pøesvatá Bohorodice upozadìná, kdy� v �ádném shromá�dìní nikdy nepromlouvala jménem církve? Ptá se nìkdo, jestli v koneèném dùsledku celá ta vìc novıch diákonek neuškodí Církvi, kterou bychom pøece mìli milovat jako to nejcennìjší, co na zemi máme? A co to provede tìm �enám, z nich� uèiníme diákonky?, neublí�í to jejich duším, jestli to Bùh nepo�ehná? Známe pøece, kolika mu�ùm tì�ce ublí�ilo knì�ství, kdy� se ho nìjakou cestou domohli, ale nebyli k tomu Bohem povoláni. Aktivistky si takové otázky nekladou, jen po�adují. (Tak mi pøipadá. Nic ve zlém.)
Stejnì tak se nikdo neptá pravoslavnıch �en obecnì, jakı mají názor na zavedení diákonek do �ivota souèasné církve. Soukromì jsem se otázal nìkolika vìøících �en a nenašel jsem mezi nimi �ádnou podporu pro ambice kandidátek na diákonky. Vzpomínám si, jak asi pøed 15 lety se premiérka Finska(?) zaèala v Bruselu do�adovat zrušení zákazu vstupu �en na Svatou Horu Athos (prı je to diskriminace atd.), nakonec tyto plány zarazila vzpoura øeckıch �en, které zaèaly publikovat svùj nesouhlas se zrušením tohoto zákazu.
V principu tu nejde o zabránìní obnovì slu�by diakonis (za pøedpokladu splnìní danıch kanonickıch kritérií), ale o otázky: jakı to má dnes smysl?, jakou úlohu, kterou nemohou zastávat v pozici laika, mají v dnešní církvi plnit?, a jestli to nejsou jen svìtskım duchem vykultivované ambice, které mají s potøebami církve jako celku jen málo spoleèného. Toto pojednání má bıt spíše voláním k støízlivosti a k eliminování vášní, které chtìjí sahat na strukturu církve.
Bratra Jana, s ním� tu nyní trochu polemizuji, si samozøejmì vá�ím, zdravím jej a pøeji mu vše dobré.
P.S.
Pak mám otázku, zda by br. Jan mohl upøesnit (alespoò èíslo knihy) svou citaci z Apoštolskıch konstitucí? Proto�e to, co jsem tam zatím našel, se v�dy tıkalo: biskupa, presbytera a diákona; o „diákonce“ v jedné øadì s biskupem, presbyterem a diákonem jsem tam zatím neèetl. To však neznamená, �e to tam nìkde není. Je to celkem obsáhlá kniha (vlastnì osm knih), mohl jsem to pøehlédnout. A navíc v té citaci, kterou br. Jan uvádí, není nic explicitnì heretického, jen je trochu podivná... (Nevzpomínám si na analogickı zpùsob myšlení formulovanı v jinıch starobylıch modlitbách, �ena pøirovnávaná k Duchu Svatému jako k Dárci �ivota; a navíc tenkrát byl za dárce �ivota dítìte, èili ten, kdo dítì zplodil, pova�ován spíše mu� - otec.)
V èlánku, na kterı reaguji, mne opravdu zarmoutila jedna vìta, v ní� vidím manifestaci zaèátku pùsobení cizích vlivù v našem uva�ování: „...pronikání pohanskıch prvkù, nahlí�ejících na �enu jako „neèistou“, do církevních kánonù.“ Tato vìta mì naplnila obavami, �e tušení protestantskıch vlivù na pravoslavné myšlení nebylo úplnì neopodstatnìné. Co se tıèe intimního tématu, jeho� se citace dotıká, je názor Pravoslaví navázán na celou starozákonní epochu i na dobu novozákonní. O tìchto vìcech, které patøí k lidské pøirozenosti, panuje jasnı názor a tì�ko si v Pravoslaví pøedstavit nìjakou diskusi o nich. Svatí Otcové pøepokládali, �e to samy �eny chápou a vedeny zbo�ností a bázní pøed tím, co je svaté, by v takovém stavu rozhodnì nepøijímali svatou Obì� ani jinou svatou Tajinu. A to, �e pohanské vlivy ovlivnily svaté Otce na snìmech, kde se kánony pøijímaly, je také silnì problematické tvrzení. V�dy� skrze snìmy øídí Církev Svatı Duch, jak v to vìøíme u� prakticky dvì tisíciletí. „Vidìlo se Duchu Svatému i nám...“ (Skut 15,28) Tato formulace apoštolského snìmu je peèetí na všech následujících kanonicky uznanıch snìmech Církve.
Jinde píše br. Jan: „nìkteré kánony – vymezující �ivot církve v dynamickém prùbìhu dìjin – pøestávají platit (proto�e pøestávají fungovat) a jiné jsou zavádìny. Proto i dnes potøebujeme nová kanonická ustanovení, mimo jiné ta, která se tıkají �en v církvi.“ Opìt velmi problematické tvrzení. �ádnı posvátnı kánon nepøestává platit ani nemù�e bıt zrušen; mù�e bıt pozastavena jeho úèinnost, resp. doèasnì postaven mimo pou�ívání (podobnì jako kánony o diákonkách jsou dnes mimo církevní u�ívání, kdy� se diákonky pøestaly vyskytovat, ale tyto kánony stále platí). I nepou�ívanı kánon, kterı se vztahuje k jevu, jen� se u� nevyskytuje, stále pracuje v církevním vìdomí, pùsobí, vyjevuje církevní mysl a mù�e bıt pou�ít ve smyslu aplikace na moderní situaci. Mnoho kánonù se pou�ívá v aplikovaném vıznamu. Jsou v nich skryty návody jak uva�ovat, hodnotit a øešit problémy, na které svatí Otcové snad ani nepomysleli. Oficiálnì a závaznì pro církev mù�e bıt kánon upraven èi problematika, kterou kánon pojednává, mù�e bıt upøesnìna jedinì dalším platnım a všeobecnì uznanım církevním snìmem. Nevím, jestli potøebujeme nová kanonická ustanovení o �enách, kdy� máme ta pùvodní. Zpùsob, jakım br. Jan otázku diakonis nahlí�í (a pøedpokládám, �e tlumoèí názory nebo alespoò ducha kruhù kolem �enské otázky), vzbuzuje pochybnost, zda tu opravdu jde o obnovení staré tradice diákonek, nebo (a tak to vypadá a prosvítá mezi øádky) se tu jedná spíše o tlak na vytvoøení zcela nové funkce novıch diákonek, nového pojetí jejich slu�by, která bude mít s tou pùvodní slu�bou spoleènı jen ten název.
Vra�me se v této souvislosti ještì k vìtì Vassy Larin, k symptomatické vìtì, která je dnes obvyklım vırazem nepravoslavného postoje vùèi posvátnım pravidlùm svatıch Otcù: „V církvi se povolání �en stále øídí kanonickımi texty napsanımi mu�i pøed více ne� tisíciletím.“ Snaha zlehèit vıznam kanonickıch pravidel tím, �e je prı „napsali mu�i“, mi pøipadá - a� mi to Vassa odpustí - opravdu hodnì mìlká a ignorující pùsobení Svatého Ducha na snìmech i v prùbìhu �ivota Církve (obdobnımi vıroky, jako pøinesla Vassa, se obvykle vyjadøuje jakási �enská vzpoura: co mají mu�i co mluvit do �enské problematiky!, a nakonec to skonèilo a� u takovıch invektiv, jako - proè se mají mu�i vyjadøovat k potratùm, kdy� je to vìc �enského tìla, které patøí �enì a ne mu�i). A dále se musím ohradit k druhé èásti vìty od Vassy a ptám se: kdo pravoslavnı mù�e relativizovat pravidla svatıch všeobecnıch snìmù poukazem na skuteènost, �e byly napsány pøed více ne� tisíci lety? A� tedy takto smıšlející nezùstávají v pùlce cesty a rovnou prohlásí: K èemu je nám Evangelium, které bylo napsáno pøed dvìma tisíciletími (a ještì ke všemu je sepsali mu�i)?, k èemu jsou apoštolské listy v Bibli, kdy� je psali mu�i a navíc v úplnì jiné dobì?, a k èemu je dnešnímu èlovìku Desatero a Starı zákon, kterı byl napsán v zaostalém patriarchálním prostøedí ještì døíve?! A jsme u protestantù.
Odkazy na dva weby:
Odpovìï dívkám a �enám na otázku: proè pravoslavná církev nepøipouští mo�nost vysvìtit �enu na knìze
�enské knì�ství
Zobrazit pøíspìvek è. 1404 jednotlivì
Administrátor
--- 16. 10. 2023
O bohorodièném svátku „Pokrov“
Záštita pøesv. Bohorodice
 |
Nepøátelská vojska barbarù byla všude kolem, ti, kteøí nebyli vojáci, se shromá�dili v chrámech a prosili Bo�í milosrdenství o pomoc a záchranu vznešené byzantské civilizace pøed barbary ze severu. Lidé byli zoufalí a všechny své nadìje upínali k nadìji na zásah shùry.
Ne jinak tomu bylo ve Vlachernském chrámu (zbudován v r. 450 poblí� posvátného bohorodièného pramene), co� byl jeden z chrámù císaøskıch, byly zde ulo�eny vzácné relikvie a dìly se zde zázraky; viz napø. svìdectví o tzv. „ka�dotıdenním èi obvyklém zázraku“, od r. 511 (je o tom zpráva v èlánku Vlachernskı chrám Matky Bo�í v Konstantinopoli v Eparchiální roèence Olomoucko-brnìnské eparchie 2023, str. 130 - v PDF). Byly zde opatrovány: øíza pøesv. Bohorodice (z Palestiny v r. 473), její pás a pokrıvka hlavy. Také zde byla ikona Matky Bo�í Vlachernské (pøivezena roku 439 z Jeruzaléma císaøovnou Eudokií; zhotovená na døevìné desce a ozdobená støíbrem a zlatem). Podle tradice je to jedna z ikon namalovanıch evangelistou sv. Lukášem, ale spíše se to myslí tak, �e byla uèinìna podle vzoru Lukášovy ikony - byla zhotovena z vosku spojeného s popelem køes�anskıch muèedníkù zabitıch v 4.-5. století. Není zcela jasné, zda se „ka�dotıdenní zázrak“ konal nad touto ikonou nebo nad jinou ikonou, která byla zhotovena jako mozaika. Vlachernská ikona pøestála sto let zazdìná na Athosu (mon. Pantokrator) zázrakem epochu ikonoborectví, a pak ji ukrıvali v dobì køi�ákù, posléze se nakonec dostala do Moskvy (r. 1653), kde se stala uctívanou pøímluvkyní proti nepøátelskım nájezdùm, pak však její uctívání na Rusi upadalo a v dobì napoleonskıch válek ji ani neevakuovali z Moskvy a po válce byla nalezena poškozená. Skonèila v ruském muzeu. Pavel Aleppskı, kterı navštívil Moskvu v roce 1655, o ní napsal: „K velkému pøekvapení pozorovatele ikona není namalována barvami, ale jakoby tìlesnì nebo zobrazena tmelem, nebo� èásti jejího tìla silnì vystupují z povrchu desky a vzbuzují úctu... Je to, jako by byla ztìlesnìná.“
* * *
Byla nedìle 1. øíjna r. 910 za panování císaøe Lva VI. Moudrého. Probíhala bohoslu�ba všenoèního bdìní a byl zde pøítomen i bla�enı Andrej (pozoruhodná osoba, vyznaèující se tak nesmírnì pøísnou a k sobì nelítostnou askezí, �e byl dokonce za svého �ivota vytr�en do ráje a vidìl rajské stromy a jejich ovoce a další vıjevy nebeské reality). Právì on uvidìl ve vzduchu kráèející Matku Bo�í, kolem ní záøi svìtla nebeského a obklopenou andìly a svatımi. Její doprovod vedl sv. Jan Køtitel a sv. apoštol Jan Teolog. Panna Marie vyšla z oltáøní èásti (tam, kde zøejmì byla mozaiková ikona ka�dotıdenního zázraku) a ubírala se vzduchem nad shromá�dìnı lid. Se slzami se nebeská Královna v kleèe modlila za køes�any a posléze sòala pokrıvku hlavy, aby ji rozprostøela nad modlícími se lidmi v chrámu a chránila je tak pøed nepøáteli viditelnımi i neviditelnımi. Tato pokrıvka záøila v jejích rukách víc ne� slunce. V jejích rukách se stala tak velikou, �e pokrıvala celı pravoslavnı svìt.
Sv. Andrej zøel toto vidìní a otázal se svého uèedníka bla�. Epifánije: „Vidíš, bratøe, Královnu a Paní, jak se modlí za celı svìt?“ Epifánij odvìtil: „Vidím, svatı otèe, a �asnu.“ Nejblahoslavenìjší Panna Marie prosila svého Syna Je�íše Krista, aby pøijal modlitby všech lidí, kteøí vzıvají Jeho pøesvaté Jméno a utíkají se k jejím pøímluvám: „Králi nebes, pøijmi ka�dého, kdo se k tobì modlí a volá si na pomoc mé jméno, a� neodejde od mé tváøe s prázdnou a nevyslyšen.“ Oba asketové dlouho hledìli na zjevení, vidìli rozprostøenou záštitu nad lidmi, a svìtlo, které bylo jako vzplanutí blesku. Poté, co pøesvatá Matka zmizela, ztratila se lidskım oèím i záštita, ale zanechala po sobì blahoda�, která tam pak pøebıvala.
V tu samou noc se nepøátelé rozprchli. Nebylo to poprvé, kdy Matka Bo�í zachránila Mìsto. Døíve toti� v r. 626 nesli Vlachernskou ikonu Bohorodice (pøivezenou z Jerusalema) kolem hradeb a Mìsto tím bylo zachránìno z oble�ení Avarù (vydìsilo je prı vidìní vzácnì odìné �eny kráèející po hradbách (v té dobì se rozšíøilo zpívání akathistu). Byzantské vítìzství bìhem arabského obléhání v letech 717-718 bylo rovnì� pøipisováno ochranì Matce Bo�í Vlachernské. Ponoøení její øízy, která byla ve Vlachernách také opatrována, do vod moøskıch zahnalo na útìk loïstvo Skitù, trochu pozdìji Hagarény, v r. 866 (860?) zachránila pøesv. Bohorodice Byzantince pøed útokem jinıch ruskıch pohanù vedenıch Askoldem a Direm s jejich vojskem. V roce 926 bìhem války proti Simeonovi Bulharskému pomohla síla relikvií Bohorodice také pøesvìdèit bulharského cara, aby radìji vyjednával s Byzantinci, ne� aby zaútoèil na mìsto.
Za povšimnutí stojí, �e se pøesv. Bohorodice nezjevila ani patriarchovi, ani �ádnému jinému z pøítomnıch biskupù, ani císaøi, ani mnichu, ale všemi opovrhovanému jurodivému, jeho� se slušní lidé štítili. Kdy� sv. Andrej, obleèen jen do hadrù, jednou v zimì chodil po mìstì a hledal, kde by se mohl za mrazu trochu ohøát a pøeèkat noc, všichni se od nìj odvrátili, ani do chléva ho nikdo nevpustil. A tak se usadil v nìjakém koutì mìsta, kde se choulili toulaví psi. Andrej si zalezl pod psy a sna�il se je pøitáhnou na sebe, aby ho trošku zahøáli, ale i psi od nìho utekli.
* * *
Ve Vlachernách chránili památku na toto zjevení. V 14. století tam poutník Alexandr vidìl ikonu, zobrazující tuto událost tak, jak ji vidìl sv. Andrej. V øecké církvi však nebyl této události vìnován zvláštní svátek (a� do nedávna). Na Rusi byl svátek Záštity (Pokrovu) ustanoven v 12. století. V té samé dobì se zaèaly objevovat chrámy zasvìcené tomuto svátku. Viz napø. celosvìtovì uznávanı památník pozoruhodné architektury - chrám zvanı „Pokrov na Nerli“ (zbudovanı v r. 1165 kní�etem Andrejem Bogoljubskim, kterı byl mo�ná také iniciátorem ustanovení tohoto svátku). Nìkteøí však tvrdí, �e i v Byzanci byla tato událost slavená, a to v rámci svátku sv. Romana Sladkopìvce (6. stol.), kterı ètyøi století pøed tím skládal písnì k uctívání Matky Bo�í a mo�ná i akathist; sv. Roman dostal od Bohorodice dar zpívat a skládat posv. hymny. Ka�dopádnì je sv. Roman Sladkopìvec na ikonách Záštity èasto zobrazován na ambonu chrámu.
Zajímavá je otázka, proè byla památka této události tak vroucnì a velkolepì pøijata u severních Slovanù, kdy� je to vlastnì oslava pøemo�ení vojska jejich pøedkù, kde�to v Byzanci zùstala jen památeèní událostí a nestala se svátkem. Odpovìï asi není tak slo�itá. V Byzanci u� mìli s pomocí od pøesv. Bohorodice tisícileté zkušenosti. A tato událost byla jen jednou v øadì - jedním z mnoha zázrakù Matky Bo�í. Na severu, kde v Kyjevì pøijali dávní Rusové v r. 988, v dobách kní�ete Vladimíra køest, postupovalo pokøes�anštìní jen velice pomalu. Lid byl hrubı, zatemnìnı, a proto dokázal jen obtí�nì a velice pomalu pøijímat a osvojovat si tak ušlechtilı dar, kterı od Byzance, tehdejšího vrcholu civilizace a vzdìlanosti, obdr�el (ve svìtle souèasné války vidíme, �e si jej vlastnì nikdy plnì neosvojil). Zázrak, kterı se stal ve Vlachernách a kterım je zároveò ukázána starostlivost a ochrana pøesv. Bohorodice, její péèe o své duchovní dìti, pùsobil na tyto Slovany velice silnì. Bylo to pro Rusy, kteøí ještì byli v køes�anství jako dìti, jedno z prvních zjevení moci a milosti Matky Bo�í. Proto si památku na Vlacherny tak zamilovali a vyvıšili ji jako svátek, podobnı svou slavnostností svátkùm z Dvanáctera.
* * *
Jak u� jsem zmínil, Bohorodice peèuje o své duchovní dìti mateøskou láskou. Co to znamená v tomto kontextu bıt jejím dítìtem?, aby i o nás øekla (jak to jednou pronesla, kdy� se spolu s dvìma apoštoly zjevila jednomu asketovi): „Tento je našeho rodu.“ Pøedevším musíme bıt jedné krve s jejím Synem. To znamená víru, vést bohulibı �ivot a pøijímat svaté Tajiny. A podobnì jako dìti mají vlastnosti svıch rodièù, nále�í i nám neumdlévající snaha osvojit si vlastnosti, jimi� oplıvala pøesvatá Panna Maria. Podle dávnıch památek to byly hlavnì: pokora, èistota a mírnost.
Pøesvatá Bohorodice se za svého �ivota s nikım nehádala, nikoho nepøesvìdèovala, komu mohla, pomohla. Nikdy nepromlouvala na veøejnosti jménem Církve ani jménem svım. Podle zjevení sv. Siluánovi Athonskému ji nikdy ani nenapadla zlá èi neèistá myšlenka (komu to pøipadá nevìrohodné, toho a� pouèí svatí Otcové a starci, kteøí øíkají, �e dlouhodobım a všemi silami vedenım bojem za oèištìní srdce je mo�no dosáhnout, aby mu Bohorodice udìlila podobnı dar). Její mírnost odzbrojovala nepøátele, nikdo z �idù si nedovolil se na ni osopit, urazit ji, èi na ni vztáhnout ruce (vyjma jediného pøípadu, kterı se však stal pøi jejím pohøbu a byl ihned potrestán andìlem), hrubí øímští vojáci se neodvá�ili se jí dotknout, nebo� byli odra�eni její mírností.
Do jaké míry jsme dìtmi naší nebeské Matky a jak hojná je její záštita nad námi, rozhodujeme sami. Sna�íme se získat nìco z jejích vlastností, alespoò vzdálenì se jí svım myšlením i chováním pøipodobnit?
Zobrazit pøíspìvek è. 1403 jednotlivì
Administrátor
--- 24. 9. 2023
Pøíspìvek do diskuse nad èlánkem o �enské otázce
Jedním z témat, které dnes stále èastìji zaznívají v pravoslavném prostøedí, je role �en v církvi. Debatuje se o nìm v odbornıch teologickıch kruzích, ale øeší se i na „nejni�ší“ úrovni ka�dodenního fungování farností. Tématu se dotıká i glosa pravoslavné teolo�ky, sestry Vassy Larin, její� pøeklad byl uveøejnìn: (text èlánku viz: Pravoslavné zprávy)
Pøedstavit si �ivot církve bez slu�by �en je samozøejmì nemo�né. �eny zastávají na farnostech tolik slu�eb - od zpìvu, pøes organizaèní zále�itosti a kvalifikovanou vıuku dìtí i katechumenù a� po krášlení chrámu a pøípravu bohoslu�eb; �eny u nás studují teologii, vìnují se ikonografii atd. atd. Obávám se, �e to, kam míøí sestra Vassa Larin, je trošku u� pronikání svìtského ducha do církevního myšlení èi protestantismus. O tom svìdèí vìty sestry Vassy: „V církvi se však povolání �en stále øídí kanonickımi texty napsanımi mu�i pøed více ne� tisíciletím.“ Nebo: „...mluvit o naší dnešní situaci, která vy�aduje nové kanonické formy a normy...“ Není zde cítit pokušení odsunout posvátné kánony nìkam do starovìku jako ji� neaktuální a pøekonaná ustanovení? Kanonické normy jsou v dnešní dobì aplikovány s nejvìtší mo�nou ikonomií (a reálná praxe církevního �ivota je v mnoha místních církvích ještì volnìjší), ale nemù�eme kánony opustit èi pøeformulovat tak, aby to vyhovovalo duchovnímu úpadku souèasné spoleènosti. V�dy� kánony se zakládají na biblickém svìdectví, na pùsobení Svatého Ducha na snìmech i na myšlení svatıch Otcù a na posvátné tradici církve - jsou dnes stejnì jako kdysi - jedním z kritérií pravoslavnosti.
Autorka textu pokraèuje: „...mìly bychom pøestat mluvit a svìdèit o svém novém povolání?“ Na podporu svıch tezí uvádí však pøíklady �en z dob úsvitu køes�anství a pøechází mlèením, �e dnes není �enám nic z toho upíráno, ba navíc jsou �eny volány do mnoha dalších slu�eb. To, co tenkrát �eny konaly pro církev, mohou i dnes a �ádná kanonická norma jim v tom nebrání. Tedy, jaké „nové povolání“? �eny jsou u� dávno vtahovány do celého spektra úèasti na církevním �ivotì. Copak je církevní �ivot zále�itostí vıluènì mu�ù? Církev pøece není jako nìkteré krajní verze islámu, kde jsou �eny zavøené doma a ven chodí jedinì v doprovodu mu�e a se zakrytım oblièejem. Ani nejsme v Rusku, kde se hlásá, jak má vypadat správná tradièní Ruska: dìti, kuchynì, chrám (tím chrámem se myslí mlèet, stát, stavìt svíce a pøípadnì uklízet - nanejvıš zpívat soprán z partu Rachmaninova; mo�ná ještì prodávat svíèky a vybírat peníze za zápisky).Ano, pøiznejme, �e byla zrušena slu�ba diákonek (lépe øeèeno nikdy vlastnì zrušena nebyla, ale pøestala se pou�ívat). Dùvod je prostı: sociální zmìny. Døíve by bylo v mnoha pøípadech skandální èi nepøijatelné, kdyby za nemocnou køes�ankou chodil knìz (mu�), nebo vyuèoval �enu v soukromí èi pomáhal �enì pøi køtu apod., a proto církev zøídila slu�bu diákonek, které se o tyto vìci staraly. Tím církev, která tenkrát ještì velice dbala na to, aby byla morálním vzorem pro okolní spoleènost, pøedcházela pohoršení. Dále mìly diákonky za úkol starat se o poøádek v �enskıch oddìleních chrámu (pøi bohoslu�bách stáli mu�i a �eny oddìlenì, co� se i dnes èásteènì dodr�uje). Nutno dodat, �e akt ustanovení diákonek nebyl v �ádném pøípadì diákonskım svìcením, jak je tomu u diákonù, a diákonky se nepodílely na knì�ské slu�bì pøi liturgii. Pozdìji byla tato slu�ba zrušena, proto�e se zmìnily spoleèenské normy (vlivem pùsobení køes�anství), spoleèenskı status �en se povıšil, a proto u� nebyly diákonky zapotøebí (jejich úlohu pøi �enskıch køtech pøevzaly kmotry).
Po èem tedy autorka vlastnì volá? Nejedná se spíše o zavádìní èi protlaèení souèasnıch sociálních zmìn (viz sestrou Vassou zmiòované „�eny premiérky“ èi �eny ve „vedoucích a øídících funkcích“) do církve, co� by v podtextu mìlo vést k �enskému knì�ství a biskupství?
To je cesta, kterou dávno prošlapali protestanté, - nejdøív se zbavili tradice a kánonù, a pak i autority Písma svatého.
Zobrazit pøíspìvek è. 1402 jednotlivì
Administrátor
--- 16. 9. 2023
Podzimní svátek naší místní církve
Velkı svìtec místního Pravoslaví, vladyka muèedník Gorazd
4. záøí je den narozenin svt. muè. Gorazda pro �ivot vìènı. V rùznıch vzpomínkách pamìtníkù a oslavnıch èláncích se vyzdvihují jeho mimoøádné kvality v tom èi onom ohledu jeho èinnosti a projevu: vzdìlanost, lidská úroveò, pravdivost, organizaèní schopnosti, vytrvalost a cílevìdomost, spisovatelské kvality, vìdecká práce, lidskost a pastıøské pùsobení, trpìlivost a soucit, øeènictví a argumentaèní nadání, hudební vzdìlání a další talenty atd. Pokud mohu pøipojit to, co mì osobnì zaujalo na tak všestrannì obdaøené osobnosti, pak bych pøipojil: láska a sebeobì�, které pøinášel Bohu i lidem po celé své knì�ské pùsobení.
Dnes bych se rád zamyslel nad odkazem vladyky Gorazda. Stále slyšíme volání po tom, jak je potøeba pokraèovat v díle vladyky Gorazda, následovat jeho odkaz. 40 let to poslouchám stále znovu a znovu. Leè nevím o tom, �e by se nìkdo pokoušel v širším mìøítku rozebírat otázku: Jak by nás hodnotil svatı vladyka? Jak nás vidí s nebeské vıše? A tak jsem se rozhodl zaèít toto téma promıšlet. Jaké vysvìdèení by nám dal sv. Gorazd za tu dobu, co �ijeme ve svobodì, tedy za to, co u nás dìlo posledních 33 let?
K pokusu o toto zhodnocení mì pøimìla moje osobní zkušenost. Zatím jsme ještì nedospìli ani k takové elementární reflexi, abychom si vyjasnili, co pojem „odkaz vladyky Gorazda“ vlastnì znamená. Vzıvání vladykova odkazu se stalo v naší místní církvi obligátní slovní figurou, která je pro naše pravoslaví typická. Náplò této figury je dílem libovolná (vejde se do toho skoro cokoliv) nebo je nulová. Stalo se z toho dílem klišé a dílem nepochopení èi deformace vladykovıch misijních myšlenek. Co si po tìch letech myslet o takovıch vızvách, které skoro nikdo nemyslí vá�nì? Odpovíme si citací klasika: „-Co to ètete, princi? -Slova, slova, slova...“
* * *
Tak tedy, jak by asi hodnotil souèasnı stav naší církve vladyka Gorazd?
Od starší generace duchovních jsem slıchával, �e vladyka Gorazd je vzor a základ našeho díla v tomto národì. Jen�e staèilo pùl století k tomu, aby naše církev zaèala chápat Gorazdùv odkaz a pøíklad tak povrchnì! Všichni sice hovoøíme o svatém vladykovi s úctou, ale jak si vykládáme jeho cestu budování místního pravoslaví? Jak èasto se setkáme s tím, �e stejnì jako odkaz sv. Cyrila a Metodìje, tak i odkaz sv. Gorazda vnímáme jako muzeum. Èili jako udr�ování všelijakıch prozatímních pomùcek, oprašování exponátù, ji� se dotkla ruka svìtcova, restaurování reliktù, jako umìlé udr�ování dobovıch nouzovıch liturgickıch útvarù, které u� nekorespondují s potøebami souèasnosti. Mám na mysli napø. tzv. Gorazdùv sborník modliteb a zpìvù, kterı pøed stoletím sestavil a vydal vladyka Gorazd jako „prozatímní pomùcku“ (jak sám neopomnìl zdùraznit), která mìla bıt prahem na zaèátku cesty a mìla uvádìt jeho duchovenstvo a vìøící do liturgickıch pravoslavnıch forem. Sám vladyka se na zaèátku druhé svìtové války vyjádøil v tom smyslu, �e u� za deset let bude tato pøechodná pomùcka vyøazena z pou�ívání. Místo toho po druhé svìtové válce vyšla v druhém vydání. I se všemi chybami, omyly a jinımi nedostatky, kterım se pøi pøípravì Sborníku na poèátku 30. let buï nebylo mo�no vyvarovat kvùli nedostatku èasu a sil, nebo byly nutnou daní za krácení, pøi kterém musely bıt urèité typy bohoslu�eb „oøezány a� na kost“ - tj. skoro ke ztrátì podstatné èásti obsahu a smyslu.
Proto�e liturgie je osou �ivota církve, vìnoval bych rád této èásti dnešního zamyšlení více prostoru.
Mo�ná bychom mìli otevøít otázku, proè se vlastnì vladyka k tìmto pøechodnım formám uchılil. Jsou to samozøejmì pøedevším dùvody pedagogické, vıchovné, proto�e byly urèeny pro bıvalé katolíky pøestupující do pravoslavné církve, a vzdálenost mezi katolickım ritem a pravoslavnou liturgií jim pøipadala znaèná. Vladyka Gorazd v postavení vùdce tohoto zástupu nemìl jednoduchou úlohu. Obrovská èást vìøících si pøestoupení do pravoslavné církve interpretovala jako: zrušení latiny v chrámu a knì�ského celibátu a rozlouèení se s øímskım pape�em. Pro tyto vìøící bylo nejdùle�itìjší, aby si v chrámu pìknì èesky zazpívali a netrvalo to moc dlouho.
Kdy� se vladyka Gorazd rozhodl postoupit o krùèek dál a zavést v èeskıch chrámech vıchodní pravoslavnou liturgii sv. Jana Zlatoústého, tvrdì narazil na odpor vìøících a bohu�el i odpor èásti duchovenstva. Odpor byl i proti ikonostasu, proti uctívání ikon atd. Pomalu a s velikım úsilím se vladykovi daøilo pøekonat tento odpor - a nìkdy mìl více práce se svımi duchovními ne� s vìøícími. Nìkteøí duchovní ho stále pøesvìdèovali, �e to nejde a �e to vìøící nepøijmou a �e je to moc slo�ité a �e to není potøeba. Za takové situace sv. Gorazd oprávnìnì psal v pøedmluvì svého Sborníku o svıch obavách, �e i pøes všechna zkrácení a zjednodušení bude jeho Sborník nìkterım pøipadat ještì jako pøíliš slo�itı. Vladyka musel sám jezdit po farnostech a uèit vìøící zpívat bohoslu�ebné nápìvy, postup liturgie a práci se Sborníkem, proto�e s všemi duchovními nemohl tak úplnì poèítat.
Stejnì jako tenkrát, tak i dnes jsou v tomto nikoliv vìøící, ale spíše my duchovní brzdou dalšího budování a pokraèování po cestì naèrtnuté vladykou Gorazdem. Setkáváme se s tím pravidelnì, kdy� se zjeví, �e jsme se nauèili jen tu nejjednodušší variantu slu�by, a nic dalšího se nám uèit nechce. Vytváøí se tím atmosféra stagnace a zpozdilosti v církevním �ivotì, proto�e vìøící odøíznutí od liturgické plnosti nejsou pouèováni a vzdìláváni v pravoslavné duchovnosti, v ní� nás bohoslu�by skrze bohoslu�ebné hymny prùbì�nì vyuèují a vedou.
* * *
Tìm, kteøí nechápou vıznam liturgie, budou tyto øádky pøipadat jako nìjaké formalistické hádání se o obøad ve stylu scholastickıch problémù støedovìkého západu, kterı dokázal vášnivì øešit takové problémy jako: „Kolik ïáblù (andìlù) se vejde na špièku jehly“. Chápou liturgickı �ivot církve jako cosi oddìleného od víry a spirituality. Nìkteøí vnímají liturgii jako nìjakı „program schùze“. To je strašné nedorozumìní èi protestantismus. Staèí se podívat, jak milují liturgii naši svatí a ti, kteøí uspìli v duchovním �ivotì. Takoví souèasní modlitebníci, jako byl napø. Josef Hesychasta, si neumìli pøedstavit den bez liturgie. Pøi liturgii na nás dıchá Duch Svatı a není to jedno, jakı obøad pou�íváme. Ty staré liturgické formy, které dodnes pou�íváme, jsou záznamem praxe prvotní církve a jejich redakci provádìli svatí lidé. Jsou posvìcené tisíciletím pou�íváním a toto posvìcení pøechází i na nás.
Liturgie nemá jen vıznam mystickı, ale také morální a didaktickı. Text liturgie je prakticky poskládán z citací Písma a hymnù zjevenıch skrze svaté lidi. Posvátné hymny nás stále uèí, oslovují nás, inspirují a povznášejí. Vedou nás a utváøejí náš zpùsob myšlení. Bohatství liturgické hymnografie má pro �ivot Církve zásadní vıznam - zvláštì z dlouhodobého hlediska a v misijním prostøedí.
Kdy� si uvìdomíme, jak vıznam pøipisoval liturgii sv. Gorazd, snadno uznáme, �e za lpìní na jeho Sborníku, tj. na jím sestaveném úvodu do pravoslavné liturgie, èím� vyjadøujeme své trvání na tom, �e jsme jako ti Gorazdovi bıvalí katolíci, kteøí mají o pravoslaví ještì jen velice povrchní pøedstavy, by nám na vysvìdèení napsal ètyøku, mo�ná pìtku.
* * *
Západ pou�ívá takové racionální pojmy, jako jsou platnost èi neplatnost bohoslu�by - z takového zpùsobu uva�ování vznikla napø. praxe køtít tøeba jen tøemi kapkami vody, které jsou „nutné a postaèující“. Tento zpùsob smıšlení proniká v dobách úpadku i do pravoslavné církve. Naproti tomu pravoslavné myšlení radìji hovoøí o plnosti èi neplnosti (proto se u nás køtí ponoøením). Ka�dı duchovní pastıø by se mìl sna�it otevírat svım vìøícím pøístup k plnosti všech duchovních darù udìlovanıch mj. skrze plnost pravoslavnıch liturgickıch forem. Odepírat vìøícím úèast na plnosti (a� u� liturgické, èi vìrouèné nebo spirituální) není pastıøské.
Vìøící i duchovenstvo má myšlení stále pokøivené racionalismem, a proto se ptá jen: je to platné nebo ne? Místo toho bychom však mìli všichni �íznit po plnosti a nespokojit se s nièím menším. To není o délce bohoslu�eb, ale o úèasti na veškerém u�itku, kterı bohoslu�ba mù�e dát.
Dám pøíklad. Jaké pouèení o obsahu velkého svátku mohou získat vìøící ze slu�by podle Gorazdova sborníku, kdy� jediné, co se tıká daného svátku a co mohou zaslechnout (dávají-li bedlivı pozor), je kratièkı tropar? Kondaky ve Sborníku nejsou a z veèerních stichir, které obsahují oslavu a vıklad svátku (a které se mohou znovu pøeèíst pøed svatım pøijímáním), zbylo ve Sborníku jen pár; u památek svatıch je to kromì obecného troparu nula.
Uvìdomoval si to vladyka Gorazd? Ovšem�e ano. Sám vladyka v roce 1933 píše, �e k vydání obsáhlejší liturgické pomùcky zatím nedochází z dùvodù metodickıch (a také finanèních a technickıch). Proto do budoucnosti nepoèítal se slu�bou dle Sborníku, ale pøedpokládal další vrùstání èeské církve do plnosti pravoslaví, tj., �e budou vydány obsáhlejší bohoslu�ebné texty. Dùkazem je nejen jeho dosvìdèené prohlášení na zaèátku války, �e do deseti let u� nebude nikdo moci vytknout èeskému pravoslaví nìjakou odlišnost od svìtové pravoslavné praxe. Dalším dùkazem je bohoslu�ebná kniha, ze které svatı vladyka pøekládal texty hymnù pro Sborník; zesnulı prot. Miroslav Mu�ík nám o této knize, kterou vidìl, referoval s tím, �e v ní spatøil rukou vladyky Gorazda zaškrtané další stichiry, které chtìl pøelo�it a rozšíøit jimi Sborník.
* * *
Dnes se u� nepotıkáme s problémy, které mìl vladyka pøi pøevádìní vìøících z øímskokatolického ritu do pravoslaví. Jen�e se stále chováme, jako kdybychom �ili ve dvacátıch letech dvacátého století. To, co vladyka Gorazd pøinesl jako progres, my jsme obrátili v úpadek. Bohu�el si nìjak neuvìdomujeme, �e modlitba Církve zaèíná a konèí svatou liturgií a pota�mo dalšími bohoslu�bami. Osou církevního duchovního �ivota je chrám (tuhle formulku si pamatuji ze školy). Knìz, kterı tam vìøící jednou tıdnì pøivítá a za hodinku se u� s nimi louèí, sklidí potlesk, podobnì jako lékaø, kterı ne�ádá po svıch obézních pacientech cvièení a dietu. Pak se nedivme, �e vısledkem je oslabení modlitebního �ivota církve a nedostateèné duchovní vzdìlávání vìøících. A za tím jdou další projevy tohoto úpadku - vìøící ochabují v duchovním �ivotì (dokladù k tomuto tvrzení vidíme kolem sebe v církvi pøehršel).A tam, kde není osobní energie investována do duchovního zápasu s vášnìmi a høíchy, pøebıvá a mù�e škodit èlovìku. Mù�e dokonce poškozovat církev. Takové vìøící, kteøí pøetékají neinvestovanou duševní energií, více zajímá svìt èi rùzné cizí duchovní nauky; mají-li rádi církev, vrhají se na církevní politiku, øeší se pak, jestli se dodr�uje ústava, v církvi není klid, stále se nìco nìkomu nelíbí; �ádná malichernost nebo podru�nost není tak malá, aby se nad tím nedal zinscenovat povyk; ve finále si pak vìøící nevá�í ani bohoslu�eb ani církve ani všeho, co se jim dává v církvi, v ní� vidí nakonec u� spíše spolek a na její �ivot hledí jako na spolkaøení. (Velká èást problémù našeho církevního spoleèenství má koøeny v nedostatcích místního liturgického �ivota.)
V tak dùle�ité oblasti církevního �ivota, jako je bohoslu�ba, jsme ustrnuli, zamrzli v Gorazdovì dobì, nenaplnili jsme jeho nadìje na další rùst, a proto si asi nezaslou�íme jinou známku ne� ètyøku èi rovnou pìtku.
* * *
Kdy� jsme pøipomnìli palèivı a pøetrvávající nedostatek v našem liturgickém �ivotì, nyní pøipomeneme, �e jsou tu i dobré vìci. Pøedevším vdìèíme svatému vladykovi za samotnou existenci èeské pravoslavné církve a èeského Pravoslaví. To není nic samozøejmého. Nebıt zápasu vladyky Gorazda, dávno by to zde ovládli Rusové, kteøí mají tendenci dìlat si monopol na pravoslaví, kamkoliv pøijdou. To, �e dnes není místní pravoslaví ve slu�bách imperiální rozpínavosti Ruska a �e nemusí pod hrozbou sankcí podporovat Putina a �e všichni zdejší duchovní nespadají pod patriarchu Kyrilla a my èeští knì�í nemusíme pod hrozbou nejtvrdších církevních trestù schvalovat ruské váleèné vra�dìní, je z velké èásti zásluhou vladyky Gorazda, kterı u� ve své dobì odkázal Rusy, soustavnì útoèící na pravoslavné Èechy, do patøiènıch mezí. V tìchto ohledech mu jeho duchovenstvo dobøe rozumìlo a èinilo vše proto, aby èeská pravoslavná církev udr�ela svoji naprostou nezávislost na Rusech.
Za udr�ení nezávislosti na Rusku by nám vladyka Gorazd napsal na vysvìdèení tak dvojku a� trojku (vzhledem k tomu, �e jsme si do Karlovıch Var nechali nasadit zastupitelství ruské církve a s nezávislostí na Moskvì si nìkteøí naši vladykové docela pová�livì zahrávají). Kdybychom stáli o jednièku za vìrnost vladykovi Gorazdovi, karlovarské zastupitelství, zøízené pod taktovkou bolševické totality a skrze intriky KGB a StB, bychom ihned museli zrušit, i kdyby se kvùli v Moskvì tøeba stavìli na hlavu.
A jaké další kroky se podaøilo uèinit na cestì vytyèené svatım vladykou? O pra�ské eparchii u� psát nebudu. Obrátím zrak k naší Moravì. Souèasná církevní situace v olomoucko-brnìnské eparchii se s pøíchodem vikárního biskupa koneènì otevøela nìkterım impulzùm k navázání na Gorazdovo budovatelské dílo. V duchu této tradice jsme otevøeli naši eparchii ukrajinskım vìøícím zpùsobem, jakım by zøejmì zareagoval i náš muèedník. Tj. sna�íme se zachovat bilingvní prostøedí v bohoslu�bì a èeskı jazyk v bì�né církevní komunikaci, aby Èeši v�dy vnímali, �e jsou v èeské církvi. Vìtšina duchovních je èeského pùvodu nebo èeštinu ovládá. Vìøím, �e v duchu naší tradice na �ádné naší farnosti èeština pøi bohoslu�bì nechybí. Tak�e mù�eme soudit, �e i v tomto pøedmìtu bychom si mohli od svatého vladyky vyslou�it dvojku.
Další téma. Myslím, �e (alespoò na Moravì) pokraèuje Gorazdovo dílo utváøení místní podoby pravoslaví, proto�e je zde otevøenost vùèi jinım národním tradicím, které se v rámci èeského kulturního prostøedí a cítìní zde funkènì mísí, reagují spolu a vzniká tím postupnì nová pravoslavná forma. U� od dob vladyky Kryštofa je moravské pravoslaví otevøeno zvláštì øeckım bohoslu�ebnım zvyklostem, které jsou na cestì dosahování plnosti liturgického �ivota pro Èechy jednoznaènì nejvhodnìjší, proto�e je to èistı a prvotní pramen pravoslavné autenticity (na rozdíl od slovanskıch, spíše folklórních, tradic èi západního, scholastikou ovlivnìného, liturgického bohosloví na Rusi apod.) Navíc Èechùm vyhovuje, �e zatímco ruské liturgické myšlení lpí na všech, dnes zcela nefunkèních pøílepcích a støedovìkıch dávno neaktuálních doplòcích a odumøelıch vìtvích, tak naproti tomu øecké pravoslaví podvìdomì pamatuje na byzantské rozdìlení farního a monastırského typikonu a reflektuje realitu na farnostech, resp. nemá problém uznat, �e na farnosti se nemusí slou�it jako v monastıru. Tudí� je schopno pro farnosti vyvíjet formy smysluplnì, pøi zachování autentického ducha, kratší bohoslu�by pro potøeby našich farností.Ano, liturgická teologie zná øadu mo�ností, jak upravit liturgii pro potøebu farností a to tak, aby to bylo v souladu se svìtovou pravoslavnou tradicí (napø. proè má knìz volat na katechumeny, aby odešli, kdy� v chrámu �ádní katechumeni nestojí? atd. V duchu vıchodní liturgie je dbát na to, aby vše, z èeho se skládá, bylo funkèní). To je další námìt k vıvoji Sborníku vladyky Gorazda, kterı bohu�el zvláštnosti øecké slu�by nemohl znát a navíc se obával fanatismu zdejší Rusù, kteøí by zavedení øeckého pojetí liturgie ihned skandalizovali. I svou kulturní úrovní je nám øeckı svìt bli�ší ne� ruskı. Pøece jen kolébkou západní kultury je Øecko...
K tomu bych rád poznamenal, �e toto dílo, které je skuteènım rozvíjením Gorazdova odkazu, není (bohu�el) samozøejmost, a zde Moravì pokraèuje díky otevøenosti a vzdìlanosti vladyky Izaiáše, kterı má rozhled v tom, jak se slou�í ve svìtì, a chápe èeskou potøebu nechat volnost èeskému pravoslaví k hledání cest vıvoje.
Pokud bychom mìli pohovoøit o hudební stránce našich bohoslu�eb, vladyka Gorazd z dùvodù oèividnì poèáteènicky misijních volil cestu nejvìtší prostoty a zjednodušil nìkteré nápìvy ruské, jiné sám slo�il. Tak pøipravil osm nápìvù a ka�dı z nich se pou�ívá na všechny liturgické hymny v prùbìhu liturgie - podle èísla hlasu na danou nedìli. Škoda, �e se støídání tìchto nápìvù tıká i nepromìnlivıch èástí bohoslu�eb. Liturgie zpívaná celá od zaèátku a� do konce na stále se opakující jednu prostinkou melodii toti� èiní dnes problémy novì pøicházejícím vìøícím, kterım to pøipadá a� pøíliš primitivní. Toto schéma liturgického zpìvu by u� mìlo bıt koneènì opuštìno a nápìvy by se pøi liturgii mìly alespoò støídat (jak to prosazovali i nìkteøí starší duchovní, viz napø. Zpìvníèek pravoslavné rodiny od prot. Šimka). V souèasnosti je støídání Gorazdovıch nápìvù v rámci jedné liturgie zachyceno v èeském liturgickém zpìvníku Angelár (zde) (v nìm� jsou napraveny nìkteré neduhy Šimkova zpìvníèku, které tehdejší duchovní kritizovali; napø. transpozice nápìvù).
Vladykovi Gorazdovi se líbily liturgické nápìvy srbské, pro jejich nároènost je však nemohl k zahájení pravoslavné misie u nás pou�ít. Mo�ná, �e by po válce s jejich zavedením zaèal experimentovat. Na tìchto liturgickıch nápìvech je pro nás zajímavé, �e se v nich odrá�í dìdictví byzantské liturgické hudby (nìkteré nápìvy zní jako srbsky zpívaná øecká liturgie). Døíve èi pozdìji se budou muset alespoò nìkteré farnosti (zøejmì ne všechny) vydat cestou pøibli�ování k dìdictví Byzance. Je to jediná cesta vedoucí od pobo�nıch písnièek k modlitebnímu zpìvu, jako�to zpøístupnìní ducha hesychasmu vìøícím na farnostech. Cesta k tomu mù�e vést staroruskı tzv. „znamennyj razpìv“, co� je odno� jednoduché farní byzantské kultury a duchovní dìdictví, kterého se Rusko ve staletích úpadku zøeklo, resp. ho zakázalo a zavedlo v chrámech italskou operu. Minulou nedìli experimentovali s byzantskım zpìvem v olomoucké katedrále (video). Nìco lze najít i na této stránce se zpìvy k Angelárovi a více èeskıch zpìvù, které odrá�ejí tento smìr vıvoje, je na stránce zpìvù k veèerní bohoslu�bì.
Myslím si, �e by tento vıvoj mìl mo�ná probíhat rychleji, ale chápu, �e hledání celoeparchiálního konsenzu chce èas. I tak myslím, �e by nás za jakıkoliv posun vpøed k èeskım plnìjším a autentiètìjším liturgickım formám vladyka Gorazd pochválil.
* * *
Vìøím, �e by pova�oval za úspìch i další prvky našeho eparchiálního �ivota. V duchu vladyky Gorazda se napø. rozvinulo konání eparchiálních poutí na místní posvátná místa èi do chrámù spojenıch s památkou našich svatıch (Hrubá Vrbka, Mikulèice, Vilémov, Olomouc, Brno, Znojmo). To je jednoznaènì pokrok na cestì vytèené sv. Gorazdem. Vladykùv zámìr vytváøet komunikaci mezi farnostmi a budovat celoeparchiální spoleèenství, aby se vìøící vzájemnì znali nejen v rámci jedné farnosti, ale i mezi farnostmi, se rozvíjí nejen poutìmi, ale i publikaèní èinností. Zprávami a fotografiemi z farních událostí a slavení církevních svátkù zveøejòovanımi na naší eparchiální internetové stránce (zde se pøedávají informace z farností, vytváøí se komunikace a lidé i duchovní z farností mají mo�nost pocítit, �e nejsou jen izolovanım ostrùvkem, ale jsou souèástí širšího spoleèenství). Drtivá vìtšina našich souèasnıch duchovních to pochopila. Bez vnitøní církevní komunikace prostøednictvím eparchiálního Vìstníku si nelze Gorazdovu práci na budování eparchie ani pøedstavit. U� ve své dobì se svatı vladyka pøesvìdèil, �e jakmile se nìjaká farnost zaène uzavírat do sebe, izolovat se od ostatních, je to projev vá�né nemoci na farnosti a škodí to nejen farnosti, kterou to mù�e poškodit èi obrátit v sektu, ale celé eparchii.
Vychází eparchiální èasopis Sùl zemì, kalendáøní roèenka a kní�ky od rùznıch autorù. Za našeho souèasného eparchiálního episkopátu se koneènì po 25 letech svobodného �ivota zaèala soustavnì vydávat literatura (vydavatelem je Eparchiální rada olomoucko-brnìnské eparchie). Pøipravuje se redigované vydání Gorazdova katechismu. To vše je jednoznaèné naplòování odkazu vladyky Gorazda.
Konají se mnohé akce, koncerty, vıstavy. Nyní bude probìhne ikonografickı kurs v Olomouci. V Brnì se otevírá Institut (uèilištì pro teologické vzdìlávání). Jistì, mohlo by toho bıt ještì více, ale jsme omezeni „lidskımi zdroji“ (jak se øíká ve svìtì). A navíc jsme v situaci nikoliv nepodobné té, kterou pro�íval vladyka Gorazd, o ní� napsal:
Nejvìtší zkoušky byly mi pøipraveny zklamáním se v (nìkterıch) lidech... Snáze lze èelit otevøenım nepøátelùm... Bylo i mnoho bojù, mám však vìdomí, �e z mé strany byly to boje obranné proti nebezpeèenstvím, je� hrozily zapoèatému dílu hned z té, hned z oné strany; èasto se stávalo, �e bylo nutno souèasnì jednou rukou pracovat a druhou bojovat, jak to èinili Israelité, kdy� po návratu ze zajetí znova budovali Jerusalem.
To je dosti vısti�ná charakteristika i našich posledních deseti let na Moravì. I my jednou rukou pracujeme, kde�to druhou musíme naši eparchii stále bránit, proti tìm, kteøí jako by nemìli nic jiného na starosti, ne� se sna�it moravské eparchii ublí�it.
* * *
Pokusil jsem jen na nìkolika tématech zhodnotit, jak se asi líbí svatému vladykovi souèasnı �ivot jím zbudované církve. Byl bych rád, kdyby úvahy na toto téma zaznívaly z rùznıch úst èastìji. Vlastnì mì k tomuto psaní vyprovokovalo všechno to kolovrátkovité volání po udr�ování odkazu vladyky Gorazda, které tu u� 40 let poslouchám. Pøipadá mi trapné, �e se celkem pravidelnì tıká jen zcela povrchních vìcí a nebo spíše resuscitaci právì tìch souèástí vladykova díla, které jsou dnes nejproblematiètìjšími anomáliemi v celém širém pravoslavném svìtì a sám vladyka by je jistì zrušil u� nìkdy ve ètyøicátıch letech.
Shrnuto: nìco se nám daøí. Svatı vladyky Gorazd by nás zøejmì propadnout nenechal, ale v tak dùle�ité oblasti církevní �ivota, jakou je liturgie, bychom se u� mohli pohnout z místa. Dnes je však pøedevším dùle�ité zachovat èeskı charakter našeho místního pravoslaví, co se tıèe jazyka i co se tıèe vıvoje naší vlastní kultury, formy a tváøe pravoslavného �ivota.
Zobrazit pøíspìvek è. 1401 jednotlivì
Administrátor
--- 31. 8. 2023
Zesnutí pøesv. Bohorodice
Bohorodièná Pascha
Sváteèní hymnus:
Rodíc, panenství sis zachovala, pøi zesnutí svìt jsi neopustila, Bohorodice. Pøešla jsi k �ivotu, jsouc Matkou �ivota, a pøímluvami svımi zbavuješ smrti duše naše.
Pojem „Pascha“ pou�íváme ve vztahu k tomuto svátku proto, �e - podobnì jako pøi Kristovì Pasše - i zde se zjevuje Kristovo vítìzství nad smrtí. Dosud nepøekonatelné panství záhuby je pøemo�eno. Úèast na Kristovì Pasše pøijímá i jeho Matka - jak je to zjeveno událostí, pøi ní� si pro její èistou duši pøišel se sbory nebeskıch mocností sám Pán, èili její Syn, aby ji ve svém náruèí odnesl do nebe. Prázdnı hrob Matky Bo�í pak zvìstuje, �e vzhùru bylo posléze povzneseno i její èisté zbo�štìné tìlo.
Kvùli tomu, �e ji sám Kristus nesl, tak�e prošla záhrobní cestou pøímo a rychle, bıvá prùvodkyní po této cestì i tìm, kteøí se k ní za svého �ivota obraceli.Hovoøí se o tom napø. v modlitbách velkého poveèeøí, viz poslední modlitba k pøesv. Bohorodici od Pavla, mnicha obydlí Euergetidy: „... A zastávej se mne v�dy jako milostivá, milosrdná a dobro èinící, v nynìjším �ití vroucná zastánkynì a pomocnice, nepøátelské útoky zahánìjící a ke spasení mne pøivádìjící, i v èase smrti mé ubohou duši mou zachovávající a temné tváøe zlıch bìsù od ní do dáli zahánìjící, v strašnı pak den soudu od vìènıch muk mne vysvobozující a jako dìdice nevıslovné slávy Syna svého a Boha našeho mne ukazující ...“
Stejnou cestu si Bùh pøeje pro ka�dého z nás. Jen�e nedostateèné oèištìní našeho srdce tomu brání, a tak musíme po smrti kráèet slo�itìjší, nebezpeènìjší a ménì slavnou cestou skrze tzv. „celnice“.
* * *
Bùh dal pøesv. Bohorodici panenské mateøství. Nikomu jinému nic podobného nebylo dáno. Tímto darem se stala dokonce vyšší ne� cherubíni. Bo�í Syn jí daroval sám sebe. Je to nejbohatší �ena svìta.
Ona dala Bohu své tìlo, a On ji vzal do nebe i s jejím tìlem. V�dy� to bylo stejné tìlo a krev jako tìlo Kristovo. Kdy� pak On sám zbo�štil své pøijaté tìlo Vzkøíšením a vystoupil i se svım tìlem na nebe, nemohl tady pøece nechat napospas tlení a práchnivìní tìlo své Matky, èili stejné tìlo (dnes bychom øekli geneticky stejné), jaké mìl on sám. Tìla tìch dvou jsou spojena tak, �e ani smrt ani nic jiného nemù�e pøetrhnout to pouto mezi nimi. Kde je vtìlenı Bo�í Syn svım tìlem, tam je i tìlo jeho Matky.
Proto�e Církev je Kristovım mystickım Tìlem (Ef 5,23; Kol 1,18), mù�eme øíkat, �e Matka Bo�í je i Matkou Církve. Matkou nás všech, kteøí pøijímáme Kristovo Tìlo a Krev z kalicha pøi eucharistii. Tak nás Syn Bo�í obohacuje darem sebe sama, co� je odlesk toho, jak byla Synem Bo�ím obdarována pøesv. Bohorodice. Po svatém pøijímání v sobì neseme bohoèlovìka Krista, a to není nepodobné tomu, jak ve svém lùnì nosila Panna Maria svého Bo�ského Syna.
* * *
Matka Bo�í je svìtu utajené moøe blahodati. Nikdy si nepøála bıt známá. Nikdy nehovoøila na veøejnosti, nepromlouvala jménem církve. Z posvátné tradice víme, �e byla tichá, vlídná ke všem, pohotová k pomoci a útìše. Mluvila tak tiše, �e ji sotva bylo slyšet. �ila skromnì a stále se zabıvala prací a besedou s Bohem. Nikdy nepøijala jakoukoli špatnou myšlenku, jak to oznámil Duch Svatı sv. Siluanovi Athonskému.
Znakem našeho poskvrnìní pak je, �e nedoká�eme nepøijmout �ádnou špatnou myšlenku. Církev nás však uèí, jak se v prùbìhu �ivota oèiš�ovat a jak bojovat se špatnımi myšlenkami. Tento neviditelnı boj za oèištìní mysli a následného oèištìní srdce je jádrem ka�dého správného asketického úsilí. Bo�í Matka, jako pøeèistá Bohorodice, je Matkou a vùdkyní asketù, proto�e sama udr�ela v èistotì svou mysl.
Neustálé pùsobení Matky Bo�í v Církvi je spojeno právì s povzbuzováním k této askezi, k práci na oèištìní srdce. Její èistota je nejvìtší inspirací pro køes�ana. Je to mocnı impuls k touze napodobit její èistotu, resp. pøiblí�it se k ní alespoò o krok. Proto je pøed tímto svátkem ustanoven pøísnı pùst, kterı vybízí všechny pravoslavné køes�any k askezi.
* * *
Praktickı pøíklad Panny Marie nás vede v køes�anském �ivotì a odpovídá nám na všechny otázky, které v souvislosti s osobními problémy øešíme.
K získání odpovìdí staèí hledìt na svùj �ivot oèima Matky Bo�í - èili svùj problém nahlí�et z takové stránky, abychom spatøili, jak se to, co dìlám, nebo èemu se vystavuji, nebo prostøedí, kam chodím, nebo lidé, s nimi� se dru�ím, líbí pøesv. Bohorodici. A hned má èlovìk duchovní vedení a odpovìï na své �ivotní otázky.
A mù�eme pokraèovat. Matka Bo�í o zbo�nosti neteoretizovala (jako tehdejší uèenci, zákoníci), ale zbo�nì �ila. Zbo�nost pro ni byla vìc zpùsobu �ivota, myšlení a praxe. Jak prosté. A co ty? Víš, �e máš milovat èlovìka a ne nenávidìt? Víš. Tak proè se nesna�íš o lásku? Víš, �e nemáš odsuzovat? Víš. Tak podle toho �ij. Víš, �e se máš vyhıbat prázdnım øeèem? Víš. Tak netlachej, nepomlouvej. Víš, �e vítìzství nad všemi démony zaèíná vítìzstvím na démonem lenosti a démonem našeptávajícím, abys vyhovìl �ádostivosti tìla? Tak do toho! Kdybychom promìnili všechny naše teoretické znalosti v køes�anskou praxi, jsme hned svatımi. Chtìli bychom obrátit svìt na víru, ale sami ještì nejsme obráceni. Je to pro nás vìtší ostuda, ne� kdybychom stáli na veøejnosti nazí. Svìt se nám smìje, ale co je horší, uvádíme v posmìch i svatou Kristovu víru. Ka�dı z nás by se mìl zamyslet, jestli by pro šíøení spásy nebylo lepší, kdybych tu nebyl. Sami nesvítíme, a ještì ostatním svìtlo zacláníme (jak pravil L. N. Tolstoj i jiní další).Dotkli jsme se toho, co se v církvi nikdy nesmí stát - aby svou strukturou, hierarchií, obøady, uèením, tradicemi a zvyklostmi (a veøejnım vystupováním èi politikaøením) zakrıvala Krista. Posvátnı �ivot církve a její vnìjší pùsobení musí Krista zjevovat, ale nesmí zakrıvat a hlavnì nesmí stanout na jeho místì, jinak se Kristovo mìní na antikristovo. Duchovní slu�ba církve je pøivádìním vìøících k Bohu, co� bohu�el nemusí bıt v�dy to samé jako pøivádìt lidi do chrámu. Správnì chápat obøady, duchovenskou slu�bu a celı církevní �ivot u� zaèíná pomalu patøit spíše do minulosti. Nebezpeèí nahradit Krista, stanout na jeho místì, je zvláštì aktuální v církvi posledních dob, kdy církvi slou�í lidé duchovnì slabí a nemocní, kteøí vlastnì neslou�í církvi, ale sami sobì. Jak dí Písmo: „pastıøi pasou sami sebe.“ (Ezech 34,2 a 8) Dobøí duchovní, které jsem mohl poznat, pomáhali vytváøet vztah mezi vìøícím a Kristem, a sami si pøáli pøi tom jakoby zmizet - bıt prùhlednımi jako sklo. Duchovenstvo posledních èasù bude táhnout lidi k sobì (podobnì jako vùdcové sekt), místo toho, aby je pøivádìlo ke Kristu. A nebude mít schopnost si to uvìdomit.
Nesna�íme-li se o praktickou svatost, nedivme se, �e vypadáme jako blázni - pøed andìly, pøed bli�ními, pøed svìtem i sami pøed sebou. A èasto jako nebezpeèní blázni, proto�e co jiného ne� nebezpeèí vidìt v èlovìku, kterı vytrubuje: miluj, ale pøi tom nenávidí; hlásá: neubli�uj, ale pøi tom ubli�uje atd. To snad u� je ménì nebezpeènı ten, kdo pøímo prohlásí: zabíjím, kradu a øídím se zákonem síly a svévole, proto�e hned víme, co od nìj mù�eme èekat. Radìji takového, ne� mít vedle sebe úlisného pokrytce, kterı ká�e Boha, ale slou�í ïáblu. Nejneèistším ze všech lidí není darebák, ale pokrytec.
Vše, co potøebujeme vìdìt, víme z Písma nebo od Církve. Nepotøebujeme hromadit vìdomosti a více a více hloubat a nìco dalšího se dozvìdìt. Vše, co potøebujeme ke zbo�nému �ivotu, je uskuteènit to, co víme. Vtìlit tyto vìdomosti do svého zpùsobu �ivota.
* * *
A tak to poslední, co dnes zmíníme z pøíkladu, kterı nám skıtá pøesv. Bohorodice, je èistota projevující se upøímností. Matka Bo�í byla zøejmì nejvíce ze všech lidí vzdálena licomìrnosti. Upøímnost a otevøenost je toti� jeden z pøíznakù èistoty. Takovı èlovìk nemá, co by skrıval. Jen takovı je opravdu svobodnı. A do této svobody nás Panna Marie chce vést.
Zobrazit pøíspìvek è. 1400 jednotlivì
Administrátor
--- 20. 8. 2023
K události na hoøe Tábor
Svátek Promìnìní Pánì
Po šesti dnech vzal s sebou Je�íš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.
2 A byl promìnìn pøed jejich oèima; jeho tváø záøila jako slunce a jeho šat byl oslnivì bílı.
3 A hle, zjevil se jim Moj�íš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
4 Nato promluvil Petr a øekl Je�íšovi: "Pane, je dobré, �e jsme zde; chceš-li, udìlám tu tøi stany, jeden tobì, jeden Moj�íšovi a jeden Eliášovi."
5 Ještì nedomluvil, a hle, svìtlı oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "Toto jest mùj milovanı Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte."
6 Kdy� to uèedníci uslyšeli, padli tváøí k zemi a velmi se báli.
7 Ale Je�íš k nim pøistoupil, dotkl se jich a øekl: "Vstaòte a nebojte se."
8 Oni pozvedli oèi a nevidìli u� nikoho jiného, ne� Je�íše samotného.
9 Kdy� sestupovali s hory, pøikázal jim Je�íš: "Nikomu o tom vidìní neøíkejte, dokud Syn èlovìka nebude vzkøíšen z mrtvıch."
(Matouš 17,1-9)
Tuto událost si ka�doroènì pøipomínáme velkım svátkem Promìnìní Pánì.
Nejprve musíme vysvìtlit název svátku. Sv. Øehoø Palama o tom uèí, �e nikoliv Je�íš Kristus sám sebe zmìnil, On se na Táboru nezmìnil, ale zmìnil oèi uèedníkù, aby spatøili, jakı On opravdu je. To znamená, �e na hoøe byl stále takovı, byl v�dy - u� od svého narození. Co tedy vidìli uèedníci? Vtìleného Bo�ího Syna. Hledìli na to, èím byl Je�íš Kristus v�dy.
Aè nebyli uèedníci ještì pøipraveni, Kristus zpùsobil, �e se jim na pár chvil otevøelo duchovní zøení a Kristus se v jejich oèích zmìnil - vidìli nejen jeho tìlesné lidství, ale i jeho Bo�ství.
Pøi svém vtìlení - od poèetí a� k narození v Betlémì, obléká se vtìlenı Bo�í Syn v naše padlé a nemocné lidství. Odìl se do naší tìlesnosti, jako my se oblékáme do šatù. Skryl slávu svého Bo�ství pod odìvem tìlesného poní�ení.
Tıden pøed svım promìnìním na Táboru pravil lidem: „Nìkteøí z tìch, kteøí tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatøí Syna èlovìka pøicházejícího se svım královstvím.“ (Matouš 16,27) Nebo dle Lukáše: „Nìkteøí z tìch, kdo tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatøí království Bo�í.“ (Lukáš 9,27)
Ano, to, co vidìli uèedníci, bylo Bo�í Království, kde u� nebude svítit fyzické slunce na obloze, ale sluncem tam bude Kristus. A jeho duchovní svìtlo èiní lidské duše bla�enımi, proto�e má schopnost nasycovat duchovnì lidská srdce.
Viz o tom v Apokalypse: „Odnesl mì v Duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi Svaté mìsto, Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe a záøící Bo�í slávou. Jasem se podobal nejdra�šímu kameni, jako kameni jaspisu jasnému jako køiš�ál ... To mìsto nepotøebuje ani slunce ani mìsíc, aby mìlo svìtlo: záøí nad ním sláva Bo�í a jeho svìtlem je Beránek. Jeho brány zùstanou otevøeny, proto�e stále trvá den, a noci tam u� nebude.“ (Zjevení Janovo 21,10-11, 23, 25)
* * *
Pán pro tu chvíli zmìnil vidìní apoštolù ze tøí dùvodù.
Jednak jim ukázal svou Bo�skou slávu, aby mìli dùkaz, �e jejich uèitel Je�íš Nazaretskı je skuteènı Bùh. Pøál si, aby byli upevnìni v pravdì, a po nich všichni, kteøí jim uvìøí, - tedy celá Církev ve všech dobách.
Za druhé, ukázal jim svìt nebeského království, aby sami vidìli, kam je vede, jakı je cíl jejich cesty a �e tento cíl stojí za jakékoliv obìti. Chtìl, aby pro nì tento cíl nebyl tajemstvím, ani èímsi mlhavım, ani aby obraz tohoto cíle nìkdo deformoval svımi vášnivımi pøedstavami o rajskıch rozkoších èi sentimentálním snìním, ale aby okusili bla�enost tohoto nestvoøeného svìtla, skrze nì� se Bùh dává èlovìku.
Za tøetí si Pán Je�íš pøál tímto zjevením upevnit jejich víru a morálku ještì pøed tím, ne� ho uvidí viset na køí�i. Pro apoštoly to bude strašná situace, zmatení a otøes, a Pán vìdìl, �e potøebují dopøedu upevnit, co� také ve svıch promluvách èasto èinil. Jen�e nìco jiného je slyšet a jiné je pak vidìt. Proto odhalil vybranım uèedníkùm slávu svého Bo�ství, aby si na to mohli v tì�kıch èasech vzpomenout a uvìdomit si, �e visí-li na køí�i pøibitı vtìlenı všemohoucí Bo�í Syn, nemù�e to bıt proto, �e by byl chycen nebo pøemo�en nepøáteli. A� ho uvidí trpìt a umírat na køí�i, musí chápat, �e trpí dobrovolnì.
Pán znal lidskou slabost. Znal slabost svıch apoštolù. Provázela je vlastnì po celı jejich �ivot, a aèkoliv byli po Kristovì vzkøíšení posíleni, ani poté jí nebyli zcela zbaveni (zápolili proti ní, pøemáhali ji, a v tom je jejich osobní velikost). Projevila se napø. kdy� se apoštolové mezi sebou hádali, kdo z nich je vìtší apod. Nebo kdy� nedokázali bdít se svım Uèitelem v Getsemanské zahradì. Kdy� se Petr polekal a prostá dìveèka, slu�ebnice ho vystrašila tak, �e zapomnìl na všechny sliby, kterımi se Kristu zapøísahal je pár chvil pøed tím. Pán Je�íš dobøe vìdìl, jaké myšlenky budou jeho uèedníky napadat, a� bude umírat na døevì tou nejstrašnìjší smrtí, kterou tenkrát lidé dokázali èlovìku pøipravit. Tøeba by si øíkali: konal zázraky, mysleli jsme si, �e je to Mesiáš, ale teï je pøemo�en, mo�ná to byl jen spravedlivı èlovìk a Bo�í prorok, ale byl to opravdu Bùh? A nehledì na to, jak ho vidìli ještì pøed pár dny, mohli by zaèít pochybovat a bát se o svùj �ivot, kterému hrozilo ze strany �idù nebezpeèí. Proto vìdìl, �e aèkoliv ještì nejsou duchovnì pøipravení vidìt záøi Bo�ství, musí jim tento dùkaz poskytnout.
Pøál si, aby to tito tøi uèedníci pochopili a byli morální oporou ostatním apoštolùm, posilovali je ve víøe. Zdá se však, �e to plnì pochopil jen Jan. Petr tøikrát zapøel a Jakub se tøásl strachy s ostatními apoštoly v úkrytu.
* * *
Tento svátek nám ka�doroènì pøipomíná nadsvìtskı charakter Církve.
Na hoøe Tábor se ukázalo, �e Bo�í království a jeho blahodatné svìtlo je všude, kde je Pán Je�íš. A proto�e Pán Je�íš pøebıvá ve své Církvi, je Bo�í království i v Církvi - ve svatıch Tajinách, v liturgii a vlastnì v celém posvátném �ivotì naší církve. Kde je Kristus Pán, tam je s ním i ráj a Jeho království.
Všude v Církvi, pøi ka�dé liturgii, záøí svìtlo Bo�ího království, které sestupuje mezi nás, proto�e na ka�dou liturgii pøichází Je�íš Kristus. Kvùli tomu pøece chodíme na bohoslu�by, abychom se s ním v Církvi, která je jako hora Tábor mezi nebem a zemi, setkali. Èím lépe oèistíme svá srdce od høíchu, od vášní a od svìtské marnosti, tím jasnìji budeme toto svìtlo vnímat. Jen�e my se místo tìchto velikıch vìcí zabıváme prkotinami, místo letu vzhùru se pøehrabujeme v prachu, místo dìkování Bohu hledáme stále, co a koho v církvi kritizovat, soustøedíme se na vedlejší vìci a vìtšinu své energie nevkládáme do duchovního úsilí, ale odkláníme ji nìkam stranou - k pomíjivosti. A proto nejsme schopni ocenit, co nám Bùh v Církvi dává, a tak �ízní hyneme vedle pramene, hladovíme za prostøenım stolem a od štìdrého dárce odcházíme s prázdnou, proto�e místo zlata, kterım nás chce obdarovat, my se do�adujeme uhlí. Pak se v našem myšlení mìní církev na organizaci a víra na ideologii. Církev se vznáší mezi nebem a zemí, ale my se svım zpùsobem uva�ování zùstáváme na zemi.
Pøijde doba, kdy budou vidìt Pána ve slávì všichni.
Zobrazit pøíspìvek è. 1399 jednotlivì
Administrátor
--- 15. 8. 2023
4. NEDÌLE PO 50nici; o víøe setníkovì
O víøe
Co je to vlastnì víra? Pokusil bych se rozvinout odpovìdi, které na toto téma nabízejí rùzné katechismy. Jeden katechismus to formuluje slovy: „vìøit to je za pravdu míti“. To zní trochu suše, �e? Obecnì rùzná racionalistická pojetí, hovoøí-li o víøe, mají na mysli spíše to, èemu øíkáme „víra slepá“. To je vlastnì paradox (resp. oxymóron), proto�e víra je opakem slepoty. Vìøící èlovìk vidí více, lépe, dál a hloubìji ne� èlovìk nevìøící. Proto bychom mohli jednu z definic víry postavit jako duchovní zøení.
V našem slovníku je pojem víra vırazem vztahu s Bohem. Základní princip tohoto vztahu je víra. Mimo to je samozøejmì mo�no vìøit kde komu a vlastnì v cokoliv. Vìøit mohu, �e zítra bude pršet. Jsou lidé, kteøí v pokrok nebo v evoluci skrze pøirozenı vıbìr, další vìøí v Putina. Ale takovı druh víry, narozdíl od víry v Boha, nemìní nic podstatného v mém �ivotì a neøeší fundamentální otázky lidské existence a jejího smyslu (napø. otázku vìèného �ivota). Taková víra, o které zde dnes pøemıšlíme, je-li pravá èili upøímná, zásadnì mìní lidskı �ivot - a pøesahuje lidskı �ivot do vìènosti. A v takovém pøípadì vedeme hovor vıluènì o víøe v Boha, èi pøesnìji øeèeno - v Krista.Ka�dı mù�e samozøejmì vìøit, jak je mu libo. Hlavním prubíøskım kamenem naší víry bude a� posmrtnı soud. Teprve tam èlovìk definitivnì pozná, jak vìøil a v co vìøil. Jak strašné bude a� tam zjistit, �e to, v co vìøil a v co slo�il svou nadìji, nemá �ádnou moc mu na posmrtné cestì pomoci (Serafim Rose). Tedy, �e mu byla podstrèena víra falešná. Snad ještì strašnìjší by mohlo bıt, kdy� zjistí, �e byl pravé víøe nadosah, ale nevyu�il své pøíle�itosti k vytvoøení pevného a poctivého pouta se Spasitelem - buï kvùli své ledabylosti, zaneprázdnìnosti svìtem, své pıše a sebedùvìøe, zaujatosti doèasnımi zále�itostmi, pıše apod. Pro naši dobu je pøíznaèná nezodpovìdnost vùèi svému vìènému údìlu (a to nejen u jinoslavnıch, ale i u pravoslavnıch vìøících).
Gorazdùv katechismus praví, �e vìøit v Krista znamená v nìho doufat, jeho milovat, jemu se klanìt a k nìmu se modlit, jeho vyznávat. K tomu bych pøidal to, jak projevují svou zbo�nost andìlé: Boha oslavovat, co� je nejvyšší èinnost všech rozumnıch bytostí. A další èinností, která pøímo vyplıvá z lásky, je Boha se bát (ne z hrùzy z trestu, ale strachem nezarmoutit milovaného Boha høíchem). A z toho zase plyne další souèást naší víry, �ít dle Bo�ích pøikázání, vést �ivot, kterı se Bohu líbí (resp. se o to sna�it).
Tedy víra plodí lásku a láska je základem našeho vztahu s Bohem. Navázanı a upevnìnı vztah je pak pevnìjší ne� síla smrti. Z takového vztahu poté vyvìrají všechny ostatní souèásti našeho køes�anského �ivota: modlitba, duchovní zápas proti høíchu, askeze, vìrnost, trpìlivost, obì�, èistota.
* * *
Vše hodnotné v našem �ivotì musí bıt vyzkoušeno: trpìlivostí, vírou a obìtí. Jen snášením utrpení osvìdèíme hodnotu toho, zaè trpíme. Víra musí projít zkouškou pøi nesení køí�e (nemoc, neštìstí, posmìch kvùli zbo�nosti, urá�ky).
Na druhé stranì jsou protivenství neklamnım dùkazem, �e ïáblu naše víra vadí a zpùsobuje mu bolest. Satan bezpeènì pozná opravdovost a sílu lidské víry. Pokrytecká èi formální víra, víra poka�ená, chromá a nepodlo�ená zpùsobem �ivota jsou mu k smíchu. Skuteèná køes�anská víra ho pálí a trápí, co� dává s hnìvem najevo, nakolik mu to Bùh dovolí.
Víra a slu�ba neviditelnému Bohu v�dy vzbuzuje v materialistickém okolí nevoli èi dokonce ústrky nebo køivdy. V nìkterım pøípadech i pronásledování. Jak nás uèí Písmo: Zlato se èistí v ohni; nebo „všichni, kdo chtìjí zbo�nì �ít v Kristu Je�íši, budou pronásledováni.“ (2 Tim 3,12) Konec koncù, Kristus nám neprorokoval svìtské triumfy, ale jen samé potí�e kvùli víøe („na svìtì sou�ení míti budete“; Jan 16,33; Mat 24,9). Tak�e vìøící èlovìk musí mít hodnì dobré dùvody pro praktikování své víry. A tyto dùvody nejsou zde na zemi, ale mimo tento svìt. Víra má zvláštní sílu. Pozoruhodné na této síle je, �e má moc mìnit pozemské ztráty na nebeské zisky. (Viz napø. blahoslavenství: Mat 5,2-12; nebo napø. Mat 19,28-30; Mar 10,29-31) Jinımi slovy, za pozemské si „kupujeme“ nebeské (k takovım moudrım kupcùm nás pøirovnává Pán Je�íš v evangelijním podobenství; Mat 13,44-46).
Schopností víry je obdaøena ka�dá lidská duše. Proè jsou tedy nìkteøí vìøící a jiní nevìøící? Tuto schopnost lze v sobì potlaèit. První vìøit chtìjí, druzí nikoliv. Prvním to stojí za to, druhım to za to nestojí. Nebeská odmìna, pøesto�e je vìèná, je daleko, pozemské problémy, které víra mù�e zpùsobit, jsou sice pomíjivé ale zároveò tak blízko. Košile je bli�ší ne� kabát. Tak uva�ují lidé nedostateènì moudøí, nebo øeknìme - neprozíraví. Prvním impulzem k víøe bıvá jakási nepojmenovatelná �ízeò po vìènosti, nekoneènu, absolutnu, po odpovìdi na otázku o smyslu a pùvodu všeho. Lidská duše má schopnost, kterou nemá �ádné zvíøe (antropologové o tom dobøe vìdí), øíkejme tomu schopnost tázat se, brát v úvahu i to, co pøesahuje svìtskou lidskou omezenost, nebo to mù�eme velmi zú�enì nazvat prozíravostí. Odlišovat dobro od zla, uva�ovat o budoucnosti, pøemıšlet o abstraktních pøedmìtech a o tom, co není z tohoto svìta, a v koneèném dùsledku o Bohu. To jsou koøeny víry. Díky tìmto koøenùm lidé odjak�iva získávali víru (øíká se tomu pøirozené zjevení) a tak je pøedpokladem pro pøijetí víry z vyššího Bo�ího zjevení (z Písma svatého a z uèení Kristova).
* * *
Jeden z projevù víry je odhodlání jít proti proudu. Øíká se, �e „jen mrtvá ryba plave s proudem“. �ivot ve víøe se neobejde bez úsilí. Jen ti, „kdo se namáhají, získávají Bo�í Království,“ praví evangelium. (Mat 11,12; obvyklé èeské pøeklady tohoto verše jsou problematické) Vzdorovat pøevládajícímu proudu má dnes zásadní vıznam, ale tato podmínka platila v�dy: „Nepøidáš se k vìtšinì, páchá-li zlo.“ (Exod 23,2) A jak se v Pravoslaví ví: „Lidská duše �ije, jen kdy� hledá Boha.“
Boha poznáváme skrze víru a z Jeho skutkù. Pramen bohopoznání vyvìrá z Jeho zjevení, jeho� vrcholem je vtìlení Bo�ího Syna - tedy Je�íš Kristus. Toto zjevení se udr�uje a nese v prùbìhu vìkù v jeho Církvi.
* * *
Shrnuto o víøe: víru poznáváme dle dvou jejích projevù: modlitby a osobního zbo�ného �ivota. Tím se realizuje náš vztah s Bohem. Køes�anskı �ivot se projevuje tím, �e své skutky i myšlení utváøíme dle Bo�ích pøikázání a dle vzoru, kterı nám ukazuje evangelium - tím myslíme vytrvalou snahu o dobré skutky, ctnosti, køes�anské postoje - èili o èistotu ve skutcích i v myšlenkách. Modlitbou se projevuje náš vnitøní vztah s Bohem. Známe tøi formy modlitby: prosba, chvála a díky, oslava. Tøetí typ modlitby je andìlskı - je to nejvyšší zpùsob obracení se k Bohu a vede toho, kdo je pøipraven oèištìním svého srdce, k sjednocení s Bohem.
* * *
Podobnì jako ïábla pálí èistá modlitba vìøícího a lidem, kteøí se svım zpùsobem myšlení a �ivota s ïáblem spojili, je nepøíjemnı zbo�nı èlovìk (a èasto je to iracionální a bezdùvodnı odpor), tak je èlovìku, kterı má duši alespoò tenkım vláknem napojenou na Boha, nepøíjemné vše, co ve svìtì pùsobí ïábel. Všechno zlo, neèistotu, násilí, hrubost, zloèiny, omezenost, èlovìka nedùstojné modláøství, všechen ten zmar. Z toho všeho cítí pach smrti a hluboké nepøátelství vùèi Bohu, Dárci �ivota. Tyhle èertoviny nám páchnou sírou, zpùsobují bolest v duši, unavují ducha. Pohybujeme se teï na elementární úrovni samotné esence Bohem stvoøeného a ïáblem stále ka�eného lidství, a proto nejsou tyto ošklivé pocity, které zlo v èlovìku vzbuzuje, jen køes�anskou zále�itostí.
Takto otravuje vzduch na zemi ka�dá nemravnost, sprostota, zloèin, zloba, válka... V posledních staletích zde opravdu sílí puch, tì�ko se dıchá, jako by zde nìjak øídnul vzduch. A nyní dokonce válka, pøi ní� údajní pravoslavní køes�ané, nadımající k prasknutí pıchou nad svou zbo�ností a dobrotou, vyhlazují sousední pravoslavné køes�any. Nechutnost a démoniènost této agrese je zøejmá i nepravoslavnım køes�anùm a mnohım, kteøí se k víøe nehlásí.
Doba plná pøekvapení. Ukazuje se, �e jak mohou bıt daleko od Boha i pravoslavní, kteøí jsou èasto tak hrdí na autenticitu své vìrouky, ale pøi tom a� pøíliš èasto zapomínají na autenticitu své víry. Cítíte ten rozdíl mezi vìroukou (tj. dogmata) na jedné stranì a osobní vírou, mravností a duchovním �ivotem na stranì druhé? Za poslední rok jsme byli hluboce zarmouceni a znepokojení vírou vìtšiny pravoslavnıch (která je prı v Rusku). Asi nám tím Bùh ještì pøed posledními událostmi ukazuje, kdo je kdo a �e pravá vìrouka je sice pøedpoklad a základ, ale sama o sobì rozhodnì nestaèí k tomu, aby se èlovìk ubíral po správné cestì do Království Bo�ího, resp. stal se Bohu podobnım. Jinımi slovy, Bùh dnes zjevil, kdo má víru a lásku, a kdo je pokrytcem, v jádru schopnım èehokoliv.
* * *
Dnes padl sloup, kterı mìl bıt oporou víry. Stalo se to prakticky pøed našima oèima a vlastnì jakoby v pøímém pøenosu. Pøed zraky celého svìta.
Je to vlastnì jako druhı pád Byzance, ale první Byzanc padla jen politicky, od duchovních problémù se tím politickım pádem spíše oèistila. Ti, kteøí se opájeli pøedstavou, �e jsou Tøetím Øímem, aèkoliv se nikdy nièemu podobnému ani nepodobali, pøedvedli dnes hlubinu svého duchovního pádu. Zdá se, �e tam u� je tolik herezí a nemorálnosti, aby bylo jasné, k èemu to povede. Tak�e svìtové Pravoslaví, které u� nese na høbetu bøemeno problémù vyplıvajících z moderní doby, teï aby ještì neslo bøemeno úpadkového Ruska. Ale v�dy je nìjaká nadìje na nápravu vìcí.
Z uèení svatıch Otcù i ze zkušenosti Církve víme, �e víra mù�e z rùznıch dùvodù zbloudit (vìtšinou kvùli herezi a jinému poka�ení nebo kvùli pokrytectví èi formalismu). Stejnì tak mù�e zbloudit do klamu duchovní �ivot. Všechna duchovní asketická literatura Církve se zabıvá tímto tématem - jak kráèet po duchovní cestì, jak se vydat správnım smìrem a udr�et jej a jak se vyvarovat zbloudìní do mlhy démonickıch klamù (a� u� duševních èi duchovních).
Pro øadu pravoslavnıch i nepravoslavnıch lidí bylo to, do èeho se spustilo Rusko, drásavım osobním zklamáním, bolestí a� snad dokonce jejich vnitøní tragédií. Nejhorší je, �e do této nemravné války Rusko vytáhlo s po�ehnáním ruské církve. Slyšel jsem o nìkterıch, kteøí z toho zármutku vá�nì onemocnìli. Ti, kteøí mìli rádi to zajímavé a kladné, èím se ruská povaha mù�e zaskvìt, se dnes stydí za svou dùvìru v Rusko a cítí se, jako by je Rusko obléklo do šatu z hanby. Ti, kteøí doufali, �e by od Rusù mohla pøijít do svìta èi do církve nìjaká obroda, nechápou, jak mohli bıt tak slepí. Pro mnohé stále palèivìji vyvstává otázka, co vlastnì bude se svìtem, kde není nic spolehlivého a pevného. Jak �ít na místì, kde špatnost a ohavnost vlezla opravdu všude a kde to vše rychle spìje k tomu, �e poslední zbo�ní zvolají s Kristem ukøi�ovanım: „Bo�e mùj, Bo�e mùj, proè jsi mì opustil?“
Nad svìtem zapadají poslední paprsky. Veèerní šero houstne v tmu. Ušlechtilost je zadupána. Všude kolem vane zápach neøestí a vzpoury proti Bohu. �ijeme uprostøed zahnívajícího moèálu høíchu. Èiré studánky víry jsou zaplavovány bahnem povìr, ideologie a tmáøství. Co zde lze budovat, aby to hned èi záhy nerozmetaly ruce nešlechetníkù? Je to u� ono vítìzství marnosti a tlení, které dovede tento zhavarovanı svìt k onomu pøísloveènému „game over“? Tyto pocity vystihl geniální spisovatel William Shakespeare ve svém 66. sonetu.
Kdyby tak námi vzpomenutı Al�bìtinec vìdìl, co vidíme my! Ten pohled na potápìjící se koráb lidské civilizace má však i svá pozitiva: posiluje víru, pozvedá zraky tou�ící po nepohnutelné nadìji od všeho pozemského vzhùru, od víry v èlovìka èi v nìjakı národ jedinì ke Kristu, od starého Adama k novému Adamu. A tak konèíme toto zamyšlení zase u tématu víry, která hlavním poznávacím okem naší duše a její pravidla jsou tím nejvzácnìjším Bo�ím zjevením.
Jako vıraz solidarity s bolem posledních Rusù, kterım byla dnes vyrvána ze srdcí nadìje vkládaná v jejich národ, jeho víru a církev, a kterım neroze�rala mozek infekce nacistickıch blbostí, bájeslovnıch nesmyslù a zaostalosti povıšené na kulturu, mù�eme úryvek tohoto sonetu, kterı jsem na pár místech pro náš kontext nepatrnì upravil, tiše zarecitovat.
Básník unaven lká nad tímto svìtem a zpívá o touze po vìèném spoèinutí v klidu, s pøáním by u� nevidìl,
»jak �ebrá poctivec,
jak pıchou dme se pouhı parazit,
jak pokøiví se ka�dá èistá vìc,
jak trapnì záøí pozlátko všech poct,
jak dívèí cudnost brutálnì rve chtíè,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere biè,
jak svatá víra je poøád slu�kou mocnıch,
jak hloupost zpupnì moudrım porouèí,
jak prostá pravda je všem jenom pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do oèí.«
Znavena a� k smrti je tím vším duše má,
leè zùstává tu, hanebnostmi svìta køi�ovaná,
by zde nenechala na pospas,
co lze ještì ctít a milovat.
(William Shakespeare)
Zobrazit pøíspìvek è. 1397 jednotlivì
Administrátor
--- 3. 8. 2023
Magog kráèí do svìta
Pláè a rozhoøèení nad útokem falešnıch bratrù na pravoslavnı chrám v Odìse
Takto dopadl chrám Promìnìní Pánì v Odìse. Poprvé znièili katedrálu Sovìti z Moskvy a podruhé vlastnì ti samí.
| Poprvé znièili katedrálu soudruzi z Moskvy, podruhé ruská armáda z Moskvy. V skrytu duše jsem doufal, �e snad Rusové u� koneènì pochopí, �e sebe i celı národ odsuzují k strašnému Bo�ímu trestu. Ale pokraèuje to dál a dál. A ka�dı den Rusové potvrzují tu špatnou povìst, která se o nich nese po celá staletí - barbaøi, lháøi, prohnaná stvoøení, kterım se nedá vìøit ani nos mezi oèima. A ke starım deliktùm proti všelidské kultuøe a samotnému Bohem stvoøenému lidství pøidávají ka�dı den další a další. |
Je vùbec ještì nìjaké zlo, které by Rusko nestihlo za pouhı rok a pùl spáchat? Bratrovra�edná válka, se zloèiny proti samotnému lidství. Tento národ stihl za tak krátkı èas poplivat nejen køes�anskou víru, ale zneuctít i svou lidskou podstatu. Ty sadistické hrùzy páchané ruskımi vojáky, støelba do civilního obyvatelstva, teror, zvìrstva a muèení. To je pochopitelnì nejen nekøes�anské, ale antikristovské bìsnìní - svou nelidskostí i vzpourou proti Kristovım pøikázáním. Vidím ty desetitisíce a statisíce do Ruska unesenıch ukrajinskıch dìtí, které tam mají bıt pøevychovány na Rusy. Na vlastní oèi jsem hledìl na ty novináøe v ruském televizním studiu, jak v ruském vysílání se smíchem doporuèují topit ukrajinské dìti a volají po pou�ití atomovıch zbraní. Obèas a� k nám zavane smrad té valící se páchnoucí stoky l�í a manipulací valící se z ruskıch státních médií a tlam jejich politikù. To jsou ty apokalyptické Antikristovy ropuchy - média, z nich� vychází duchové l�i, nemravnosti a nenávisti vùèi Bohu a jeho spravedlnosti. V tomto duchu ruská média svolávají lid do války proti lidem i proti Bohu. Pomocí video-trikù a l�í vytváøejí klamnou pseudorealitu, lákají k nemravnosti a vra�dì, a místo Boha s posmìchem arogantnì podstrkují náhra�ku - modlu nacionalismu, „Ruského svìta“, velkého neporazitelného Ruska. (Zjev 16,13)
Odkud vylezly ty krvelaèné stvùry, které nikdy nebudou dost nachlemtané lidskou krví? Nad Ruskem, jak se to mù�e nìkomu jevit, u� pøebral vládu Antikrist. Vypadá to tak, vzhledem nejen k politice ale k celkovì opilému a nevolnickému èi duchovnì ochrnutému stavu národa v jeho vìtšinì. Ruská armáda pak opravdu pøipomíná špinavé skøety vylezlé z ïáblova mordoru na vıchodì, jak u� to tak dlouho nazıvají Ukrajinci. Mo�ná byl v tomto ohledu Tolkien prorok. Konec koncù Bible praví, �e šelmì rouhající se Bohu bude dána moc nad ka�dım(!) národem. Tedy Rusy nevyjímaje. (Zjev 13,7) A èím vìtší je nábo�enské porytectví, které je ještì horší ne� høích a nevíra, jak to zøetelnì vyjevuje Evangelium, tím rychleji se šelma národa zmocní.
O to vìtší èest a poklona patøí tìm, kteøí uprostøed tohoto antikristovského bìsnìní našli morální sílu, odvahu a víru se postavit proti duchu zla.
„Mniška øíká pøed Rusy znièenım chrámem v Odìse: Písmo svaté praví: Podle ovoce poznáte je. Toto je ovoce "Ruského svìta". Tady v srdci Odìsy byl znièen náš chrám, naše svatynì celosvìtového vıznamu. Vše vypovídá o tom, �e ti lidé nemají køes�anské svìdomí. Oni nemají víru. Bo�e, dej jim rozum a nám dej sílu obnovit tuto svatyni, aby byla ještì krásnìjší.“
Na ukrajinské církevní objekty a chrámy cílí Rusové rakety systematicky. Stejnı chrám ostøelují i opakovanì. Nejde tedy o nedopatøení, ale o úmysl, pokus znièit Ukrajincùm víru - skuteènı satanismus. Vedle toho vidíme, jak Rusové ostøelují civilní domy, nemocnice, školy a dìtská zaøízení. Existují pro to ještì vùbec nìjaká slova, kromì toho mrazivì chladného „genocida“?
S kım válèí Rusko? Církevní podpora války, agrese, zabíjení a genocidy. Putinovì válce udìdila církev rozhøešení a po�ehnání, a hlavnì pøipravila Putinovi duchovní ideologii (svatá válka proti satanu na Ukrajinì, a pota�mo na celém svìtì). A toto „církevní rozhøešení“ replikují šílení knì�í a pomatení teologové. Rusko vyprodukovalo za posledních 30 let víc konspiraèních teorií ne� zbytek svìta. A to za podpory církve. Nakonec se z toho všeho pomátli. Zùstává jediná otázka: Jak je mo�né, �e celkem vzdìlaní duchovní a teologové si neuvìdomují, jak strašné rouhání - ve svém pobláznìní - páchají? (Na ilustraci je titulní obrázek pøednášky jednoho z nejlepších ruskıch teologù, prof. Osipova, kterı svou podporou války ze sebe právì udìlal pøed celım svìtem naprostého idiota.)
* * *
 |
 |
Na co vlastnì mù�e bıt Rus hrdı? Rusko má samozøejmì na rovinì kulturního �ivota své devatenácté století, co� je krátká svìtlá epizoda ruskıch dìjin. Pøedevším v oblasti literatury a malíøství. Jen�e to je tak zoufale málo na tak velikı národ, kterı mìl na kulturní zrání celé tisíciletí a navíc vzor pravoslavné Byzance. O jejich hudbì a architektuøe nemá smysl v tomto kontextu mluvit, proto�e v tìchto kulturních oblastech Rusové ve snaze dostihnout západ nerozvíjejí vlastní vzory, ale italské mistry. Asi by jim dnes pøíliš nehrálo do karet, �e jejich nejvìtší hudební skladatel byl homosexuál. Oblast ruské vìdy? To jsou vìtšinou �idé. A v oblasti osobností panovníkù? Mezi ruskımi cary a carevnami �ádné génije nehledejme a jejich zbo�nost není zrovna pøíkladná. �ivot vyšší ruské šlechty jen zrcadlí Francii i s její dekadencí. Zbıvá ještì hrdost na váleèná vítìzství. Jen�e to bylo hodnì dávno. Krymskou válku prohráli. První svìtovou válku �alostnì prohráli s bolestnımi ztrátami. Válku v Èeènì i v Afghánistánu prohráli. Zbıvá jen vítìzství v druhé svìtové válce, jen�e o to se musí Rusové dìlit s Anglií a Amerikou.
Snad kvùli tomuto nedostatku vlastních vzorù a osobností se Rusové stále upínají na Stalina a shlí�ejí se v jeho øeznickém zpùsobu vedení války, kdy za cenu krutıch nesmírnıch (a mnohdy zbyteènıch) obìtí vyhnal nìmecké fašisty. A zøejmì dnešním Rusùm, kteøí stalinismus a gulagy na vlastní kù�i neza�ili, vlastnì imponuje jeho psychopatická krutost. Asi se tím opìt dotıkáme oné temnoty a nelítostnosti v kolektivním národním nevìdomí, a proto je taková zrùda stále oslovuje. Vımluvnım svìdectvím, �e duch Stalina stále na Rusi �ije, je ta èerná kamenná sarkofágová budka na Rudém námìstí. Na návrh budku odstranit a tìlo diktátora pohøbít odpovìdìli Rusové zlostí. Pro Putina je tatíèek D�ugašvilli Stalin nepochybnım vzorem èíslo jedna. Asi proto má mezi Rusy takovı úspìch. Ruská pravoslavná církev se pøed 10 - 20 lety upnula k carovi, aby se dnes vrátila ke Stalinovi; ruští knì�í (Tkaèev & co.) blouznivì ká�í, vìrni Stalinovu odkazu, jak musí Rusko dnes bojovat s údajnım fašismem na Ukrajinì a �e Rusko je povinno osvobodit od fašismu celı svìt (parafrázuji). Ruští teologové pøikyvují a opakují stalinské fráze. Zøejmì je to tento zatuchlı uzavøenı spoleèenskı rámec, co nedovoluje Rusùm vypoøádat se ze stalinskou ani jinou minulostí. Jejich mysl stále klokotá v kruhu.
Vzpomeòme na dobu totality u nás, napø. 70. léta. Jak tady Moskva rozšíøila mentalitu podezíravosti a stálé hrozby. Všude kolem èíhal na pokojného soudruha nìjakı imperialista. Šel jsi po ulici, a v prùchodech a za náro�ím se to jen hem�ilo diverzanty, které sem vyslali ze západu, aby nedopøáli socialistickım lidem klid na práci. Kol dokola samí škùdci, podvratné �ivly, kam se jen podíváš. Alespoò tak nám to soudruzi nalévali do hlav od rána do veèera. My jsme se toho dusna u� zbavili, Rusové nikoliv. Stále ve støehu uprostøed nepøátel, fašistù, NATO a sektáøù. Západ je pro nì Sodomou, která všemi silami usiluje vtrhnout na svatou ruskou zemi a znesvìtit ji (jako by ji Rusové sami dost neznesvìtili proléváním nevinné krve).
„My �ijeme v Rusku a nic jiného nepotøebujeme. Nikdy jsem nebyla v zahranièí. Rusko je lepší.“ Toto video je jakousi sondou do „šíøe“ duševního obzoru a do „hlubin“ mentálního stavu vıznamné èásti Rusù. Tam je prostì jinı svìt (a jiná doba, o pùltisíciletí zpìt).
 |
 |
V Rusku se hlásá, �e všechny války, které v historii Rusko vedlo, byly obranné. Osipov jednou pøednášel, �e ruští vojáci se chovají jako beránci, nikomu nikdy neubli�ují. Na otázku, jak je mo�né, �e se malé moskevské kní�ectví roztáhlo pøes šestinu svìta, nikdo neodpovídá. Zloèiny a zotroèení páchané Rusy na domorodém obyvatelstvu na vıchodì pøi zabírání jejich zemì nikoho nezajímají.
Ta násilná, dobyvaèná a rozpínavá mentalita ruského národa našla své zrcadlo v nedávno otevøeném „chrámu války“. Kromì zlaté a� pohansky nabubøelé zlaté pompy je na zdech vızdoba velebící vojáky, armádu a ruskı lid - to vše ve vıvarném provedení, které známe i od nás z komunistického „agitaèního støediska“ (jak se ty rudé kutlochy, kam nikdo nechodil, jmenovaly). Kolem chrámu je naaran�ováno váleèné bojištì (psali jsme o tom zde). Zbudování tohoto velechrámu bylo jasnou pøedzvìstí, k èemu se stát a církev chystají.
Vìtšinová ruská mentalita se podle zmínìného sociologa vyznaèuje morálním otupìním. „Jde o vısledek násilí páchaného na mnoha generacích, které skuteènì vede k tomu, �e lidé jsou s to odpovídat pouze za svou rodinu, za velmi úzkı kruh lidí a vùèi všem ostatním jsou naladìni mimoøádnì nedùvìøivì a� nepøátelsky,“ poznamenal Gudkov. Podle prùzkumu z roku 2019 za�ilo 10 procent lidí policejní muèení. Ruskou mentalitu charakterizuje „absence dovednosti vidìt širší souvislosti, rozlišovat pøíèinu a dùsledek a tendence hodnotit jen souèasnı stav vìcí“. Podle sociologa nedoká�e vìtšina ruskıch obyvatel odpovídat za vlastní �ivot, pøedvídat vıvoj, nato� plánovat.“
Døíve byli alespoò pøíslušníci ruské inteligence nebo umìlci schopni vnímat zaostalost Ruska a brutalitu Rusù. Pro Rusko byla v�dy typickou vlastností le� (to øíkají historické zprávy cestovatelù). Ale a� v 21. století v Rusku le� definitivnì zvítìzila, proto�e se zmocnila i souèasné ruské byznys církve. Dnes to u� v Rusku skoro nikdo nevidí. Bì�ní Rusové z vesnic (to je polovina Ruska) necestují za hranice, �ijí v bídì, nevzdìlanosti a omezeném rozhledu. A co se války tıèe, píše Gudkov „obyvatelé vìtšinovì vìøí jak Kremlu, tak ruské pravoslavné církvi a Ukrajinu pova�ují za ïáblovo území.“ (Aktuálnì CZ)
Jeden ukrajinskı uèitel poukazoval na ten velkı rozdíl mezi ukrajinskou a ruskou vesnicí. Zatímco Ukrajinec i v bídì na vesnici stále nìco pìstuje, produkuje potraviny a netrpí hladem, nìco kutí a opravuje, tak Rusové na vesnici �ijí v blátì, mezi neobdìlanou pùdou, nadávají na hlad, opíjejí se, a pøi tom chtìjí, aby v takovém marasmu �ili všichni. Západ nenávidí zvláštì kvùli tomu, �e se tam �ije lépe ne� v ruském bahnì. Hromohlasné salvy poukazování na køes�anské hodnoty, které jsou jim ostatnì lhostejné, jsou jen nálepkou, pod kterou se má tato ubohost skrıt. Tlumoèil mi to jeden bratr z naší farnosti. Vzpomínáte na fotografii ruskımi vojáky zdemolovaného ukrajinského domu v Buèi, kde na vykachlíkované stìnì zbyl po Rusech nápis: „A kdo vám to dovolil, takhle si krásnì �ít?“ (Viz obrázek) Nebo si nechte od Èechù vyprávìt, jak vypadaly ruské ubikace a domy (napø. v severních Èechách, kde nám Rusko kradlo uran), které jsme jejich okupaènímu vojsku museli po r. 1968 postavit u nás a které ruští dùstojníci vybydleli tak, �e bys tam nedostal ani pøíslušníka nepøizpùsobivıch menšin. Pùda pod ruskımi sídlišti v Èechách je kontaminovaná všemi jedy navìky.* * *
Chudáci Rusové! A� u� ta válka dopadne jakkoliv, slovo Rus bude na pùlce planety dlouho na posmìch èi pou�íváno jako pohana. Ta menší èást Rusù, která ještì chápe, jaké hrùzy se dìjí jménem jejich národa a státu a jakı obraz Ruska Rusové vykreslili svìtu, se bude kát do konce �ivota. A jak zareaguje ta zbylá vìtšina národa? To je jasné pøedem. Rozhodnì od ní neèekejte �ádné pokání. Bude sama sebe litovat, tázat se, proè je svìt nemá rád, proè se od nich kulturní národy štítivì odvrací. Budou jako idioti stále dokola hledat pøíèinu v duchovním útoku Západu na pravoslavné hodnoty, které sami Rusové u� dávno zavrhli (zùstaly tam z nich u� jen slupky). Øeknou: Západ nemìl nikdy Rusy rád. A pak svùj hıèkanı bol utopí ve vodce. A tak si ani nepolo�í otázku: Proè se s nimi chce dru�it jen kdejakı vyvrhel a odpad lidstva - ka�dı krví zbrocenı totalitní diktátor, kterı vycítí, jakou nouzi má Rusko na pøátele, a proto pohotovì nabídne své pøátelství v nadìji nìco z Rusù za to vyrazit. Vrána k vránì sedá.
Drak u� má ateistickou Èínu, nyní dostal odpadlé Rusko, v drápech svírá Ameriku i bruselsko-babylonskou Evropu. Nezùstane zde nic pozemského, èeho se dr�et. Je to urèitì znamení od Boha, kterı chce, abychom nespoléhali na �ádnı národ ani místo ani mocnost, ale jen na Krista samotného.
Bìda Rusùm, kteøí od Boha dostali vše, a høivnu zakopali. Bìda Církvi, která zapomnìla na biblickı imperativ nelísat se k mocnım tohoto svìta, nehledat oporu v jejich zbraních, ale jen v Kristu, a která ba�í po podøízenosti svìtské vládì. Bùh jí posílá démonem posedlé panovníky (Ivan Hroznı), èi psychopaty (ruská trojka: Lenin, Stalin, Putin - podoby dvou posledních u� si dali Rusové i do nového velechrámu války). Zavrhli pøikázání Krista, dostanou Antikrista. (To ostatnì platí pro všechny, kteøí pošlapou Bo�í pøikázání a spoléhají více na materiální ne� na Hospodina.) A soud zaène od církve, která vydala pravoslavnou víru svìtu na posmìch. Bude to velké utrpení pro Rusy, jen�e - jak kdosi øekl - Rusové milují utrpení, mají pak pocit, �e jsou tím u�iteèní - �e prı na sebe berou utrpení celého svìta.
Bùh prı se zabíjením na Ukrajinì souhlasí, ká�e ruskı knìz
To jsou knì�í, co? Ká�ou nenávist, hlásají válku, dokonce v chrámu pøi kázání uèí „správnì pravoslavnì“ zabíjet (pìknì zbo�nì, s modlitbou; samozøejmì ne za usmrceného, ale za sebe, pokøi�ovat se, a pak: prásk). Jak se asi Pán Je�íš stydí za takové slu�ebníky oltáøe. Mù�e u� bıt v církvi vìtšího pokrytectví? Ani dávní farizeové, zákoníci a veleknì�í nebyli tak bezbo�ní jako tihle ruští knì�í, kteøí se u� ani nepokoušejí své bezbo�né vıroky podepírat citacemi z Evangelia. Ka�dı knìz ví, �e je Bohem poslán hlásat Evangelium, ne nìjaké ideologické slátaniny. Jak by mohli ruští popové doufat, �e mají od Boha oprávnìní a poslání hlásat to své rouhání?
Asi se lze domyslet, co by provedli ruští teroristé obleèení do knì�skıch rouch Kristu, kdyby pøišel do Ruska a hlásal lásku a pokoru a zmínil by se, �e speciální vojenská operace je válka, a �e není svatá, ale špinavá a høíšná (dotıkám se Dostojevského legendy o Velkém inkvizitorovi). Ke svım „Bìda vám...“ urèenım pro farizeje a zákoníky, by pøidal tøi další „bìdy“ pro Rusy. Zavøeli by ho a ruská církev by ho sama upálila, proto�e se mu nelíbí nejsvìtìjší ruské pravoslaví s jeho archijerejemi, protojerejemi, jerejemi, rejemi, jemi, mi a i. Ké� by tato padlá církev i s tím mordorskım státem byly od nás co nejdále (jen�e oni naopak chtìjí vlézt všude, a klást tam svá hadí vejce). Jak øíkal podobnım pseudokøes�anùm sv. Maxim Vyznavaè: „Èím dále od vás, tím blí�e k Bohu.“
Zobrazit pøíspìvek è. 1396 jednotlivì
Administrátor
--- 31. 7. 2023
8. nedìle - nasycení pìti tisícù
Starší zamyšlení nad ètením o Kristovì zázraku rozmno�ení pìti chlebù.
Zobrazit pøíspìvek è. 1395 jednotlivì
Administrátor
--- 17. 7. 2023
Láska svatıch apoštolù
O tìch, na nich� Bùh zalo�il svou Církev
Apoštolskı sbor si Pán Je�íš sám vybral. Kromì jiného mo�ná dbal na to, aby mezi apoštoly byly zastoupeny všechny lidské povahy, temperamenty - jemnìjší i ostøejší, introvertní i extrovertní, citovì stabilní i nestabilní. Chtìl tím jistì ukázat, �e vzájemná láska, k ní� je vedl (a pozdìji Duchem Svatım ji v nich upevnil), pøekonává všechny lidské rozdílnosti. Kromì toho tím Pán dal najevo, �e všichni lidé jsou zváni ke spoleèenství s Bohem. Pán Je�íš si nepotrpìl na uniformitu. Nemìnil osobnosti apoštolù podle nìjaké jedné šablony. Ka�dou osobnost je mo�no oèistit a osvítit, ani� by ztratila svou jedineènost. Dokonce si mezi apoštoly Pán pøivedl i Jidáše, aèkoliv mu jistì vidìl do srdce a dopøedu nahlédl, jak to nejspíš dopadne. Na Jidášovì pøíkladu Bùh ukazuje, �e si pøeje promìnit i lidi zlé èi povahovì deformované. Jidášovi dával èas, aby vybojoval ve svém srdci boj se zlem a zvolil si dobro. S ka�dım má Bùh soucit, trpìlivost, ka�dého miluje. Podobnì jako Jidáš dostal mo�nost vybrat si, tak Bùh dává ka�dému èlovìku èas a prostor, aby ve svém srdci zvítìzil nad pokušením, špatnımi návyky a sklony, a pøichılil se na stranu dobra. Dokud èlovìk �ije, Bùh èeká a dává prostor k nápravì a polepšení.
Své poslední tøi roky trávil Pán Je�íš s apoštoly více èasu ne� se svou rodinou. Mnohdy dny i noci. Apoštolové byli svìdky té stránky �ivota Je�íše Krista, která byla skryta zástupùm. Jim odhaloval skrytı duchovní vıklad svıch øeèí, èinù a podobenství. Oni s ním jedli, hovoøili v soukromí, doprovázeli ho, starali se, aby bylo pøichystáno vše, co potøeboval, organizovali zástupy, tlumoèili zástupùm, co Pán pravil (mikrofony, zesilovaèe a reproduktory ještì nebyly). Oni byli svìdky všech jeho zázrakù, i tìch, které kromì nich nikdo nevidìl (kráèení po moøi, utišení bouøe, vymítání bìsù z Gadarenskıch). Vidìli zblízka rozmno�ení chlebù, byli u vzkøíšení Lazara, stolovali s ním, kdy� byl hostem, vèetnì poslední veèeøe a rozmluvy Getsemanské zahradì. Nìkteøí z nich na nìj smìli hledìt pøi jeho bo�ském promìnìní, èi spatøit jeho krvavı pot, kdy� se modlil pøed pašijovımi událostmi. Byli s ním, kdy� se radoval, i kdy� plakal, kdy� byl unavenı, i kdy� plnı sil kázal, napomínal, utìšoval, usvìdèoval nebo uèil.
Apoštolùm bylo dovoleno poznat Pána Je�íše tak zblízka, tak dùvìrnì a do takovıch hlubin Jeho osobnosti, �e si to neumíme vùbec pøedstavit. Jak se na nich projevilo toto poznání? Láskou. Tak nesmírnì si jej zamilovali, �e všichni (a� na Jana) pro nìj zemøeli muèednickou smrtí.
Platí zde známá svatootcovská moudrost: Není mo�né Boha poznat a nezamilovat si ho. Jestli kdokoliv øekne, �e nemiluje Pána, pak to neznamená nic jiného, ne� �e ho ještì nepoznal. Z toho plyne: ka�dı mù�e dle své lásky zjistit jak hluboce poznal Je�íše Krista: z evangelia, ze �ivota církve a z vlastní duchovní zkušenosti (v tomto poøadí).
* * *
Láska apoštolù k Je�íši Kristu se pøirozenì rozlévala i na vztahy mezi apoštoly a vtiskla se jako peèe� na Tìlo Církve. Má spolu s vírou zásadní vliv na utváøení církevního �ivota. Láska je pøedpokladem jednoty. V církvi byly v�dy problémy, rùzné názory, ostøejší èi jemnìjší návrhy k øešení problémù. Nejinak tomu bylo v Církvi i za svatıch apoštolù. Tenkrát napø. vznikl velkı problém, pøerùstající do vnitøního konfliktu, kterı se tıkal zpùsobu, jak mají bıt do Církve pøijímáni pohané, resp. vìøící pocházející z pohanského prostøedí. Do jisté doby byla Církev jen zále�itostí �idokøes�anù. A proto zaèaly padat návrhy, aby bıvalı pohan, kterı se chce stát køes�anem, musel nejprve pøijmout �idovské nábo�enství, a pak - jako �id - by teprve mohl vstoupit do Církve. Proto�e neøešené rùznice vedou buï ke krajnímu liberalismu nebo k rozkolu, ka�dopádnì jsou v�dy na úkor lásky a jednoty, apoštolové se shromá�dili na snìmu, jeho� vısledku pak celá Církev podøídila. Tam bylo ustanoveno nezatì�ovat pohany obøady a pravidly Starého zákona a køtít je bez obøezávání a bez podrobování �idovskım pøedpisùm (vıjimkou byla povinnost zdr�ovat se smilstva, zadávenıch zvíøat a po�ívání zvíøecí krve).
A tak mohla v Církvi dále panovat jednomyslnost a láska. Ké� bychom to dokázali pochopit i my a øešili všechny církevní problémy a pøekonávali rùznohlasí v�dy na principu lásky. Staèí letmo nahlédnout do diskusí na internetu, do církevnì-mediálního prostoru, abychom uznali, �e s udr�ením lásky v naší souèasné církvi máme velkı problém. A konec koncù válka Ruska podporovaná Ruskou pravoslavnou církví dostateènì jasnì ukazuje, �e v této církvi (jak na úrovni vyššího duchovenstva, tak co se tıèe vıznamné èásti ni�šího duchovenstva a vìøících) u� o praktické køes�anské lásce snad ani nepøemıšlejí, tak daleko se tam vzdálili od ducha svatıch apoštolù - ducha lásky a nesvìtskosti.
Èím více svìtského ducha vpustíme do církevního spoleèenství, tím ménì bude lásky a zbo�nosti.
* * *
Jak jsme na tom s apoštolskou láskou dnes?
Jsou hodnoty, jejich� vıznam si neuvìdomuje, dokud se vyskytují kolem nás a jaksi samozøejmì se s nimi ka�dodennì setkáváme. Utváøejí prostøedí našeho fyzického, mentálního nebo duchovního �ivota. Jejich nepostradatelnost bolestnì pochopíme, a� kdy� o tyto hodnoty pøijdeme, kdy� zmizí z našeho dohledu, vytratí se jako pára nad hrncem a stanou se jen teorií, ideálem, o kterı u� nikdo ani neusiluje. Sem patøí i Církev a její hodnoty. Dokud je církev vzorem køes�anskıch hodnot, stále je svım lidem pøipomíná, a velká èást vìøících se je alespoò sna�í uskuteènit, chápeme to jako samozøejmost. Vidíme, �e naše církev zùstává Církví, hlásá Kristovo uèení lásky, nabízí pøíklady a pomáhá lidem to, co jim ká�e a èemu je uèí, realizovat. Pova�ovali jsme doposavad za naprostou samozøejmost, �e pravoslavná církev hlásala lásku, odsuzovala útoènou válku, zabíjení apod. Jak bolestné nyní je, kdy� zjistíme, �e se toto všechno, co je obsahem našeho duševního církevního �ivota, rozplynulo pod vnìjší slupkou konání obøadù a své hodnoty, které má církev hlásat, samotná církev v praxi popírá. A v koneèném dùsledku vlastnì sama církev pøestává bıt Církví. Zùstal jen název i organizaèní struktura.
Ano, mezi základní køes�anské hodnoty patøí právì apoštolská láska. Dùvìra v Boha a v jeho prozøetelnost. Dùvìra v Krista, v nìho� doufáme. Myslím, �e jsme dosud oprávnìnì kritizovali západní støedovìk, kde byla církev zapojena do válek, a køes�anství bylo zneu�íváno jako ideologie k politické expanzi a kolonizaci. Teï zjiš�ujeme, �e u� jsme koneènì západ dohonili, a støedovìké západní vzory necírkevního myšlení uskuteèòuje ta nejvìtší ze svìtovıch pravoslavnıch církví.
* * *
Shrnutí vıše uvedeného: dnes jsme konfrontování s obrazem velkého ztrácení lásky a pota�mo víry v nejpoèetnìjší ze svìtovıch pravoslavnıch církví - a to poèínaje její nejvyšší hierarchií. To je znamení doby, znamení apokalypsy. �ádní zednáøi, ani èipy a kódy, ale duchovní prázdnota dosvìdèená nepøítomností lásky. Jako by v církvi øídnul vzduch. Všechny další vnìjší znaky antikristovy peèeti jsou druhotné a pøedchází je právì pøijetí svìtského ducha, absence lásky a nemravnost, která zasahuje od oblastí všech Bo�ích pøikázání. Kdy� vy�eneme Bo�ího Ducha z našeho myšlení, trùn dlouho prázdnı nebude. Ten bolestnì duchamornı svìtskı duch - v mysli, v srdci a ve skutcích, to jsou ty tøi šestky. Ty tøi ïáblovy znaky tvoøí duchovní podstatu souèasné ruské války, která není ani svatá, ani obranná, ale slou�í ïáblu.
Nìkteøí z nás tak vášnivì sledují, co zrovna dìlá antikrist, co chystá a kam všude u� se dostal svım vlivem, �e kvùli tomu zapomnìli na Boha. Kolik videopoøadù nebo pøíspìvkù na sociálních sítích církevní lidé produkují na téma antikrist, církevní politika, èipy, kódy, oèkování, znamení šelmy! Nespoèet. Kolik kázání èi pøednášek na tato téma je na internetu! Pøehršel. A naopak - kolik toho církev (jako celek) publikuje na témata: oèištìní od vášní, duchovního vıstupu, lásky, trpìlivosti a dalších základních pilíøù naší víry, èi ctností? Urèitì je to hluboko podpolovièní podíl z toho všeho církevního nebo pseudocírkevního, co se chrlí do internetu. Vynakládají souèasní pastıøi veškeré své úsilí, aby uèili vìøící, jak dosáhnout pravé lásky? A jak vedou Bohem jim svìøené lidi, aby si uvìdomili své høíchy? Pøijde Pascha a mysl vìtšiny pravoslavnıch je pravidelnì zamìstnána pøedevším tím, jestli sestoupil oheò v Jerusalemì. Na vrchol Velkého pùstu, na kajícné bohoslu�by strastného tıdne nepøijde tolik lidí, kolik pak v sobotu zvìstuje svımi mobily o blahodatném ohni sestoupivším v Chrámu Bo�ího hrobu. Mnoho našich bratrù si nekoupí pravoslavnou kní�ku, pokud se tam nepíše o konci svìta, èi tam nejsou proroctví o pøíchodu antikrista. Jiné zajímá zase jen to, jaké jsou bolesti a nemoci církve. Není právì toto souèást antikristovıch plánù, jak ochromit církev?
To, co se dìje s Ruskem, nám ukazuje, jak pokøivená a deformovaná je naše víra. Nejen v Rusku - to jen ta špice, pøedvoj, - ale do jisté míry všude. Jak málo je lásky a pokání, málo bohopoznání ale o to více namyšlenosti s sebespokojenosti (my jsme pravoslavní a kdo je víc). Jestli se rychle nevzpamatujeme, co nás èeká? To praví Pán jasnì: „To mám proti tobì, �e u� nemáš takovou lásku jako na poèátku. Rozpomeò se, odkud jsi klesl, èiò pokání a døívìjší skutky. Nebudeš-li se kát, pøijdu na tebe brzy a pohnu tvım svícnem z jeho místa.“ (Zjevení Janovo 2,4-5)
* * *
„Ruské znamení“ dal dnes Bùh celému svìtu, abychom všichni vidìli, kudy cesta nevede. Øeknìte sami: Ukazuje Rusko svìtu zbo�nost, svatost, mírnost, hledání Boha? Ukazuje Beránka Bo�ího, Krista? Mo�ná tak ve svém sebeklamu samo sebe vidí u� celá staletí, kdy� se samo pasovalo za svìtového vùdce po cestì ke spáse, a za sjednotitele jakéhosi bájeslovného slovanstva. Tím však jen zastírá svùj hlad po moci, �ízeò po pozemské velikosti a po tom, aby všichni uznali jeho autoritu. Zdá se mi, �e se Rusko u� dlouho sebejistì shlí�í ve své velikosti, poèetnosti, síle, jadernıch zbraních - prostì v té pompì pocházející od kní�ete svìta, které se ka�dı køes�an zøíká pøi køtu (to je ta pıcha ïáblova, na kterou plive katechumen pøed køtem). Za to jim Bùh poslal Lenina a Stalina a ateistickou totalitu, aby „pravoslavné Rusko“ dostalo lekci. Aby dal Rusùm mo�nost pochopit, po jaké cestì se u� dávno vypravili a èeho jsou ve skuteènosti schopni. A dnes na nì poslal Putina a celou tu jejich „vìrchušku“ - bezohlednı spolek psychopatù, mafiánù, kágébákù a oligarchù. Vzpamatuje se ruskı národ? Zatím to tak nevypadá, ale pro Boha je všechno mo�né. Obrácení Rusù ke skuteènému pokání by byl skuteènı zázrak Bo�í, a také by to bylo znamení pro celı svìt.
Takové znamení by svìt potøeboval - pøíklad lásky a mírnosti, tichosti a èistoty, zbo�nosti a nadsvìtskosti. Ale dá Bùh ještì svìtu takové znamení? Je dnešní svìt ještì pou�itelnı pro Boha? Ukázalo Rusko po tøiceti letech svobody Bohu, �e je pou�itelné pro nìco tak vznešeného? Nebo je u� pro svìt pozdì a rozsudek byl ji� vynesen, hodina urèena, dveøe se zavøely - a kdo je uvnitø, ten zùstane uvnitø, a kdo prodléval venku, vchod u� nenajde.
P.S.
„Celníci a nevìstky vás pøedcházejí do Bo�ího království,“ (Mat 21,31) pravil Pán Je�íš tìm nejzbo�nìjším ze zbo�nıch oné doby. Tìm, co se nejvíce honosili svou údajnou zbo�ností a byli proto lidmi uctíváni, vlastnì øekl, �e vùbec nepochopili, v èem zbo�nost spoèívá. Ten citovanı Je�íšùv vırok nemluví o poøadí, ve kterém budou lidé vstupovat do ráje. Myslí se tím, �e nevìstky vejdou, dveøe se zavøou a veleknì�í a farizeové zùstanou venku. (Slovo „farizej“ doslova znamená „zbo�nı“, ale jak vidíme, ve skuteènosti byli farizeové i veleknì�í zbo�ní asi tak, jako je dnes Rusko pravoslavné.)
Církevní prùvod v Kurské gubernii (Ilia Repin). Vnìjší obsah obrazu: v dobách velkého sucha nesou vìøící s duchovenstvem divotvornou ikonu po kraji, aby si vymodlili déš�. Leè geniální ruskı malíø Repin obraz maloval jako ikonu Ruska, a podstatnı je tedy vnitøní obsah obrazu na plátnì. Je to jednak o šíøi a krajní rozmanitosti ruské spoleènosti - sociální, duchovní i mentální - a o nositelích této vnitøní rozporuplnosti, jejich vzájemné protikladnosti. Na zobrazenıch osobách, jejich vzhledu a chování je patrná i rùznorodost vztahu k víøe a k církvi. Vidíme tam tmáøsky èi fanaticky vìøící mu�iky (reprezentované mu�em v popøedí, kterı se bez ohledù na svou chromou dceru sna�í udr�et v èele prùvodu), èi povznesené a pod maskou zbo�nosti dùle�itì se tváøící sedláky (nesoucí ozdobenı kivot) nebo ubohé chuïasy, kteøí s �ebráckımi mošnami doufají, �e u pøíle�itosti posvátné události nìco dostanou, a další takøka nevìdomou masu �ivelnì a neuspoøádanì proudící v prùvodu. Na druhé stranì hledíme na lhostejnost pøíslušníkù šlechty, kteøí jsou sice vyšòoøeni do sváteèních šatù nebo jedou na koních, ale z oblièeje jim èteš povznesenost nad mu�iky a nulovou duchovní anga�ovanost. Nad chuïasy se pohybuje krutá a bezohledná carská policie arogantnì hledající pøíle�itost, jak beztrestnì z koòského sedla udeøit nìkoho, kdo se jí znelíbil. Církev je na obraze reprezentovaná nadımajícím se diákonem pyšnım na svou støíbrnou kadidelnici. Prùvod se valí jako �ivel, plnı vnitøních konfliktù, ale pøesto postupující vpøed; a ani církevní kontext nezvrátí celkovı dojem svìtské a pøízemní marnosti.
Církevní událost jako námìt obrazu si zvolil Repin nepochybnì proto, �e vypozoroval, jak se právì pøi úèasti na �ivotì církve zrcadlí na lidech jejich vnitøní stav; tváøí v tváø posvátnu lidé odhalují, jaké je jejich nitro. Úèastní-li se církevních událostí celá spoleènost, zjevuje se o ní nìco, co je jinak skryto pod rutinou všednodennosti.
Na Rusku se toho od Repinovıch dob v jádru moc nezmìnilo. Jen vnìjší reálie se trochu posunuly k modernosti, ale to, co je vnitøním obsahem Repinova obrazu, zùstává. I ty naparujícící se diákony (rozumìj: duchovenstvo) z obrazu mají tam (i jinde) v hojnosti. Ruská víra i �ivot nìkdy vypadá jako zvláštní smìs protikladù - jako by chybìl støed a zùstaly jen extrémy. Všemu v Rusku schází správná míra. A tak je ruskı køes�anskı �ivot prapodivnou smìsicí úsilí, køes�anskıch hodnot pro�ívanıch exaltovanì i formalisticky, nelítostnosti vùèi druhım i sobì, arogance i lokajství, brutality, fatalismu, posvátnıch tradic i pseudotradic a povìr, okultismu èi magie, askeze, døiny, bolesti, fanatismu i ochoty k sebeobìti (a� u� je rozumná èi nesmyslná), velkého vypìtí lidskıch sil, uctívání svatıch s hlubokou emocí k Pannì Marii, ale zároveò i sentimentu, samolibosti i pokory, kulturní a myslitelské zaostalosti, ale i velkıch myšlenek, konzervativnosti, povrchnosti i hloubky a nevypoèitatelnosti... A domıšlivosti - jak si bez jakéhokoliv pochybování píší na svoje váleèné zástavy: „My jsme Rusové a s námi je Bùh.“ A zkuste s tím polemizovat. (Kliknutím si obrázek zvìtšete, je tam spousta zajímavıch detailù)
Zobrazit pøíspìvek è. 1394 jednotlivì
Administrátor
--- 5. 7. 2023
Pozvánka na ikonografickı kurz
Srdeènì zveme na odbornı kurz autentického pravoslavného ikonopisu
Kurz poøádáme pro všechny, kteøí by si chtìli zhotovit pod odbornım vedením svou vlastní ikonu (Mandylion). Pracovat se bude autentickou starobylou ikonopisnou technikou vajeèné tempery.
Jedná se o tisíciletou techniku, její� pou�ití pøi zhotovování deskové ikony je nutné k tomu, aby ikona mohla bıt pova�ována za ikonu vyhovující ikonografickému kánonu. Je jen málo vıtvarnıch technik, jimi� mù�e vznikat kanonická ikona (kromì vajeèné tempery jsou to: freska, mozaika a reliéf èi øezba, email).
Vedoucí kurzu tuto techniku studovala v pravoslavnıch ikonografickıch dílnách ve svìtì.
Školné zahrnuje nejen vıuku a asistenci pøi praktické tvorbì, ale i zajištìní pigmentù a pøipravenıch døevìnıch desek (opatøenıch køídovım podkladem), aby úèastníci kurzu mohli ihned zaèít tvorbu.
Zájemci se mohou pøihlásit na e-mail: ikonograf/zavinac/seznam.cz.
Pøihlášky pøijímáme do naplnìní kapacity kurzu.
Vıuka probìhne od 4. do 7. øíjna 2023 ve spoleèenském sále pod pravoslavnım katedrálním chrámem sv. Gorazda I. na Gorazdovì námìstí v Olomouci (v�dy od 13.00 do 18.00 hod.).
Pozvánka
Webová stránka vedoucí kurzu Jany Baudišové
Zobrazit pøíspìvek è. 1393 jednotlivì
Administrátor
--- 3. 7. 2023
Modlitby k sv. Prokopu
Akathist a slu�ba k sv. Prokopu Sázavskému je k dispozici k sta�ení na download.pravoslavi.cz
Zobrazit pøíspìvek è. 1392 jednotlivì
Administrátor
--- 22. 6. 2023
Ohlédnutí za Tomášovou nedìlí
Náèrt duchovního pohledu na vìdu a poznání
Na zaèátek tohoto pøemıšlení se vrátíme k tématu Tomášovy nedìle. (Jan 20,19-29) Tomáš ve skuteènosti nekolísal ve víøe ani v lásce k Bohu, ale zároveò jeho víra nebyla slepá - chtìl se nechat pøesvìdèit. Chtìl vidìt to, co bylo dáno vidìt ostatním apoštolùm, kteøí na vlastní oèi spatøili vzkøíšeného Krista. Tomáš miloval Krista (po Janovi) snad nejvíce z ostatních apoštolù. Svìdèí o tom jeho slova, která pronesl, kdy� se dozvìdìl, �e Pán hodlá pøijít do Jerusalema, kde se ho chystali zabít. Ta slova nám cituje Janovo evangelium, zatímco ostatní uèedníci se pokoušeli Pána Je�íše od jeho úmyslu odvrátit: Tomáš tehdy ostatním uèedníkùm øekl: „Pojïme také, a� zemøeme s ním.“ (Jan 11,16)
Tomáš potøeboval spatøit na vlastní oèi Vzkøíšeného u� jen proto, �e chápal - vstal-li Kristus z mrtvıch, bude potøeba jít s touto zprávou do celého svìta. A v dalekıch krajích bude hlásat zmrtvıchvstání a bude svou zvìst stavìt na osobním svìdectví. A co jim odpoví, a� se ho zeptají: „A ty jsi opravdu sám vidìl Pána vzkøíšeného, jak nám o tom ká�eš?“ Mù�e jim snad øíci: „Ne sám jsem to nevidìl, ale vyprávìli mi o tom?“ To by asi nebylo moc dùvìryhodné podpoøení tak ohromující a pøevratné zvìsti, kterou jim pøinesl.
Tomášovi Bùh dopøál, aby se pøesvìdèil, a dovolil mu více ne� ostatním apoštolùm - vlo�it prst a ruku do Kristovıch ran. Tou�il po poznání, ale zároveò si zachoval úctu a lásku ke Kristu. Proto mu bylo dovoleno nevídané: zkoumat podrobnì to, co �ádnı smrtelník zkoumat nemohl. A díky Tomášovi jsme se pøesvìdèili i my všichni. Jeho poznání se pøeneslo na celou Církev. Bez Tomáše bychom byli nav�dy vydáni napospas pochybnostem.
Dva vıznamné badatele zná lidská historie:
Evu, která zkoumala a chtìla se dobrat poznání i pøes Bo�í zákaz a pod vedením ïábla. Její bádání pøineslo jí i lidstvu pád a svìtu prokletí.
Tomáše, kterı zkoumal s Kristovım svolením a jeho bádání pøineslo jemu i nám velké dobro a po�ehnání. Utvrdilo jeho a nás všechny ve víøe.
Vìdci by si mìli vzít za svého patrona sv. apoštola Tomáše, jemu� se nespravedlivì øíká „nevìøící“ (tato Kristova jemná vıtka bıvá pravidelnì vytrhována z kontextu evangelia, jako by Tomáš ztratil na èas víru v Boha; skuteènì nevìøícího èlovìka by toti� ani zázrak ani dotyk nepøesvìdèil, na chvíli by ho snad ohromil, ale po nìjaké dobì by u� zaèal pochybovat, jestli se to opravdu stalo, zda se mu to nezdálo, jestli to nebyl jen pøirozenı úkaz apod. Proto Pán nikdy nikoho nepøesvìdèoval zázrakem; zjevné zázraky konal jen pro vìøící). Tomáš ve skuteènosti mìl velkou víru, oddanost a lásku vùèi Pánu Je�íši. Vìdci a badatelé by si mìli stále opakovat Tomášovo vyznání víry: „Pán mùj a Bùh mùj.“ (Jan 20,28)
Bùh není nepøítelem poznávání a zkoumání, a proto nezakazuje lidem bádat (nepøízeò západní církve vùèi vìdcùm nebyla tenkrát zalo�ena ani na Bibli ani na církevní tradici). Jen�e po�ehnaná vìda se neobejde bez víry, lásky ke Stvoøiteli, bez úcty, báznì a pota�mo odpovìdnosti. Prvním úkolem, kterı by vìdec mìl v�dy sledovat, je sledovat stopy Stvoøitele v celém stvoøení. Tím získá pro svou èinnost duchovní úhel pohledu. Zále�í na kontextu do nìho� lidskou touhu po poznání zasadíme. Èlovìk mù�e prahnout po poznání za ka�dou cenu, pøestoupí pøi tom všechny hranice (a� u� Bo�ích pøikázání nebo úcty a lásky èi odpovìdnosti a soucitu s lidmi). Pak na sobì nesou jím dobyté poznatky peèe� ïáblovu. Nepøinášejí lidstvu dobro a jsou høíšné. A pak je tu poznání, jeho� se dostává èlovìku s Bo�ím po�ehnáním, proto�e získání takového poznání (a� u� duchovního nebo materiálního) se dìje v rámci víry, zbo�nosti, úcty, pokory.
Soudobım pøíkladem zbo�ného pravoslavného vìdce dnešní doby je napø. Luka Simferopolskı. Vynikající lékaø, badatel v oblasti medicíny a zároveò biskup v pronásledované Ruské církvi. Jako doklad jeho vìdecké úrovnì pøipomeòme, �e skripta o chirurgii (ohlednì postupù léèení hnisajících ran), která napsal, se pou�ívají na lékaøskıch fakultách dodnes. Pøi všech tìch tajemstvích, které poznal o lidském tìle, si zachoval vysokou zbo�nost a duchovnost. Jako doklad jeho zbo�nosti mù�eme uvést, �e mu Bùh zjevil vıznam modlitby a pokání na zdravotní stav èlovìka. Radil všem, jak je dùle�ité pro pacienty pít svìcenou vodu. Mìl s jejím pùsobením osobní lékaøskou zkušenost. Proto�e vìdìl, jak bezbo�nost a høích kazí prùbìh léèby (zvláštì u tì�kıch pøípadù), vy�adoval od svıch pacientù, aby nehøešili (kdy� pøijímal pacienta k operaci, která byla vzhledem k nedostatkù anestetik velice bolestivá, øekl mu: Mù�ete bìhem operaci køièet, ale nesmíte klít a rouhat se - to nestrpím). Svımi operacemi konal oèividné zázraky.
Sv. Siluan Athonskı jednou zatou�il poznat, jak je udìláno slunce. (Vypadá to, �e mìl duši vìdce.) Kristus mu øekl: Pokoø se a poznáš nejen, jak je udìláno slunce.
Nebo opaènı ale kladnı pøíklad odpovìdnosti vìdce: jsou známa jména vìdcù, kteøí se odmítli podílet se na vıvoji atomové pumy nebo odstoupili od vızkumu v prùbìhu vıvoje.
Pøipomeòme, �e zdrojem poznání musí bıt pøedevším Bo�í zjevení. Dr�et se víry, Bo�ích pøikázání lásky, a pak Bùh pomù�e, abychom svım bádáním poznali to, co èlovìku nebude škodit. Lidská poznávací schopnost se má pokoøit pøed moudrostí Bo�í. Dr�et se v rámci hranic - které Bùh èlovìku polo�il. Pøedevším se má realizovat v bázni Bo�í a s motivem soucitu - tj. pomáhat èlovìku. Bohu�el, dnes pracuje pøedvoj veškeré vìdy pøedevším v oblasti vojenství a ve vıvoji zbraní - tam teèe nejvíce penìz na vızkum. Jen�e ka�dı vám øekne, �e musíme zbrojit, abychom nezaostali za nepøítelem, kterı by jakéhokoliv náskoku ihned vyu�il. To je ten pekelnı kruh høíchu. Jak za takovıch okolností vìøit, �e by mìlo lidstvo budoucnost?
* * *
„Èím více je bohatství bez Boha, tím více je chudoby. Èím více je poznání bez Boha, tím vìtší je prázdnota èlovìka. Jen Bùh èiní èlovìka sytım, bohatım a moudrım, svìt bez Boha však rodí chudáky a hlupáky.“ (Svt. Nikolaj Velimiroviè)
Satan vede lidské myšlení tak, aby pøekraèovalo dovolené hranice. Podobnì jako konzumní zpùsob �ivota, exploatace zdrojù vedou civilizaci do záhuby, tak stejnı duch exploatace panuje i v oblasti vìdy a vede lidstvo do záhuby, proto�e tajemství, která ukoøistilo, mu nepatøí do rukou. Neumí s nimi zacházet a není v oblasti mravní ve stavu, v nìm� by s nimi dokázal nakládat, aby mu tyto poznatky neškodily. A co je ještì hrozivìjší - duchovní souvislosti odhalenıch tajemství stvoøení vìdcùm úplnì unikají (zvláštì pokud jsou to materialisté). A nedají si ani poradit, neuznávají �ádnou duchovní autoritu nad sebou a nad svım bádáním. Marné jsou pak vıstrahy, které Bùh dává skrze svaté Písmo nebo svaté Otce èi skrze zdravı rozum. Kdyby jim nìkdo øekl, �e svou pilnou prací otevírají bránu do tohoto svìta celım armádám démonù, budou na nìj hledìt jako na blázna. Je smutné, �e ani ekologická katastrofa, kterou hloupı èlovìk zpùsobil svım pokrokem a nesprávnım koøistnickım myšlením, nedoká�e lidstvo varovat a pøimìt k pokoøe.
* * *
Proè se to všechno vydalo nejhorší mo�nou cestou? Asi nás nìkdo na tuto cestu nenápadnì a pod zdáním dobra lstivì uvedl (v jedné písnièce se zpívá: kdy� tenkrát pøed léty zaèaly lítat rakety, zdálo se to bejt jako docela dobrej nápad). Nad lidstvem panuje pøízrak, kterı vytváøejí lidské mysli choré høíchem. Øíká se mu ideologie. Má spoustu hlav jako apokalyptickı drak, ka�dá je ideologicky jiná, ale všechny hlavy chtìjí to samé - zotroèit èlovìka. Proniká všude: do vìdy i do církví, do firem i škol i na obrazovky a do lidskıch domovù a meziidskıch vztahù. Právì na ovládnutí èlovìka ideologiemi poukazoval Pán Je�íš slovy: „pøišel jsem postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a `nepøítelem èlovìka bude jeho vlastní rodina´.“ (Mat 10,35-36) „Vydá na smrt bratr bratra a otec dítì, povstanou dìti proti rodièùm a pøipraví je o �ivot. Budou vás všichni nenávidìt pro mé jméno.“ (Mar 13,12)
Ideologie se plete do všeho. Je to takovı svìtapán, kterı mocí høíchu (resp. ïábla) vládne nad lidskou spoleèností a znásilòuje svobodné lidské uva�ování. Èiní si slu�ku z nábo�enství, resp. z víry, i z vìdy, z jakékoliv discipliny, ze všech oborù lidského myšlení a lidskıch èinností a z jakéhokoliv lidského poznání. Vše deformuje, manipuluje a z lidí dìlá blázny, kteøí pak pro�ívají své �ivoty, snahy a cíle v iluzorním svìtì. Ideologie jako rakovina proroste a pokøiví ka�dı obor lidské èinnosti a lidského myšlení: ekologii, vztahy (gender), lidskou pøirozenost, práci i kulturu i vìdu. A k tomu je všechno dnes otráveno ideologií politické korektnosti.
Nejdøív tento had uštknul svım jedem církevní spoleèenství a víru. Kolik køes�anù myslí, �ije a chová se skuteènì køes�ansky? Takové køes�any, kteøí ztratili svou slanost (Mat 5,13) (tj. jsou køes�any jen formálnì), prohlašuje sv. Ignatij Brjanèaninov za „nejhorší monstrum“ na zemi. Západní církev ve støedovìku �ehnala zabíjení a dobyvaènım válkám, svìtila zbranì a vrhala se do útoku s voláním „Bùh to chce!“ (køi�áci). Nyní se úplnì stejnì zaèala chovat i poèetnì nejvìtší ze svìtovıch pravoslavnıch církvích. A jejím oveèkám to - jak se zdá - ani moc nevadí. Hlava církve hlásá válku, kazatelé a teologové ospravedlòují vra�dìní... (Jak to neuvìøitelnì vısti�nì zpívá v básnickém podobenství Karel Kryl v jedné písnièce.) Místo Evangelia a víry se hlásá nacionalistická ideologie. Bylo by zcela pošetilé doufat, �e taková církev má ještì vnitøní síly bojovat proti antikristu, spíše jej u� vítá.
I vìda se dávno zmìnila ve slu�ku ideologie. Od dob francouzskıch osvícencù dostává zadání, co je zrovna potøeba vìdecky dokázat, a toto zadání plní. Hlavním zadáním byla válka proti Bohu. U� dávno to není jen touha po poznání, ani touha po svobodném naplnìní lidské potøeby hledat pravdu. Materialistickou ideologií indoktrinovaní vìdci pracují ve slu�bách zmìny spoleèenského paradigmatu. Technologickı pokrok je tu spíše vedlejším produktem a pákou, kterou je lidstvo odtrhováno od Boha. Za pohodlí a za technologie, které ho doká�ou zajistit, obìtují souèasníci všechno. Jakási feministka si u� na zaèátku 20. století povzdychla, �e americké �eny by klidnì vymìnily volební právo za elektrickou praèku.
 |
Ovoce takto pøesmìrovaného zamìøení lidské touhy po poznání je hrozné. A� u� vıslovnì èi skrytì se stala vìda falešnım uèením, které má dokázat neexistenci Bo�í. V tom sice osvícenská vìda utrpìla naprostou porá�ku, tak flexibilnì zmìnila cíl a lstivì dnes jakoby dokazuje neprokazatelnost Bo�í existence a v moderní formì: nepotøebnost Stvoøitele. Lstivì to osvícenci prohlásili za osvobození èlovìka a všemi prı vytou�enou dovolenost høíchu a vášní. Tak vede lidi k ateismu (a� u� v jeho militantní formì èi ve formì lhostejnosti, agnosticismu). Proto�e na pùdì dùkazù a argumentù boj proti Bohu a køes�anské víøe osvícenectví prohrálo, rozhodli se ideologové vyøadit tuto disciplinu z diskuse a z oblasti vìdy. Prohlásili materialistickou vìdu za jedinou skuteènou vìdu a otázku po Bohu za vìc nábo�enství, kterım se vìda nezabıvá.
Je to všechno velikı podvod, ale vìda si svımi prvními technologickım vıdobytky ji� upevnila své postavení v myšlení lidí, a tak jí to prošlo. Nìkteøí v tom dokonce vidìli vyhlášení smíøení mezi nábo�enstvím a vìdou, takové rozdìlení kompetencí. Jen�e pod slupkou klamného smíru probíhá dál likvidaèní útok na nábo�enství. Dnes má formu prosazení tzv. tolerance - myslí se tím dosa�ení celospoleèenského schvalování toho nejhoršího mravního úpadku a zvrácení lidské pøirozenosti, za souèasné kriminalizace biblického uèení o høíchu kvùli jeho netolerantnosti vùèi zlu a høíchu. Jakmile bude zvrácení lidské pøirozenosti celospoleèensky akceptováno, otevírá to prostor k dalšímu vıvoji smìrem k odlištìní èlovìka - napø. cestou genetickıch manipulací apod.
Souèasné pojetí vìdy také strhává zrak lidí od vzhlí�ení vzhùru k obrácení pohledu na pozemské. Jako skot hledí èlovìk jen dolù, co� je pøímım dùsledkem vnuceného materialismu. Vìtšina vìdecky získaného poznání není zamìøena na kultivaci lidského ducha, ale na pozemské pohodlí èi jiné pozemské cíle (mezi nì� patøí bohatnutí bohatıch a oloupení chudıch). Odtr�ením lidského myšlení od hledání Boha, èili od víry, konèí i zbo�nost a morálka. Vısledkem je nemravnost, násilí a høích, které jednou (brzy) uèiní ze �ivota na zemi peklo.
Magnetická a opojná moc vìdecky dobytıch technologií a bezbo�ného poznání je hezky vidìt na národech, které se sice ostentativnì štítí všeho západního, oškliví si západní rozklad, bezbo�nost a zka�enost, ale ka�dı tam chce mít iPhone, hrát poèítaèové hry a konzumovat vıdobytky jako lidé na západì. Proklamují odpor vùèi západu, ale zároveò prahnou po jeho hnusnıch vymo�enostech. Kritizují západní bezbo�nost, ale nechápou, �e spolu s jeho vıdobytky se napájejí tím samım bezbo�nım duchem. Tato pokrytecká morálka zmítá napø. Ruskem u� od dob cara Petra Velikého.
Mimochodem neèiòme si iluze o realistiènosti té sebechvály, která se skanduje na Rusi. Ve zbo�né pravoslavné Moskvì letos pøišly na Paschu(!) pouhá dvì procenta obyvatelstva; v ateistickıch Èechách pøijde v ateistickém krajském mìstì na Paschu pravoslavnıch vìøících dvakrát více ne� ve slavné pravoslavné Moskvì (v relativních èíslech, tj. procentuálnì). Ty plné ruské chrámy jsou plné jen proto, �e jich tam vzhledem k poètu obyvatel mají málo. Èili ta povìstná ruská vychloubaènost je zase jen další l�í, èili vısledkem pùsobení stejného antikristovského ducha, kterı kazí stejnì tak západ jako vıchod.* * *
Poznání získané bez zbo�nosti je poznání satanské - ïábel zná taková tajemství stvoøení, �e si je ani neumíme pøedstavit (konec koncù, byl u toho, kdy� Bùh tvoøil svìt), a pøesto je zlı a všechno, co ví a umí, pou�ívá jen ke zlu. Poznání, které se omezuje jen na materiální sféru je falešné, proto�e je neúplné. Duchovní vìci jsou mnohem vıznamnìjší ne� materiální. Lidé jsou podvádìni a poznání, jeho� se dopídili, je silnì zkreslené.
Kde je ta hranice, kterou je zakázáno pøekraèovat a za kterou u� má bıt ctìna nepøístupnost a nedotknutelnost Bo�ího tajemství? Za kterou zaèíná vìda bez báznì Bo�í, vìda nepøátelská Bohu, drzá a vyzıvající Nejvyššího? Vìda jako následování Babylonské vì�e, která pøináší lidem neštìstí, posedlost zlımi duchy? Babyloòané podle jedné prastaré tradice støíleli do nebe šípy s falešnou nadìjí zasáhnout Boha a sestøelit jej s nebes. Dnes se stejnì zlou pošetilostí si podobnì poèíná materialistická vìda vedená osvícenskou ideologií zla. Shròme tedy to, co zde ji� bylo øeèeno, abychom souhrnnì definovali tázanou hranici. Tato hranice vede nìkde v oblasti Bohem zjevené køes�anské morálky a mravnosti. Za hranicí je zøejmì vìda, která není motivována vírou, úctou a soucitem.
Nejsem pøíznivcem ostrıch èar, které èernobíle jednoznaènì oddìlují a vyhodnocují lidské jednání. Takové hodnocení pøenechejme Bohu. Nìkteré objevy uèinìné bez kladnıch morálních motivù, bez víry a úmyslu pomáhat, ale tøeba jen pro zisk, mohou bıt snad oèištìny, jsou-li nakonec pou�ity napø. k léèení nemocnıch a hojení utrpení. Nepochybnì však prolamuje øeèenou hranici vìda, pøi ní� jsou pøekraèovaná Bo�í pøikázání, a to i nepøímo - èili vynálezy urèené od samého poèátku k zabíjení èi pùsobení škody lidem (taková vìda je v Apokalypse nazıvána èarováním). Daleko za hranicí je vìda, která zkoumá ze zvìdavosti, jak získat moc nad stvoøením (to je toti� v podstatì magie). A nejdále za hranicemi je veškeré bádání vedené s úmyslem bojovat proti Bohu èi odvádìt lidi od Boha. To je toti� nejvìtší zlo, které je mo�né na lidech napáchat. Hrozná jsou slova, která o tom pravil Je�íš Kristus: „Kdokoli by svedl (pohoršil) jednoho z tìchto malièkıch, kteøí ve mne vìøí, bylo by pro nìj lepší, kdyby mu na krk povìsili velikı mlınskı kámen a utopili ho v moøské hlubinì. Bìda svìtu kvùli svodùm (pohoršením)! Svody (pohoršení) sice musejí pøicházet, ale bìda èlovìku, skrze kterého svedení (pohoršení) pøichází.“ (Mluví se zde o svodech nejen k høíchu, ale i o odvádìní od víry; slovo „høích“ vlo�ili do textu èeští pøekladatelé Bible21: Mat 18,6-7)
Vìdì jsme vdìèni za mnohé, napø. v oblasti medicíny. Nechtìl bych šmahem obecnì zatracovat vìdeckou práci ani vìdy pøírodní. Napø. umìní a objevy lékaøù byly ze strany vıchodní církve v�dy �ehnány. Jakmile se však uva�ování vìdcù zaène pyšnì vzpínat proti Bo�ímu øádu a slibovat lidem prolomení Bo�ích ustanovení, nesmrtelnost èi nepøirozené zmìny v genomu, èi pohodlnı a perspektivní blahobyt bez Boha, a vìdci se rozhodnou zneu�ít své autority k vyzıvání lidí, aby se nestarali o spásu své duše, pøipadá nám to jako le� a klam. Taková vìda pak chce znetvoøení èi v posledku odlidštìní èlovìka, èím� je veden další z útokù na Boha. Co si myslíme o koneènıch cílech tohoto démonického proudu vìdy? Ve zkratce: odlidštìní èlovìka, oddìlení od Boha, a otevírání bran do démonickıch duchovních svìtù.
Z našeho pohledu je samotnı pojem „materialistická vìda“ vlastnì oxymóron. Pokud tedy pova�ujeme vìdu za nìjakı vzlet lidského ducha a ne za kdejaké pokusnictví èi magii. Skuteèná vìda, tj. vìda v pravém smyslu tohoto slova, nemù�e bıt omezena materialismem. Vìda je pøece poznávání pravdy. Co má materialismus spoleèného s pravdou? V�dy� materialismus prostì ignoruje vìtšinu okolní reality, resp. jsoucna. Vìda by mìla znamenat víc poznání, ale materialismu toto poznaní pøedem omezuje. Poté, co si necháte vypíchnout jedno oko, pøece nebudete vidìt líp.
* * *
Vidíme teï pøed sebou, co s èlovìkem uèinil høích. Velká èást tìch nejlepších sil a schopností, kterımi obdaøil Stvoøitel lidskou duši, pracuje v oblasti armády - èili na vynalézání stále propracovanìjších a sofistikovanìjších zbraní na zabíjení. A nelze jinak, jinak nás nepøítel tajnì pøedstihne a znièí, �e? Další obrovská èást mentálních sil lidstva pracuje na pokroku pro lidské pohodlí a blahobyt, co� znamená vynalézání toho, co èlovìk nepotøebuje, a nièení �ivotního prostøedí. Míra plıtvání pøírodními zdroji je naprosto neuvìøitelná. Balení prakticky všech vırobkù do jednorázovì pou�itıch plastù! Pyramidy odpadkù. Zneèiš�ování øek a moøí. Otrávená voda, otrávenı vzduch, otrávená pùda. Umí si nìkdo pøedstavit, �e by tento pokrok byl správnı, dobrı, èlovìku prospìšnı? Vybíjení �ivoèichù - lovem èi chemickım ošetøování polí. Skoro století splachujeme záchody nejlepší pitnou vodou a nyní s pøekvapením zjiš�ujeme, �e jsme vyèerpali podstatnou èást podzemních rezervoárù. Ve tøetím svìtì nemají lidé co pít. Zdejší lidé vydìlávají své peníze vırobou nepotøebnıch vìcí nebo zbyteènou èinností. Spoleènost se stává zajatcem agresivních zpùsobù zábavy, lidé pro�ívají své �ivoty v ohlupující marnosti, podvìdomì èi vìdomì to vìdí, roste frustrace a pocity zbyteènosti, a pak se divíme , �e roste mezilidské násilí (nebo v lepším pøípadì ordinace psychiatrù). Takhle zmrzaèil naše mysli høích. Pøipravil lidské plemeno o rozum, postavil lidi proti sobì, ochromil víru, a pøivádí lidstvo k jeho konci. A èím více toho vìdci bez Boha vynaleznou, tím rychleji se jen blí�í konec.
Sv. Kosma Aitolskı praví: A� toho všeho (tj. technologického pokroku) neš�astní lidé dosáhnou, stráví svùj �ivot v pohodlí a nebudou vìdìt, �e je to všechno jen klam antikristùv.
Plán Hospodinova nepøítele je jednoduchı: zbavit svìt pravé víry, aby si Pán u� sem na zemi nemìl pro koho pøijít. Všichni se zaprodají antikristu, proto�e je omámí debilizujícím zpùsobem �ivota, kterı zde vytvoøil, nebo kvùli beznadìjné nouzi, kterou antikrist také vytvoøil. Koho tu Pán pak mù�e najít? Kdo tu zbyde, kterı by patøil Bohu? Satan pak bude zpupnì volat Boha: „Nemáš tu nikoho svého. Všichni se dobrovolnì odevzdali mnì. Podle tvé vlastní spravedlnosti není tento svìt tvùj, ale patøí u� mnì. Odejdi z mého království.“ To je ïábelská logika a pro naplnìní jejího cíle hraje bezbo�ná vìda jednu z hlavních rolí. My víme, �e se mu jeho plán zhroutí, ale on má silnou víru (v sebe). A tak se bude zoufale sna�it a� do samého konce a vìtšinu zøejmì svede. Prorokoval to Pán, kdy� se øeènicky tázal sám sebe: „Ale kdy� pøijde Syn èlovìka, zdali� nalezne víru na zemi?“ (Luk 18,8) Myslím, �e je potøeba se obávat, kdy u� myšlení vìtšiny lidstva pøijme pyšné ïáblovo heslo: ne� bıt sluhou na nebi, radìji budu králem v pekle.
Na pravdì tu u� snad nikomu nezále�í. Vìdu u� pravda pøestala zajímat. Více-ménì byl pøijat skeptickı vırok Pilátùv: „Co je to pravda?“ kterım ukonèil hovor s Pánem Je�íšem. Co však mù�e dobrého pøinést lidem vìda, která se nezajímá o pravdu a zvláštì o nejvyšší pravdu? Vìda bez skrupulí vytváøí falza a klamy, a nic jí není svaté èi nedotknutelné, dokonce ani morálních pokleskù se pøi svıch vızkumech neobává. A otázky dobra a zla, otázky odpovìdnosti? To není obor vìdcù. A tak jsou její produkty zalo�eny na podvodech èi mylnì vykládanıch faktech apod. Takovıch usvìdèenıch falsifikátù, zfabrikovanıch dat, pøekroucenıch statistik je u� spousta.
Selhala toti� i údajná odolnost oficiální vìdy vùèi morálním selháním samotnıch vìdcù. Jsou to lidé jako my všichni. Vedle morální a poctivıch se mezi nimi vyskytují nepoctivci, cti�ádostivci, lidé tou�ící po slávì a prahnoucí po penìzích. Dnes u� se na mo�ná pozapomnìlo, ale celá teorie o globálním oteplování je zalo�ena na usvìdèeném podvodu a manipulaci s daty (jak bylo prezentováno v bì�ném denním tisku). Pøi pokusu provìøit závìry nejen�e dùkazní vzorky nebyly k nalezení, kdy� je jiní vìdci chtìli prozkoumat, ale selhala i ochrana pravdivosti a seriosnosti zalo�ená na publikování objevu v jednom ze dvou renomovanıch periodik a zmanipulovaná korupcí byla i pojistka recenzovaní vìdeckého èlánku ze strany uznávané druhé autority. Vše bylo zmanipulováno. Posléze to bylo usvìdèeno natolik hlasitì, �e se to nepodaøilo utajit. Jen�e vlak paniky z šíøení klimatickıch zmìn u� se rozjel, myšlení vìtšiny u� bylo zformováno, nové paradigma stihlo zakoøenit, a vùle netrpìt hlasy pochybujících u� byla prosazena.Zpùsob myšlení materialistickıch vìcù, úloha ideologie apod. jsou zmínìny v našem vıta�ku z knihy Phillip E. Johnson: Spor o Darwina; zvláštì doporuèuji kapitolu 6. Vıvojová øada obratlovcù / Od opic k lidem; a kap. 10. Darwinistické nábo�enství.
Teorie globálního oteplování zpùsobeného pøevá�nì lidskou èinností má z hlediska nìkterıch klimatologù záva�né trhliny a mnoho otazníkù. Mluví se o tom, �e lidskı vliv je marginální a oteplování zpùsobují zmìny sluneèní aktivity. Jindy se hovoøí o tom, �e ve skuteènosti se blí�í doba ledová a naší starostí by spíše ne�, jestli se klima otepluje, mìlo bıt, jestli se otepluje dost. To je mezi vìdci èastìjší názor, ne� by se mohlo dle toho, co slıcháváme v médiích, mohlo zdát. Samozøejmì, �e zkorumpovanı akademickı mainstream okam�itì smete tyto hypotézy se stolu, ani� by pøinesl vá�né protidùkazy èi serióznì vyvrátil nepohodlné argumenty. (O jednom takovém procesu „vyvrácení“ jiné teorie, ne� je ta oficiální, si mù�ete pøeèíst v èlánku „Nesmyslnı vızkum byl okam�itì sta�en“. Ukrajinská vìdkynì Valentina Zharkova, matematièka/astrofyzièka z Northumbrijské univerzity, s tımem dalších vìdcù z jinıch zemí publikovala vìdeckı èlánek, �e kolísání magnetického pole Slunce by mohlo øídit globální oteplování; èlánek byl posléze sta�en, co� vyvolalo protesty vìtšiny autorù.)
V pøednášce jednoho celo�ivotního vìdeckého pracovníka (ale z jiného oboru ne� klimatologie) jsem slyšel, �e u� je to tak køiklavì obvyklı postoj „seriózní“ vìdy, a� se tomu smìjí. Øíkají, �e proces prosazení nìjakého názoru proti obecnì rozšíøenému a ideologicky akceptovanému postoji má tøi fáze. V první fázi mainstream o takovém vısledku bádání prohlásí, �e je to takovı nesmysl, �e se tím vùbec nebudou zabıvat. V druhé fázi øeknou: Dobøe, prostudujeme to, ale jen proto, abychom to s koneènou platností vyvrátili. Pak zjistí, �e vysmívánı názor je oprávnìnı, a tak ve tøetí fázi utrousí: V�dycky jsem si myslel, �e by to tak mohlo bıt.
Nìkterım se zdá, �e tak nejisté uèení o pøíèinách globálního oteplování bylo prosazeno z dùvodu zajištìní obrovského byznysu, kterı se kolem vypouštìní skleníkovıch plynù a boje s teplotou toèí. Nebo� by mohlo bıt prosazeno jako další nástroj redistribuce majetku - tj. oškubání støedních vrstev ve prospìch bohatıch. Tøetí variantou je zavádìní nové celosvìtové totality, proto�e hrozba klimatickou katastrofou má dost potenciálu k politickım zmìnám, resp. k zavedení restrikcí vùèi obyvatelstvu - omezení svobody ve jménu zachování �ivota na planetì. Zároveò je mo�né, �e za tím není nic jiného ne� pár vìdcù na vlivnıch pozicích s nevalnou morálkou nebo (èi souèasnì) úmysl získat více pozornosti pro tento druh vìdy (resp. dosa�ení vìtšího vlivu vìdcù na spoleènost a pøípadì získání další grantù).
Èasto se stává, �e vyzkoumaná fakta zapadají do vícera kontextù. Jen�e bıvají v rámci prosazované ideologie vykládána jako dùkaz jen v rámci jednoho kontextu. Fakta, která prosazovanému paradigmatu odporují, bıvají potlaèována. Pøípadnì jsou kariérnì likvidováni vìdeètí pracovníci, kteøí takové „nepohodlné“ objevy uèiní. Ve vìdeckıch kruzích (stejnì jako v autoritáøskıch re�imech) panuje pozoruhodná míra totality a korupce.
Skupina èeskıch vìdcù asi pøed deseti lety publikovala teorii o „zamrzlé evoluci“. Pro jistotu se v tom èlánku zdùrazòovala pravdivost evoluèní teorie, ale zároveò se konstatovalo, �e dle vısledkù jejich vızkumu v souèasnosti evoluce neprobíhá a nové druhy nevznikají (zmìny probíhají jen v rámci svého druhu). Ten èlánek brzy v tichosti zmizel a všechny odkazy na nìj byly vymazány.
Mezi vìdci je jistì mnoho vìøících. V dnešním agresivním vìdeckém prostøedí se èasto skrıvají, aby si udr�eli práci. Asi pøed deseti lety propustili z laboratoøe jednoho oceánografa, kterı se pøiznal, �e nevìøí v evoluèní teorii. Bránil se poukázáním na skuteènost, �e jeho svìtonázor nemá na jeho práci �ádnı vliv a nikterak se dotıká jeho vìdeckıch úkolù a pùsobení v laboratoøi. Obrátil se nakonec na soud, ale ani soud mu nepøiznal právo na jeho vlastní názor ohlednì evoluce. Byl vyhozen z práce. Je to dosti typickı pøíbìh.
* * *
Do lidské duše byla èlovìku vlo�ena touha po poznání. Zacílení této touhy je však ponecháno na lidské svobodì. Stejnì tak bylo ponecháno na èlovìku, jaké zdroje si pro získávání poznatkù zvolí. Poznání mù�e bıt svaté a spasitelné, ale také høíšné a zkázonosné. Svaté je, kdy� je zacíleno na Boha. Høíšné je, kdy� je pøesmìrováno jinam, jak nám ukazuje biblickı pøíbìh o Evì a stromu poznání, k nìmu� pøitáhl pozornost Evy had (ïábel). Stejnı pøíbìh o nezkrotné lidské touze poznávat a neukojitelné zvìdavosti, které pøitáhnou badatele - nemá-li zbo�nost a disciplinu - k napojení na jiné zdroje poznání ne� �ehná Bùh, se zøejmì pøehrává v souèasnıch vìdeckıch laboratoøích.
Vìda morálnì (a tudí� i duchovnì) bloudí, kdy� kolabuje do materialistické zvìdavosti, která neuznává �ádné hranice - ani lidské ani Bo�ské - co� je stále se opakující høích Adama a Evy. Zbo�nı vìdec si uvìdomuje, �e zkoumá posvátné Bo�í stvoøení, a proto bádá v duchu klanìní se Stvoøiteli, má úctu pøed zkoumanım projevem Bo�í práce. To v nìm nemù�e nevyvolat hlubokou morální a mravní odpovìdnost. Mezi zkoumanım stvoøením a badatelem, kterı zkoumání provádí, je vztah, èásteèná podoba, nebo - chcete-li - mají obì strany spoleèného jmenovatele. Obì jsou dílem stejného Stvoøitele, kterı všechno stvoøil z lásky.
Pøesvìdèivì to ilustrují experimenty v oblasti kvantové fyziky (která je takovou smíšenou disciplinou: nìkoho pøivádí k víøe ve Stvoøitele, jinému slou�í pøi uskuteèòování zla). Pozorovanı jev se mìní podle toho, jestli se nìkdo dívá nebo se nikdo nedívá. Pozorovatel prostì nemù�e bıt oddìlen od pozorovaného. Obì strany jsou nìjak spojeny. (Tıká se napø. jevu kolapsu vlnové funkce elektronu.)Zkoumá-li badatel Bo�í stvoøení z lásky k Bohu, aby poznal její hlubiny, Bùh mu pomáhá - sám mu odkrıvá svá tajemství, jako ukázal své rány Tomášovi a dokonce jej nechal do nich vsunout ruku. Jen�e, co kdy� jsou motivy badatele jiné? Zkoumá bez úcty a bez poklony i bez báznì, jen ze zvìdavosti èi z touhy získat více moci nad stvoøením (to je ve své podstatì magie). Je nezdr�enlivı, nezachovává nedotknutelnost tajemství, pøekraèuje Stvoøitelovy zákazy èi pøikázání. Kdo mu pomáhá? Ïábel. Jako Adamovi a Evì. Je to stále stejnı pøíbìh. A z takového bádání je utkána vìtšina našich technologickıch vıdobytkù. A tyto technologie utváøejí ducha svìta, ve kterém �ijeme.
Pravá zbo�ná vìda vede lidi k pokoøe a ke vzdávání slávy Bohu. Co s námi dìlá materialistická vìda?Lidé si ještì nikdy nebyli tolik jisti sami sebou - svou spravedlností, svou pravdou, jako dnes. Vìøí ve své schopnosti, které je mají ochránit pøed èímkoliv. Sebedùvìra vede k pıše. A pıcha k nenávisti. A tuto nesnášenlivost vidíme triumfovat. Arogance, zloba a� nenávist vùèi tìm, kteøí mají jinı názor. Ani ve vìdì ani jinde u� nejde nikomu jen o to, aby pøesvìdèil nikoliv svou mocí a svımi zbranìmi, ale pøemohl jinak myslícího èlovìka argumenty.
Lidstvo je tím vším u� dostateènì rozdivoèeno, aby se v nìm mohla zrodit kolektivní touha po jediném vùdci, vládci a sjednotiteli.
Zobrazit pøíspìvek è. 1391 jednotlivì
Administrátor
--- 28. 4. 2023
Vıroèí atomové havárie v Èernobylu
Technokracie nezadr�itelnì postupuje. Moderní technologie v kontextu apokalypsy
AKUTALIZOVÁNO 6. 5. 2023
 |
Ikona Èernobylskı Spasitel byla napsána v r. 2002 v Trojicko-sergijevské lávøe (nyní je Kyjevsko-peèerské lávøe) Vladislavem Goreckım. Spolu s Kristem, Bohorodicí a archandìlem Michaelem jsou na ikonì zobrazeni obyèejní, církví nesvatoøeèení, lidé: dle vpravo - likvidátoøi následkù havárie, dole vlevo - zemøelí na následky radiace. Mezi nimi, v centru ikony, je padající hvìzda Pelynìk, o které se píše ve Zjevení sv. Jana. Hvìzda letí napøíè nebem, pøímo nad známou „køí�ovou borovicí“, rostoucí poblí� atomové elektrárny. Právì takovou ikonu spatøil ve svém vidìní umírající Andrejev (pracovník elektrárny, kterı na následky ozáøení umøel v nemocnici). Podle slov tohoto komunisty se mu nìkolik dní za sebou ve snu zjevovala tato ikona, jak ji na svém úmrtním lo�i popsal knìzi). Ruènì malovanou kopii této ikony darovali ukrajinští pravoslavní japonskım obyvatelùm trpícím po havárii ve Fukušimì. A� doposavad kolují mezi obyvateli oblastí Ukrajiny a Bìloruska, které byly posti�eny havárií, rùzné vzpomínky na hrozná znamení, která upozoròovala lidi na blí�ící se katastrofu. Dìlo se to dlouho pøed neštìstím. Deset let pøed havárií, to byl bohatı rok 1976, se na noèním nebi objevila záøe, svım tvarem pøipomínala lidskou postavu - �enu, která obìma rukama �ehnala lidem. Tak povstala lidová legenda, �e to byla Matka Bo�í a litovala lidi, posilovala je k pøicházející zkoušce. Objevila se o tom zpráva v novinách, a soudruzi pak napravovali situaci èlánkem: „Vımysly církevníkù“, ve kterém se vše pochopitelnì vysvìtlovalo pøírodními a atmosférickım jevy. Na tento úkaz pak vzpomínali lidé v r. 1986 pøi havárii a øíkali, �e vidìli siluetu Bohorodice celkem zøetelnì a sestavili její popis. (Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
»Zatroubil tøetí andìl, a zøítila se z nebe veliká hvìzda hoøící jako pochodeò, padla na tøetinu øek a na prameny vod. Jméno té hvìzdy je Pelynìk. Tøetina vod se zmìnila v pelynìk a mno�ství lidí umøelo z tìch vod, proto�e byly otráveny.« (Zjevení Janovo 8,10-11) »Zatroubil pátı andìl. A vidìl jsem, jak hvìzdì, která spadla z nebe na zem, byl dán klíè od jícnu propasti (tj. propastné studnice); otevøela jícen propasti a vyvalil se dım jako z obrovské pece, a tím dımem se zatmìlo slunce i všechno ovzduší. Z dımu se vyrojily kobylky na zem; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióni. Dostaly rozkaz neškodit trávì na zemi ani �ádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteøí nejsou oznaèeni Bo�í peèetí na èele.« (Zjevení Janovo 9,1-4)
S apokalyptickou hvìzdou Pelynìk identifikuje èernobylskou havárii obecné vìdomí Církve i pravoslavná ikonografie i rùzná zjevení. Asi mù�eme uznat, �e Pelyòkem se v širším kontextu myslí všechny atomové elektrárny a štìpné reakce, všechny atomové vıbuchy vèetnì pokusnıch, i laboratorní zaøízení otevírající prùnik do antisvìta, resp. do jinıch vesmírù (vèetnì LHC CERN, kde v tunelu urychlovaèe dochází ke strašení a démonickım zásahùm, jak naznaèují oficiální veøejné zdroje CERNu - logy z provozu LHC).
Apokalyptické hodiny, odpoèítávající pád Pelyòku, zaèaly tikat pøi prvním pokusném jaderném vıbuchu 16. èervence 1945 v Novém Mexiku, kterı vstoupil do dìjin se slovy jednoho z fyzikù, jimi� pøipomenul pohanského boha, hinduistického démona. Atomovı vıbuch byl prohlašován za druhé slunce. Jedno Slunce stvoøil Bùh, druhé slunce lidé. První je pro lidstvo �ivotodárné, druhé smrtící a jedovaté.
* * *
Z formálního hlediska došlo k vıbuchu èernobylského reaktoru souhrou skryté konstrukèní chyby (hlasy, které na mo�né bezpeènostní riziko pøedem upozoròovaly, byly totalitní státní administrativou umlèeny), lidského selhání, spoleèensko-politického prostøedí zalo�eného na l�i. K tomu se pøidala soutì�ivost s vyvinutìjšími státy svìta, osobní kariérismus odpovìdnıch obslu�nıch pracovníkù a v neposlední øadì jakési zaml�ení rozumu pocházející z nadšení pro nové vynálezy, pokrok a presti� (platí celosvìtovì). A apokalyptickı malér byl na svìtì. Obìtí vıbuchu by bylo mnohem ménì, kdyby se do vìci nevlo�ila komunistická taktika zamlèování a lhaní (v západní civilizaci hrají podobnou roli komerèní zájmy). Dodnes se nedospìlo ke shodì ani v poètu lidskıch obìtí havárie - odhady se pohybují mezi 4000 a miliónem zahynulıch osob. První zpráva sovìtské administrativy nestydatì lhala o pouhıch dvou mrtvıch osobách.
Pøipomeòme si, �e ve své dobì byl tento reaktor pova�ován za absolutnì bezpeènı, havárie byla podle tehdejších vìdcù a in�enırù nemo�ná. (Nepøipomíná vám to proklamovanou „nepotopitelnost“ Titaniku?) Zdùrazòovalo se lidem, �e princip, na kterém je reaktor zalo�enı, je zcela jinı ne� u atomové bomby a �e k nekontrolované štìpné reakci nemù�e v reaktoru dojít u� ze samé podstaty. To byly ve své dobì obecnì uznávané „vìdecké pravdy“.
Letos bych rád pohlédnul na tuto tragédii, jako na fatální selhání pokroèilé lidské technologie umístìné do kontextu apokalypsy. Lidské vymo�enosti nejsou u� ze samotného principu dostateènì robustní, èili odolné proti politice, pøírodì (Fukušima), lidskému selhání a jinım vlivùm. Jinımi slovy: �ádná naše technologie není „blbuvzdorná“ - odolná vùèi lidskım nedokonalostem, slabému myšlení, špatnım vlastnostem, vášním a høíchu. A vlastnì lze konstatovat, �e všechny tyto moderní technologie se více èi ménì vymykají kontrole èlovìka.
Abychom ukázali, �e nebezpeèí nezodpovìdnıch magorù, kteøí si bohorovnì zahrávají s ohnìm, se tıká i naprosté souèasnosti, pøipomeneme nedávné ruské ostøelování ukrajinské záporo�ské atomové elektrárny pøi nynìjší agresi Ruské federace proti Ukrajinì a lehkomyslné vyhro�ování ruského státu pou�itím atomovıch zbraní (ruskı cynismus je prolomením další bariéry smìrem k apokalypse). Idiotští moderátoøi ruské státní televize volají po pou�ití tìchto zbraní neustále. Dnes se dostávají atomovky do rukou totalitních re�imù v Íránu nebo v Ji�ní Koreji. Má je Indie i Pákistán a zdá se, �e poèet pøíslušníkù tohoto klubu ještì poroste. Kdy budou mít takovéto zbranì v rukách napø. teroristické skupiny?* * *
Naše civilizace je u� pevnì nasmìrovaná na jízdu po kolejích technokracie. Kam ji asi tyto koleje dovedou? A kdy? To je dùle�itá otázka, kdy� po tìchto kolejích ují�díme plnou parou. Snad ještì vìtším problémem, ne� je cíl tìchto kolejí, je lidská pıcha a sebedùvìra, která topí pod kotlem této mašinky. Ty oèi souèasníkù, natìšenıch na fantastické budoucí vynálezy, zaml�ené naivním optimismem - na tom asi ztroskotá náš civilizaèní titanik.
Takové technokratické civilizaèní paradigma shledáváme o to hloupìjší, èím lépe mù�eme objektivnì zkoumat dìjiny vìdy a ovìøit si, �e jsou to dìjiny omylù, které ve své dobì byly z kateder univerzit proklamovány jako vìdecky a nezpochybnitelnì prokázané. Jeden ze souèasnıch uznávanıch vìdcù o tom poznamenal: „Vìtšina z toho, co bylo døíve dobovımi vìdci prohlašováno za pravdu, se pozdìji ukázalo jako omyl. Není �ádnı dùvod se domnívat, �e v dnešní dobì se souèasnımi vìdecky verifikovanımi poznatky je tomu jinak.“ Podobné je to s osobnostmi vìdcù - to nejsou svatí lidé, ale stejnì jako v celé lidské spoleènosti jsou mezi nimi domıšlivci, arogantní, nezodpovìdní, slávychtiví, kariéristi, zkorumpovaní, lháøi, psychopati a manipulátoøi. Spoléhat se slepì na jejich úsudek èi vıroky a tvrzení jako by to bylo Písmo svaté, je více ne� bláhové.
Øada dnes obecnì uznávanıch vìdeckıch paradigmat, o nich� pochybovat se u� pova�uje za neslušné, zpáteènické èi pro vìdu nebo spoleènost škodlivé, byla zalo�ena na usvìdèenıch manipulacích, èi úèelovıch l�ích, ani� by toto zjištìní vedlo k jejich pøehodnocení. Ba naopak, zpochybnìní paradigmatu hrozí vìdeckému pracovníkovi suspendací nebo vylouèením z vìdecké obce.
Hloupost a nepouèitelnost lidí tkví v tom, �e dnes oddanì vìøí dalším a dalším „vìdecky dokázanım pravdám“, jsou-li pøedkládány autoritativnì. A pseudopravdy pak odvádìjí myšlení lidí od Boha èi dokonce do války proti Bohu, ani� by takto zmanipulovanım lidem vùbec pøišlo na mysl, �e je to v lepším pøípadì omyl, v horším pøípadì le�. Nálepka „dokázáno vìdecky“ nahradila Písmo svaté i církevní dogma. Hrdost a dùvìra lidstva v souèasné a pøicházející technologie se stále upevòuje, ani� by si nìkdo pøipustil, �e se upevòuje v omylu a klamu. Slepota pıchy v�dy pøedchází pád. A proto budou stále další a další „nepotopitelné titaniky“ a další a další èernobyly (nemyslím tím jen atomové havárie, jsou jiné typy technologickıch havárií, které jsou mnohem horší, a všechny spoleènì otevírají „studnici bezedné propasti“, viz ní�e). Lidstvo se sna�í zabezpeèit se všelijakımi sofistikovanımi zpùsoby, ale nebere v úvahu, �e samo je svım nejvìtším nepøítelem. Pıcha, tato satanova cesta do pekla, je naším úhlavním škùdcem. Proè to naše mozky nejsou schopny pochopit?
Tato naše zabednìnost je o to pøekvapivìjší, �e souèasné generace mají pøímou ka�dodenní zkušenost se souèasnımi moderními technologiemi. Víme všichni, jak zoufale málo robustní, ba pøímo køehké, jsou tyto technologické konstrukce. Pøíklady z ka�dodenní zkušennosti - jen namátkou: stroje, èím jsou pokroèilejší, tím jsou poruchovìjší a kratší dobu vydr�í pracovat (a ještì ke všemu jsou nezøídka konstruovány jako neopravitelné). Poèítaèe a jejich software jsou plné nepøedvídatelnıch chyb, nedomyšleností a bezpeènostních dìr. Staèí vıpadek proudu a ihned nastává „doba kamenná“. Drtivá vìtšina internetového datového provozu je buï nemravnost nebo kriminalita (viry a spamy, kráde�e identity, loupe�e v bankovnictví) èi obojí. Všechen technologickı pokrok slou�í primárnì armádì, potom politice a komerci. L�i a reklamy (èasto je to jedno a toté�), vtíravost politikù, kteøí se kroutí jako hadi, prorokù pokroku a kázání èarodìjù a nemravníkù, kvanta mentálního balastu sociálních sítí - to vše u� nalezlo lidem pøímo do domácností. A lidé se na tom všem stávají závislımi, jako by to byla droga. Spolu s tím se naše duše napojují na legie duchù vášní, høíchu a otupìlosti. Skrytı cíl je prostı: vymıt lidem mozky, aby nepøemıšleli nad èímkoliv hlubším. Lidé si sami navlékají mentální pouta.
 |
Všichni chtìjí jen více a více pohodlí, zabezpeèení pøed vším, co èlovìku mù�e pøihodit. To je sice pøirozené, jen�e bez Boha je to nejen nereálné, ale hlavnì je budování bezbo�ného ráje na zemi škodlivé a� zrùdné (ve svıch dùsledcích; všechny nejhorší totalitní a nejkrvavìjší re�imy vznikly na tìchto idejích). A na dùsledky našeho konání nechceme myslet - ani zde v doèasnıch mìøítkách, ani v mìøítku vìènosti. Odpovìdnost ochabla. (Proto je tolik rozvodù a sirotkù, proto se topíme v ekologickıch problémech.) Chamtivost vítìzí. Èím více máme, tím více chceme. To vypadá jako obraz symbolu høíchu - urobolos (had �eroucí si konec ocasu) - obraz zpùsobu chování naší civilizace.
Lidé u� jsou tím vším pøipraveni na další skok ve vıvoji - pøenechat vládu nad sebou nelidské entitì. Jen málo lidí si klade naprosto logické a jednoduché pøirozené otázky ohlednì nevratnıch spoleèenskıch procesù a vıvoje k absolutní technokracii napø. skrze umìlou inteligenci, která se dnes do�aduje svého místa v našem svìtì:
- nejsou historické precedenty - nevíme, k èemu to vede; na místì by byla opatrnost, nikoliv nadšení;* * *
- šlo by takovı vıvoj šlo vzít bezbolestnì zpátky, kdyby se to neosvìdèilo?; nepropadla by se spoleènost do chaosu?
- kdyby bylo nutno zaøadit zpáteèku, co by to zpùsobilo (neohrozilo by to samotné pøe�ití lidstva)?;
- jestli je to nevratnı proces, nehrozí totalita, vymknutí se kontrole a zotroèení lidstva?
- kdy� spoleènost svìøí umìlé inteligenci nìjakou moc nad sebou, pùjde jí tuto moc také odebrat?
- jaké záruky budou mít lidé, �e za umìlou inteligencí, která bude mít nadvládu nad øízením spoleènosti, nebude stát nìkdo (jednotlivec si skupina) v pozadí, kdo jako jedinı bude mít klíèe k „backdoor“ èili moc nad umìlou inteligencí?
V roce 2050 má bıt na svìtì více robotù ne� lidí. Teï hrozí tak strmı nárùst schopností umìlé inteligence, která se zapojí do obslu�nıch programù øízení státu, �e si to nikdo neumí ani pøedstavit. Co to znamená, nemohou vùbec domyslet ani její tvùrci. V to, �e in�enıøi mohou promyslet všechny mo�nosti a pøedem ošetøit všechny situace, které mù�e umìlá inteligence zpùsobit nebo prostì mohou nastat, nelze ani vzdálenì doufat. Její autonomnost bude jen narùstat. A lidé se - místo pøirozené opatrnosti - u� tetelí blahem, kolik komfortu jim to pøinese a jaké nové bájeèné vymo�enosti budou mít k dispozici.
Kdy vlastnì zaèala technokracie své vítìzné ta�ení? Kdy zaèala tak rychle mìnit lidské myšlení? Dìjepis a sociologie nám dávají celkem jasnou odpovìï na otázku, s èím je spojen tento poslední úsek cesty naší civilizace - s osvícenskım nástupem militantního atheismu, s šíøením materialismu a obrovskım, masivním a øízenım odpadnutím od køes�anství, a pota�mo od hledání Pravdy, která byla za zamanipulovaného souhlasu mas vymìnìna za ideologii.
Osvícenství vzniklo pøedevším jako zuøivá válka proti køes�anství. V nenávist upadlo vše, co se staví proti lidskému høíchu. Jak øekl jeden z tzv. osvícencù: „Kdyby se geometrie stavìla proti našim høíchùm, nenávidìli bychom ji stejnì jako køes�anství.“ A to trvá dodnes. Lidstvo nyní prochází lekcí ve vıuce nenávisti vùèi všemu a ka�dému, kdo se staví proti høíchu. Jak mù�e takovı vıvoj probíhat v civilizaci, která sama sebe oznaèuje za køes�anskou nebo se prohlašuje za zalo�enou na køes�anskıch hodnotách? Snadno. Staèí, kdy� se vyprázdní pojmy.
Militantní atheismus a jeho vyèpìlı odvar kompromisního agnosticismu èi tupost materialismu zpùsobují, �e si lidstvo pøestává klást hluboké otázky. Jak u� jsme psali: Hloupne. Místo øešení principiálních otázek po smyslu �ivota a vesmíru, které se zásadnì dotıkají samotného principu lidství, èili ontologie, øešíme malicherné otázky vìdecko-technickıch problémù, jejich� øešení nemá prakticky �ádnı pozitivní kultivaèní vliv na nic hlubšího v našem lidství. Jen uspokojuje lidskou zvìdavost, touhu po pohodlí, zábavì a po øešení hádanek. Tajemství bylo odsunuto a nahrazeno záhadami. A navíc se tìmto druhoøadım problémùm vìnuje jen jakási menší èást spoleènosti - intelektuálové, in�enıøi apod. Ostatní jsou více-ménì pouhımi konzumenty. Døíve se ontologickıch problémù dotıkala velká èást spoleènosti, která byla vìøící, modlila se, o uva�ovala o vìcech, které pøesahují èlovìka, a svım myšlením a sebereflexí se dotıkala vìènosti.
Antropologové øíkají, �e schopnost klást si otázky, je typickou vlastností lidství, odlišuje èlovìka od zvíøete, u� batole se tím liší od opice. Nehrozí lidstvu, �e se pomalu mìní na masu nemyslících konzumentù? Pak by hrozil lidské populaci velkı intelektuální downgrade smìrem k „myšlení“ opice, která ne� aby øešila problém, odchází radìji zabıvat se nìèím jinım. Zdá se mi, �e lidská spoleènost, opilá pokroèilımi technologiemi, ztrácí schopnost se tázat. Zabıvat se velkımi otázkami po smyslu své existence, po Bohu a po vìènosti. Místo toho se její myšlení stále drobí na úvahy o zbyteènostech èi dokonce o vımyslech.
Pouká�eme na ten obrovskı a stále narùstající zájem o konspiraèní teorie, kterıch je plnı internet. (Léky a oèkování, nové choroby, èipy, identifikaèní kódy, platební karty, telefonní sítì, politika, antikrist, UFO...) Konspirace jsou typickım zastíracím manévrem, kterı má lidi odvést od vyššího myšlení k zahlcení mozku fikcemi - tj. plní spíše funkci otupující zábavy a touhy po vzrušení, ne� aby vedlo k uva�ování. Tajemství bylo vymìno za mìlké záhady a hádanky. Konspirátoøi vás nezavedou k hlubokému pøemıšlení, nenutí vás obstarávat si data, ovìøovat a provìøovat - prostì vám vše naservírují hotové a pøipravené na podnose: Tady to máš, vìø tomu a spolkni to. Má zdravì køes�ansky vìøící èlovìk o takové vìci zájem? Asi sotva. Mù�e se takovımi ubohostmi zamìstnávat ten, kdo øeší vìèné otázky tıkající se Boha, spásy, vìèného �ivota duše? Takovı èlovìk pøece nemá èas ani energii zabıvat se tak povrchními a èasto evidentnì pomatenımi èi l�ivımi nesmysly.I kdy� je na blábolení konspirátorù obèas nìjaké to zrnko pravdy, co proti zlu chtìjí aktivisté dìlat? Demonstrovat? Sepisovat petici? Køièet na námìstích? Škodit tìm, co si myslí nìco jiného? Hrozit teroristickımi èiny? Jediné skuteèné øešení je vysmíváno nebo zcela ignorováno. Chceš úèinnì bojovat proti postupu zla? Pøestaò høešit. �ij dle Bo�ích pøikázání. Slu� Bohu. Pøijmi od Církve peèe�. (O tom viz ní�e.) Hledej pokoj pro své srdce. „Získej ducha pokoje, a tisíce kolem tebe budou spaseny.“ (Sv. Serafim Sarovskı)
Povrchní a intelektuálnì ménìcenné problémy (které èasto dokonce vùbec neexistují) snadno odvádìjí loï naší mysli na mìlèinu èi spíše ke ztroskotání na útesech. Naši mysl však chce Pán vést na hlubinu øešení opravdovıch a spásonosnıch otázek.
* * *
Ideologie osvícenství otevøela slavobránu bránu k odvrácení od Krista a k holdování høíchu a zároveò k vìdecko-technickému bádání a pokroku. Démoni zaèali uèit lidi, jak jim otevøít bránu do tohoto svìta. Vìdci dostali tenkrát od ideologù pokroku hlavní zadání: dokázat, �e k vysvìtlení vzniku svìta a �ivota není idea Bo�ského Stvoøitele nevyhnutelnì potøebná. Lidskı génius se prı Bohu vyrovná. Boha není lidstvu zapotøebí. „Bùh je mrtev,“ tvrdí Nietzsche, tragická postava novovìku. Není divu, �e antikristova peèe� je vetkána do celého technického pokroku. Jedna z prvních moderních zbraní, kulomet Maxim (doposavad nevídanì produktivní v zabíjení lidí) støílel 666 kulek za minutu (klidnì mohl støílet tøeba 665, ale…) Programátoøi IT se pøi práci neobejdou bez pou�ívání kódu 666. Obslu�nım programùm periferních zaøízení poèítaèe se oficiálnì øíká ovladaèe, ale v jazyce programátorù se nazıvají démoni. Vıznamné objevy byly lidstvu pøedány skrze sny: Mendìlejevovi periodická tabulka prvkù, N. Teslovi (synu pravoslavného knìze, kterého otec proklel) princip tøífázového støídavého proudu, Bohrovi model atomu, Einsteinovi a dal. Zda je novı objev vıznamnì u�iteènı pro otvírání propastné studny, poznáváme podle Nobelovy ceny. Je nabíledni, �e jedním z velkıch (pøiznanıch èi nepøiznanıch, vìdomıch èi nevìdomıch) cílù vìdecko-technického pokroku v�dy bylo otevøení propastné studnì.
»Zatroubil pátı andìl. A vidìl jsem, jak hvìzdì, která spadla z nebe na zem, byl dán klíè od jícnu propasti (tj. propastné studnice); otevøela jícen propasti a vyvalil se dım jako z obrovské pece, a tím dımem se zatmìlo slunce i všechno ovzduší.« (Zjev 9,1)
 |
Freska s ikonou vıjevu ze Zjevení sv. Jana: otevøení propastné studny. (Athos, monastır Dionisiat) (Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
»Z dımu se vyrojily kobylky na zem; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióni. Dostaly rozkaz neškodit trávì na zemi ani �ádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteøí nejsou oznaèeni Bo�í peèetí na èele.« (Zjev 9,3)
Jaké mù�eme pozorovat následky otevøení oné pekelné studnì v oblasti mravnosti lidstva? Obrovskı nárùst vášní, høíchu a zvráceností v takové míøe, �e jsme si to ještì pøed tøiceti lety neumìli ani pøedstavit. Duchové vášní - to jsou ta duchovní saranèata, kobylky s jedem štíra a bodavı hmyz, kterı vylezl z jícnu bezedné studnice. (Sv. Ondøej Caesarijskı) Berou lidem klid, ba samotnou schopnost uklidnit se, dojít pokoje.
»Ale nebyla jim dána moc, aby lidi zabíjely, nıbr� aby je po pìt mìsícù trıznily; byla to trızeò, jako kdy� škorpión bodne èlovìka. V ty dny budou lidé hledat smrt, ale nenajdou ji, budou si pøát zemøít, ale smrt se jim vyhne.«
Vášnì jsou jako jed v duši, pálí ji, trızní ji a rozdrá�dìné tu�by ji dohánìjí k šílenství. Èlovìk u� neví, co si poèít, aby byl uspokojen. (Co takhle zkusit to mu� s mu�em, tøeba by nám to pomohlo cítit se líp; nebo co kdybychom si zmìnili pohlaví? Dnes se jich prı poèítá skoro stovka... A co místo rodiny celá skupina?) Duše pak prahne po dalších a dalších høíších a „netradièních“ orientacích a praktikách, a nemá to konec. Nemocná duše po�aduje víc a víc vzrušení - cítit se ještì lépe, cítit více a déle; co staèilo na poèátku, za chvíli nestaèí a je potøeba zvıšit dávku (vášnì jsou v tomto ohledu jako droga). Nebo jinı rozmìr tohoto jevu: lidé potøebují vyšší a vyšší dávky „adrenalinu“, jindy se mladí lidé sebepoškozují, aby mohli vùbec nìco pocítit nebo aby si jich nìkdo všiml. Spoleènım jmenovatelem toho všeho je neuspokojenost. Probuzená �ízeò po høíchu nemù�e bıt nasycena. Neschopnost dosáhnout klidu a vnitøního míru se pøeklopí do dychtìní po neklidu. Z vnitøní duševní bolesti pøekroèí lidé všechny hranice. Z únavy si pak budou pøát u� mít jen pokoj, ale ne �ivı obèerstvující pokoj, kterı vùbec neznají. Ale mrtvolnı pokoj, jakı mají nebo�tíci v hrobì, radìji nic necítit, ne� ta trızeò duševní bolesti rozdrá�dìná vášnìmi. Ale jakıkoliv pokoj, odpoèinutí a smíøení se jejich rozbolavìnım a tlejícím duším vyhne.
»Ty kobylky vypadaly jako vyzbrojená váleèná jízda; na hlavách mìly nìco jako zlaté vìnce, tváø mìly jako lidé, høívu jako vlasy �en, ale zuby mìly jako lvi.« (Zjev 9,8)
Tato duchovní saranèata mají schopnost ovládnout a svádìt lidské duše k høíchu a zároveò je trhat na kusy (koruny na hlavách, vlasy �en a zuby lva). To vše mohou páchat jen s lidmi, kteøí se nenauèili �ít podle Bo�ího zákona. Pìt mìsícù se budou lidé hryzat bolestí od vášní. Èíslo pìt - to je tajemství. V nìkterıch jazycích, poèínaje øeètinou, je pojem vášeò synonymem pojmu utrpení. U� v antickém myšlení byla touha spojována s trızní. Pìt mìsícù utrpení od høíšnıch vášní je antitezí k pìti ranám Pána Je�íše na køí�i. Je to podobenství - lidé si zvolili opaènou cestu, ne� je následování Krista. Místo pøijetí Kristova køí�e a jeho patera utrpení, které na sebe vzal za nás, si lidé vybrali sami trpìt pekelnou paterou bolestí. Nechtìli, aby jejich høíchy nesl Kristus, rozhodli se nést ji sami. Nechtìli spásu, chtìjí se trápit. Zavrhli ráj a vybrali si peklo. Odmítli Krista, dostanou antikrista. Chtìli bıt chytøí, ale udìlali ze sebe blázny.
Jakmile se otevøou bariéry mezi tímto svìtem a démonickım prostorem (a je to evidentnì mo�no èinit i za pomoci fyzikálních metod - tìch, které nièí hmotu, ze které je uèinìn svìt, v její podstatì), pak u� nic nebrání neèistému duchovnímu hmyzu, Kristem vyhnanému do podsvìtí, aby pøelézal sem do našeho svìta zpìt. (Mimochodem, ti, kterım se ukázali démoni vášní, èasto popisují jejich odpornou hmyzí podobu. Proto se duchovnì zdravı èlovìk intuitivnì štítí hmyzu, stejnì jako hadù. Dnešní tlak, vyvíjenı na zmìnu lidské intuice, aby se lidé zaèali �ivit hmyzem, kvùli bohatému obsahu proteinù, je z duchovnì-etického hlediska strašidelnı.)
* * *
U� v dobì Starého zákona byly nálety saranèat pova�ovány za trest shùry seslanı za nevìrnost Bo�ího lidu. Zachovával-li lid Bo�í zákony, kobylky, ani jiní nepøátelé mu nemohli škodit. (Exod 10,13-15; Joel 2,1-11 a 11)
»Mìly jakoby �elezné pancíøe a jejich køídla hømotila, jako kdy� mno�ství spøe�ení se øítí do boje. A mìly ocasy jako škorpióni a v nich �ihadla, aby jimi trıznily lidi po pìt mìsícù.« (Zjev 9,10-11)
Pancíøe kobylek - to je fosforeskující ocelovı lesk, typickı pro exoskelet nìkterého hmyzu, kterı se shroma�ïuje na mršinách a na hnoji (tak je to vyobrazeno na nìkterıch ikonách). Tím se vyjadøuje, �e kobylky jsou nositeli nejhnusnìjší neèistoty, a zároveò nezranitelnost tohoto duchovního hmyzu jakımkoliv lidskım vynálezem. Hluk jejich køídel paralyzuje duši lidí (tento „dupot koòskıch kopyt“ je nìkdy slyšet a doprovází pøítomnost démonù; èteme o tom v �ivotech svatıch a je to známo i ze souèasného církevního �ivota). �ihadla jsou obrazem duchovní jedovatosti vášní, kterou tito démoni umrtvují lidské duše.
Jak vyplıvá z apokalypsy, jsou tato duchovní saranèata jakımsi vojskem ïáblovım a mimo Církev, kde se udìluje vìøícím Bo�í peèe�, jsou lidé vùèi tomuto vojsku zcela bezbranní. Jedinì Bo�í peèe� mù�e uchránit èlovìka pøed tímto druhem kobylek. Touto peèetí je jednak myropomazání, a dále ka�dé znamení køí�e (písmeno tau), které se lidem v Církvi udìluje - knì�skım po�ehnáním, pomazáním a ka�dım pokøi�ováním se - tím vším, je-li pøijímáno uvìdomìle, s vírou a upøímnì, se udr�uje Bo�í peèe� na lidu Kristovì. Pomazání se pøijímá ve znaku køí�e pøedevším na hlavì, která je sídlem rozumu a myšlení. Jestli�e tuto peèe� opravdovì pøijímáme, znamená to, �e myšlenky èlovìka jsou pomazány vírou. To znamená, �e v koneèném dùsledku je to køes�anstvím zformovanı zpùsob našeho myšlení, co je tou nezcizitelnou peèetí, kterou vidí andìlé.
Samozøejmì, ne ka�dı, kdo se formálnì poèítá mezi èleny Církve, je v Bo�ích oèích souèástí Církve. Sv. Cyril Alexandrijskı øíká: Jestli�e jsi pokrytec, pak i kdyby tì knìz køtil, Duch Svatı tì nekøtí. Sv. Serafim hovoøil o tìch, kteøí zde na zemi v církvi sice pøijímají svaté Tajiny, ale na nebi jsou pova�ováni za nepøijímající. Nicménì víme, �e ona tajemná neviditelná Církev, pravé shromá�dìní Bo�ího lidu, jeho� poèet a hranice zná jedinì Bùh a jeho andìlé, se nalézá nìkde uvnitø hranic kanonické pravoslavné církve. (Osipov)
Bez køtu je èlovìk otevøen pùsobení ïábla. Ale ještì víc ne� nepokøtìnı a nevìøící, je ïáblu otevøen pouhı formální èlen církve - ten, kdo všechno potøebné ví, vše potøebné od ní dostal, byl plnì vyzbrojen proti ïáblu, ale kvùli nedbalosti, lhostejnosti, nezájmu èi svìtskım lákadlùm nepou�ívá, co mu Kristus svìøil, tak, jak se od nìj oèekávalo. Od takovıch mù�e Církev v dobách zkoušky èekat to nejhorší. Vzpomeòme na bolševickou revoluci - v èele nejzuøivìjších nepøátel církve stáli bıvalí bohoslovci, seminaristé apod. Bolševiètí atheisté - to byli všichni odpadlíci od víry. Takové lidi ïábel nejvíce pokouší - ty jsou pro nìj drahocennou koøistí vyrvanou pøímo z Církve. Ti pak v jeho rukách nejurputnìji bojují proti Bohu. (Cosi jako janièáøi v dobách tureckého jha.)
 |
Hinduistickı bùh Šiva, bùh - nièitel pøed budovou CERNu. Pøedvádí svùj tanec, aby znièil tento vesmír, resp. naši realitu. Proè mají tuto sochu démona zmaru a smrti fyzikové pøed svou nejvìtší laboratoøí, kde se zabıvají právì pøekonáváním hranic stvoøení, napodobením tzv. èernıch dìr? Líbí se jim ten symbolismus? Šiva je zobrazován, jak tanèí svùj tanec smrti, zkázy a nièení, co� si fyzikové vykládají jako rozbíjení atomù na subatomární èástice. Všimnìte si lidské postavièky, le�ící dole pod Šivou a drcené jeho nohou. Na jeho èelence bıvá èasto lidská lebka. S nìjakım soucitem od této bytosti rozhodnì nepoèítejme. Kruh kolem nìj pøedstavuje vše pohlcující (pekelnı?) oheò. Zajímavá je také iterpretace tohoto kosmického tance, kterı prı sjednocuje protiklady ve vesmíru (ale vykládá se to také jako „sjednocování rùznıch vesmírù“ - napø. démonickıch prostorù s naším?), a tím vyvolává jeho zánik; tanec se prı odehrává ve støedu vesmíru, v lidském srdci. Dvoumetrová socha tanèícího Šivy byla odhalena v CERNu Evropském støedisku pro vızkum èásticové fyziky v �enevì v roce 2004. Sochu, symbolizující Šivùv vesmírnı tanec stvoøení a nièení, vìnovala CERNu indická vláda na oslavu dlouhého spojení vızkumného centra s Indií. Speciální deska vedle sochy Šivy vysvìtluje metaforu Šivova kosmického tance s citáty fyzika Fritjofa Capry: Pøed stovkami let vytvoøili indiètí umìlci vizuální obrazy tanèících Šivù v nádherné sérii bronzù. V naší dobì fyzici pou�ívali nejpokroèilejší technologii k zobrazení vzorù kosmického tance. Metafora kosmického tance tak sjednocuje starovìkou mytologii, nábo�enské umìní a moderní fyziku. (Kliknutím si obrázek zobrazíte ve vìtším rozlišení) |
* * *
»Nad sebou mìly krále, andìla propasti, hebrejskım jménem Abaddon - to znamená Hubitel.« (Zjev 9,11)
Komu pøipravují kobylky cestu, kdo je jejich pánem a ony jsou jeho vojskem? Andìl propasti, spoutanı na nejhlubším místì podsvìtí. Sv. Jan ho jmenuje: Abaddon = smrt, nièení. (Job 28,22; 26,6; Pøísl 15,11) Sám nemù�e pøímo pùsobit v tomto svìtì, proto�e je spoutanı dole. Pùsobí nepøímo, svım duchovním vlivem, inspirací, nabídkou svıch slu�eb, svım: „Raète si pøát?“ A po nìm ho následují jeho démoni. Kdy� Kristus øekl na køí�i: „Dokonáno jest,“ jsou démoni uzavøeni vnì tohoto svìta a jejich pùsobení zde je omezeno - a� do doby Antikrista. Ta zaèíná tím, �e èlovìk sem vpustí démony zpìt - a to za pomoci technologií a vynálezù, k nim� jej inspirují neèistí duchové zpoza zavøené brány. (Sv. Kosma Aitolskı to prorocky pøedvidìl a oznaèil naše technologie za „dar antikristùv“ a nás za „neš�astné lidi, kteøí tráví svùj �ivot v pohodlí“.)
Démonové se sem k nám sami dostat nemohou, a tak nauèili èlovìka, jak jim on sám mù�e otevøít tu Kristem zavøenou bránu do tohoto svìta. A èlovìk to udìlá. Proè? Z neposlušnosti, pıchy, vzpoury a zvìdavosti. Domıšlivá zvìdavost Evy se replikuje do vzpurné a pyšné zvìdavosti vìdcù.
Èlovìk odvracející se od Boha nemù�e jinak: efekt pandoøiny skøíòky. Tento druh zvìdavosti mìl tenkrát i dnes stejnı úèinek - vpouští do svìta zlo. Pandoøinu skøíòku otevírají vìdci, kteøí nemají bázeò Bo�í, revolucionáøi, kteøí pak utopí spoleènost v krvi apod. Pandoøinu skøíòku neradno otevírat. Všichni to vìdí, ale kdo nemá zbo�nost, prostì neodolá.Vìdeckı pokrok vedenı v bezbo�ném duchu dal démonickému svìtu první vìc, kterou potøebuje od èlovìka, aby sem vojsko ïáblovo mohlo vtrhnout. Souèasnì s touto „technickou“ pomocí potøebují démoni od èlovìka, aby jim svımi høíchy udìlil právo páchat zde zlo. Obojí u� zøejmì získali.
O pøíchodu této doby rozhodnou sami lidé svou špatností. (Sv. Ignatij Brjanèaninov) Cesta høíchu, kterou si lidé bez Bo�í peèeti zvolili, je cestou smrti. A to smrti tìlesné i záhuby duchovní. Tuto pravdu zjevuje lidem Janova Apokalypsa. Po této cestì kráèí vše, co se protiví Bo�ím zákonùm, Kristovu zákonu lásky a jeho dílu spásy èlovìka. Vše, co lidé konají bez Boha (nato� proti Bohu), je spìcháním po cestì smrti k jejímu cíli.
* * *
V tomto zamyšlení jsme kritizovali materialistickou vìdu, její neovladatelnou zvìdavost a její zka�ené poznání. V Písmu je pova�ována za „èarování“. (Zjevení Janovo 9,21) Èarování je Bohem zakázáno, jako cosi démonického. Rozum, na kterém není peèe� víry, je v�dy posti�en démonickou peèetí, a èím bystøejší takovı rozum je, tím více je démonickı. Ne ka�dá vìda je však bezbo�nım èarováním. Skuteèné vìdì Církev nebrání ani ji nekritizuje. Je mnoho pravoslavnıch vìdcù, kterım vìda vùbec nebrání ve víøe, dokonce mezi obìma nespatøují �ádnı antagonismus, kterı nám podsouvají proklamátoøi atheismu. Naopak víra zbo�nıch myslitelù se s vìdeckım myšlením vıbornì doplòuje. Zále�í tedy na vnitøních pøedpokladech, které formují lidské myšlení. Tím bych se rád zabıval v pøíštím pøíspìvku.
Zobrazit pøíspìvek è. 1390 jednotlivì
Administrátor
--- 9. 4. 2023
Další Jihlavan se stal mnichem
Bratr Andrej z Jihlavy pøijal mnišské postøi�ení v Øecku
 |
 |
A nesmíme zapomenout na kaplièku Zesnutí pøesv. Bohorodice v jedné vesnièce na jihlavsku.
Proto�e tou�il po mnišském �ivotì, musel odejít do Øecka (projekt vzniku monastıru vedeného Svatohorci ve Vilémovì zmaøili tìsnì pøed jeho realizací svımi pomluvami a intrikami brnìnští rozkolníci). Otec Terapont ho v roce 2019 odvezl z Èeska do Øecka, kde se usadil v monastıru Zesnutí pøesvaté Bohorodice – „Molyvdoskepastos“ (co� prı znamená olovìná støecha). Nalézá poblí� Ioanniny u Konitsi. Bratr Andrej se rychle stal v bratrstvu oblíbenım pro svou prostou a dobrotivou povahu. Dojemná je prı jeho oddanost igumenovi monastıru.
27. bøezna nám do Jihlavy pøišla z Øecka zpráva, �e toho dne byl Andrej místním biskupem postøi�en na mnicha se jménem otec Andrej. Pak dorazily od otce Teraponta i fotografie z postøi�ení.
Pøejeme otci Andrejovi svatou trpìlivost a vìrnost nastoupené cestì. Ké� mu pomáhají andìlé a svatı Andrej Jurodivı, jeho� jméno jsme mu kdysi v Jihlavì vybrali. Sladkı ráj!
 |  |
 |  |
 |  |
 |  |
Zobrazit pøíspìvek è. 1389 jednotlivì
Administrátor
--- 7. 4. 2023
Odkaz na starší èlánek k dnešnímu svátku
O svátku Zvìstování pøesv. Bohorodice
Zobrazit pøíspìvek è. 1388 jednotlivì
Administrátor
--- 31. 3. 2023
Pokání mù�e povznést k vıšinám svatosti i z nejhlubší propasti høíchu
Nedìle ct. Marie Egyptské
Její pozoruhodnı �ivot, zapsanı dle vyprávìní této �eny ct. Zosimou, si mù�ete v celém znìní pøeèíst zde.
Zobrazit pøíspìvek è. 1387 jednotlivì
Administrátor
--- 31. 3. 2023
Teologickı a duchovní støet mezi Západem a Vıchodem
Nedìle sv. Øehoøe Palamy je nedìlí zasvìcenou pravoslavnému uèení o blahodati
Velkopostní nedìle sv. Øehoøe je sice u� dávno za námi, leè Velkı pùst ještì trvá, a tak je, myslím, stále na místì pøipomenout téma nedìle o „uèiteli blahodati“.
Blahoda� je:
1.) pùsobení Bo�í obecnì;
2.) Bo�í pùsobení s úèelem zachování a péèe o stvoøení;
3.) Bo�í pùsobení (energie, ø. dynamis) za úèelem spásy èlovìka (v tomto neju�ším chápání budeme dnes o pojmu blahoda� uva�ovat).
Nìco více o tomto pojmu viz na stránce slovníku.
Uèení o blahodati (zvané také Palamismus) vzniklo na základì duchovní zkušenosti Církve. Tato duchovní zkušenost s blahodatí Ducha Svatého je spojena s praxí vnitøní silné modlitby, která je nazıvána hesychasmus. Uèení o hesychasmu a blahodati vychází z Evangelia a vdechl je do církevní mysli sám Bùh skrze osobnosti svıch nejvìtších svatıch - poèínaje svatımi apoštoly a ap. Pavlem. Hesychasmus jako duchovní praxe provází Církev po celé její dìjiny. V dobì, kdy na Západì po jeho oddìlení od vıchodních patriarchátù byl hesychasmus zapomenut a v církevním myšlení pøevládly praktické otázky (14. stol.), byla tato prastará duchovní praxe ze strany Západu - skrze kalábrijského pozápadnìného mnicha Varláma - napadnuta a pravoslavní hesychasté ji museli obhájit, a to za pomoci racionálních argumentù. Západ toti� právì na rozumáøské logice zalo�il svá obvinìní, �e hesychasmus je hereze. Obhajoby se ujal vzdìlanı svatohorskı mnich, zkušenı hesychasta, Øehoø Palama (o jeho �ivotì si mù�ete pøeèíst zde). Dokázal v diskusi pøemoci argumenty Západu pøednášené vysoce uèenım Varlámem a porazil nové západní smıšlení takøíkajíc na jeho vlastní pùdì. Sám pøi tomto boji za zachování pravoslavné víry a praxe nesmírnì trpìl, byl zrazen pøáteli, jeho zápas za obranu hesychasmu byl zpolitizován, dokonce byl Palama tøi roky �aláøován, pak zase odmítán svımi vlastními vìøícími v Soluni a nakonec zajat na moøi piráty a prodán jako zajatec.
Jeho formulace a uèení o nestvoøenıch Bo�ích energiích však na soluòském snìmu (nìkteøí jej pova�ují za IX. všeobecnı) vstoupily do pravoslavné vìrouky, èili mezi naše dogmata. Západ tuto èást pravoslavné dogmatiky odmítá dodnes a trvá si na stanovisku Palamova odpùrce. Mnozí na Západì dnes sice obdivují napø. Serafíma Sarovského (1754-1833), ani� by však chápali, �e cesta jeho následování netkví v kleèení na kameni, ani v èotkách, ale v hesychastickém praktikování pravoslaví. Øíká se, �e spiritualita je �itou dogmatikou, a naopak pravoslavná vìrouka se projevuje pravdivou spiritualitou. Není tedy mo�né napodobit duchovnost Serafíma Sarovského mimo vìrouku a kanonickou jednotu s Pravoslavím. Spiritualita mimo pravoslaví vede po jinıch cestách - tam jsou vzory jako František s Assisi, Ignác z Loyoly, Tereza z Ávily.Není vùbec náhodné, �e sv. Serafíma pokládala Ruská pravoslavná církev v 19. století za heretika a biskupové se bránili jeho svatoøeèení zuby nehty, proto�e v té dobì bylo ruské "pravoslaví" plné západních vlivù, západní teologie, deformací v liturgice i cizí spirituality. Hesychasmus najdete ještì zaèátkem dvacátého století na ruskıch seznamech herezí a biskupové posvátného synodu odhlasovali souhlas s Varlámem a pøijali západní dogma o stvoøenıch energiích. Na teologickıch uèilištích se vyuèovala teologie Tomáše Akvinského a západní filosofové. V knize Nábo�enské dìjiny se píše, �e Ruská církev byla na konci 19. stol. na zenitu slávy, ale svatí plakali a naøíkali nad jejím stavem. (Osipov, 2019) To je to slavné carské ruské pravoslaví, které dnes nìkteøí tak opìvují a sní o jeho návratu (nedej, Bo�e!) Dokonce ani sv. muèedníka car Nikolaj II. nemìl tolik zbo�nosti a duchovní rozhodnosti, aby ukonèil tøistaletı nekanonickı stav Ruské pravoslavné církve a obnovil patriarchát. I kdy�, jak vidíme dnes, u Rusù je vlastnì jedno, jestli mají patriarchu èi ne. V takovém prostøedí bylo zjevení sv. Serafíma Sarovského skuteènım zázrakem.
Palama rozvinul církevní uèení, dle kterého v Bohu rozeznáváme nejen podstatu (bytnost) a Osoby, ale také projevy Bo�í podstaty. Jakákoliv podstata se toti� nutnì projevuje v té èi oné formì. U� sama existence podstaty je zároveò jejím projevem. Neustále se tedy projevuje bytí toho, kdo sám sebe nazval Jsoucím. (Exod 3,14; tímto jménem je vzıván i pøi bohoslu�bách, viz modlitba anamnézy v liturgii sv. Basila, nebo závìr veèerní bohoslu�by.) Bo�í energie jsou neoddìlitelné od Bo�í podstaty, a podstata je neoddìlitelná od svıch projevù. Proto je tato energie Bo�ská a nestvoøená.Jako se oheò projevuje plamenem, hoøení (tj. chemicky: rychlá oxidace uvolòující teplo) se projevuje plameny roz�havenıch plynù, a dotıkáme-li se plamene, nedotıkáme se tím podstaty hoøení resp. ohnì, ale jeho projevu èili pùsobení. Pálí nás právì pùsobení hoøení.
Úèast na Bo�ím projevu èili na energii, resp. úèast na blahodati, je úèastenstvím na Bohu. V tomto kontextu se blahoda� dává do souvislosti s tøetí Osobou Bo�í Trojice, se Svatım Duchem. Bo�í konání toti� pochází z Otce, skrze Syna a projevuje se Duchem Svatım. Ani Svatı Duch se však nezjevuje dle své podstaty, která je u Nìj stejnì nedostupná jako podstata Otce i Syna (v�dy� mají všechny tøi Bo�í Osoby jednu spoleènou podstatu). Duch svatı tedy zjevuje a pùsobí prostøednictvím blahodati.
* * *
Sv. Øehoø Palama teologicky odpovìdìl na námitky porozkolního Západu ohlednì nedostupnosti Boha. Západ toti� vycházel z teze, �e Bo�í podstata je èlovìku absolutnì nedostupná, co� je správná teze, ale jak mizela z církevního �ivota po rozkolu i pravoslavná víra a zavádìla se nová dogmata, mizela tam i duchovní zkušenost s blahodatí Ducha Svatého. Víra se pak pomalu posouvala smìrem k ideologii èi filosofii, a duchovní �ivot se místo do nitra èlovìka obracel smìrem ven, ke svìtu.
Západ mìl - stejnì jako Vıchod - uèené lidi, znalce filosofie, jen�e tam zaèal kvùli rozkolu a odpadnutí od pravoslaví vysychat pramen bohopoznání, èili blahodati. S tím, jak mizela blahoda� a vytrácela se hloubka duchovní zkušenosti, a to se nutnì promítlo do západní vìrouky a do teologie vcelku. Západ pøevedl celou svou teologii do kategorie filosofie a ideologie, a pozapomnìl na samotnou podstatu teologie. Toto jádro teologie není ani v logice ani racionalistickıch argumentech a v rozumovém poznávání, i kdy� je i ty nejvìtší mozky církve zjemní a vyprecizují do systému pro vìtšinu lidí nepochopitelnému. Teologie se zakládá na duchovním poznání Boha, a to jak skrze evangelium a skrze �ivot Církve, tak na bezprostøedním poznáním skrze vlastní duchovní zkušenost. Teolog je ten, kdo poznal Boha, a proto se o Nìm mù�e vyslovit. Jen tøi svatí obdr�eli v dìjinách Církve pøíjmení Theolog, a všechno to jsou lidé, kteøí dosáhli nejvyšších vıšin duchovního �ivota a dokázali jako církevní uèitelé tuto zkušenost pøedat církvi v podobì nauky. Jsou to mezi svatımi apoštoly miláèek Pánì, Jan, pak sv. Øehoø Theolog a nakonec sv. Simeon Novı Theolog.
Zjednodušenì se obèas øíká, �e Západ má modlitbu rozumu, kde�to Vıchod modlitbu srdce.
* * *
»Máme-li vynést správnı soud o duchovním rozdílu mezi Vıchodem a Západem, mìli bychom jej prostudovat v jeho nejdokonalejších projevech - v typech svatosti (svìtcù) Západu a Vıchodu po rozdìlení køes�anstva (v r. 1054). Pak teprve správnì oceníme ono tìsné spojení, je� existuje mezi dogmatem, vyznávanım Církví, a duchovními plody, které dogma rodí, nebo� vnitøní køes�anova zkušenost se uskuteèòuje v kruhu, vymezeném uèením Církve, tj. v rámci dogmat, která utváøejí (jeho duchovní) osobnost ... Nábo�enské dogma mù�e zmìnit samotné uva�ování toho, kdo je vyznává: takoví lidé se odlišují od tìch, kdo se utváøeli na základì jiné dogmatické koncepce ... Nikdy bychom nepochopili spirituální aspekt �ivota urèitého jedince, kdybychom nemìli na zøeteli to dogmatické uèení, které le�í v základu jeho osobnosti. Musíme pøijímat vìci tak, jak jsou, a nesna�it se vysvìtlovat rozdíly duchovního �ivota na Západì a Vıchodì pøíèinami etnického nebo kulturního rázu, kdy� jde o pøíèinu nejdùle�itìjší — o rozdíly dogmatické.« (Vladimir Lossky)
* * *
Vıchod i Západ tvrdí, �e stavìjí na Evangeliu. Obì strany se na této rovinì odvolávají na to samé. Zøetelnı rozdíl mezi nimi mù�e nestrannı pozorovatel v prùbìhu druhého tisíciletí vidìt na rovinì duchovního �ivota. Zatímco Vıchod staví na duchovní zkušenosti Církve, která je projevem víry, Západ spíše staví na víøe pøetavené v ideologii èi filosofii; spiritualita tam stojí více èi ménì na jitøení emocí. Pro poznání Boha je potøebnı pøístup Vıchodu, pro operování Církve v tomto svìtì je praktiètìjší pojetí Západu, o tom není sporu. Staèí si pak jen odpovìdìt na otázku: K èemu je na svìtì Církev? Ke spáse a zøení Bo�í slávy, co� je smyslem hesychasmu? Nebo pro øízení svìta a jeho politiky (co� u� odmítl sám Pán Je�íš, ale mo�ná se mılil :-)?
Vıchod udr�el autentickou duchovní praxi, proto�e zachoval pùvodní vìrouku. Kdy� svatı Øehoø teologicky zdùvodòuje prastarou (a vlastnì apoštolskou) duchovní praxi hesychasmu, není mo�né oddìlovat jeho dílo od zápasu za obhájení pravoslavné vìrouky. Jedinì pravoslavné uèení o Bo�í Trojici (bez filioque apod.) mù�e vytváøet podmínky pro církevní zachovávání hesychastické praxe. Bez Pravoslaví se mystickı duchovní �ivot mìní na pouhé snìní a fantazie.
* * *
Palama hovoøil o Bo�ích energiích, èili o pùsobení Ducha Svatého, kterım je ze strany Boha pøekonávána propast mezi stvoøenım a nestvoøenım. Aby se nìco takového mohlo dít, musí bıt tyto energie nestvoøené. Pokud by byly stvoøené, patøily by mezi ostatní stvoøení, nemìly by (stejnì jako cokoliv jiného ze stvoøení) �ádnou moc pøeklenout propast, která nás oddìluje od Boha. Dveøe ráje Bo�í blízkosti a jednoty s ním, by zùstávaly dále uzavøené, stále bychom trèeli v éøe Starého zákona. Náš vztah s Bohem by se v takovém pøípadì scvrkl do oblasti morálky.
My však díky Kristu, kterı jako Novı Adam uzdravil a uzpùsobil naše lidství, mù�eme pøijímat Bo�í blahoda�. �ijeme u� nikoliv v epoše Zákona, ale v éøe blahodati. Za pøedpokladu naší spolupráce skrze zbo�nou praxi nás blahoda� oèiš�uje, posvìcuje, osvìcuje a sjednocuje s Bohem. Cílem naší zbo�nosti je stát se skrze blahoda� Bo�ími syny.
V širším plánu spoèívá naše spolupráce s Bohem v tom, �e uvìøíme Evangeliu, staneme se souèástí Kristova mystického Tìla èili Církve, obdr�íme od Nìj milost a po milosti prominutí høíchù, pøijímáním svatıch Tajin a duchovním �ivotem pøijímáme blahoda�. Tak nás Kristus léèí a uzdravuje pro �ivot vìènı.
Hluboké ponauèení o Svatém Duchu nám dává kratièká modlitba „Králi nebeskı“, kterou zaèíná pravoslavná církev ka�dou bohoslu�bu, ka�dé modlitební pravidlo (její znìní viz napø. na zaèátku veèerních a jitøních modliteb). Skrze ni nás Církev uèí nauku o Svatém Duchu. Slova „jen� jsi všudy pøítomen a vše naplòuješ“ znamenají, �e Duch pùsobí, kde chce a jak chce, (viz té� Jan 3,8, jen místo „vítr“ je tam potøeba èíst „Duch“) v celém stvoøení, �ivém i ne�ivém, dává existenci všemu, co jest. Slova „Dárce �ivota“ uèí, �e vše, co je �ivé, èerpá svùj �ivot od Boha skrze Svatého Ducha - ka�dou svou vteøinu. Jen�e jinı je dar �ivota rostliny, jinı je dar �ivota zvíøete, a jinı je dar �ivota rozumnému stvoøení. Ano, Duch Svatı pùsobí ve všech lidech, vìøících i nevìøících, i mimo Církev. Jen�e se liší zpùsoby jeho pùsobení. Mimo Církev povolává lidi k víøe v Boha, k poznání Evangelia a vede do Církve. Jedinì uvnitø Církve pùsobí Duch v plnosti, která se projevuje jednak svatımi Tajinami, a hlavnì darem svatosti, Bohopoznání a sjednocení s Bohem; jinak øeèeno: oèištìním, osvícením a zbo�štìním.
Na Západì si zvykli pova�ovat svatost èlovìka za vısledek jeho úsilí. Kde�to pravoslaví vidí svatost jedinì jako dar. Úsilí, askeze, duchovní zápas, skutky zbo�nosti jsou je pøípravou na osvojení si daru posvìcení.
Nikdo nemù�e Ducha Svatého omezovat èi uchvátit do své moci. Pouze s Bo�ího zjevení a duchovní zkušenosti mù�e usuzovat, kde a jak Duch pùsobí. Nikdo nemù�e zabránit, aby do mì vstoupil Duch Svatı, jedinì já sám to mohu uèinit - tvrdošíjností v nevíøe, høíchem a nekajícností, a dále vzpourou (co� je duch satanùv). Sem patøí tvrdošíjnost farizejù a veleknì�í (jak je popsána v Evangeliu), nekajícnost, lehkomyslnost a opová�livé spoléhání na Bo�í shovívavost, a boj proti Bohu, proti Církvi - a� u� z pozice atheismu nebo rozkolu. Všimnìme si, �e všechny tyto pøípady jsou oznaèovány jako neodpustitelné „rouhání se Duchu Svatému“. Neodpustitelné je to proto�e sám èlovìk úpornì a vytrvale od sebe odhání blahoda�.
Kdy� zde uva�ujeme o pùsobení blahodati v Církvi, musíme se pozastavit nad otázkou trhání církevní jednoty, nebo� ten, co se vìdomì opustil církevní jednotu, pochopitelnì sám sebe postavil mimo Církev. Nebo i pøes svou pøíslušnost k Církvi vyvolává vzpouru, rozbroje, šíøí svévoli apod. Takovı je tìlem sice v Církvi, ale neviditelnì duchovnì u� odpadá od Církve a nedovoluje blahodati, aby v nìm pùsobila. Nyní bereme termín Církev v neju�ším slova smyslu, tedy ještì u�ším, ne� je vymezen pojmem kanonická jednota. Z neviditelného duchovní hlediska, jak odpovídá pohledu s nebes, je Církev lidí sjednocenıch blahodatí. V Církvi je ten, kdo má blahoda� - to je dìdic nebeského království. (Viz podobenství o pozvanıch na svatbu.)
* * *
Rozkol, schisma. Dùvod ke schismatu je v�dy stejnı. Pod zástìrkou dogmatickıch èi kanonickıch dùvodù pùsobí pıcha, sebedùvìra, vzpoura, prosazení sebe a úporné trvání si na svém (nepouèitelnost). Je pak vcelku jedno, jestli se èlovìk staví proti Bohu nebo popírá jednotu Církve. V�dy� Církev je podle Písma Tìlo Kristovo a sám Pán je jeho hlavou. Všechny vzpomenuté pøíèiny rozkolu jsou vlastnosti pocházející od prvního rozkolníka a otce ka�dého rozkolu - ïábla. Rozkolné myšlení se v posledním století nevídanì rozšíøilo spolu s vìdeckım a technologickım progresem. Rozkolníci stejnì jako programovì atheistièní vìdci a ideologové materialismu vlastnì popírají Boha. Atheismus ho vylouèil ze svého myšlení a vymyslel sice chorou ale pøesto lákavou koncepci, �e Boha nepotøebujeme; a rozkolníci podobnì vylouèili ze svého myšlení dogma o jediné Církvi èili o jednotì Církve. Toto nové paradigma je jakımsi duchovním AIDS. Jako virus proniká do vìøících a vstupuje do genomu našeho myšlení. Podobnì jako HIV vstupuje do genomu buòky a ochromí její imunitu, tak schismatismus ochromuje církevní imunitu a všechny léky, jako teologické argumenty, kánony, poukazování na pøíklady a vıroky svatıch èi pouèování, pøestanou pùsobit. Blahoda� je odvrácena høíchem a vzpourou, a pak to neodvratnì spìje k záhubì naka�enıch. Kdy� jsme se u nás setkali poprvé s odštìpením nìkolika vìøících, kteøí tenkrát opustili jednotu Církve a odešli do rozkolu, tázal jsem se v monastıru, jak to teologicky vlastnì zpracovat (a jestli nad tím mávnout rukou èi zda pozvednout hlas). Poradili mi èíst kní�ku, s ní� prı tam všichni souhlasí a je to jejich duchovní stanovisko k rozkolu: Pád pyšnıch. (Pøeklad si mù�ete pøeèíst zde v PDF.)
Zámìrnì se na tìchto øádcích vyhıbám lákavému tématu: Jak se vlastnì projevuje blahoda� v èlovìku a jeho �ivotì. Jen uvedu, �e blahoda� uvádí vìøícího na hlubinu duchovního �ivota tím, �e mu dává pláè a trvalé pokání. Obcházím podrobnosti tohoto tématu, proto�e ïábel se rád ukazuje jako „andìl svìtla“ (2.Kor 11,13-15) a mnohé projevy blahodatného pùsobení doká�e napodobit, èi pøedestírat jejich pokøivenı obraz. Ti, kteøí jdou jen za projevy, ani� by nejprve budovali základy a posilovali pøedpoklady, bıvají lstí ïábla svedeni. Mnozí se dávají oklamat tím, �e snadno obdr�í pøíjemné pocity, nechávají se naplnit spokojeností se sebou nebo se svou duchovní cestou a sebedùvìrou. Jinım dává rozkol pocit spravedlnosti. Rozkol má s herezí spoleènı jeden rys: vybírá si z Písma a hlavnì z posvátné tradice jen to, co se hodí. Nezapomeòme, �e ïábel je skvìlı šachista, vıbornı diskutér a lstivı filosof. Duchovní �ivot rozkolu bıvá buï pustı, rozumáøskı nebo naplnìnı sentimentem èi jitøením emocí (co� je nìco, pøed èím všechny duchovní autority naléhavì varují). Obezøetnìjší lidé zaregistrují v rozkolu, jeho povrchnost, frenetiènost a sektáøskı duch. Vyprávìjí o tísni, která na nì ve spoleèenství rozkolu padá. Ké� nás Bùh chrání rozkolu, kterı zbavuje èlovìka blahodati, postaví ho proti Církvi a pro to, co se vypraví touto cestou, vìtšinou u� není cesty zpìt.
Posvátné kánony o blahodati:
Pravidlo 125. (karthagenského snìmu)
Rozhodnuto také: Jestli�e nìkdo øekne, �e blahoda� Bo�í, kterou jsme ospravedlnìni v Je�íši Kristu Pánu našem, pùsobí pouze k jedinému odpuštìní høíchù, u� spáchanıch, ale nepodává nadto pomoci, aby se nepáchaly jiné høíchy, takovı budi� anathema. Nebo� blahoda� Bo�í nejen podává vìdìní, co se má konati, nıbr� ještì vdechuje v nás lásku, abychom mohli té� plniti to, co známe.
Pravidlo 126. (karthagenského snìmu)
Rovnì�, jestli�e nìkdo øekne, �e tatá� blahoda� Bo�í, je� je v Je�íši Kristu a Pánu našem, napomáhá pouze k tomu, abychom nehøešili, jeliko� jí se odhaluje a zjevuje nám poznání høíchù, �e víme, co máme hledati a èeho se varovati, ale �e se jí nepodává nám láska a síla ke konání toho, co jsme poznali za nutné konati, takovı budi� anathema. Nebo� kdy� apoštol praví: "Známost nadımá, ale láska vzdìlává", (1.Kor. 8,1) bylo by velmi bezbo�né vìøiti, �e k našemu nadımání máme blahoda� Bo�í a k vzdìlávání nemáme; tehdy to i druhé je dar Bo�í i vìdìní, co se má konati, i láska k dobru, je� se má konati, aby pøi vzdìlávající lásce nemohl se rozum nadımati. Nebo� jak od Boha je napsáno "kterı� uèí lidi umìní", (�alm 94,10) tak i toto je napsáno: "Láska z Boha jest". (1.Jan 4,7)
Pravidlo 127. (karthagenského snìmu) Bez blahodati nemù�eme vykonat nic dobrého.
Rozhodnuto ještì: Jestli�e kdo øekne, �e nám byla dána blahoda� ospravedlnìní, abychom to, co je mo�né splnili ze svobodného rozhodnutí, skrze blahoda� snáze plnili, tudí� �e jako bychom i nepøijavše blahoda� Bo�í, pøesto mohli tøebas s obtí�emi i bez blahodati Bo�í splniti Bo�í pøikázání, takovı budi� anathema. Nebo� o ovoci pøikázání neøekl Pán: beze mne mù�ete obtí�nì èiniti, nıbr� pravil: "Beze mne nic nemù�ete uèiniti." (Jan 15,5).
Z pravidel snìmu kartagenského (r. 393–419)
Rozlouèím se apoštolskım pozdravem, kterım �ehná knìz pøi ka�dé liturgii na zaèátku eucharistického kánonu:
Blahoda� Pána našeho Je�íše Krista a láska Boha Otce a úèastenství Svatého Ducha budi� se všemi vámi.
Zobrazit pøíspìvek è. 1386 jednotlivì
Administrátor
--- 10. 3. 2023
Velkopostní zamyšlení
Velkı pùst je dobou pokání
Velkopostní období jsme si správnì zvykli vnímat jako dobu, kdy se sna�íme o co nejusilovnìjší duchovní �ivot. Je to zvláštì posvátná èást církevního roku a vìøící jsou hlasem církve voláni k jakési duchovní mobilizaci do duchovního zápasu. V prùbìhu celého ostatku roku jsme èasto rozptylováni mnohımi starostmi, povinnostmi apod., leè svatá ètyøicátnice je vyhrazena duchovním péèím. Ka�dı církevní èlovìk, kterı celı rok naøíká, �e nemá na duchovní zále�itosti èas nebo soustøedìní, si mù�e øíci: Kdy u�, kdy� ne teï?
Proè je velkopostní dùraz na duchovní �ivot spojen se zvláštì hlasitou vızvou k pokání? Ve všech postních modlitbách a posvátnıch hymnech zaznívá volání, abychom se káli. Jak máme rozumìt tomu, �e duchovní �ivot je neodluènì spojen s kajícností?
Jmenujme tøi dùvody, které nám objasòují, proè duchovní �ivot bez pokání není opravdovı.
1.) Pokání je lítost nad tím, èeho jsme dopustili, jak jsme selhali, kam jsme klesli. S touto lítostí ruku v ruce kráèí prosba k Bohu, aby nás oèistil od høíchu a seslal nám pomoc k naší nápravì. Proto�e víme, �e Bùh ve vìci naší spásy nic s námi neèiní bez nás, èili bez naší spolupráce, je naše lítost nutná k tomu, abychom se otevøeli uzdravující Bo�í blahodati. A naše prosba o oèištìní je potøebná, jeliko� tím Bohu umo�òujeme (spíše snad dovolujeme), aby s námi zaèal pracovat, konat dílo našeho oèištìní. Pán stojí pøed dveømi našeho srdce a klepe (Zjev 3,20), sám ty dveøe nevylomí, to my musíme dveøe otevøít, aby mohl vstoupit. Naše lítost a modlitba mu otvírá vstup do našeho nitra. Co by to bylo za duchovní �ivot, kdybychom se postili a zdr�ovali se všeho, èeho je pøedepsáno se zdr�ovat, a pøi tom neotevøeli Pánu dveøe srdce a nenechali ho, aby zaèal léèit naši duchovní nemoc?
2.) Pøedpokladem pokání je vidìní svého høíchu. Nemáme-li alespoò takové duchovní zøení, abychom vidìli svùj høích, nahlédli hlubinu propasti, do ní� se zøítil náš duchovní stav, a nepochopili, �e bez Bo�ího zásahu jsme mrtví, pak je tì�ké nazıvat takové "pokání" skuteènım pokáním. Jak se mù�eme kát, kdy� nevíme, z èeho bychom se mìli kát, jak mù�eme litovat, kdy� není èeho litovat? A jak se mù�eme modlit o oèištìní, kdy� (podle naše názoru) nemáme na sobì �ádnou skvrnu, kterou by bylo potøeba oèistit? Bez jasného zøení svıch høíchù se nemù�eme kát. Takovı stav je vısmìchem naléhavému volání, kterım zaèíná Evangelium: "Èiòte pokání a dejte se pokøtít na odpuštìní høíchù" (Luk 3,3); "Kajte se, nebo� se pøiblí�ilo království nebeské" (Mat 3,1 a 4,17); "Pokání èiòte, nebo� se pøiblí�ilo království Bo�í." (Mar 1,15) Podle Evangelia je zaèátkem všeho, co se dìje v duchovním �ivotì, právì pokání.
3.) Ten, kdo se kaje, vidí svùj høích. Vidí svùj skuteènı duchovní stav. To znamená, �e �ije v pravdì. Je to Bohem ka�dému pravému kajícníkovi zjevená pravda. Èlovìk, kterı nevidí svùj høích, nezná svùj vnitøní stav a �ije v klamu, resp. v domnìní, �e je "celkem dobrı èlovìk" nebo ještì hùø: �e je "lepší ne� jiní lidé". To je stav duchovní slepoty. Velkı pùst nás chce probrat z tohoto zatemnìní a osvítit nás poznáním, �e jsme høíšnici a vzdálili jsme se od Bo�í slávy (resp. byli jsme zbaveni Bo�í slávy). (Øím 3,23) Nezaslou�íme si nic dobrého. Jedinì z milosti Bo�í se mù�eme doèkat, �e pøijmeme nìco dobrého v našich �ivotech. Nemáme se tedy èím chlubit - ani pøed lidmi, nato� pøed Bohem! Vše, co pochází z nás, je buï zlé nebo naka�ené pıchou èi jinak shnilé. I to nejlepší, co doká�e èlovìk vlastními silami zplodit, má pøed Bohem menší cenu, ne� to, co nám vychází z nosu, kdy� máme rımu (Paisij Svatohorec). Pokud èlovìk pøece jen vykoná nìco opravdu dobrého, tak to èiní Bùh skrze nás. Taková je pravda.Kdo ještì neza�il stav prozøení, pokání a zjevení této pravdy o svém vnitøním stavu, mohl by si myslet o vıše napsanıch øádcích: Jak truchlivé! Jak temné! Jak depresivní! Avšak ten, kdo u� za�il své nitro zpívat lehkostí, oèištìním a jasnım zøením, kım jsem, chápe - ve spojení s vírou v Bo�í milost, �e nic z tohoto svìta nemù�e dát lidskému srdci tolik radosti, jako pokání. Proto v modlitbách od svatıch Otcù èteme, jak bezmìrnì pøísnì sami sebe odsuzovali, jakoby nemohli ani najít tak hrozná slova, která by byla dostateèná k vyjádøení jejich hrozného pádu (nebylo snad hanlivého slova, které by o sobì nepou�ili). Jakoby se nemohli naba�it tìch obvinìní z nejhorších høíchù, sami sebe vidìli horšími ne� dobytek. A pøi tom to byli tak èistí lidé svatého �ivota! Pokání, sebeobvinìní a sebeodsouzení jim však vlévalo do srdcí takovou radost a andìlskou lehkost.
Toto poznání a duchovní zøení nám pak pøináší do srdce zvláštní lehkost a pokoj. Èlovìk, kterı vidí svùj padlı stav, si u� nepotøebuje na nic hrát. Sláva a chvála od lidí jsou mu lhostejné. A stejnì tak urá�ky, neúcta a pomluvy. Konec hry! Pøijmeme-li, �e jsme hnùj a špína (1 Kor 4,13 pravosl. pøekl.), zbaví nás to touhy se vyvyšovat. Svatí pouštní otcové dosáhli takového zøení, �e za urá�ky a osoèování dìkovali. Jakékoliv špatné zacházení, jeho� se jim dostalo, pova�ovali za zcela adekvátní svému stavu hlubokého pádu do duchovní propasti: z hlubin volám k tobì, Hospodine. (�alm 130,1-2) To je jediná pozemská pravda, která je neklamná a pravá. Jasné zøení této pravdy o sobì tyto duchovní velikány otevíralo Bo�í milosti a stalo se jim sjednocením s Kristem. "Milost a pravda se stala skrze Je�íše Krista." (Jan 1,17) "Hospodine, tebe vyvyšuji, nebo� jsi mì vytáhl z hlubin." (�alm 30,2)
Pán sám o sobì pravil: "Já jsem pravda" (Jan 14,6), a jindy: "Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí." (Jan 8,32) Tou pravdou je mínìn sám On a pravda Jím zjevená, nikoliv cokoliv pomíjivého z tohoto svìta, proto�e nic vezdejšího nemá �ádnou moc nás duchovnì osvobodit. V�dy� vše, co je z tohoto svìta, máme pokládat za hnùj (Filip 3,8) a nikoliv v to skládat nadìje. Bùh, kterı je Pravda, nás uvádí do ka�dé pravdy, dává nám schopnost ji poznat a sílu ji pøijmout. Pán pravil: "Pøijde ten Utìšitel, kterého vám pošlu od Otce, toti� Duch pravdy, kterı vychází z Otce, ten o mnì bude vydávat svìdectví." (Jan 15,26) "Pøijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy." (Jan 16,13) A my se máme obléknout do nového èlovìka stvoøeného k Bo�ímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy. (Ef 4,24)
Skuteèná pravda, pravda o mém høíchu, sjednocuje s Bohem. (Jan 3,21) To je moc a síla Pravdy. A Bo�í vùlí je, abychom došli poznání pravdy a byli spaseni. (1. Tim 2,4) Tou�íme-li po �ivotì v Kristu èili v Pravdì, pak ji mù�eme realizovat jen pokáním, pravdivım pohledem do svého nitra, kde je tolik neèistoty, tak�e to tam vùbec nevypadá pìknì. To je �ivot v pravdì a pota�mo �ivot v Kristu, èili jedinı nefantazijní a opravdovı duchovní �ivot. To je ta pravda, která nás spojuje s Bo�í pravdou, a Bùh - Pravda nás osvobozuje (Jan 8,32), Bo�í Pravda posvìcuje (Jan 17,17). "Bùh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak èinit v Duchu a v pravdì." (Jan 4,24) Kristova definice duchovního �ivota.
Duchovní �ivot, je-li opravdovı, vyvìrá z tøí svatıch pravd, které Písmo zvìstuje. Z pravdy o Bohu (�e je Jedinı dobrı) (Mat 19,17; Mar 10,18; Luk 18,18-19; Jan 10,11-14; 1.Petr 2,3), z pravdy o sobì (�e jsem høíšnı) (Øím 7,14; 3,23) a z pravdy o svìtì (�e ve zlu le�í) (1. Jn 5,19). Skrze tyto tøi pravdy nás Kristus - Pravda osvobozuje a pozdvihuje.
Zobrazit pøíspìvek è. 1385 jednotlivì
Administrátor
--- 3. 3. 2023
Zaèátek Velkého pùstu
Nedìle všeobecného odpuštìní
Odpouštìní obrací démony na úprk ze dvou dùvodù: jednak je ke smíøení potøebná pokora, kterou vykonáním odpuštìní osvìdèujeme; zadruhé tím smeteme to, co se ïáblu podaøilo v lidskıch srdcích vybudovat a èím nad nimi získává èi udr�uje svou vládu.
Slovo ïábel toti� v øeètinì znamená jednak „pomluvaè èi �alobce“. Ïábel není tvùrèí duch, a proto nevytváøí nic nového. Do lidí vsouvá jen to, èím on sám je. Lidé tudí� pod jeho duchovním vlivem pomlouvají a obviòují své bli�ní, a to je staví do nepøátelství. Tím se naplòuje hlubší vıznam tohoto temného slova - on je tím, „kdo rozdìluje“. Nejdøíve rozdìlil andìly. Pak postavil první lidi proti Bohu a následnì staví lidi proti sobì, uvádí je do vzájemného hnìvu. Tím je zatemòuje, co� zpùsobuje, �e nevnímají svou spoleènou podstatu, vzájemnou jednotu - èili �e rùzné lidské osoby sdílí jedno spoleèné lidství. Ïábel nás èiní slepımi vùèi naší všelidské jednotì.
K odpuštìní je potøeba pøekonat to, co s námi ïábel provedl, jak zdeformoval naši duši. Abychom si mohli opravdu v hloubi srdce odpustit, musíme pocítit nìco z této jednoty, to znamená vlastnì lásku druh k druhu. Tím smeteme ïábla a potøeme jeho vliv. To spolu s pokorou, o ní� byla zmínka vıše, nám dává vítìzství nad ním a on zahanbenì prchá.
Takovou - pro ïábla zdrcující - moc má vzájemné odpuštìní a pokání.
K zaèátku Velkého pùstu viz té� èlánek na webu olomoucko-brnìnské eparchie, kterı uvádí do velkopostního liturgického �ivota Církve (jsou tam uvedeny cesty na velkopostní liturgické texty pøelo�ené do èeštiny).
* * *
Prohloubit pokání nám pomáhá ètení Velkého kánonu sv. Ondøeje Krétského. Toto ètení, které koná knìz uprostøed potemnìlého chrámu a všichni pøi nìm dr�í roz�até svíce, je charakteristickım obrázkem pravoslavného chrámu v prvním velkopostním tıdnu. Sv. Ondøejem slo�enı text je hluboce kajícnou meditací, pøi ní� sv. Ondøej pøipomíná pøíbìhy, postavy a epizody pøevá�nì z doby Starého zákona a vykládá na jejich pøíkladu náš hlubokı pád. Pou�ívá je jako metafory, aby nám ukázal celou hlubinu propasti, do ní� jsme se svımi høíchy, nedbalostí a zlobou zøítili. Souèasnì nás vybízí k slzám lítosti a vroucímu pokání, kterım se mù�eme oèistit, získat duchovní zøení a bıt milostivım Bohem povzneseni.
Jistì ne nadarmo bylo dílo nazváno „ikonou pokání, kterou napsala èistá duše, omytá proudy �ivotodárného Ducha“.
Èím zaènu oplakávat �ivota svého neš�astné skutky? Jakı zaèátek bude mít, Kriste, mùj �alozpìv? Ó Milosrdnı, daruj mi odpuštìní høíchù!
Tak zaèíná básník svùj zkroušenı pláè. Velkı kánon je napsán v první osobì, jako vnitøní monolog kající se duše, je� lká nad høíchem vlastním i høíchem celého lidstva. Vyznání høíchù autor mistrnì prokládá mno�stvím �ivıch obrazù ze Starého i Nového zákona. Zdaleka mu však nejde jen o biblickou dìjepravu (jak si myslí Rù�ena Dostálová v knize Byzantská vzdìlanost), nıbr� o posti�ení duchovního smyslu sv. Písem. Postavy biblickıch dìjin zde slou�í jako vznešené pøíklady svatého �ivota, nebo nás naopak svımi pøestupky a pády nabádají k pøísné �ivotní bdìlosti: Ze Starého zákona pøedlo�il jsem ti, duše, všechno jako pøíklad: následuj bohumilé skutky spravedlivıch a chraò se høíchù lidí zlıch.
Své pokání básník zaèíná návratem k poèátku dìjin svìta - pøirovnává svùj vlastní høích k pádu prvního èlovìka: Roztrhl jsem roucho své prvotní, které mi Tvùrce utkal na poèátku, a od té doby le�ím nahı. (…) Pøikryt jsem šatem hanby jako listím fíkovım, na dùkaz svévolnıch vášní svıch.
Pou� nejstaršími dìjinami pokraèuje pøipomínkou Kainovy bratrovra�dy a vykreslením zhouby a mravního rozkladu starozákonního lidstva. Sv. Ondøej vyzıvá høíšnou duši, aby hledala spolu s Abrahamem nebeskou vlast; v Izákovi ukazuje poslušnost, kde�to v Izmaelovi zosobnìnou svéhlavost; oheò tìlesné �ádostivosti pøipodobòuje k ohni sodomskému; v Jákobovi odkrıvá tajemství vzestupu k Bohu prostøednictvím skutkù a duchovního poznání; v Moj�íšovì holi, kterou bylo rozpolceno moøe, ukazuje pøedobraz Kristova køí�e, jeho� znamení chrání ka�dého køes�ana. Staletí bì�í a na scénu vstupují izraelští soudcové, králové i proroci. V záplavì obrazù ze Starého zákona duše cítí, �e ještì nevstoupila na pùdu zákona Nového, nebo se plnì neobrátila k Bohu, stále se oddávajíc høíchu a duchovnímu spánku. V dojemném kondaku po šesté písni se zpívá:
Duše má, ó duše má, vstaò, proè spíš? Blí�í se konec a máš bıt zkroušena. Probuï se, aby se slitoval nad tebou Kristus Bùh, všudypøítomnı a vše naplòující.
V závìreèné deváté písni pøipomíná sv. Ondøej slova a skutky milostivého Pána Je�íše Krista. Bùh se stal èlovìkem, obnovil roztrhanı šat lidské pøirozenosti a povolal spravedlivé i høíšníky k následování. Ve Spasitelovì ètyøicetidenním postu nachází básník vzor pro vlastní askezi, spolu s celníkem volá: „Bo�e, buï milostiv mnì høíšnému“, s kananejskou �enou a se slepci se modlí: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidùv“, podoben høíšnici omıvá slzami nohy Spasitele a úpí s lotrem na køí�i: „Rozpomeò se na mne, Pane, v Království svém!“
Ve svém duchovním poselství je Velkı kánon silnı a jednoznaènı: vyzıvá nás, abychom se probudili z duchovního spánku, upøímnì poznali propast svıch osobních høíchù, zalili je slzami pokání a celım svım
srdcem se obrátili k Bohu. Ukazuje nám, �e èím hloubìji poznáme tí�i vlastních høíchù, tím vìtší máme nadìji na Bo�í milosrdenství a spásu, nebo Hospodin - náš Pastıø dobrı - je v�dy pøipraven nám høíšnım pomoci, duši naši obèerstvit a vyvést nás na cestu spravedlnosti (� 22). (Z èlánku J. Èernockého: Dobrı pastıø è. 2, 2004)
* * *
Metropolita finskı Pavel ète velkopostní kánon Ondøeje Krétského
Jsou to vzácné nahrávky zachycující vladyku Pavla rozechvìle pronášející kajícná slova kánonu. Jeliko� obsah kánonu známe, tolik nevadí, �e se modlí finsky.
Døíve na toto téma zde publikováno: Syropustní nedìle. Nedìle všeobecného smíøení
Na prahu Velkého pùstu. Do svaté ètyøicátnice vstupujeme usmíøeni. (Obrázky z obøadu všeobecného odpuštìní)
Adamovo vyhnání. Nedìle zaèátku Velkého pùstu
Zobrazit pøíspìvek è. 1384 jednotlivì
Administrátor
--- 24. 2. 2023
Nedìle masopustní - o strašném soudu
Bo�í soud
Ne� se ponoøíme do úvah o Bo�ím soudu, musíme pøedeslat, �e uèení o soudu Bo�ím nebylo církví podrobnì dogmatizováno. Církev nás zavazuje vìøit, co o soudu zjevuje Písmo, tj. �e po smrti následuje soud a na konci svìta bude druhı tzv. „strašnı“ soud. Pøi tìchto soudech spravedliví obdr�í odmìnu, kde�to nekající se høíšníci sklidí odplatu. (2.Kor 5,10) Tou odmìnou je spoleèenství s Bohem, kde�to odplatou pro druhé je oheò. Odsouzenım hrozí vìèné zavr�ení, tj. oddìlení od Boha. Vše ostatní je nezávazná tradice Církve, osobní zkušenost svatıch, úvahy svatıch Otcù a teologù.
Prostì, urèité podrobnosti o záhrobním údìlu lidí, zùstávají tajemstvím, u� proto, �e jsou to zále�itosti „onoho svìta“, tj. duchovních prostor, s nimi� máme jen malou zkušenost a to, co se tam dìje, je z vìtší èásti nevypravitelné a nevyjádøitelné lidskımi pojmy.
Z uèení církve a z Bible, ze které èerpáme naprostou vìtšinu toho, co o záhrobí víme bezpeènì, vyplıvá, �e je nìkolik Bo�ích soudù, které se tıkají ka�dého z nás, resp. celého lidstva.
Tøi soudy jsou spojeny se starozákonní epochou a dva patøí do éry novozákonní.
1.) první soud provedl Pán nad prvními lidmi a jeho vısledkem bylo vyhnání høíchu propadlıch lidí z ráje.
2.) druhım soudem byla zemì oèištìna, nebo� vše, co zde bylo, u� pokazilo svou cestu. Resultátem soudu byla potopa svìta. Právì k tomuto soudu je pøirovnáván i soud poslední. (Mat 24,38-39; Luk 17,27)
3.) tøetím soudem nad starozákonním lidstvem bylo sestoupení Pánì do podsvìtí. Jakousi pøedjímku soudu konal Kristus Pán jednak v prùbìhu svého pozemského pùsobení, ale hlavnì v podsvìtí nad zesnulımi, k nim� po svém ukøi�ování sestoupil. (1. Petr 3,19-20; 4,6) Jeho pøítomnost rozdìlila zesnulé na ty, kteøí se nechali Pánem vyvést z podsvìtí, a na ty, kteøí kvùli úpornosti ve svém høíchu nebo kvùli celkové zka�enosti Pána nenásledovali. Nìkteøí mají za to, �e Kristus vyvedl všechny, kteøí tam byli.
Éra „po Kristu“ má také své soudy, kterım podléhají všichni lidé.
1.) první soud se zvláš� nad ka�dou duší koná po jejím oddìlení od hmotného tìla. (Luk 16,19-31) Podrobnosti toho soudu jsou souèástí církevní tradice o záhrobním putování duše po tzv. „celnicích“, kde démoni „šacují“ ka�dou duši, která chce stoupat vzhùru. Toto uèení, které se odvíjí od rùznıch zjevení (hlavnì ze zjevení bla�. Theodory Caøihradské; 10. stol.), je vìtšinou v Církvi pøijímáno, ale není souèástí závazné vìrouky. Je to takové všeobecné theologumenon (názor, osobní mínìní). Církev se k tomuto uèení, které má i øadu odpùrcù, staví opatrnì. Duše jsou po tomto soudu doèasnì umístìny na místech, které odpovídají jejich duchovnímu stavu.
2.) poslední soud, kterému se øíká „strašnı“, rozhoduje s definitivní platností o ka�dé duši. Tento soud probìhne v rámci druhého pøíchodu Pána, konce tohoto svìta a všeobecného vzkøíšení mrtvıch. (1. Kor 15,35-55; 1. Sol 4,15-17) Duše obdr�í zpìt své tìlo, ovšem nikoliv materiální, ale ve své duchovní podobì. Nebo� jak by pomíjející materiálnost mohla mít podíl na tom, co nepomíjí? A s tímto tìlem bude ka�dı, znovu jako kompletní lidská osoba - duše i tìlo - souzena a buï pùjde do ráje, resp. nebeského království, nebo pùjde do ohnì (pùjde tam sama, nepotáhnou ji èerti na øetìzu, ale sama pùjde). (Mat 25,46) Vìtšina biblickıch míst, která se o soudu zmiòují, hovoøí právì o tomto soudu. Na otázku, zda mù�e bıt na posledním soudu odsouzena i taková duše, která se po prvním posmrtném soudu dostala do ráje, je nejspíš potøeba odvìtit negativnì.
* * *
Uèení o záhrobních vzdušnıch celnicích (bla�. Theodora Caøihradská) tkví ve vidìní jakıchsi posmrtnıch pøechodù, lokalizovanıch kdesi v zemské atmosféøe, na kterıch je duše putující vzhùru dvacetkrát zastavena a zkoumána, jestli není pøipoutaná k nìkteré z høíšnıch vášní. Na ka�dé celnici je duše svádìna démonem dané vášnì, ale na druhé stranì je hájena andìlem ochráncem, kterı zná všechny dobré skutky, co èlovìk za �ivota vykonal. Proti ka�dému høíchu staví dobrı skutek, najde-li v èlovìku takovı.
O tomto uèení nìkteøí teologové soudí, �e odporuje pravoslavné vìrouce. Mají napø. za to, �e uèení o celnicích nedává prostor Bo�ímu soudu. Spasitel pravil, �e Otec odevzdal veškerı soud Synu, ale zde prı soudí spíše démoni. Jiní teologové tyto námitky obšírnì vyvracejí. Sv. Theofan Zatvornik napsal, �e „jakkoliv všelijakım rozumáøùm pøipadá myšlenka na celnice divoká, prùchod celnicemi je stejnì nemine“. Obrazy z uèení o celnicích nutno chápat v duchovnì-mravním smyslu. „V souhrnu spoèívá myšlenka vyprávìní o celnicích v tom, �e se duši dostává pomoci pøi mravním sebezpytování a sebepoznání za pomoci duchovních sil, kterım Bùh dovoluje pùsobit jako nástrojùm svého soudu.“ (Oleg Davidenkov: Dogmatické bohosloví)
Ct. Makáriovi Egyptskému (4. st.) øekl andìl na jeho otázku ohlednì celnic: „Tyto pozemské vìci chápej jako ten nejslabší obraz nebeskıch.“
„Andìlé ochraòují dítka Bo�í, s láskou je uchopí a bez strachu je provádí skrze vzdušné celnice a pøivádí k nì�nì milujícímu Otci, Bohu.“ (Paisij Svatohorec) Kriterium, podle kterého andìlé poznají „dítka Bo�í“, jsou podle nìj - láska a pokora. „Dobrı poslušník jede expresem k Bo�ímu trùnu. Nezastavuje se ani na celnicích, které mu do dáli ustupují na jeho cestì, proto�e nemají, za co by jej zachytily.“ (Efrem Filothejskı)
Uèení o celnicích je souèástí asketického uèení a vypráví o definitivním a rozhodujícím stupni „neviditelného boje“, kterı køes�an vede na zemi. Démoni, kteøí jej pokoušeli celı �ivot, zahájí proti nìmu poslední útok, ale moc mají jen nad tìmi, kteøí za svého �ivota nedostateènì zápasili v neviditelném boji.
„Na celnicích se odhalují vášnì. Po zbavení tìla se pùsobení vášní odhaluje v celé své síle. Èlovìk, kterı nebojoval s vášnìmi za svého �ivota, ale oddával se jim, propadá pøed tváøí láskyplného Boha, kvùli tomu, �e se své vášnì nedoká�e zøíci. Jak øíkají svatí Otcové, pøíbuzné se sjednocuje s pøíbuznım, a démoni vládnou nad ka�dım høíchem. Lidská duše se sjednocuje s tím duchem (démonem), kterı odpovídá té vášni, která v ní panuje.“ (Osipov)
* * *
Bible, svatí a církevní tradice nás jednomyslnì uèí, �e Bùh je lidumil, neskonale milosrdnı, slitovnı a láskyplnı. „Bùh je láska,“ uèí apoštol. (1. Jn 4,16) Chce se nad ka�dım smilovat, všem odpustit a všechny pøijmout do své náruèe. Jak je tedy mo�né, �e by nìkoho mohl odsoudit k vìènému trpení?
Jedinı, kdo mù�e Bohu zabránit, aby se nade mnou slitoval, jsem já sám. A� u� aktivnì, nebo pasivnì.
Aktivnì - tím, �e pou�iji svou vùli a svou svobodu k tomu, aby Boha odmítnul. Ka�dı má tu strašnou moc øíci Kristovì lásce: Jen�e já tì nechci. Nauèí-li se takto smıšlet za svého pozemského �ivota, bude takto vycvièená mysl stejnì uva�ovat i po odchodu z tìla. Bohu�el souèasné spoleèenské paradigma a pøevládající svìtonázor, zalo�enı na bludném pseudovìdeckém materialismu, uèí naše souèasníky u� od dìtství právì takovému zpùsobu smıšlení. Naše spoleènost se svım zpùsobem uva�ování propadla do militantního ateismu, nebo do lhostejnosti k vyšším duchovním hodnotám èi do agnosticismu (té „chytrácké malovìrnosti“). Podobnım pøípadem je boj èi opozice proti Církvi, která je Tìlem Kristovım, resp. jeho milovanou nevìstou (sem patøí nejen militantní ateismus, ale i rozkoly a hereze). Tato uzavøenost lidské duše vùèi Stvoøiteli a Spasiteli pak brání Bohu, aby se nás ujal. Vyháníme Boha ze svıch �ivotù i ze svıch srdcí. Pán klepe na dveøe naší duše, jen�e nikdo mu neotevøe.
Pasivnì - tím, �e zvolenım zpùsobem pozemského �ivota, zpùsobem myšlení, høíchy èi zadupáváním projevù lidství, uvedu svou duši do takového stavu, kdy je tì�ce poškozeno samotné mé lidství. Nejen znetvoøím, ale vy�enu ze sebe i samotnı Bo�í obraz, kterı ka�dı v sobì neseme. Podobnı úèinek bude mít na lidi peèe� antikrista. Takto vnitønì zdevastovanı a duchovnì mrtvı èlovìk není schopen pøijmout Bo�í slitování. Nebo jinak øeèeno: není v jeho pøípadì u� nad kım se smilovat.
Pøi ka�dém soudu - a� u� osobním po smrti a nebo na tom strašném a posledním - nehledá Bùh a jeho andìlé, za co by bylo mo�no èlovìka odsoudit, ale naopak - hledají v jeho duši, co by se tam dalo najít dobrého, aby bylo mo�no duši zachránit. Pro oba soudy platí, �e Bùh nahlí�í do nitra èlovìka, aby zpytoval, co se tam skrıvá. (1. Kor 4,5)
Pøi prvním soudu se hledají v duši zesnulého dobré skutky, ctnosti, víru, nadìji a lásku. Za pomoci toho, co v nás andìlé najdou, mohou pomáhat èlovìku obstát pøed útoky a nároky démonù. Tady se ka�dı dozvíme pravdu o sobì, tedy jakı doopravdy jsem ve svém nitru. Pochopíme napø., jak cenná je víra, jakou má sílu, a proè Písmo praví, �e bez víry není mo�no se Bohu líbit. (�id 11,6) Ti, kdo �ijí jen dle tìla, nemohou se líbit Bohu. (Øím 8,8)
Pøi posledním soudu sni�uje Bùh své „po�adavky“ na minimum. Zúètuje, jak jsme nalo�ili s høivnami, které nám svìøil. Zachovali jsme je, nakládali jsme s nimi a pou�íváním jsme je alespoò sebeménì rozhojnili? Hledá v duši, jestli tam je a bylo-li pou�íváno to, co do ní On sám vlo�il. Tj. lidství ve smyslu Bo�ího obrazu. Tedy pou�ívali jsme své lidství, nechávali je projevovat napø. v tak základním jeho rysu, jakım je milosrdenství a soucit? Nechávali jsme pracovat své lidství, které On stvoøil a vkládá je do ka�dé lidské bytosti? Tím Stvoøitel zkoumá, zda nebyla jeho høivna úplnì zakopána. (Mimochodem, podobenství o høivnách je v Matoušovì evangeliu bezprostøednì pøed dnešním ètením o posledním soudu, jako by tato dvì ètení hovoøila o té�e vìci.) (Matouš 25,13-30)
* * *
Zamysleme se tedy nad slovy, která Pán pronáší v evangeliu o posledním soudu. Právì o nedìli masopustní se tato slova v chrámu pøednášejí (Mat 25,31-46). Jsou o pomoci trpícím. Èili o soucitu, o milosrdenství a slitování, které má èlovìk projevit vùèi bli�nímu. Jsou to slova namíøená proti sobectví, lhostejnosti vùèi trpícím èi proti krutosti. To, co Pán Je�íš postihnul svımi slovy o soucitu a pomoci, je zároveò hlavním pøedpokladem lásky vùèi bli�nímu. A láska vùèi èlovìku je pøedpokladem lásky k Bohu (nikoliv naopak). (1 Janùv 4,20) Proto tato slova Kristova postihují základní charakteristické znaky lidství.Svìdectví Písma svatého o Bohu jsou rùzného druhu. Pro vyspìlejší ètenáøe je tam jasnì, øeèeno, �e Bùh nemá tìlo, je to Duch a je láska, a vše, co èiní, má jedinı motiv - lásku k èlovìku. Bùh se nemìní, nestøídá „nálady“ ani rozpolo�ení; není milostivı k jednomu a rozzuøenı na jiného. Pou�ívají-li se v Bibli taková vyjádøení o Bohu, jsou to antropomorfismy, pomùcky pro duchovní miminka, typické zvláštì pro Starı Zákon.
Naše lidství pøijal Syn Bo�í na sebe pøi svém vtìlení. A navíc lidství je vlastnì jeho obraz, kterı v sobì ka�dı od stvoøení nosí. Proto v tomto evangelijním ètení vztahuje Pán na sebe, jak se chováme k ostatním lidem a jak nakládáme se svım lidstvím.
Definice lidství je odvozena od vlastností Boha Stvoøitele, kterı do ka�dé lidské osoby od poèátku vkládá svùj obraz. A co víme o vlastnostech Boha? Co jsme jako lidé schopni postøehnout a alespoò èásteènì chápat o tom, jakı Bùh je? Pøedevším to, �e je dobrı a nic ne� dobrı a nikdy nikomu neškodí. To se projevuje tím, �e je milosrdnı, soucitnı a je láska. A láska utváøí náš vztah s Bohem. Láska je pøedpokladem pokání a pokání vede k pokoøe, a to jsou spolu s vírou základy spásy èlovìka. Tedy jen pokud se projevujeme jako lidé, tedy podle obrazu Bo�ího, kterı je v nás, mù�eme mít s Bohem vztah a mù�eme dojít spásy jako Jeho dìti, Jemu podobní.
Jak se zdá, tak na posledním soudu bude Bùh zkoumat, zda jsme zùstali lidmi. Pozná to podle našich skutkù - podle milosrdenství, soucitu a lásky. Tím my sami vydáme svìdectví o sobì - je-li v nás nìco, èeho by se Bùh mohl „chytit“ a smilovat se. Nalezne-li však v nás jen sobectví, nemilosrdnost, zlobu èi krutost a místo vztahu zakládajícího se na lásce shledá se jen se závistí, nenávistí èi lhostejností, není tu pak, nad kım by se mohl slitovat, není, co by mohl zachránit.
Pohledneme-li na Bo�í soud z jiné perspektivy, pak nás vlastnì nesoudí Bùh, ale naše skutky. Bùh dá prostor pravdì, aby vyšla najevo. A naše skutky nás buï odsoudí nebo ospravedlní. „Soud pak je v tom, �e svìtlo pøišlo na svìt, ale lidé si zamilovali více tmu ne� svìtlo, proto�e jejich skutky byly zlé.“ (Jan 3,19-21)
* * *
Soud pøijde, aby se zjevilo a plnì a v síle pùsobilo Kristovo vítìzství nad zlem. Není nic krásnìjšího pro vìøící, kteøí se sna�í o zbo�nost. Není nic hrozivìjšího pro démony, ïábla a všechny, kdo jsou spøa�eni se zlem.
Bùh není ani mstivı ani lidmi ura�enı rozzlobenı staøec. Není to �ádná instituce pro trestání zloèinù, jich� jsme se dopustili. Ba, dokonce se modlíme, aby s námi nenakládal dle spravedlnosti, ale dle svého nekoneèného milosrdenství. Z této perspektivy vidíme Boha a jeho soud v tom, �e odhalí, co je v nás skryto, umo�ní, aby se projevilo, co jsme ze sebe v prùbìhu �ivota ve svém nitru uèinili. Jací opravdu jsme. Pro nìkteré to mù�e bıt hrozné.
Soud tu není proto, aby se plnilo peklo, ale aby zjevena byla sláva Bo�ích synù, kteøí mají soudit svìt i andìly. (1. Kor 6,2-3) Celé tvorstvo tou�ebnì vyhlí�í zjevení slávy Bo�ích synù, aby skrze jejich soud mohlo bıt uvedeno do svobody a slávy dìtí Bo�ích a zbaveno bylo otroctví zániku. (Øím 8,19-23)
* * *
Souzeni jsou nejen jednotlivci, ale celé lidské skupiny: mìsta (Ninive) nebo národy a státy. Jednotlivci i národy však mohou soud od sebe odvrátit spoleènım pokáním. Èím delší èas Bùh èeká na pokání, ani� by se doèkal, tím pøísnìjší soud bude. Svatootcovská moudrost nám sdìluje: „Kdo sám sebe u� zde na zemi odsoudí svùj høích, toho nebude u� soudit Bùh.“ Avva Arsenij øekl: „Buï zde nebo po smrti, ale není mo�né neplakat.“ Jeden ze svatıch Otcù pravil: „Vidíš-li nìkoho høešit a zároveò se mu dobøe vede a dlouho �ije, vìz, �e takovı bude souzen bez milosti.“
* * *
Poslední soud je v našem myšlení spojen s koncem svìta. Pøi osobním soudu po smrti si pro�ijeme svùj vlastní soukromı konec svìta, proto�e vše svìtské pro nás po smrti ztratí vıznam. Pøi všeobecném soudu, kdy vstanou zesnulí z hrobù, bude tento svìt znièen. „Den Pánì pøijde jako pøichází zlodìj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se �árem roztaví a zemì se všemi lidskımi díly shoøí. (Pravosl. pøekl.) Kdy� tedy se toto vše rozplyne, jak svatì a zbo�nì musíte �ít vy.“ (2 Petr 3,4-13)
Nic svìtského, ani sláva mezi lidmi, ani pocty, ani bohatství, ani moc nad národy nám na Bo�ím soudu nepomù�e - spíše naopak. Èím vìtší mo�nosti a vyšší postavení zde èlovìk mìl, tím více od nìho bylo shùry oèekáváno. Rozhodne o nás, co skrıvá v našem nitru. Klíèem k tomu, jak budeme pro�ívat tento soud, je skryt v otázce, s èím jsme za �ivota spojili své nadìje, svou existenci a svou budoucnost. Pokud jsme svou duši pøilepili k èemukoliv ze svìta, pak jsme vsadili na nesprávnou kartu a spolu se svìtem projdeme jeho ohnìm a destrukcí. Pokud jsme se spojili s nebeskım královstvím, pak pro nás den posledního soudu je naplnìním všech nadìjí.
* * *
Sobota pøed nedìlí o strašném soudu byla zádušním dnem. Konaly se panychidy a modlitby za zesnulé. Jaká je hlavní zádušní modlitba, která se pronáší, kdykoliv se pøimlouváme za ty, kteøí se u� odebrali z této pozemské èasnosti? Zní tak jednoduše, �e u� ji nìkdy ani nevnímáme. Zpíváme ji v�dy na závìr zádušních obøadù: Vìèná pamì�. Prosíme Boha, aby uèinil památku našich zesnulıch památkou vìènou. Jak je to vlastnì myšleno? Mají mít vìènı pomník nìkde na svém hrobì? Takové pomníky, které by vydr�ely vìènì, nejsou. Nebo mají bıt naši zesnulí vzpomínáni po všechny následující generace? To se stane jen proslavenım svatım a pár historickım osobnostem. Všichni víme, �e vzpomínka na obyèejné zesnulé mezi lidmi obvykle rychle mizí, za tøi nebo ètyøi generace po naší smrti u� o nás nikdo neví. Církev sice pøi svaté liturgii vzpomíná jména zesnulıch, která známe, ale zároveò se modlí za všechny své zesnulé, co� je veliká nadìje pro všechny, kteøí zemøou v jednotì s církevním spoleèenstvím. Pøesto však myslím, �e toto není ta vìèná pamì�, kterou vyprošujeme zesnulım.
V nejhlubším slova smyslu mù�e bıt památka kohokoliv vìèná pouze v Bohu. Bùh pamatuje na všechny lidi, kteøí kdy �ili, a proto je mù�e na konci svìta vzkøísit. V Bo�í mysli vstupujeme do vìènosti. Dokud na nás pamatuje Bùh jako na své lidi, je naše památka vìèná. Myslím, �e právì za to se modlíme, aby Hospodin odpustil høíchy zesnulım, opravil poškozenı obraz a tím udr�oval ve svém mysli památku tìch, za které se modlíme. Jejich památku oèištìnou od veškeré poskvrny, tj. památku našich bratøí jako�to Bo�ích synù, jeho pøátel a jeho lidu. To je vlastnì spása, to je to nejlepší, kam mù�e naše cesta vést. A to nejhorší, jak mù�eme skonèit, je vymazání z Bo�í pamìti, vymazání z poètu Bo�ích lidí kvùli nenapravitelnému poškození samotné lidské podstaty. To je ten vìènı oheò, kterı spaluje èlovìka, kdy� poznal, �e není a u� nikdy nebude zpùsobilı existence na nebesích, èili lidského údìlu a vznešeného cíle jeho �ivota, z nìj� mu zùstala jen umrtvená holá existence jako potrava pro oheò.
V Církvi existuje soucitnı názor, �e takovı lidskı konec snad nebude definitivní. A �e Bùh ve své dobrotì se nakonec uchılí k takovému øešení, které je sice nyní nad naše chápání a je zatím skryto v nepochopitelnıch úradcích Bo�ího milosrdenství, ale �e snad by tím odsouzení mohli dostat jinou perspektivu ne� vìènı, resp. nekonèící, oheò. Avšak otcové, kteøí tuto nadìji sdílí, zároveò øíkají, �e aèkoliv oheò není nekoneènı je nanejvıš strašné jej okusit. (Sv. Øehoø, nazıvanı otcem otcù)
V Církvi tento soud u� probíhá. Nebo chcete-li: dìje se tu jakási pøedjímka posledního soudu. Stále jsme konfrontovaní s hlásáním evangelia, s posvìcením svatımi Tajinami, s desaterem. V našem myšlení, svìdomí a srdci nás Církev staví do opozice proti høíchu a ïáblu. Církev nás nutí zaujmout postoj, zvolit si a bojovat proti høíchu a pota�mo ïáblu. (Efez 6,12)
Svatí Otcové nebyli zcela jednotní v detailech tìchto posledních vìcí èlovìka, ale všichni jim pøikládali krajní vá�nost. A� u� sdílíme jakıkoliv z názorù našich církevních uèitelù, v�dy vyjadøujeme srdeèné pøání, aby nikdo z lidí nebyl navìky zavr�en. V�dy� pøece víme, �e peklo nebylo stvoøeno pro èlovìka, ale pro ïábla. Bo�í vùlí je, aby ka�dı èlovìk dostihl svého cíle, vytèeného pøi stvoøení, èili odpovìdìl na Bo�í lásku a sjednotil se s Bohem. Kvùli tomu pøece pøišel Kristus, aby lidstvo vrátil na tuto cestu a nikdo nemusel do místa muk.
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavnı knìz
Celkem v je v Ambonu ji� 1424 pøíspìvkù (zde zobrazeno 40 pøíspìvkù, od è. 1384 do è. 1424)
Nìkolik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších pøíspìvkù (a pro pohyb v jejich frontì) je urèeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (pøíspìvky se v nìm zobrazují tak, �e starší
jsou nahoøe a novìjší dole, co� je pro ètení archivu nejpøíjemnìjší). Ve frontì pøíspìvkù je mo�nost se pohybovat pøíslušnımi povely
(pro zaèátek kliknìtì na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první pøíspìvky, jimi� Ambon v roce 2006 zaèínal, a pak klikejte na "novìjší",
èím� se Vám v�dy zobrazí várka novìjších 40 pøíspìvkù; jednotlivé pøíspìvky lze na
tomto archivním zobrazení èíst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat smìrem dolu (kde jsou novìjší).
Pohyb ve frontì pøíspìvkù:
Skok na nejnovìjší - Várka novìjších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavì.